24. února chtějí středočeští neonacisté, skrývající se za nálepkou autonomního nacionalismu, demonstrovat v Berouně proti americké raketové základně. Jaká je jejich nová strategie a o co jim ve skutečnosti jde?
Ono to nejsou studenti?
Někdy v půli února 2005 přišel na úřad městské části Brno-střed mladík jménem Martin Otepka a podle zákona shromažďovacího zde ohlásil na 1. května studentský průvod. Martin Otepka ovšem úřad podvedl: 1. května se na jím zamluvené trase neprocházeli lidé, kteří by jakkoli připomínali účastníky majálesu. Později se ukázalo, že za jménem Martin Otepka stojí Martin Kratochvíl z Blanenska (dnes vede zlínskou skupinu Národní čest). Byli to neonacisté z organizace Národní odpor. Tato skutečnost se stala naprosto nepopiratelnou v okamžiku zahájení pochodu, kdy pochodující „studenti“ roztáhly velké transparenty s nápisy „Národní odpor“.
Ať už se jedná o neonacistické manifestace či koncerty, jde stále o tu samou písničku s ohraným refrénem. Slušně vypadající mladík či dívka se dostaví na úřad (majitelem pohostinství), provede povinné nahlášení tak, jak ukládá zákon a odkráčí za partou svých nazi-kamarádů.
Z nacistických materiálů či kontaktů uvnitř tohoto hnutí je pak možné dohledat, kdo skutečně za těmito akcemi stojí. Pro antifašisty, kteří neonacistické hnutí dlouhodobě monitorují, není žádným překvapením, když se ze studentských pochodů stávají demonstrace radikálních pravičáků a z narozeninových vesnických oslav koncerty White Power kapel.
Nepříjemně překvapeni bývají za to místní občané, představitelé samosprávy a policie. Úředníci se mnohokrát diví, nevěřícně kroutí hlavou a zaraženě promlouvají do médií. Mluvčí Policie ČR již na veřejnosti raději tak překvapeně nepůsobí, někoho by totiž mohlo zajímat, jak účelně jsou vynaloženy vysoké finanční prostředky na potírání extremismu a zvláštní proti-extremistické složky. Radikální antifašisté, kteří na neonacistické praktiky v České republice upozorňují již 10 let, nemají na růžích ustláno. Pokud se neonacistickým, pardon „studentským, za svobodu slova aj.“ pochodům postaví, jsou „po zásluze“ označkováni, srovnáni s nácky a poté napadeni policií. Před více než šedesáti lety skončila nejstrašlivější válka v lidských dějinách, k níž se začalo schylovat zhruba před sedmasedmdesáti lety právě alibistickou benevolencí vůči nacistům. První hitlerovské akce v Německu a jiných zemích byly stejně směšné, jako jsou často akce dnešních neonacistů. Zlu je třeba čelit od zárodku a to jakýmikoliv prostředky!
Ani kapku české krve
Nějak podobně jako v Brně roku 2005 jistě proběhlo nahlášení nejbližší chystané neonacistické akce ve středočeském Berouně. Neonacisté zde chtějí 24. února demonstrovat proti americké raketové základně na území České republiky. Akci pořádají autonomní nacionalisté Střední Čechy, respektive jejich berounská sekce.
Autonomní nacionalisté pod vlivem nových trendů z Německa přebírají klasické „levicové“ témata jako je ochrana živ. prostředí, antikapitalismus atp. Moderní autonomní naci(onali)sta nehajluje, nenosí svastiku a bombra, nýbrž poslouchá hip-hop nebo hardcore, obléká se vkusně a zajímá se o široké spektrum témat. Autonomní nacista si uvědomuje, že židovskou problematikou ani popíráním holocaustu mnoho mladých lidí neosloví a proto to zkouší přes utrpení zvířat, strašením z imigrantů nebo opatrným upozorňováním na „zvýhodňování cikánů“. Problematika raketové základny přesně zapadá do nové strategie neonacistického hnutí, díky které může nalákat do svých řad mladé sympatizanty.
Náckové přitom celou demonstraci proti základně berou po svém a zcela nechápou myšlenku protestů proti raketové či radarové základně, které prozatím probíhají pod hlavičkou občanské iniciativy „NE základnám“. V pozvánce na akci píšou „Za vaši ropu a vaše zájmy ani kapku české krve!“. Pro nácky není důležité, že jde o vojenské strategické zařízení. Jde jim o to, že to má být zařízení jiného státu. Sami by byli jistě patřičně hrdí na obdobné zařízení v českých rukou. Přitom základní myšlenkou občanských protestů je, že zbrojením a militarizací se mír nedělá!
Válku válce!
Je důležité si uvědomit, že náckové ani v tomto případě, nejsou žádní skuteční bojovníci proti válce. Náckové samozřejmě proti válkám nic nemají - mají je dokonce v oblibě. Těžko s nimi tedy stát v jedné řadě. Od nich se míru nikdo nedočká. Náš pohled je jiný! Samozřejmě, že být proti válce má podle nás zcela jiný a reálnější důvod: v každé válce totiž umírají lidé, infikováni vlastenectvím a nacionalismem za zájmy a moc „těch nahoře“. Představují si to jednoduše: lidé neprivilegovaní mají obětovat své životy, nenávidět a střílet stejné neprivilegované jen proto, že nám oni - politici, generálové a boháči řeknou: „Támhleto jsou teď tvoji nepřátelé, jdi a zabij je!“? Tak to prrr…ani náhodou! Žádná jejich válka není naše válka. Česká nebo americká základna, jaký je v nich rozdíl? Jedna ve jménu národních zájmů hájí zájmy českých a druhá amerických „privilegovaných horních deseti tisíc“. Běžte si válčit sami, když vás to tak baví a vezměte s sebou i nacionalisty. My si zajdeme na pivo nebo limonádu :-)
Autonomní vlastenci?
V diskusi na jednom blogu pod antifašistickým hip-hopovým songem jsme se dočetli „A teď ale otázka, kdo je vlastně dneska nácek, protože nácků podle mě zas tak moc nebude, všechno to jsou třeba autonomní nacionalisté, ale to není to samé jako býti náckem...“
Opakujeme to stále a budeme to opakovat nadále. Autonomní nacionalisté provázaní s nejmilitantnější českou neonacistickou skupinou Národní odpor jsou obyčejní náckové. Skrývaní se za vlasteneckými frázemi a propagace v mezích zákona patří do jejich novodobé taktiky. Kdo jsou ve skutečnosti se na veřejnosti nedozvíte. Naštěstí se k nám poměrně často dostávají fotky z jejich soukromých akcí, kde se pod vlivem alkoholu projeví skutečné úmysly těchto novodobých hitlerovců (akce kladenských autonomních nacionalistů – dnes autonomní nacionalisté Střední Čechy).
Stop válce a militarizaci! Ne jakýmkoliv vojenským základnám. Válku válce!
Výborný článek týkající se raketové základy v USA vystihující i náš pohled na tuto problematiku vyšel v A-kontra 4/2006 (Stanislav Rubeš: Hodné rakety).