První "prezident lidu" nám ve svém inauguračním projevu oznámil, že chce bojovat proti "ostrovům negativní deviace". Jedním z nich jsou podle něj i "neonacistické bojůvky". S úsměvem jsem si vzpomněl, jak chtěl po vraždě súdánského studenta Hassana Abdelradiha, zavražděného mladými neonacisty z tehdy rodících se struktur Národního odporu Praha, zakázat " hnutí skinheads".
Zřejmě ani tehdy netušil, že skinheads nejsou hnutí, ale subkultura a že mezi skinheady už tenkrát existovaly antifašistické a nerasistické směry. Nutno dodat, že takových "zákazů" a "bouchání do stolu" jsme od našich politiků slyšeli za uplynulých dvacet let mnohem víc.
Jak to tenkrát bylo a jak to dopadlo?
Po vraždě Hassana Abdelradiho v roce 1997 tehdejší předseda poslanecké sněmovky a šéf ČSSD Miloš Zeman dramaticky oznámil, že navrhne “legislativně zakázat hnutí skinheads" a Nejvyšší státní zastupitelství vydalo pokyn, že rasově motivované trestné činy musí být co nejpřísněji trestány. Co to znamená v praxi se ukázalo o rok později, když tři (rasističtí) skinheadi zahnali v zimě matku čtyř dětí Helenu Biháriovou do rozvodněného Labe a soud jim za to následně udělil poměrně mírné tresty.
Stejně benevolentně jako vrazi paní Biháriové byli pár let později potrestáni i vrazi orlovského Roma Milana Lacka. Toho neonacisté v roce 1998 zkopali a nechali ležet na temné silnici kvůli tomu, že "vypadá jako negr”. Na silnici ho poté přejelo auto (jak vyšlo najevo později, jednalo se o auto řízené policistou a svoji vinu se pokoušel svalit na jiného řidiče). Karvinský okresní soud ještě téhož roku pustil čtyři Lackovy vrahy ven s podmínkou a tím, že za Lackovu smrt nenesou vinu – vždyť ho jen zbili a za to, že ho ležícího přejelo auto přece nemohou. Až po dvou letech ostravský krajský soud případ překvalifikoval a jako nejvyšší trest udělil jednomu z útočníků tři roky vězení.
A dnes?
Jsme svědky stále stejného cirkusového představení, pramenícího z jednoduché neznalosti. Zemanův názor možná vychází z policejních statistik, které fabulují o osmi tisícovkách aktivních neonacistů v České republice. Asi by jimi rád zaplnil Klausem uvolněná místa v českých věznicích. Bude zajímavé sledovat, jak se Zeman popere se zjištěním, že z neonacistů tak, jak si je představuje, tedy obdivujích Třetí říši a popírajících holokaust, zbylo v 21.století pouhé torzo. Dnes jsou to "mrštní" "pancéřoví granátníci", kteří soutěží v pití piva.
Možná začíná o něco málo těžší doba pro dnes už dost zdecimovanou DSSS s nahlašováním veřejných akcí, anebo jejím řečníkům, ochotným nechat se stíhat za verbální trestné činy. Ti jsou dnes snad jako jediní na očích veřejnosti a media si jich ještě občas všimnou. Celé Zemanovo prohlášení je totiž jen slepým plácnutím někoho, kdo zaspal dobu a ignoruje vývoj NS hnutí nejen v ČR. Je dost dobře možné, že ji zaspal nejen u neonacistů - jeho výroky z poslední doby o "neexistujících umírněných muslimech" nebo podpoře "preventivního bombardování Íránu" by tuto teorii jen potvrzovaly.
Kam dál?
Tři projevy
Odcházející i nastupující prezident se koncem minulého týdne střídali nejen v úřadu, ale i v banalitách. Skutečná zpráva o stavu země zazněla v ty samé dny někde jinde. Skutečná hrozba fašizace ale nepřichází od nácků, ale ze „středního proudu“. Od novinářů, jejich paušalizujících zpráv a titulků. Od politiků, kteří si jako Zeman přisazují na účet Romů či muslimů. Od „slušné společnosti“. Jazykem historických přirovnání: zatím nám nehrozí třetí říše, ale spíš druhá republika.