V těchto dnech uběhlo 63 let od porážky nacistického Německa a jeho spojenců ve II. světové válce. Zdánlivě vzdálená historie stále přináší dost důvodu, proč si události z minulého století připomínat.
Časy, kdy celá Evropa byla zachvácena válečným požárem, jsou dávno pryč, ale dodnes po celé Evropě přežívá přízrak fašismu i nacismu a městy dosud procházejí policií chráněné náckovské demonstrace.
V těchto dnech si antifašisté a antifašistky připomněli památku bojovníků, povstalců a partyzánů, kteří se před šedesáti třemi lety neváhali fašismu postavit se zbraní v ruce a mnozí při tom obětovali své životy. Paradoxem dneška je skutečnost, že zatímco tehdejší antifašismus je stále považován za hrdinství, dnešní radikální antifašismus je cejchován coby "extremismus".
Nesešli jsme se v těchto dnech jen proto, abychom oslavovali porážku fašismu. Nezapomínáme, jak údajně demokratická Evropa nechala po II. světové válce Španělsko a Portugalsko v područí fašistických režimů a jak v průběhu následujících padesáti let do svých systémů naopak začlenila řadu fašizujících prvků, včetně sociálního a ekonomického korporativismu.
Nesešli jsme se ani proto, abychom oslavovali Rudou armádu, ozbrojenou pěst bolševického Sovětského svazu, jehož sociální model, stejně jako jeho imperialistickou politiku je možné směle s fašismem srovnávat.
Jsme tu proto, abychom uctili památku těch, kteří v boji za svobodu obětovali vlastní životy. Jsme tu ale také proto, abychom dali státu i fašistům najevo, že stejně jako generace našich prarodičů nebudeme mlčet. I my jsme dnes připraveni bojovat za svobodu a sociální rovnost.
Blanensko
Antifašistická skupina Blanensko se při příležitosti kapitulace nacistického Německa 8. května rozhodla uctít památku všech občanů blanenského okresu, kteří položili svůj život v boji s nacisty. Symbolicky byla vybrána 3 pietní místa v našem okrese, na kterých byly položeny květiny a proneseny krátké projevy s jasným poselstvím: Boj (s nacismem) pokračuje!
V Blansku, kde probíhaly tuhé boje v podstatě až do samotného konce války, jsme zavzpomínali jak na místní občany, odboj (např. odbojová skupina Vela či Předvoj z Dolní Lhoty) a partyzány, jejichž jednotky operovaly v malých skupinkách téměř po celém území tehdejšího boskovického okresu, tak i na samostatné osvobození Blanska vojáky 232. sumsko-kyjevské střelecké divize 51. sboru a příslušníky 6. sboru 4. rumunské armády.
Další zastávou byl Památník umučených na koupališti v Letovicích, kde v době mezi 12.-15. květnem 1945 byly nalezeny čtyři hromadné hroby obětí mučených a popravených Gestapem. Posledním místem v tento pietní den byl Partyzánský památník nedaleko Nýrova u Kunštátu, kde dne 11.1.1945 padlo v nerovném boji s nacisty několik sovětských partyzánů, členů skupiny Jermak a spolu s nimi později i několik českých bojovníků. Vzpomněli jsme také na Hodonín u Kunštátu, kde na místě současného (dětského) tábora stával romský koncentrační tábor „Hodonínek“. Fungoval pod různými jmény v letech 1940-1944. Během té doby jím prošlo 1396 osob. 207 osob zemřelo a 871 bylo transportováno do koncentračního tábora v Osvětimi.
