,,Čechy Čechům“, ,,Nic než národ“ nebo ,,Vlastní národ nadevše“. Tyto hesla slýcháme čím dál častěji v ulicích našich měst, kde pochodují novodobí zastánci silného státu vedeného charismatickým vůdcem. Jakou logiku ovšem tyto hesla v dnešním světe mají? Na internetových stránkách aktuálně.cz probleskla informace, že většina obyvatel žijící na dnešním území České republiky nemá svůj původ na jejím území. Podle dostupných informací by jen asi 10% obyvatel dnešní ČR nalezlo žít své předky v naší kotlině v době přemyslovského knížectví. Zveřejněné informace poukazují na iracionalitu nacionalistické ideologie, která tvrdí, že národy jsou přirozeným útvarem, jenž na světě existují odjakživa. Tato informace ze strany přírodních věd zásadním způsobem narušuje politické plány těch nacionalistických organizací, které chtějí mít „Českou zem pouze pro Čechy“.
Informace o skutečnosti, že většina Čechů vlastně ani původem Češi nejsou, poskytla letos v červnu pražská společnost Genomac, která se zabývá genetickými testy. Mimo jiné určováním otcovství a zjišťováním dispozic pro dědičná onemocnění. Určuje ale také, jaký je původ obyvatel České republiky.
Již loni začala zájemcům firma Genomac, ale jen mužům, nabízet, že zjistí původ jejich prapředků. Využila k tomu genetických znaků z chromozomu Y, který mají pouze muži.
Jejich následným porovnáním s mezinárodní databází dokázali odborníci ze společnosti Genomac určit, ve které části světa se vyskytují obdobné genetické znaky. A podle toho poznat, zda předkové testovaného muže po otcovské linii žili na dnešním území České republiky, nebo přišli z území jiných států.
,,Původní Slované“ jsou v menšině
Genomac získal téměř pět tisíc vzorků DNA od mužů žijících na území ČR. "To nám umožňuje přesnější určení původu obyvatelstva," říká Jan Zástěra ze společnosti Genomac. "Nicméně i nové údaje v principu potvrzují náš počáteční poznatek, že totiž jen desetina lidí, kteří nám poskytnou svůj vzorek DNA, má své kořeny na dnešním území České republiky."
Další porovnání pak říká, že 40 procent obyvatel České republiky má shodné genetické znaky s jinými obyvateli „slovanských“ zemí střední a východní Evropy. Dalších 25 procent pochází z románských zemí, jako je Francie či Itálie, a 11 procent se geneticky nejlépe shoduje s obyvateli Balkánu. Teprve poté s deseti procenty následuje obyvatelstvo germánského původu, s dědičnými znaky shodnými s ,,Němci“ a ,,Skandinávci“. Genetické znaky typické pro ,,Slovany“ má ve své DNA jen 51 procent ,,Čechů a ,,Moravanů“.
A odkud přišly babičky?
Brzy bude pravděpodobně možné potvrdit, že i většina žen žijících v ČR pochází z populací, které se vyskytují mimo území ČR. Zatímco dosud Genomac pracoval s DNA z mužského chromozomu Y, nyní začíná sledovat také příbuznost po mateřské linii.
"V tomto případě se přímí předkové konkrétního člověka nedají určit tak přesně, jako když se využívá DNA z chromozomu Y," vysvětluje Lucie Benešová ze společnosti Genomac. "Dokážeme však zjistit, ze kterého světadílu a ze které jeho části předkové člověka po mateřské linii pocházejí."
František Palacký, Josef Jungmann ani další národní obrozenci by se z nejnovějších vědeckých objevů příliš neradovali. Výzkum DNA ukazuje, že se slovanským původem Čechů to není nijak slavné.
Promíchán je celý svět
To, co se v červnu v Čechách prezentovalo jako „velký objev“, vědí jinde už dlouho. Několik "typických Angličanů" - lord Tebbit, ministr ve vládě Margaret Thatcherové, dcera někdejší britské premiérky Carol Thatcherová a další dobrovolníci si o sobě mysleli, že jsou stoprocentní Anglosasové – do té doby, než si nechali prověřit svou DNA. Pak hleděli s otevřenými ústy na to, že pocházejí z Afriky, z Blízkého východu a z Mongolska. ,,Všichni jsme dnes míšenci“, konstatoval list Daily Telegraph v článku k televiznímu pořadu, který se vysílal na Channel Four dne 13. listopadu loňského roku.
