Myšlenka udělat rozhovor s ostravskou anarchistickou kapelou Zvoňte na poplach se ve mně začala probouzet už dříve, než jsem jejich muziku a texty slyšel. Kdykoliv jsem totiž měl možnost setkat se a diskutovat se členy a členkou ZNP, na mě tito lidé zanechali velmi dobrý dojem. Když jsem pak konečně uslyšel jejich nahrávku, bylo rozhodnuto. ZNP totiž rozhodně nechybí to, co je asi v hardcore/punkové hudbě nejdůležitější – energie a našlapanost. Připočtu-li inteligentní angažované texty, není divu, že můj CD přehrávač ZNP opouštějí jen zřídka. Stylově mi kapela připomíná např. Coexist nebo Detestation. Pokud i vy doma sjíždíte podobnou muziku, neváhejte ani minutu a stáhněte si ZNP. Několik svých písní mají k dispozici na webu kapely a budou se vám líbit.
1. Začněme tradičně. Můžete představit stručně sebe a svou kapelu?
Troska: Hraju na bicí ve Zvoňte. Naše kapela vznikla někdy na jaře 2002. V létě 2003 jsme nahráli v garáži kazetu a sami jsme ji šířili po distrech a známých. Hudebně to bylo hodně do crustu. Krátce po jejím nahrání se dost změnila sestava. Z původní sestavy jsme zůstali jen já a Petr. Asi půl roku jsme nehráli, protože jsme hledali novou zkušebnu. Nakonec jsme našli a dál jsme pokračovali už s basistkou Nicky. Petr se ujal zpěvu. Rok jsme pilně zkoušeli a v prosinci 2004 začali znovu koncertovat. Tou samou dobou o rok později jsme ve zkušebně nahráli CD s novými písněmi. Tímto bych chtěl poděkovat Koláčovi, který nám pomohl s nahrávkou. Od nahrání CD se naše kapela rozrostla o dalšího kytaristu Martina.
2. Svou nahrávku šíříte pomocí internetu. Je sympatické, že si ji může každý stáhnout zadarmo. Na druhou stranu by to byl asi problém, kdybyste chtěli pořídit dražší kvalitní studiovou nahrávku. Jak to vidíte do budoucna?
Petr: Naše muzika a texty jsou ke stažení na webu www.zvontenapoplach.wz.cz. Jde o materiál, který jsme nahrávali ve zkušebně do PC, čemuž odpovídá i kvalita. Samozřejmě bychom rádi do studia ale je to především otázka peněz.
Troska: Materiál na webu je z CD o kterém jsem mluvil v úvodu.
3. V textech se hlásíte k anarchismu, někteří z vás jsou členy – členkami Anarchokomunistické alternativy. Můžete nám o svých názorech a aktivitách prozradit něco víc?
Nicky: Ano, já a Petr jsme členy – členkami AKA, ostatní jsou sympatizanty AKA. Bojujeme proti kapitalismu stejně jako proti autoritářské levici. Kolektiv AKA navazuje na tradici libertinského komunismu. V rámci AKA se podílíme na vydávání brožur, samolepek a jiných materiálů. Jinak pracujeme autonomně ve svém regionu. Spolupracujeme i s lidmi z jiných organizací v závislosti na konkrétních kampaních a aktivitách.
Troska: Považuji se za anarchistu. Myslím si , že o mých názorech z velké části vypovídají texty naší kapely. Spíš bych se chtěl zmínit o tom osobnějším v mém chápání anarchismu. Anarchismus pro mne znamená tvůrčí činnost a snahu porozumět problémům společnosti. Je to vytváření nových hodnot a vztahů, které jsou kapitalismu a všem ostatním formám společenského útlaku cizí. Vytváření něčeho, co se nedá vyjádřit finančním vztahem. Anarchismus pro mne znamená spojení svobody a zodpovědnosti. Usilovnou práci na sobě. Nejen proto, abych mohl jít ostatním příkladem, ale hlavně proto, že emancipací sama sebe mohu přiblížit společnost anarchistickému ideálu již dnes. Myslím, že se tomu říká „revoluce všedního dne“.