Bratislava
8. máj a ukončenie II. svetovej vojny si pripomenuli aj antifašistické skupiny z Bratislavy. V tento deň na viacerých symbolických miestach hlavného mesta Slovenska rozvešali transparenty, upozorňujúce okoloidúcu verejnosť na fakt, že aj 63 rokov po porážke nacizmu v 2. Sv. vojne sa ešte stále nájdu (s)túpenci tejto zvrátenej ideológie. Ciele neonacistov sú rovnako zhubné a nebezpečné tak ako ich predchodcov, preto sa im treba postaviť. Jedným z miest, ktorým sme si uctili pamiatku bol aj protilietadlový kanón - symbol historického víťazstva nad fašizmom na Partizánskej lúke v oddychovej časti bratislavského lesoparku. Ďalším miestom bol Nový most, zvaný aj Most SNP. Pomenovaný je podľa Slovenského národného povstania, ktoré začalo roku 1944 ako reakcia proti vstupu nemeckého Wermachtu na Slovenské územie a tak bolo odbojom proti nastávajúcej fašistickej vláde na čele s Jozefom Tisom. Napriek tomu, že nemecké jednotky povstaleckú armádu porazili, časť z nej prešla na partizánsky spôsob boja, ktorí Partizáni viedli proti nacistom až do oslobodenia krajiny. Aj ďalšie transparenty niesli viac než jasný odkaz. Nestačí si pripomenúť porážku nacistov len raz do roka- každý z nás by mal byť antifašistom 365 dní v roku! Inde, v hlbšom centre Bratislavy, sme si smútočným vencom uctili pamiatku odvážnej mladej partizánky Violy Valachovej, ktorá sa nebála vo svojich pätnástich rokoch vyrábať protifašisticky orientované letáky a po večeroch ich rozlepovať po uliciach Bratislavy. Pri odvážnom útoku na nemecké obrnené vozidlo bola Viola ako šestnásťročná zastrelená. Nezabúdame i na ďalších, ktorí obetovali svoje životy v boji proti fašizmu a týmto im ďakujeme za ich odvahu a odhodlanie. Bez nich by sme tu dnes nemuseli byť. Boj neskončil pokiaľ nevyhráme!
Brno
Pro letošní vzpomínku obětem II. světové války jsme zvolili prostory Kounicových kolejí. Jedná se o místo, které v časných ranních hodinách dne 17. listopadu 1939 přepadli příslušníci německé tajné státní policie (Gestapo) a jednotky SS-Totenkopf. Celkem 173 studentů bylo odtud odvezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen, ostatní z 500 obyvatel se museli urychleně vystěhovat. Počátkem ledna 1940 se pak Kounicovy studentské koleje změnily v policejní věznici řídící úřadovny brněnského gestapa. Tam potom ze všech poboček gestapa na Moravě přiváželi zatčené účastníky protinacistického odboje. Po celou dobu okupace byly prostory těchto budov neustále upravovány pro účely věznění a poprav moravských antifašistů. Jen na venkovním popravišti nalezlo smrt přes 120 antifašistických partyzánů a bojovníků proti fašismu. Čest jejich památce. Nezapomínáme.
Pardubice
V Pardubicích si členové a členky ČSAF připomněli/y 63. výročí ukončení 2.sv. války. U památníku obětem této války byl položen vlastnoručně vyrobený věnec se stužkami a s hesly: "VÁLKA SKONČILA, BOJ PROTI FAŠISMU POKRAČUJE!", "NEZAPOMENEME! ANTIFA!" a "ČESKOSLOVENSKÁ ANARCHISTICKÁ FEDERACE". Před památníkem byly uspořádány svíčky do tvaru symbolu písmene "A". Obsáhlejší report najdete na webu ČSAF.
Ostrava
I ve městě tak zamořeném neonacisty, jako je Ostrava, mladí antifašisté a antifašistky důstojně oslavili konec 2.sv války. Dvacítka lidí se sešla u jednoho z mnoha ostravských pomníků, který byl vybrán náhodně - neměl tudíž za cíl oslavit některou ze zapojených mocností. Zazněly dva krátké projevy od zástupců ostravské a orlovské antifašistické mládeže. Připomenuli jsme hrdinství mužů a žen, kteří v boji proti fašismu padli a nebo si jeho následky nesli až do smrti. Myslíme si, že i po 63 letech je nutné připomínat si hrůznost nacistické ideologie, v našem kraji stělesněné masakrem v Hladkých Životicích. Nezapomínáme však na to, že nacismus ani fašismus nepatří na smetiště historie, ale dál zvedá v našich ulicích své hlavy. Připoměli jsme si letos proto nutnost neustále proti němu vystupovat, stejně tak jako proti kapitalistickému systému, který jej drží při životě. Po zaznění projevů byla držena minuta ticha a byly položeny květiny.
