...kopneme tě do hlavy. Nebo taky upálíme zaživa. Realita je někdy bohužel tragičtějsí než komediální etuda, kterou předvedl brněnský nácek Jiří Pavlíček vulgo Dr. ACAB, když procítěně nazpíval svůj hit a když se setkal s ohlasem, jaký si asi nepředstavoval, ihned své dílo (za použití hesla, které mu podle jeho slov někdo ukradl:-) smazal a od svého díla se distancoval.
Bohužel ne vždy jsou projevy neonacistů ovlivněných pochody Národního odporu s červeno-bílo-černými prapory a skandováním rasistických a xenofobních hesel k smíchu. Co zůstává je neschopnost nést zodpovědnost za své činy, lhaní a svalování viny na jiné.
Ve čtvrtek, 17. května, necelé tři týdny, po letošní demonstraci Národního odporu v Brně se čtyři její účastníci, Juraj Lukáš, Michael Iš, Michal Vala a Martin Martinusík sešli v hodonínské pizzerii Cesar. Podle svědků zde popíjeli celé odpoledne, dokud si Martin Vala nevšiml Jana Tótha, mladého Roma, který vedle pizzerie čichal toluen. Hoši posilnění alkoholem (například nezaměstnaný Juraj Lukáš měl v sobě deset piv a šest vodek) nelenili a rozhodli se s „feťákem zatočit“.
Michael Iš útok zahájil pěstmi. Martin Martinusík se přidal kovovým obuškem a spolu s Išem a Jurajem Lukášem pak Totha bili a kopali. Michal Vala se bití údajně neúčastnil, nicméně byl to on, kdo napadeného polil toluenem. S Martinusíkem se pak vrátil zpátky do pizzerie. Opilý Lukáš pak Jana Tótha zapálil a s Išem se také vrátili do pizzerie za kumpány. Asociální úderka v celé své kráse: ve čtyřech napadnout narkomana neschopného se jakkoli bránit, zapálit ho a vrátit se k chlastu. Přes rozsáhlé popáleniny, včetně těžkého poškození plic, žil Jan Tóth ještě dalších pět dnů, než v nemocnici zemřel.
Dnes všichni popírají, že by měli s neonacismem nebo Národním odporem něco společného. Je tomu doopravdy tak?
Juraj Lukáš
Juraj Lukáš před soudem: |
Juraj Lukáš na demonstraci Národního odporu v Brně, 1.5.2007: |
Juraj Lukáš drží transparent na demonstraci Národního koporativismu v Břeclavi, 1.7.2006: |
Martin Martinusík:
Martin Martinusík před soudem: |
Martin Martinusík na demonstraci Národního odporu v Brně, 1.5.2007: |
Michal Vala a Michael Iš:
Michal Vala u soudu: |
Michael Iš u soudu: |
Michal Vala na demonstraci Národního koporativismu v Břeclavi, 1.7.2006: |
Michael Iš na demonstraci Národního odporu v Brně, 1.5.2007: |
Michal Vala a Michael Iš na provokaci Národního korporativismu v Otrokovicích, 13.1.2007: |
Jsme upřímně zvědavi, jestli Iše, Valu, Martinusíka a Lukáše neonacisté podpoří a následně je třeba dnes už bývalý policista Michal Kašpar připíše na seznam „vězňů bílé války“ POW , a nebo jestli je hodí přes palubu, a budou se tvářit, že k nim nepatří a nikdy ani vlastně nepatřili jako tomu bylo například v kauze zavražděné neonacistky Petry Balogové. Tuto mladou neonacistku její přítel, také neonacista, ubodal spolu s dalším neonacistou kvuli penězům.
Zkrátka, dokud neonacisté anonymně píší štvavé články na svých webech a diskuzních fórech, jezdí na demonstrace Národního odporu, nosí vlajky Národního korporativismu, pořádají demonstrace pod líbivými hesly, v přesile napadají fyzicky slabší jedince, nebo se jen oddávají své hlavní zálibě - alkoholu, jsou hrdí a silní. Když se ale dostane napovrch informace vykreslující obraz jejich skutečné pokrytecké, asociální a patologické povahy, která by mohla v očích veřejnosti nebo potenciálních sympatizantů, jakkoliv narušit image hrdých čestných bojovníků za vznešené cíle, potom vyklízí pole, pálí mosty a dělají ze sebe nesvéprávné.
A pak si poznal jak chutná,
když si skolil prvního negra,
připadáš si jak bílej jezdec,
si ubohá malá bíla krysa.
Bílá moc z desky Flashback EBM kapely Vanessa (1992).