Martin: Texty jsou pro naši kapelu opravdu směrodatné. Předávání anarchistických myšlenek dál je pro mne důležitější než samotná muzika.
4. Vidíte nějakou možnost, jak alespoň částečně uvést své myšlenky do praxe už dnes? Jak se vaše názory promítají do vašich životů a ovlivňují nějak vztahy s jinými lidmi? Co říkáte třeba na volnou lásku?
Petr: Každodenně jsme konfrontováni nadnárodním kapitalismem, předsudky a stereotypy, které vytváří. Nemáš práci, chtějí abys chodil volit, platil pokuty nebo předražené jízdné atd. Neustále se pohybujeme v různých komunitách lidí. Pokud je tvá morálka anarchistická, je tvůj život permanentní agitací ve prospěch sociální revoluce. A „volná láska“?Vztah dvou lidí je pro mne druh společenské smlouvy, která by se neměla porušovat. Odmítám promiskuitu.
Nicky: Určitě tady možnosti jsou. Koncerty, infostánky, přednášky, vydavatelská činnost. Samozřejmě také naše chování a smýšlení, snaha o odstranění všech sexismů. Mě osobně volná láska, tak jak je všeobecně chápána nic neříká. Neznám snad nikoho, kdo by jí byl skutečně schopen. Pro mne volná láska znamená snahu neznásilňovat někoho, koho mám ráda, a to jakýmkoli způsobem. Občas je to těžké, no nikdo nejsme dokonalí.
Martin: Pokud se člověk se svými názory netají, naráží na nepochopení a odpor lidí, kteří přijmuli kapitalistické uvažování za své. Myslím si, že pokud chce člověk něčeho dosáhnout (změny společnosti), musí zůstat věrný svým názorům i když to může přinášet jisté potíže.
5. Ve svých textech se také hodně zabýváte právy zvířat a vím o vás, že jste vegani. Jak se žije veganům v ČR? Co byste chtěli doporučit lidem, kteří chtějí začít s podobným stylem života?
Nicky: Pro nás je veganství neoddělitelnou součástí boje za svobodu stejně tak jako antifašismus. Řešíme stejné problémy jako ostatní studenti – pracující: kde vzít peníze na jídlo. Navíc je pro nás problematické se kvalitně stravovat ve většině restaurací a jídelen. Jinak si myslím, že dnes je u nás k dostání spousta veganských polotovarů a jiných potravin, takže pokud se chce, tak to jde. Jediný problém jsou peníze. Tyto výrobky jsou totiž mnohdy kvůli malé konkurenci dražší. Co bych všem doporučila? Začněte s tím hned, není na co čekat. Nevěřte zbytečně lžím mlékárenského a masného průmyslu!
Troska: Myslím si, že ten kdo cítí soucit s lidmi by měl soucítit i se zvířaty. Veganství je pro mne samozřejmostí.
Martin: Boj za práva zvířat ale nekončí veganstvím. Je důležité zaujmout radikální postoj ke zneužívání a vraždění všeobecně.
6. Naše stránky se zabývají hlavně antifašismem. Váš postoj k náckům a militantnímu antifašismu je jasný z textu AFA. Jak ale vypadá situace s náckama ve vašem regionu. Máte nějaké dobrodružné zážitky?
Troska: Fašismus a nacismus je netolerovatelná sračka. Proto je povinností každého slušného člověka toto minimálně odsoudit, v lepším případě proti náckům bojovat a to všemi prostředky.
Martin: U nás v regionu to vypadá poslední dobou dost špatně. Objevují se tu fašos všeho druhu. Od vychlastaných hospodských bitkařů, přes mladé módní blbečky až po ty aktivní. Neonacistické žvásty pletou hlavy spousty mladých. Například několik mých bývalých známých má v tomto ohledu dost v gaťach – stali se z nich náckové. Jako aktivní antifašista si před nimi musím dát sakra majzla, protože je potkávám každý den před domem. V takové situaci musí člověk opustit třeba i od té módy. Také se objevují naci plakáty či nálepky. Občas někdo dostane. Naneštěstí většina lidí ani tohle nepovažuje za dostatečný důvod k tomu se neonacismu postavit. Nicméně je tu i pár lidí, kteří si hrozbu fašismu uvědomují a snaží se proti tomu něco dělat. Chtěl bych tímto promluvit ke všem ostatním, aby netolerovali nácky ve svém okolí a opravdu proti nim použili všechny prostředky. AFA!