Praha
Z desítek pomníků a pamětních desek, které jsou doslova rozesety po celé Praze jsme si pro letošní připomínku květnových událostí vybrali tři místa. První bylo v Motole, kde skromný pomníček připomíná padlého osmnáctiletiletého Adolfa Poldu i dva neznámé partyzány. Památník na Malvazinkách je věnován ženám, které zahynuly v odboji. A pamětní deska na Právnické fakultě vznikla na památku popravy skupiny českých odbojářů 5. května 1945. Připomeňme, že loni 10. listopadu při neúspěšném pokusu o pochod židovským městem byl právě pod touto pamětní deskou antifašisty zmlácen jeden z českých neonacistů. V bezprostředním okolí to schytali i další. Byla to sice souhra náhod, ale vyznění bylo více než symbolické. Ke všem místům jsme položili květiny a věnovali tichou vzpomínku všem padlým.
Sever
Od roku 1938 do roku 1945 byl Most jako součást Sudet připojen k německé říši.
8. května 1945 bylo město osvobozeno sovětskou armádou, proto se antifašisté a antifašistky ze severních Čech sešli u pomníku Rudé armády v Mostě, kde položili věnec s hesly „Antifašistická akce“ a „Boj pokračuje“. Úmyslem však nebylo poctít Rudou armádu či sovětskou mocnost, vybrali jsme tento pomník jako jeden z paradoxně mála symbolů v Mostě, který připomíná konec 2.světové války.
Vysočina
První zastávku na našem výletu po Vysočině jsme udělali u pomníčku železničáře Antonína Podhorského v Salavicích. Vítězný postup spojenecké armády v r. 1945 přinesl naděje na odstranění nacismu a s českým lidem povstalo i obyvatelstvo obce Salavice. 5. května byli odzbrojeni místní Němci, ale nacisté si pozvali na pomoc jednotky SS z Třeště. A tak večer onoho tragického pondělí 7. května byl v Salavicích černý. Razie a týrání ve všech českých rodinách zaplatil životem železničář Podhorský Antonín. Byl zastřelen jednotkami SS v předvečer konce války 7. května 1945.
Poté jsme pokračovali do nedaleké Třeště, kde obětí fašistické zlovůle bylo mnohem více. S blížícím se koncem druhé světové války zesílil odboj porobených v Protektorátu Čechy a Morava. Jak se přibližovala fronta, rostla odvaha lidí i jejich nesmírná touha po porážce fašismu. V oblasti Vysočiny byla situace domácího obyvatelstva poněkud složitější.
Pro okupační armádu byla Vysočina významným strategickým prostorem obrany proti Rudé armádě, zároveň byla tato krajina výhodná pro uskutečnění posledního taktického záměru - organizovaného odchodu nacistů do zajetí k západním jednotkám. Nejsilnější německé posádky byly umístěny v Jihlavě, v Kostelním Vydří, Dačicích, v Polné a v Havlíčkově (tehdy Německém) Brodě. Také v malém městečku Třešti byla ve škole na náměstí umístěna jednotka wehrmachtu o síle asi sta mužů, ta však opustila město už v dubnu 1945. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS, které pravděpodobně přivolali na pomoc někteří nacisticky smýšlející občané. Jednotky SS vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Četné pomníky na okrajích Třeště se jmény padlých, vězeňský dvůr, na kterém bylo mučeno a zavražděno 34 místních obyvatel, pietní síň, společný hrob na hřbitově a pamětní desky na budově městského úřadu jsou navždy připomínkou tragických událostí. Více informací najdete na webu velkaepocha.sk.
Zlínsko
Několik antifašistů z Otrokovic a Přerova se sešlo na Ploštině. Ploština leží v blízkosti Valašských Klobouk, mezi obcemi Vysoké Pole a Drnovice. Až do roku 1945 zde stávala pasekářská osada, v níž žilo několik desítek lidí. 19. dubna 1945, v předvečer ukončení druhé světové války, byla osada za přechovávání a podporu partyzánů vypálena nacisty. V plamenech našlo smrt 24 obyvatel. Po válce zde bylo pro pozůstalé postaveno několik nových domů, ale každodenní život se sem už nevrátil. Na místě se dnes nachází památník obětem II. světové války a nacistické okupace Zlínska. V jednom z pasekářských domů najdete také expozici Zlínského muzea, která je věnována nejen historii protifašistického odboje ve Zlínském kraji. Nezapomínáme.
