Počátkem dubna ukončil Národní korporativismus svou činnost. Po Národní cti ze Zlína je to již druhá organizace z neonacistického prostředí, která v tomto roce zanikla. Protože NK patřili v posledních letech k významným činitelům neonacistické scény, sluší si tuto organizaci i její vůdce připomenout.
Počátky
Národní korporativismus vznikl v roce 2004 v Praze. Jeho prvním předsedou byl Zdeněk Zvoníček. Ten měl v té době za sebou již pozoruhodný politický vývoj. Ač vycházel z prostředí sparťanských chuligánů a účastnil se aktivit tzv. "Anti-antifa" (např. 1. 5. 2004 pod vedením Filipa Vávry) i demonstrací za Rudolfa Hesse v německém Wunsiedlu (např. 21. 8. 2004), přesto se stal členem Vlastenecké fronty, která se od podobných výstřelků veřejně distancovala, za kterou dokonce veřejně vystupoval na jejích akcích (např. 28. 10. 2004). Zároveň ale nijak nezanevřel na své staré kamarády a například v červnu 2005 se spolu se známým neonacistickým aktivistou z Národního odporu Patrikem Vondrákem účastnil demonstrace Národní strany v roli rádoby Anti-antifa úderky. Tento na první pohled schizofrenní postoj se stal poznávacím znamením celé organizace, která se veřejně hlásila k odkazu českého "vlastenectví", avšak ve skutečnosti po celou dobu své existence spolupracovala s otevřenými neonacisty.
Ve svých počátcích se organizace omezovala v zásadě jen na vystupování na akcích Národního odporu (například v Brně na 1. května 2005) a Vlastenecké fronty. Koncem roku 2005 ale organizuje NK v Praze demonstraci na podporu Ernesta Zündela, známého popírače holocaustu, které věnují média velkou pozornost, a o NK se začíná více mluvit. Na této demonstraci vystupuje s projevem jednak Jiří Petřivalský, budoucí vůdce NK, ale také Václav Bureš z Plzně, známý organizátor demonstrací na podporu Vlastimila Pechance, odsouzeného za vraždu Otty Absolona.Ve stejné době dochází i ke změně na postu předsedy a novým předsedou se stává Jiří Petřivalský, další z nastupující generace pražských neonacistů a Zdeněk Zvoníček se stahuje do pozadí, stěhuje se z Prahy a nakonec končí (jako řada dalších neonacistů) v řadách České amády.
Petřivalský toho má ale i přes svůj nízký věk dost za sebou. Poprvé měli antifašisté možnost se s ním seznámit již v roce 2000, kdy se Petřivalský účastnil malé demonstrace Národní Aliance, Národního odporu a Národně sociálního bloku proti zasedání MMF v Praze. Skupina neonacistů se tehdy dostala do střetu se skupinkou antifašistů na Hlavním nádraží a mladý Petřivalský tehdy nepatřil k těm, kteří stihli utéct (video). V roce 2002 se účastní demonstrací Národní strany, v roce 2003 dokonce pochodu neonacistů židovským městem. Počátkem roku 2005 se ještě jako pouhý štítonoš účastní demonstrace tzv. "Národních sil", ale koncem téhož roku již jako předseda NK na podobných demonstracích hovoří.
Ideologie
Ideologicky nepřinesl vznik NK nic zásadního. Organizace se hlásila k tradiční směsi "národoveckých" témat. Rasismus, xenofobie, kritika stávající demokracie, odpor vůči levici, narkomanii a imigrantům. Rétorika NK se lišila od ostatních skupin v zásadě pouze tím, že se snažila používat moderního jazyka i jazyka odborného, čímž dodávala svým textům zdání serióznosti. To, co NK skutečně odlišilo od ostatních skupin extrémní pravice, byla jejich aktivita, která po roce 2005 pomohla znovu nastartovat stagnující neonacistickou i neofašistickou scénu. Hlavním impulsem při tom byla série demonstrací, které NK pořádali ve spolupráci se všemi skupinami, které na krajní pravici existují.
Rozjezd NK a mnoho po sobě jdoucích veřejných akci přilákal do jejich řad, jak mladé a nezkušené "nacionalisty", tak starší, vysloužilé či hledající "veterány". Úspěch zaznamenala tato taktika nejen v Čechách, ale především na Moravě, kde se pod křídla NK uchýlila řada starších aktivistů jako Roman Fojtík (Ostrava-Studénka) z Národního sjednocení, Kamil Čech (Holešov) z Národní strany nebo Martin Bacík (Bohumín) z Republikánů Miroslava Sládka.
Aktivity
Příchod nových lidí ještě posílil nastoupený trend a v roce 2006 uspořádali NK řadu dalších akcí, často konfrontačního charakteru. Na řadě z nich se ale NK setkala s organizovaným odporem.