7. Náckové často prezentují antifašisty jako konzumenty drog. Vy jim do této škatulky moc nezapadáte. Kolik z vás se hlásí ke straight edge? Nevede to k nějakým konfliktům v kapele?
Troska: Náckové si vybrali opravdu ubohý způsob jak zdiskreditovat antifašistické hnutí, už s ohledem na to, že spousta z nich má problém s alkoholismem (ale to jejich český pivo přece droga není) a mnozí berou i jiné drogy. Já si dám rád čaj, pivo nebo grog. Nejsem proti užívání drog. Záleží na tom, jak se člověk po jejich užití chová. Každopádně mu stále zůstává jeho zodpovědnost. Neuznávám proto žádné výmluvy typu: “udělal jsem to proto, že jsem byl opilý“. Každý kdo bere drogy by měl znát jejich účinky na své chování i zdraví. Drogy tu nejsou proto, abychom je používali ke zbavování se své zodpovědnosti a stávali se pod jejich vlivem asociály. Každý by měl mít možnost se rozhodnout, zda drogy bude brát nebo se vydá cestou dobrovolné abstinence. SXE pro mne nic neznamená. Soudím lidi radši podle jejich chování než podle toho zda berou drogy či ne.
Nicky: Já osobně se k SXE nehlásím. Můj názor na užívání drog je však trochu jiný než Trosky. Snažím se žít bez drog (snad jen kromě kofeinu). Dříve jsem si myslela, že užívání drog je věc každého, po různých zkušenostech jsem ale byla nucena svůj názor přehodnotit. Dnes si myslím, že zneužívání drog je nemocí jedince i společnosti. Je to jen další způsob, jak se zbavit odpovědnosti a svobody. Je pro mne nepředstavitelné spolupracovat na jakýchkoli aktivitách s člověkem závislých na drogách.
Petr: Kromě kofeinu drogy neberu. Doufám, že časem budu žít i bez něj. Není však nutné být hrdý na to, že jsi čistý. Považuji to za něco zcela normálního. Pokud se budeme zaklínat čistotou a opájet se svou dokonalostí, vytvoříme pouze další elitu, další náboženství. Na druhé straně je mi smutno z toho, kolik dříve aktivních lidí v hnutí a ve scéně je závislých na drogách. Drogová závislost je podle mne brzdou emancipace, která je akceptovaná bohužel i uvnitř antifašistického hnutí.
Martin: Rád bych podotknul, že naše kapela funguje i na jiných úrovních než je hraní muziky. Spolupracujeme spolu především na politických aktivitách a právě tehdy se může projevit rozdílný přístup k drogám. Třeba i jedno pivo před akcí může všechno pokazit. Snižuje se rychlost reakcí, schopnost racionálně jednat. Ideální stav je nebrat nikdy žádné drogy.
8. Jak lidi na koncertech reagují na vaše poselství? S tím souvisí otázka, kterou prostě musí dostat každá politická punková kapela – je punk něco víc než jen hudba?
Nicky: Většina lidí nereaguje vůbec. Zdá se mi, že lidé v punkové subkultuře (a nejen tam, stejně je na tom i HC a metal) jsou apatičtí a politika je příliš nezajímá. Pokud jde o antifašismus, tak se ještě pár schopných lidí najde, i když to většinou zůstane jen u nošení nášivek. Proto si myslím, že punk je dnes o hudbě bez poselství, samozřejmě jsou i výjimky.
Martin: Punk je pro mne kontrakultura – ne subkultura. Punková kapela není jen tak nějaká kapela!
