Když se loni v listopadu pokusili aktivisté Národního odporu, respektive Dělnické strany, Erik Sedláček a Patrik Vondrák zorganizovat pochodňový průvod ulicemi bývalého pražského Židovského města, tvrdě narazili. Proti jejich snahám se výjimečně nestavěli jen radikální antifašisté a antifašistky, ale i několik občanských a náboženských spolků a dokonce i představitelé města, prezident a někteří poslanci. (Někteří pro změnu tehdy podepisovali společně s českými fašisty, antisemity i neonacisty pamflet D.O.S.T.)
Jak celá věc dopadla, je notoricky známo: neonacisté si dali "tajný" sraz ve Vysočanech (asi aby nepřišel zkrátka Martin Franěk z Národního odporu, který v lokalitě provozuje obchod s neonacistickými fetiši), zatímco jejich weby zvaly na sraz do ulic Starého Města. Skupinu neonacistů ve Vysočanech neutralizovaly policejní složky z právního hlediska dosti zvláštním způsobem. Zadržely je, dlouho perlustrovaly a rozvážely na policejní stanice, aniž by je z čehokoli obvinily. Přitom ovšem vyšlo najevo, že neonacisté byli vyzbrojeni kromě standardních zbraní i noži, sekerami a výbušninami. Na policejních stanicích je pak, podle tvrzení samotných zadržených na serveru hooligans.cz, hostili klobáskami a později rozváželi do tepla domovů. Řada neonacistů, kterým se do centra dostat podařilo, neunikla pozornosti radikálních antifašistů, kteří pak neonacistické skupinky naháněli po Praze dlouho do noci. Podrobné info z loňska naleznete zde: video a reporty, web blokády - blokada.antifa.cz.
Letos se hnědá mládež pokusila složit reparát, avšak nepříliš úspěšně. O jejich nápadu projít alespoň symbolicky židovským městem si cvrlikali i vrabci na střeše. Policie bývalé Židovské město uzavřela a necelá třicítka nácků z okruhu Národního odporu potulující se po nábřeží nebyla vpuštěna. Nashromážděnou frustraci se část z nich pokusila vybít alespoň na punkerovi, kterého se snažili napadnout na nástupišti metra Můstek.
Druhý den tři z nich před košer restaurací King Solomon v Široké ulici napadli nejprve slovně izraelského rabína žijícího v Praze a poté ho kopali do nohou a do nohy ho zasáhli i hozeným kamenem. Policie je během několika minut zadržela a druhý den se v médiích objevil rozhovor s napadeným rabínem a dokonce i videozáznam již zmíněného napadení punkera z bezpečnostní kamery v metru. Zadržení byli obžalováni a vyšetřovatel podal návrh na uvalení vazby.
Pokud sledujete neonacistické aktivity dlouhodobě, může mít pro vás tato zpráva poněkud hořkou pachuť. Když se neonacisté zaměří proti židovskému cíli, policie překypuje aktivitou a nasazuje proti nim několikanásobnou přesilu. Když okopou holeně rabínovi, jsou okamžitě zadrženi, je podán návrh na uvalení vazby. Do médií se pohotově dostane i videozáznam, kde údajně ti samí lidé napadnou den předtím v metru punkera a ze kterého lze některé z útočníků jednoznačně identifikovat.
V žádném případě nechceme bagatelizovat antisemitské nebezpečí ze strany neonacistů. Na druhou stranu nemůžeme nevnímat disproporci s jakou se represivní složky i takzvaná "občanská společnost" staví k antisemitským neonacistickým aktivitám a útokům v porovnání s jinými.
Můžeme uvést několik případů. Michal Sýkora (který patří do stejné neonacistické party jako útočníci na rabína) před dvěma lety úderem baseballovou pálkou rozdrtil šestnáctileté dívce čelist. Jiný z téže skupiny, Alan Kapetanovič, nejprve dával za bílého dne v Praze turistkám z Asie nůž na krk, nutil je modlit se k Hitlerovi, aby na závěr v tramvaji pořezal dalšího člověka. Vazba nebyla uvalena ani na jednoho.
Konečně nemusíme ani pátrat v minulosti. Parta neonacistických asociálů z Benešovska si před několika týdny vybila svou frustraci napadením kolemjdoucího studenta, kterého zkopali tak, že mu natrhli slezinu a od smrti vykrvácením ho zachránila jen rychlá operace. V nedávno uveřejněném článku v lokálním tisku se můžeme dočíst, že jména útočníků už policie zná. O nějakých vazbách však nezazní ani slovo. Ani tento případ neopanoval první stránky novin ani televizní zpravodajství.
Jizva po slezině, která musela být po napadení skupinou neonacistů odstraněna
Další čerstvý případ je opakovaná demonstrace českých neonacistů a rasistů v litvínovském Janově. Politická scéna janovský problém ostentativně přehlíží, tzv. občanská společnost ve většině také. Násilné akce získávají podporu místních nespokojných občanů, kterým neonacistické bojůvky nevadí, naopak v nich probouzí latentní protiromský rasismus. Policejní stratégové využijí situaci k cennému nácviku, tolik ochotných figurantů na policejním cvičišti nenajdou. Násilí by přitom bylo možné předejít, použít méně konfrontační, za to však efektivnější metody. Čekejte to ovšem od policejního sboru, jehož idolem je robocop a ohlušující rány z taktických výbušek mu zní jako rajská hudba.
Na uvedených případech se znovu ukazuje, že policie pracuje především na politickou či společenskou objednávku, případně pracuje po svém, když sleduje vlastní cíle. I z těchto důvodu musíme znovu opakovat: obrana před neonacistickým násilím je na nás samotných. Tento způsob potíraní rasismu a neonacismu vám ovšem žádná politická strana, nevládka ani jejich kampaň nedodá, zde je nutné postupovat podle zásad DIY.