Tak jako každý rok, plánovali němečtí neonacisté na 18. listopad pochod s cílem u největšího německého hřbitova druhé světové války v Halbe. Na lesním hřbitově blízko Berlína chtěli oslavovat válku a nacionální socialismus.
Na hřbitově v Halbe jsou pohřbeni vojáci Wehrmachtu a Waffen-SS, přitom náckové svým setkáním říkají „Vzpomínka na hrdiny“. Setkání v Halbe u Berlína má mezinárodní charakter. O "Vzpomínkovém dni hrdinů" 18. listopadu informoval také internetový portál Národního odporu a podle našich informací sem čeští neonacisté dojíždí. Jedná se o lokalitu, kde německá nacistická armáda uskutečnila své poslední bitvy. V samotném Halbe je největší vojenský hřbitov Německa. Jednoduše je zde pochováno nejvíce vojáků, kteří bojovali pod vlajkou s hákovým křížem. Z těchto důvodů láká setkání spoustu aktivistů mezinárodního neonacistického hnutí. Setkání v Halbe by se dalo přirovnat k „Hessovým“ pochodům ve Wunsiedelu, nebo pochodům „bombového holocaustu“ v Drážďanech. Pro skandinávský prostor pak pravidelným demonstracím na předměstí Stockholmu – v Salemu. Logicky tedy vyplývá, že stejně jako Wunsiedel, Salem nebo Drážďany, přitahuje i Halbe pozornost nejen německého antifašistického hnutí.
Letos se v Halbe očekávala opět bezmála tisícovka nácků. Ovšem, to by nesměla existovat demokratická mentalita zákazů a omezení. Podle pravidla „pokud něco zakážeme, problém tím vyřešíme“, bylo setkání v samotném Halbe soudně zakázáno (jak už je v Německu špatným zvykem). Že se trasa pochodu ultrapravičáků musí hřbitovu vyhnout, potvrdil 17. listopadu s konečnou platností dokonce Ústavní soud. Pro nácky nebyl tak velký problém, přesunout na poslední chvíli vzpomínku na padlé "hrdiny" do města Seelow nedaleko polských hranic.
Antifašisté své protesty taktéž přesunuli, nutno dodat, že na poslední chvíli. Přes 300 antifašistek a antifašistů tak přišlo na shromáždění s názvem "Zastavme nacionálně-socialisitické srazy" do Seelow. V rámci protiakce bylo naplánována hudební produkce, čtení pozdravů od antifašistů z celé Evropy a projevy o aktuální situaci. O pár lidí více bylo na demokratickém protishromáždění místních občanů. Před seelowskou radnicí visely transparenty s hesly „Naše kříže nepotřebují háky“ nebo „Říkáme NE náckům“. V ulicích byly stovky obyvatel Seelowa, kteří neonacistům přišli ukázat, že tu nejsou vítáni. "Jako dítě jsem zažil, jak tudy prošla fronta. Moje rodné město leželo z devadesáti procent v troskách. Kdo se nepoučil z historie a chce, aby se něco takového opakovalo, tomu není pomoci a každý občan to musí dát najevo!," říkal jeden z nich. Přesto nebyl pochod asi 1 000 neonacistů pod ochranou policie na hřbitov v Seelow zastaven. Ve městě tak mohly zaznít projevy nostalgiků z nacistického Wehrmachtu, představitelů NPD nebo autonomně-nacionálních skupin. Antifašistický protest v Seelow měl i tak převážně slyšitelný úspěch. Minimálně byl hlasitější a berlínští antifas informují, že měli také „lepší hudbu – díky Berlin Boom Orchestra“.
V samotném Halbe se konal tzv. „Den demokratů“, který pořádali liberální antifašisté z různých politických stran, odborů a nevládního sektoru. Dlouho plánované akce se účastnilo přes 8000 lidí převážně z Brandenburgu a Berlína. Nechyběla politická elita včetně některých ministrů a poslanců CDU a SPD. Organizátoři prohlašovali, že je na akci více demokratů, než neonacistů v celém Německu. Radikální antifašisté organizátorům vyčítají, že stáhli protidemonstranty na poslech dechovky a tlachání u stánků s buřtama a velmi málo lidí se postavilo náckům tváří v tvář. Jeden z německých antifašistů zalitoval, že zatímco neonacisté dokázali svoji akci pružně přesunout z Halbe do Seelowa, spousta lidí z Berlín a Braniborska se sešla v Halbe, kde pravicový extremista nebyl snad ani jeden. "Myslím si, že nejlepší metodou boje proti neonacistům je, když se jim co nejvíc lidí postaví do cesty, to je jediná řeč, které rozumějí..." Jak už to chodí, "špinavou práci" v podobě blokád a konfrontace v místě neonacistického pochodu, odvedli radikální antifas. Prostě a jednoduše: "Nebýt náckem nestačí" - chce to něco víc.