Petr: Svou politickou orientaci nijak neskrýváme ani se ji nesnažíme „zabalit do trendového protisystémového hávu“. Už několik let se snažíme hrát upřímnou muziku s upřímnými texty. Každá subkultura – i ta punková - má své limity a je ovládána určitými trendy. Dnes je módou „apolitičnost“. Nemám zapotřebí texty typu „mařky – chlast – sex – rockandroll“, a když vzbudíme u publika reakci – ať je jakákoli – je to úspěch. Poslední dobou už ale nadobro opouštím iluze o tom, že punk jako subkultura má nějaký zvláštní revoluční potenciál. Obecně se lidé, kteří se k anarchismu či antifašismu dostali skrze subkulturu, pro ni radikální politiky často zase vzdávají. Subkultury jsou fajn ale pojďme společně tvořit kontrakulturu!
Troska: Zatím jsem nezaznamenal, že by s námi o textech chtěl někdo diskutovat. Těší mě, že když jsme na některých koncertech naše texty rozdávali, lidi o ně měli zájem. Měli bychom je na koncertech asi rozdávat častěji. Doufám taky, že jejich přečtení lidi nějakým pozitivním způsobem ovlivní.
Punk asi pro každého znamená něco jiného. Můj punk je o tom nářezu, který poslouchám a který hrajem s kapelou. Taky je to o vlastním vyjádření, je to duch do it yourself. Je to skutečná tvrdost, vůle vzdorovat těm sračkám, které se na nás odevšad valí a kterými je dnešní společnost prolezlá. Jedna z věcí na světě, pro které má smysl žít.
9. Stálým tématem světové politiky je konflikt v Izraeli a teď také válka Izraele s Libanonem. Jak se na to díváte jako anarchisté. V poslední době jsem slyšel z několika zdrojů, že tato otázka rozděluje německé antifašistické hnutí na proizraelskou a propalestinskou frakci. Zatímco jedni bojují proti antisemitismu nekritickou podporou židovského státu, druzí upozorňují na křivdy, které Izrael páchá na arabském obyvatelstvu. Na kterou stranu byste se postavili/y vy? Budete kvůli tomu psát prezidentovi jako hrdinové z Národního odporu?
Petr: Náboženský fundamentalismus odmítám stejně jako křižácká tažení moderního kapitalismu či národně-osvobozenecké boje. Řešení podobných konfliktů v rámci tohoto systému bude velmi obtížné. Odmítněme náboženství, stát a všechny formy vlády. V anarchistickém komunismu nebudeme muset volit „menší zlo“.
Martin: Nechápu, jak mohou antifašisté vyjadřovat podporu nějakému státu. Budujme antifašistické hnutí na revolučně anarchistickém základě. Předejdeme tím absurdním rozporům.
Nicky: K akci nácků z NO mohu říct jen to: je škoda, že jejich žádosti nebylo vyhověno. Možná, že by potom přehodnotili své názory a nebo by nám alespoň nějaká zbloudilá kulka ušetřila práci.
10. Podle stylu, který hrajete bych tipnul, že doma sjíždíte Resist, Nauseu nebo třebe staré Nonconformist. Mířím správně, nebo jsem úplně mimo? Co posloucháte a co vás inspiruje?
Troska: S tím Resistem ses docela trefil. Poslouchám toho hodně. Například: Rat race, Edelweiss piraten, Odi et amo, Exekuce, Idioti nové doby…. Z těch zahraničních: Harum scarum, Resist, Oi polloi, Mushroom atak, No more, Korrupt, La fraction, Elektroduendes, Rambo, Sanctus iuda, Strife, Wolfbrigde a další.
Petr: Poslouchám kila muziky od oi až po metal. Mám rád kapely, které mají co říct. Miluju Oi polloi, španělský anarchopunk a veganský metal!
Martin: Inspiruje mne starý hard and heavy metal. Mixuju ho s punkem jako tofu s banánem!
Nicky: Můj koktejl je HC s metalem, k tomu trochu oi!
11. Nezbývá než poděkovat za rozhovor a rozhovor a rozloučit se. Jestli chcete něco dodat, máte možnost.
ZVOŇTE NA POPLACH: Děkujeme za prostor. Uvidíme se na koncertě nebo v ulicích!