Prvního května se čeští náckové rozhodli demonstrovat svoji sílu v Praze. Pro své záměry si vybrali zdánlivě nesmyslnou trasu vedoucí od Žižkovského památníku ulicí Koněvovou dolů, poté do kopce Prokopovou na Olšanské náměstí a ulicí Želivského zpět na Koněvovu. Svým plánem tak možná bezděky, či možná zcela vědomě, nastavili nepříliš lichotivé zrcadlo liberální a lidskoprávní části veřejnosti.
Když chtěli 10. 11. 2007 neonacisté mašírovat (před více než sto lety zbořeným) Židovským městem, vzbudili tak znechucení v očích širokého spektra lidí, radikálními antifašisty a anarchisty počínaje, přes židovské a lidskoprávní organizace pokračuje, poslanci konče. Totéž se, byť v poněkud menší míře, opakovalo v případě lednového, respektive březnového, pochodu okolo Velké synagogy v Plzni.
Nyní chtějí neonacisté pochodovat místy, kde doposud žijí Romové, kteří i díky prozatímní komerční neatraktivitě spodní části Koněvovy ulice a přilehlých ulic odolali tlaku developerů a městské části na vystěhování. Tato souvislost ovšem doposud nikomu nestála ani za zmínku. Nezbývá tedy doufat, že se ozvou Romové samotní.
Pražský magistrát provedl v březnu ne zcela jasný manévr. Organizátoři pochodu totiž chtěli v březnu na stejný termín ohlásit dvě nová shromáždění. Ty magistrát zakázal s odůvodněním, že se jedná o neonacistickou akci, a svůj postup vítězoslavně vytroubil do světa prostřednictvím tiskové zprávy. Jaksi v ní ale opomněl uvést, že první ohlášce pochodu neonacistů romským Žižkovem nijak nebránil. Když na tuto skutečnost dodatečně upozornila některá média, mluvčí magistrátu to odůvodňoval slovíčkařením v oznámeném účelu shromáždění. Zatímco slova "pochod národního (...) odporu" vyskytující se v prosincovém oznámení nevadily, ačkoli na ně upozorňoval soudní a policejní znalec Miroslav Mareš, v březnu magistrát slovní spojení "demonstrace nacionální síly" už považoval za důvod k zákazu. I když nejsme toho názoru, že by se měli neonacistické pochody zakazovat, nelze si nevšimnout podivného alibismu a (ne)schopnosti úřadů, s kterými k neonacistickým aktivitám přistupují. Podrobněji o postupu magistrátu na czechtek.bloguje.cz.
Spekulovat je pak možné o tom, nakolik se jedná skutečně o neschopnost a nakolik o možný záměr, kterým bude zdůvodněno zpřísnění shromažďovacího zákona a posilnění pravomocí úředníků i policie.
Martin Matička - svolavatel prvomájového pochodu
Mezi neonacisty se pohybuje již delší dobu, ale nepatří mezi „elitu“ českých nácků, není tajuplným mužem v pozadí, není organizátorem neonacistických srazů a koncertů, jeho jméno nefigurovalo v žádné kauze s neonacisty spojené, ba ani nejde o žádného významného násilníka. Na samotné osobě svolavatele je snad nejzajímavější fakt, že přes věk dvaceti šesti let ho můžeme vidět téměř výhradně ve společnosti lidí sotva dvacetiletých. Vnucuje se tak myšlenka, že v případě nahlášení náckovského pochodu sehrává pro skutečné hybatele neonacistické scény pouze roli užitečného idiota.
To hlavní, co můžeme udělat, je, že mu ušetříme případné vytáčky, že nemá s neonacisty, neřkuli s Národním odporem, nic společného.
Martin Matička v tričku Národního odporu mezi svými.
Martin Matička v tričku Národního odporu na neonacistickém koncertě v italské Veroně.
Martin Matička zachycen při výmluvné gestikulaci tamtéž. Vlevo Richard Lang, führer Národního odporu v Jihlavě.
Martin Matička cestou do Verony. Vpravo Michal Sýkora, odsouzený za to, že před nepovedeným útokem na antifašistický koncert rozdrtil úderem basebalovou pálkou čelist šestnáctileté dívce.
Martin Matička jako vlajkonoš Národního odporu na demonstraci 1.5.2006 v Praze.
Martin Matička na demonstraci za Miloše Reha v Mostě. Vpravo ve slunečních brýlích Antonín Nědvěd z Národního odporu Praha nedlouho po opuštění bran věznice.
Martin Matička na demonstraci 17.11.2007 v Praze. Vzadu vpravo s brýlemi Jaroslav Brož, zakladatel již zaniklé pobočky Blood And Honour v Plzni, v minulosti odsouzený za úvěrové podvody.
Martin Matička v "black bloc" stylu na demonstraci 19.1.2008 v Praze. Vpravo se šálou Hynek Krupka z Prahy, který nám posílá výhružné emaily, ale zapomíná se podepsat.
A na závěr fotografie zad Martina Matičky.