V květnu se sešli "národovci" na demonstraci proti diskriminaci nacionalismu v Hodoníně a v červenci na demonstraci proti imigraci v Břeclavi, poté na demonstraci v Jihlavě. Jasně se ukazovalo, že centrum aktivit NK leží na jižní Moravě. Když pražská větev NK v červenci svolala demonstraci za obnovu trestu smrti do Chomutova, sešlo se na ní pouhých 30 lidí. Následoval návrat na Moravu a srpnová demonstrace pod vedením "Herr" Fojtíka proti registrovanému partnerství v Opavě, v listopadu Hučínská pieta za fašistického generála Franca a konečně prosincová demonstrace za svobodu slova v Orlové.
Spojení napříč ultrapravicovou scénou
Národní korporativismus se etabloval na neofašistické i neonacistické scéně jako významný hráč, který dokázal přivést na demonstrace zástupce obou těchto táborů. Tuto taktiku se opětovně dařilo nejlépe uplatnit na jižní Moravě. Klasickým příkladem byla spolupráce NK s neonacistickou partou White Rebel Klan z Hodonína i fašizující organizací Národní čest ze Zlína.
První problémy
Propojení s otevřenými neonacisty brzy přineslo určité problémy. Bojovně naladění mladí aktivisté se záhy vymkli pražskému centru a začali pořádat vlastní akce. Nejvíce se to projevilo na počátku roku 2007, kdy "Herr" Fojtík svolal demonstraci do Otrokovic. Mělo jít o odvetu za demonstraci, kterou v Otrokovicích Fojtík uspořádal v červnu 2005. Tehdy se proti zhruba padesátce neonacistů a tzv. "národovců" postavila asi stovka místních antifašistů a demonstrace skončila fiaskem. Samotní organizátoři akce museli na závěr z místa demonstrace doslova utéct. V roce 2007 měl "Herr" Fojtík pocit, že s neonacistickými násilníky za zády se do Otrokovic již bát nemusí a svolal zde demonstraci na 13. ledna. Na stejné datum byl ovšem svolán i sjezd Národního korporativismu do Prahy. Nastala situace typická pro českou "národoveckou" scénu. Fojtík i Petřivalský trvali na svých "rozkazech" a k žádné domluvě mezi oběma rivaly nedošlo. Výsledek byl také typický – ukázalo se, že většinu českých "národovců" zajímá spíš možnost porvat se, než politická práce a na "sjezd" dorazilo ztěží 40 aktivistů z celých Čech včetně hostů.
Informace o demonstraci oproti tomu přinesly všechny neonacistické weby a přestože šlo oficiálně o akci Národního korporativismu, účastnili se jí téměř výhradně členové různých neonacistových uskupení, od Národního odporu, přes brněnské chuligány z JKG až po hodonínské WRK. V Otrokovicích se jich nakonec shromáždilo zhruba 300. Stejný byl však i počet jejich odpůrců a "Herr" Fojtíkovi odveta tak docela nevyšla. Jeho demonstrace nakonec dokázala pouze vyrazit z nádraží, urazit asi 150 metrů sídlištěm, než narazila na první zátarasy a barikády a musela se vrátit zpátky, odkud vyšla. Výsledkem celé akce tedy byl nepodařený sjezd NK v Praze, nepodařená demonstrace NK v Otrokovicích a sílící napětí a osobní řevnivost mezi lídry obou křídel organizace.
Další aktivity
Tento neúspěch však rozhodně aktivisty NK neodradil. Samozřejmě – pro ně skončila demonstrace úspěchem, tak jako je pro ně úspěchem jakákoli aktivita, které se dopustí. Každopádně již 27. ledna následovala demonstrace ve Vratimově za legalizaci trestu smrti, kterou NK zorganizovala spolu s Dělnickou stranou.
Národní korporativismus také konečně legalizoval svou existenci a nadále již používal označení "oficiální politické sdružení". Následuje 10. března demonstrace v Přerově proti komunismu, které se účastní zhruba 200 lidí. Na akci mluví výkvět české ultrapravicové scény - Vandas, Skácel, Fojtík. I zde ale naráží pochodující náckové na odpor.
Přešlapování na místě
I když se zdá, že organizace nabírá síly, opak je pravdou. 31. března 2007 se v Neratovicích schází 100 lidí na demonstraci na údajnou podporu ekologie. 9. 6. v Havířově už je to jen 50 lidí na demonstraci proti drogám a 16. 6. 2007 v Liberci na demonstraci "proti pozitivní diskriminaci" dokonce jen 40 lidí. Ve stejné době se od Národního korporativismu odvrací i dosud přátelský Národní odpor, který se začíná orientovat výhradně na podporu aktivizujících se skupinek autonomních nacionalistů, které se méně zaměřují na politickou agitaci a více usilují o pouliční násilí. Situace se výrazně nemění ani na demonstraci 14. července 2007 ve Frýdku Místku, které se opět účastní asi 50 lidí. . Pak ovšem přichází pro Národní korporativismus ošklivá sprcha v podobě dvou článků o jednom z jejích významných moravských aktivistů, Kamilu Čechovi z Holešova. Přestože NK spustí na webu hysterickou kampaň na Kamilovu obranu, ve skutečnosti dobře ví, jaká je pravda, a v tichosti se tohoto svého nepohodlného člena z organizace vylučuje a ruší jím vedenou pobočku v Holešově. 25. srpna 2007 se tak v Holešově schází pouhých 20 lidí na akci, která byla koncipována svým svolavatelem přinejmenším v rozměrech demonstrace v Otrokovicích.
