V sobotu 13. ledna 2007 proběhla v Otrokovicích neonacistická demonstrace. Byla to v posledním roce a půl již druhá provokace tohoto typu. Otrokovice mají totiž pověst města se silnou antifašistickou základnou a neonacisté si tuto skutečnost velmi dobře uvědomují.
Kdo je za tím?
Svolavatelem obou Otrokovických neonacistických demonstrací je Roman Fojtík, bývalý předseda ostravské pobočky Národního sjednocení. Fojtík zorganizoval v roce 2005 dvě demonstrace NSJ, resp. Národních sil (předvolební koalice ultrapravicových stran). První z nich proběhla 25. května 2005 v Bohumíně a skončila naprostým fiaskem. Na akci se sešlo 15 lidí, proti se postavila řada místních lidí a co je pro nás nejzajímavější – z akce byli po zásahu pražské Národní strany pořadateli (tedy i Fojtíkem) vykázáni mladí členové Národního odporu Ostrava. Jejich přítomnost by totiž mohla před volbami seriózně se tvářící ultrapravičáky kompromitovat.
O necelý měsíc později, 18. června 2005 proběhla první demonstrace v Otrokovicích a ani ona nebyla příliš úspěšná. Tentokrát se už ale Fojtík spolupráci s neonacisty nijak nebránil a členové Národního odporu také tvořili většinu účastníků demonstrace. Pan Fojtík nám tak v praxi ukázal, že rozdíl mezi politickou stranou typu Národní sjednocení a neonacistickou úderkou typu Národního odporu spočívá pouze v kravatě, kterou oficiální ultrapravičáci nosí místo bomberu.
Po debaklech v Bohumíně a Otrokovicích chtěl Fojtík pořádat demo ve Frýdlantě, ale to mu zakázal magistrát. Pokusil se tedy zorganizovat další demonstraci ve Vratimově, ale tu mu už zakázal předseda Národního sjednocení Červenka, protože pro něj přestal být Fojtík důvěryhodný. Když se pak začalo proslýchat, že organizace dalších demonstraci na Moravě by mel zajišťovat Vladimír Skýpala (další organizátor neúspěšných neonacistických demonstrací, pod jeho vedením byla rozprášena demonstrace NSB ve Valašském Meziříčí v únoru 2002),
rozhádal se Fojtík s vedením strany a z Národního jednocení odešel. Nepřestal ovšem s ultrapravicovým aktivismem. Pouze rezignoval na snahu o přijatelnou prezentaci a namířil si to rovnou mezi neonacisty z uskupení Národní korporativismus. V jeho čele také sobotní demonstraci v Otrokovicích zorganizoval (byť mu původně navrženou trasu magistrát výrazně zkrátil). Protože ale nepatří mezi kvalitní organizátory a ani mezi týmové hráče, nezkonzultoval tuto svou akci nijak s pražským vedením NK. To totiž naplánovalo na to samé datum sjezd Národních korporativistů do Prahy. Protože pro neonacisty je velmi důležitá osobní prestiž, ani jeden z krajských lídrů ze své pozice neustoupil a nepřeložil svou akci na jindy. V Praze tedy očekával Jiří Petřivalský, předseda NK, příjezd neonacistů z Kladna, Prahy a Mostu, zatímco Fojtík v Otrokovicích počítal s neonacisty z Hodonína, Brna a Ostravy. Situace se ale nakonec vyvinula jinak a do Otrokovic zamířil výkvět českých neonacistů ze všech krajů republiky, zatímco na sjezd NK do Prahy dorazilo necelých 20 lidí. Nevíme, jak přijme tuto porážku na domácím hřišti Petřivalský, ale je možné, že se Fojtík u NK také dlouho neohřeje. Inu, vnitrostranická konkurence je nepříjemná věc...
