19. leden 2012 byl smutnou připomínkou třetího výročí neonacistické vraždy právníka Stanislava Markelova a novinářky Anastasie Baburové. Vzpomínkové akce proběhly v Moskvě, Petrohradu, Jekatěrinburgu, Ufě, Omsku a dalších ruských městech, ale i v Kyjevě, Minsku, Sarajevu nebo Berlíně. Na Stanislava a Anastasii vzpomínáme i my, stejně jako na mnoho dalších. Vzpomínáme na ty, kteří zaplatili svým životem za boj proti státní moci, která podporuje nebo se sama podílí na šíření rasismu, xenofobie, šovinismu a etnické nenávisti v politice a ve veřejném životě.
Přinášíme překlad textu iniciativy January 19 Committee, která vznikla v roce 2009 na počest těchto lidí. Sdružuje jednotlivce různých názorů a sociálního postavení - dělníky a učitele, právníky a novináře, umělce, filmaře i sociology. Komitét rovněž letos uspořádal již třetí ročník pochodu proti neonacistickému teroru, který se koná vždy 19.ledna.
Před třemi roky, 19. ledna 2009, jsme přišli o naše přátele Stanislava "Stase" Markelova a Anastasii "Nasťu" Baburovou, kteří byli zastřeleni za bílého dne v centru Moskvy. Po mnoha protestních akcích, pochodech, shromážděních a proslovech aktivistů i obyčejných lidí, kteří byli otřeseni tímto násilným činem, byli Nikita Tichonov a Jevgenia Chasisová, sami nešťastné oběti neonacistické ideologie, obviněni z vraždy a odsouzeni v prvním případě k osmi letům a v tom druhém k doživotnímu vězení. Mohlo by se zdát, že bylo spravedlnosti učiněno za dost, že vrazi byli potrestáni, ale my dále pokračujeme a na oba zavražděné vzpomínáme - jako na naše přátele a jako na antifašisty. Chybí nám především jako lidé, ale zároveň pociťujeme i absenci jejich práce u soudů či v médiích, kde pomáhali stovkám aktivistů a aktivistek různých názorů. Proto během nejstudenějšího dne celého roku, dne, kdy byly zavražděni, si je potřetí připomínáme antifašistickým vzpomínkovým pochodem. Zároveň ale nezapomínáme na to, že je potřeba pokračovat v každodenním boji proti fašismu. Musíme být ostražití, protože fašismus neustále mění svoji masku, kterou se prezentuje na veřejnosti, ale pod ní zůstává pořád stejný.
Před třemi lety neonacisté vyměnili náhodné vraždění imigrantů za soustředění se na cíle, jejichž likvidace měla být v důsledku více "efektivní", a přistoupili k politickým atentátům. Tak jsme přišli o Fjodora Filatova, Ivana Chutorského, Stase a Nasťu. Poté, co byli Tichonov a Chasisová posláni do vězení, se ultrapravičáci stáhli do pozadí, ale před rokem, v důsledku selhání a korupce v řadách soudců a policie, došlo k obrovskými nepokojům, vyvolaným ultrapravičáky na Manéžském náměstí v Moskvě. V prosinci roku 2011 začali tedy ultrapravičáci opět vylézat, a tak jsme během protestů proti zmanipulovaným parlamentním volbám mohli vidět, jak se snaží vetřít na pódia a na veřejné protestní akce.
Tvrdí, že je čas zastavit "vykrmování" Severního Kavkazu, ačkoliv to není nejvíce federálně dotovaný region Ruska. Problém způsobují tamní političtí představitelé, kteří defraudují všechny možné zdroje a potlačují disidenty. Neonacisté přesto demagogicky hovoří o imigrantech, kritizují stávající režim, ale mnoho z nich přitom slouží za pár drobných v jeho řadách a jsou najímáni na špinavou práci - napadají opoziční shromáždění anebo environmentální protestní kempy. Jsou to neonacisté, kdo budou nadále podporovat současný systém v době, kdy čelí demokratické revoluci, požadující svobody a rovnost pro každého. Stejně jako další opoziční síly vystupují neonacisté proti protiextremistickým zákonům, ale jen proto, aby mohli beztrestně napadat jiné etnické skupiny. Nejsou to imigranti a "vetřelci", kdo ohrožují mytickou "původní většinu" - naopak, ultrapravicová menšina je ta, kdo ohrožuje lid v Rusku. "Ruská otázka" není skutečný problém, tím je korupce a nespravedlivý sociální řád, který umožňuje některým lidem utlačovat a vykořisťovat ostatní bez ohledu na jejich etnický původ a náboženství. Nacionalismus je nedílnou součástí takové společnosti. Antifašismus je zase nedílnou součástí boje za skutečnou demokracii, právo každého rozhodovat, mluvit a být slyšet, včetně těch, kteří jsou nyní těchto práv zbaveni. Baburová a Markelov dokázali svými životy i smrtí, že tento boj má smysl
.