Středa 26/5/2010

Škrtání sociálních dávek rozpočet nezachrání

Hlavním tématem předvolebních kampaní se stal boj proti zneužívání sociálních dávek. Politici vytváří obraz nezaměstnaného povaleče, který po nocích zhýrale utrácí luxusní sociální dávky po hernách a nonstopech. Funguje to dokonale. Hromosvod sociální frustrace našel uzemnění a systémová příčina zůstala zamlčena.

Podívejte se na několik ekonomických faktů, o kterých se nemluví ani po volbách natož před nimi. Lze vůbec v sociální oblasti najít prostředky, které by se daly použít ke snížení rozpočtového schodku? Lžou zastánci "tvrdých reforem" nebo jen neví o čem mluví? Jak se věci mají?

  • Rozpočtový schodek České republiky činí 192 miliardy korun.
  • Stát v roce 2009 vyplatil na dávkách 439 miliard korun. Z toho 3/4 bylo vyplaceno na dávkách důchodového pojištění.
  • Průměrný důchod činí 10 027 korun měsíčně. Tato částka stačí na nájem malého bytu v paneláku a nákup základních potravin. Mluvil tady někdo o luxusu? Po odpočtu částky na důchody zbývá 106 miliard korun (údaj z roku 2009).
  • Na výdajích nemocenského pojištění se největší měrou podílí vlastní nemocenské tj. 70%. Oproti roku 2008 ale kleslo nemocenské o více než čtvrtinu.
  • Zbylých 30% tvoří peněžitá pomoc v mateřství a ošetřovné.
  • Na válečném poli v boji s "nemakačenky" slyšíme samá radikální politická prohlášení hlavně u podpor v nezaměstnanosti. Výdaje na tyto podpory loni vzrostly, avšak i tak představují jen něco přes 1% z celkových státních výdajů.
  • Z 540.000 uchazečů o práci jich pouze 189.000 (35 procent) pobíralo podporu v nezaměstnanosti. Dvě třetiny lidí bez práce se musely obejít bez podpory. Kolik z toho chtějí politici ještě ušetřit?
  • Příspěvek na péči (19 miliard v roce 2009), stejně jako dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky zdravotně postiženým lidem, vyplácí stát prostřednictvím obecních úřadů. Tyto dávky jsou naprosto adresné - a jen cynik by je mohl označit za rozhazovačné.
  • Zbývají výdaje na tzv. státní sociální podporu, což je sedm dávek. Rodičovský příspěvek (29 miliard v roce 2009), porodné (1,6 miliardy v roce 2009). V kontextu přehnaného strašení s vymíráním "bílé populace" nebo nenávisti, části mládeže, vůči seniorům, je tato dávka spíše chladným ekonomickým kalkulem než výrazem lásky k dětem. Kolik chtějí ušetřit zavedením příjmového stropu v této oblasti?
  • Mýty politici živí i u přídavků na děti, které již nejsou plošnou dávkou. V roce 2009 bylo na nich vyplaceno 4,7 miliardy korun. Je skutečnost, že celkový měsíční příjem matky s malým dítětem ve výši 11.000 korun nezakládá nárok na tuto dávku, dostatečným argumentem, že je více než adresná? Nebo je lepší přestat hrát hru na sociální stát - a dávku prostě zrušit?
  • U sociálního příplatku a příspěvku na bydlení jsou podmínky pro přiznání ještě mnohem tvrdší, dávky pěstounské péče a pohřebného jsou kromě toho výdajově nevýznamné.

Přes vyasfaltování těchto systémových "černých děr", které má každý stát na světě, cesta k ráji vyrovnaného rozpočtu nevede. Proč mají státní dluhy platit ti, kteří je nezpůsobili, respektive ti, kterým blahobyt nikdy nehrozil a jen o něm četli? Zkráceně řečeno: proč to máme platit my "dole"?

Autor: Došlo emailem
Zdroje: Trhy & ekonomika, časopis Ekonom, Hospodářské noviny

Související články

Jan Keller: Nová chudoba?
O takzvané nové chudobě se hovoří stále častěji, počínaje osmdesátými lety dvacátého století. Na první pohled by se mohlo zdát, že chudoba a bída jsou pořád stejné, není tedy důvod hovořit o chudobě nové. Není tomu tak. Problém dnešní chudoby, která se prudce rozšiřuje přímo uprostřed těch nejbohatších a ekonomicky nejvyspělejších zemí, je skutečně něčím bezprecedentním.

Má mít Stanislav Komárek volební právo?
Filozof a biolog Stanislav Komárek  tvrdí, že všeobecné volební právo vede společnost na cestu katastrofálního zadlužení. Většina voličů je podle něj málo majetná, málo informovaná a nevyzná se v otázkách řízení státu. Volí proto ty strany, které vyššími sociálními výdaji zemi zadlužují.