Nejzajímavější na těchto testech je to, že naprosto nabourávají veškeré naše představy o národní příslušnosti, která je - jak společenské vědy dokládají - sociální konstrukcí. Dnešní lidé se začali rozšiřovat z jednoho společného centra do dalších území světa přibližně před 50 000 lety. Lidská populace se geneticky shoduje z 99,9 %. Nutí nás to uvědomit si, že jsme všichni navzájem příbuzní. Podle genetiků je jedna osoba, která žila asi před 60 000 lety, přímým předkem všech lidí, kteří na světě dnes žijí.
Když zjistil jeden anglický gentleman, který se až dosud považoval za zcela čistokrevného Angličana, že je naprostý míšenec, začalo to měnit jeho postoj i k jiným lidem. "Kdyby si rasisté uvědomili, že se snaží vystupovat proti lidem, jejichž geny jsou součástí i jejich genetického ustrojení, velmi by je to znejistilo," řekl.
Je také důležité si uvědomit, že od té doby, co se člověk poprvé vyvinul v Africe, je pořád v pohybu. Migrace je nejenom normou, ale neustálé přesunování lidí je také způsob, jímž příroda zajišťuje, abychom zůstali zdraví. Čím více se naše geny mísí, tím lepší je dlouhodobější zdraví našeho biologického druhu. Migrace je v dnešní době ovšem podmíněna především sociální situací a obecně ekonomickou situací jednotlivých zemí. Systém ji podmiňuje například tím, když volný trh podporuje pohyb konkrétní pracovní síly z místa jejího původního bydliště za lépe placeným zaměstnáním poté, kdy byly v důsledku konkurenčního boje uzavřeny tamní firmy nebo když jsou lidé nuceni opustit svá bydliště v důsledku imperiálních válek o surovinové zdroje. S řešením příčin migrace se v populistických projevech nacionalistických organizací nesetkáme, ale setkáme se pouze s navrhovaním - stejně jako u určitých politických elit v ČR – „ochranných opatření“ proti migrantům, jejichž žádosti o pobyt v ČR jsou povětšinou důsledkem systému a politiky vládnoucích tříd konkrétních států.
Nacionalistická optika zůstává
Bohužel i firmy, které na základě svého výzkumu tvrdí, že „Češi nejsou povětšinou Češi“ užívají stejnou optiku nahlížení světa a pojmové kategorie, kterými operuje nacionalismus, když označují určitou populaci jako „Českou“. Nebo v jiných případech vymezují vzorek určité populace podle lingvistických hranic jako „Slovany“. Rovněž se hodí říci, že nacionalistické tvrzení o existenci národů ve smyslu – „národy se vyskytovaly na svém ,,přirozeném´´ území vždy“ - je zpochybněno, protože vědci zpětně posoudili geografický pohyb populací a zjistili, že na území ČR není a nikdy nebyla jedna a ta samá populace s určitými shodnými tělesnými znaky. Proto je nacionalistické pojetí „českéh“ národa, coby historicky přirozeného útvaru nesmyslné. Takové tvrzení nabourává nacionalistické hledisko o povaze skutečnosti a činí tak nevěrohodnými i další ideologie jejímiž je nacionalismus součástí, jakými jsou například konzervatismus, fašismus nebo nacionální socialismus. V sociálních vědách je již tato koncepce národa (primordialistická) zpochybňována dlouho, ale současné vyjádření přírodních věd, bude mít patrně dopad na věrohodnost tvrzení některých „esencialismů“, jenž přisuzují konkrétní „přirozené“ vlastnosti konkrétním „národům“ způsobem – „Italové jsou považováni za temperamentní“, ,,Němci preferují racionalizované byrokratické organizace a úzkostlivě se drží pravidel“, „Dánové konzumují hodně alkoholu“, aj.
Zároveň takovéto vyjádření přírodních věd podporuje legitimitu tvrzení, které zpochybňují přirozený výskyt „národního společenství“, ze strany sociálních věd. Ty tvrdí, že národ je sociální konstrukcí, který se začal formovat na konci 17. stol. při přechodu od tradiční společnosti ke společnosti moderní, jako výsledek účinné politické unifikace podporované v tomto smyslu ,,historickou pamětí´´, která se ,,rozvzpomínala´´ na určité události, ale zároveň zapomínala na ty konkrétní události, jenž by narušovaly představu národní jednoty. Národ je tedy spojenectvím lidí sjednocených zamlčením své inkoherence, přičemž se jedná o pokus o oživení ducha pospolitosti v podmínkách moderní společnosti. S přechodem ke kapitalismu volného trhu způsobila mobilita pracovních sil oslabení vlivu tradičních kulturních institucí jakými byla rodina, obec či církev, přičemž tento nedostatek byl ve střední Evropě kompenzován vytvořením centralizovaného a homogenizovaného státu, jehož instituce byly světské, odosobněné a standardizované bez jakýchkoliv doktrín. Na rozdíl od tradičních společností, kde převažovaly lokální patriotismy, vytvořily moderní ,,národní státy´´ představu imaginární komunity, jakým je národní společenství - ,,Nacionalismus je v prvé řadě politickým principem, podle nějž by politický a národní celek měly být totožné.´´ tvrdí ve své práci Arnošt Gellner. V nacionalistické doktríně jsou kultura, rasa, jazyk a někdy i náboženství součástí téže primordiální entity, národa. Podstatným argumentem sociálního konstruktivismu je, že národ a národní stát jsou výtvorem lidí, kteří mohou své instituce tvořit, uchovávat, ale i měnit.
