Frýdek-Místek byl jediným místem tehdejšího Československa, kde se 14. března 1939 nacistická okupační vojska setkala s alespoň malým odporem armády. 14. července 2007 se tam sjelo pár desítek naci(onali)stů dnešních, aby sehráli další díl svého představení na téma „my jme hodní nacionalisté, žádní nacisté“. Trochu to kazili hoši v tričkách s podobiznou nacistického vojáka a s nápisem We´re back (Jsme zpátky), ale na podobné výstřelky jsme u našich „vlastenců“ zvyklí.
Přestože se Národní strana oficiálně ostře názorově střetla s Národním odporem i Národním korporativismem, tady to nebylo znát - na povel Romana Fojtíka (NK) tu hodlali pochodovat s vlajkami a bubnem ultrapravičáci ze všech těchto skupin.
Vítáni byli podstatně přívětivěji než před lety. Ve městě je čekala „pouze“ vylepená antifašistická propagace, a jistý odpor magistrátu.
Ten spočíval zejména v byrokratické obstrukci, díky které došlo ke zkrácení trasy marše. Místo na náměstí poslal magistrát nacistické pohrobky prázdnými ulicemi a parkovištěm k blízké hale, kde předtím jezdili kluci na skateboardech. Podivnou hru s nimi sehrála policie - v nových tričkách s nápisem Národní odpor Slezsko jim nedovolila mašírovat během demonstrace, ale až po ní.
Tak jsme byli svědky frašky o tom, jak se naci(onali)sta stane lepším, přelepí-li nápis Národní odpor. Že se lepším nestane, potvrdili naci(onali)sté, když oznámili, že 28.července ve Vlašimi proběhne Den rasy – na podporu rasového a národního uvědomění. Co si o tom myslí potomci těch, kteří se v minulosti nacistům i s jejich „rasou“ bránili, se můžeme jen domýšlet.
Sobotní hodinka s naci(onali)sty ve Frýdku-Místku byla dobrou ukázkou toho, jak moderní neonacisté postupují, takže jsem sledoval, co „bílé uvědomění“ znamená. O nenávisti se nemluví v projevu, ale na ulici nechybí. Vždy, když se pochodujícím náckům zdálo, že vidí levičáka, hned se pokusili o útok či aspoň provokaci. Na tom, že „levičák“ pro ně může být naprosto kdokoli, pankáči počínaje a skejťáky konče, se ovšem nezměnilo nic.
Stejně tak když náckové nahlas mluví o obhajobě svobody slova, padají jména notorických popíračů vyvražďování lidí ve vyhlazovacích táborech nacistického Německa a odsouzeného vraha. Oficiálně měl frýdecký marš podpořit Ernsta Zündela, odsouzeného soudem za zpochybňování holocaustu, podle demonstrantů za „vědecky podložený názor“. Nesouhlasíme s pronásledováním lidí kvůli jejich politickému přesvědčení, zároveň ale jednoznačně odmítáme snůšku sprostých a odporných lží, které náckové říkají „vědecký názor“. Tzv. „vědeckost“ jejich názorů kvalitně rozkrývá ve své knize „Popírání Holocaustu“ Deborah Lipstdatová, která dokazuje, že nejde o nic jiného než o snůšku nesmyslů spojených dohromady jen nejprimitivnější nenávistí. Protože se ale k něčemu podobnému jen obtížně hlásí na veřejnosti, je třeba se tvářit, že jde o „vědecký názor“.
Za názor prý byli souzeni i další nácci, zlobil se při projevu Fojtík, a zmínil zemřelého Romana Skružného, přesvědčeného nacistu, který svou náklonnost k hitlerovskému Německu nijak zvlášť neskrýval, bývalého rakovnického fýrera Vladimíra Skoupého a svitavského aktivistu Vlastimila Pechance, který byl ale odsouzen za vraždu Roma Otta Absolona. „Pechanec byl prý odsouzen, aniž by se s ním někdo bavil“, dodal řečník.
Ale ruku na kámen, který máte místo srdce, naci(onali)sto Fojtíku: Bavil se snad svitavský vrah s Ottem Absolonem, zda si přeje zemřít???