Srazy neonacistů v Halbe po roce 1990
Po sjednocení Německa se stal Lesní hřbitov v Halbe poutním místem nacistů i neonacistů. Vrcholem přitom byly shromáždění k takzvanému „Dni lidového smutku“ v letech 1990 a 1991 s tisíci účastníky pravicové scény z celé Spolkové republiky. Svým pořádáním akcí k uctění padlých vojáků z řad Wehrmachtu, Waffen-SS a Volksšturm, navázali ultrapravičáci na uctívání hrdinů zavedené ve Výmarské republice. Zděšení z vysokého počtu pochodujících ultrapravičáku a jejich bojechtivého vystupování, vedlo k soudnímu zákazu shromažďování v Halbe na následující roky. Neonacisté se přesto několik let shromážďovali "jen" před branami hřbitova, kam se přesouvali ze středu obce.
Na základě změny ve vykonávání pravomoci Spolkového správního soudu zkrachovaly zákazy úřadu v roce 2003. Pod heslem „Sláva a čest německým vojákům z fronty“ smělo asi 700 stoupenců „Freien Kameradschaften“ („Svobodní kamarádi“) zase za zvuků klasické hudby položit věnce na lesním hřbitově. Pochody v Halbe jsou od té doby většinou organizovány neonacistickým spolkem „Odpor sever“ a nahlašuje je vůdce německého autonomně-nacionalistického hnutí Christian Worch.
Uctívání hrdinů má pro pravicovou scénu v první řadě integrační funkci. Podobně jako ve Wunsiedelu při Pochodu k uctění památky Rudolfa Hesse, očekávají organizátoři také v Halbe účast tisíců národních a mezinárodních neonacistických organizací. Ačkoliv se otevřené propojení s nacionálním socialismem zdálo být zdrženlivějším než u nacistických akcí začátku devadesátých let, splnilo uctívání vojáků Wehrmachtu a Waffen-SS stejný účel – vytvoření pozitivního vztahu k nacionálnímu socialismu.
Naposledy svolával Christian Worch sraz k uctění památky padlým německým vojákům v sobotu 17. září 2005. Na tento pochod se očekávalo víc než 100 přívrženců pravicové scény. K zajištění bezpečnosti pochodu bylo do Halbe přemístěno asi 200 policistů a jeden vrtulník. Na vlastní pochod k uctění památky však přišlo jen asi 25 osob (většinou stěží plnoletí mladiství), takže na jednoho demonstranta vyšlo osm policistů.
Samotné akce v Halbe jsou přitom stále častější. Náckové do Halbe napochodovali jak v listopadu 2005, tak i v březnu 2006. Zatímco byla demonstrace 12. listopadu přerušena antifašistickou blokádou, proběhla demonstrace 11. března 2006 s téměř 1000 účastníky bez komplikací. V budoucnu jsou – podle pravičáků – plánovány srazy v Halbe vždy dvakrát do roka. Vedle instrumentalizování Dne lidového smutku pro své účely, mají pravicoví extremisté v plánu znovu oživit tradici „uctívání hrdinů“ z časů Výmarské republiky a Třetí říše. Tento slavnostní akt se konal vždy 5. neděli před Velikonocemi. Po konci 2. světové války bylo nacistickým režimem zneužité „Uctívání památky hrdinů“ přejmenované na „Den lidového smutku“ a přeloženo na konec církevního roku.
V budoucnu plánují německé úřady srazy v oblasti hřbitova zakázat. Zemský sněm Brandenburgu 25.10. 2006 širokou většinou schválil zákon proti srazům neonacistů na vojenském hřbitově v Halbe (Dahme-Spreewald). Tato změna zákona vešla v platnost 31. října, náckovští právníci ji samozřejmě napadli a po dlouhých soudních tahanicích se sraz ke Dni lidového smutku konal nakonec 18.11. 2006 v Seelow.
Hamburský neonacistický guru Christian Worch nedávno prohlásil, že už v Halbe ohlásil shromáždění tohoto typu na dalších 40 let dopředu.
Proč Halbe?
Na konci 2. světové války, přesně 16. dubna 1945, se nacistická 9. armáda bránila útoku sovětského 1. běloruského frontu na Berlín. 22. dubna 1945 byla tato armáda obklíčena sovětskými jednotkami 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu v prostoru jižně od Berlína. Po několika nepodařených pokusech o průlom provedly německé jednotky 29. dubna 1945 poslední pokus o prolomení obklíčení v okolí města Halbe. Za cenu obrovských ztrát se nakonec německým jednotkám podařilo prolomit sovětské obklíčení a postupovaly směrem na západ vstříc jednotkám německé 12. armády.