Ale já se cítím jako Čech/Češka?
Národy jsou formovány inkluzí celé populace, konstituováním zákonodárných a politických institucí, nacionalistickou ideologií, mezinárodním rozpoznáním a vytvořením hranic politického společenství mezi nimiž se rozvíjí „národní“ kultura obyvatel, jenž v tomto politickém zřízení žijí. Instituce národního státu a další instituce, které se v jeho prostředí nacházejí, vytvářejí a reprodukují u svých členů národní identitu. Například v průběhu školní docházky, kde se reprodukuje paměť národa v podobě osvojení si národních dějin nebo dochází k osvojovení národního jazyka prostřednictvím jednotného školství, apod. Národní identita je intersubjektivně sdílena přijímáním unifikovaného jazyka a představ o národním soužití z masmédií, která dokážou oslovit téměř všechny jednotlivce ve stejný okamžik, ale každého odděleně. „Národní“ jazyk ohraničuje naši zkušenost se světem a ta se konstruuje uvnitř hranic na území národního státu. Národní stát prostřednictvím elit, jež stojí na jeho vrcholu, nastoluje u svých obyvatel chápání národní příslušnosti jako objektivní, kdy představu společného národa tvoří nejjednodušší národní symboly a přesvědčení, že existence národů je objektivním faktem, jenž je podstatným předpokladem našeho myšlení.
Národ jakožto entita existuje jen potud, pokud se jeho příslušníci duševně identifikují s takovýmto kolektivem. ,,Národnostní cítění je pocitem hněvu, který je vyvolán potlačením principu, že by politický a národní celek měly být totožné nebo pocitem uspokojení vyvolaným jeho naplněním. Takové cítění aktivizuje nacionalistické hnutí.", tvrdí ve své práci Arnošt Gellner. Míra identifikace s národní identitou závisí také na tom do jaké míry se příslušníci „národního společenství“ identifikují s jeho institucemi. Člověk z antropologického hlediska v sobě nosí více identit najednou a schopnost proměnit starou identitu v novou je závislá na sociálním kontextu, stupni zvyku týkající se staré identity a do jisté míry i na genetických rysech jednotlivce.
Na co národ?
Na co jsou nám tedy národy a nacionalismus? Není nacionalismus jen pouhým nástrojem těch nejvyšších, kteří si jeho prostřednictvím zabezpečují loajalitu u svých poddaných? A současně populistickým řešením frustrovaných politických marginálů, kteří se o něj opírají, když se jim v epoše neoliberalismu „nezaslouženým“ způsobem snižuje životní úroveň? Opravdu nám stačí odlišné dílčí kulturní zvyklosti a ,,národní“ jazyk k tomu, abychom rozdělovali lidi na Čechy a Nečechy? Nebylo by lepší říkat místo „Češi“ prostě „lidé“ a spolu s tím zrušit všechny hranice, státy a představy o národech, které mají reálný dopad na naše jednání? A proč by měla imaginární příslušnost k nějakému „národu / rase“ podmiňovat chování jednotlivce, když jsme beztak většina z různých koutů Evropy a světa?
Zdroje
Berger, L. P. 2003. Pozvání do sociologie: humanistická perspektiva. Brno: Barrister & Principal.
Kellner, A. 1993. Národy a nacionalismus. Praha: Josef Hříbal.
Hroch, M. (eds.). 2003. Pohledy na národ a nacionalismus. Praha: 2003.
Kamín, T., Machalová, T. 2003. Kritika rasy a rasismu. Brno: Masarykova univerzita
Keller, J. 1997. Úvod do sociologie. Praha: Slon
Killias, J. 1999. Renanovské pojetí národa a současná sociologie. Praha: Sociologický časopis, roč. XXXV, č.4. Sociologický ústav AV ČR
Wolf, J. 2000. Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti : člověk a jeho svět II. Praha: Karolinum
Nikdo není "čistý" Čech: http://blisty.cz/2006/11/13/art31234.html
Potvrzeno: Většina Čechů nejsou Češi: http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=446551