Pád
Národní korporativisté se sejdou ještě 28. 9. 2007 v Bruntále, ale akce je v zásadě shromážděním dětí a vesnických "agro nazi-skínů", zatímco progresivní jedinci se orientují již výhradně na Národní odpor a autonomní nacionalisty. Tuto změnu cítí samozřejmě i vedení organizace a reaguje opět způsobem typickým pro naše "vlastence": hází celou organizaci přes palubu. Pánové Fojtík a Bacík odcházejí, Kamil Čech je vyhozen. Zatímco Čech a Fojtík směřují do Národní demokracie, Martin Bacík míří raději přímo do ODS (ze které je ovšem tento politický hochštapler a podvodník zakrátko bez milosti vyhozen). V NK tak zůstává pouze Jiří Petřivalský a z původních 15 poboček zbývá jen Praha, Ostrava, Bruntál a Kroměříž. Poslední zbývající pobočky však již téměř nevykazují žádnou aktivitu, na což reaguje Petřivalský tak, že na počátku roku 2008 rezignuje na post předsedy NK. Skupinu se ještě pokouší uměle udržet při životě alespoň lokální vůdci, jako Marián Kotlář v Ostravě a Jiří Dudák v Kroměříži, kteří společně s Národní ctí Zlín zorganizují poslední veřejnou akci 28.10. v Ostravě.
Marián Kotlář je severomoravský neonacista, který toho má i přes svůj nízký věk hodně za sebou, včetně odsouzení a následný pobyt ve vězení za ublížení na zdraví. V květnu 2005 před ostravským klubem Prostor pobodal dva lidi. Na následující fotografii jako pořadatel NK na demonstraci v Otrokovicích roku 2007.
Jiří Dudák neodpovídá profilu klasického neonacisty a patřil by spíše mezi intelektuální fašisty. Na soukromých párty ale neváhá fotografovat se pod vlajkou s hákovým křížem a je pravidelným účastníkem všech neonacistických demonstrací pořádaných v Čechách, stejně jako neonacistických koncertů.
Pokračuje ještě spolupráce se zlínskou organizací Národní čest, avšak spojení s hodonínským WRK je díky přenesení těžiště aktivit na sever Moravy přerušeno. NK se ještě pokusí o organizaci fotbalového turnaje a vydávání vlastních novin, ale dny organizace jsou již definitivně sečteny. Národní korporativismus oficiálně ukončil svou činnost k 8. dubnu 2008. V tiskovém prohlášení stojí, že NK doporučuje svým členům odchod buď do Dělnické strany, nebo do struktur autonomních nacionalistů. Celý text je pak uzavřen výrokem: My musíme SPOLEČNĚ chránit existenci našich lidí a budoucnost bílých dětí. Tato věta, známá spíše jako tzv. 14 slov (jde o heslo amerických neonacistů, se kterým přišel ideolog americké nacistické teroristické skupiny The Order/Silent Brotherhood David Lane), dobře ilustruje totální zhroucení posledních pokusů udržet image Národního korporativismu v mantinelech radikálního nacionalismu. Představuje tak dobrou tečku za existencí celé organizace.
Life after death
A co bylo dál? Jiří Petřivalský vstoupil do Dělnické strany, kde se stal předsedou smírčí komise. Skupiny NK v Ostravě a Bruntálsku se přeměnily na pobočky autonomních nacionalistů. O pánech Fojtíkovi, Bacíkovi a Čechovi již řeč byla. Určitou zajímavostí je v tomto kontextu tvrzení, že Kamil Čech je v současné době aktivním členem Národní gardy spadající pod Národní stranu. Informovali o tom někteří neonacisté, kteří se účastnili útoku na brněnskou Gay Parade, na které se s členy Národní strany střetli. Je ovšem otázkou, zda nebyl Kamil Čech v Brně z jiného důvodu...
Zhodnocení
Národní korporativismus představuje klasickou spojovací skupinu. Cílem skupiny bylo vytvořit propojení mezi oficiálními subjekty krajní pravice, které se z pochopitelných důvodů nemohou hlásit otevřeně k neonacismu a roztříštěnými skupinami neonacistů, kterým chybí jednotné politické vedení. Organizace jako Dělnická strana dodávaly akcím NK zdání politické serióznosti, skupiny Národního odporu zase lidský materiál. Tato symbióza se ukázala být výhodnou pro obě strany – Dělnická strana získala posluchače na své demonstrace, Národní odpor a další neonacisté zase oficiální zaštítění svých aktivit. V momentě, kdy nastala tato situace, byla již role NK zbytečná a organizace zanikla. Dobře tak dokumentuje stav, který na krajní pravici trvá. Subjekty se mění, ale ideologie zůstává stejná.