Průběh blokády
Nicméně, vraťme se do Otrokovic. Od 14:00 se na nádraží sjíždějí neonacisté. V blízkém parku se naopak scházejí antifašisté, jejichž hlídky zároveň monitorují situaci ve městě. Do tří hodin je na místě asi 150 neonacistů a 200-250 antifašistů. Antifašisté se přesunují sídlištěm do trasy neonacistického pochodu, cestou stihnou postavit několik barikád a prohnat nacistické opozdilce ze Zlína. Když se neonacisté vydávají na pochod, antifašisté jim kříží cestu a snaží se pochod zablokovat. Policisté odklánějí pochodující neonacisty a následuje několik rychlých přesunů, po kterých rostou v ulicích improvizované barikády a lidé útočí na nácky doslova vším co mají po ruce. Při jednom z přesunů se část neonacistů dostává mimo policejní kordon a následuje ostrá výměna s antifašisty, kterou ale policie záhy ukončuje. Vše nakonec končí na mrtvém bodě před Otrokovickou poliklinikou, kde antifašisté drží přístup k mostu, přes který chtějí neonacisté projít. Na neonacisty létají vzduchem lahve, shnilé ovoce, rakety, dělobuchy a dýmovnice. Policisté nasazují těžkooděnce, jednotky na koních, psovody a nakonec i vodní dělo. Po celou dobu také nad místem střetu krouží vrtulník. Nakonec ale policie se zástupci města rezignují a neonacistický pochod obrací zpátky na nádraží. Toto otočení celé akce po několika desítkách metrů provází potlesk antifašistů a zdvižené pěsti na znamení vítězství. Pro antifas to ale nekončí - nehodlají pustit neonacisty jen tak a následují je k nádraží. Nakonec policie drží neonacisty v budově nádraží obšancované ze všech stran, dokud je nenažene do vlaků a nepošle z Otrokovic. Antifas poté ustupují před nasranou policií, které na ně tvrdě útočí koňmi, stavějí barikády a brání se kamením. Kvůli barikádám v centru se zastavila také MHD a náckové z blízkého okolí měli velký problém dostat se domů.
Lze tedy říci, že blokáda neonacistického pochodu byla úspěšná. Patří za to dík všem, kteří se jí účastnili. A pro všechny ostatní je to poučení pro příště – neonacistický pochod lze vlastními silami zastavit. Pamatujte si to, až zavítají neonacisté do vašeho města.
Poznatky z Otrokovic
Můžeme si z Otrokovické blokády vzít ještě nějaké poučení? Nepochybně. Týká se neonacistů. Neonacisté v Otrokovicích představili svou nejsilnější sestavu a můžeme si tedy učinit představu o jejich celkové síle. Ta činí zhruba 200 lidí, ve středních Čechách možná 300. Jejich hlavní centra představuje tradičně Praha a Brno a dále Kladno, Most a Ostrava. Dále lze konstatovat, že se stále více stírá rozdíl mezi oficiálními organizacemi a neformálními skupinami jako je Národní odpor. Přestože demonstraci organizoval Národní korporativismus, účastnili se jí výhradně neonacisté, převážně právě z Národního odporu, což bylo ostatně i jedno z provolávaných hesel („Národní odpor – ulice jsou naše“). Jako mobilizační taktika slouží neonacistům téměř výhradně proti-levicová propaganda a v řadách neonacistů také neustále stoupá počet fotbalových chuligánů. To signalizuje jednu věc – neonacisté stále více rezignují na politickou či ideologickou činnost a soustřeďují se pouze na násilí. A i zde slouží Otrokovice jako příklad. Stylový okamžik, kdy se neonacistům podařilo někoho napadnout, představuje totiž zcela typickou situaci. Skupina neonacistů zkopala jednu dívku, čímž všem ukázali, jak si představují svůj boj za bílou Evropu. Čest, pojem, o kterém tito rádobyhrdinové tak často a rádi mluví, jim ve skutečnosti vůbec nic neříká.