Mýty obklopující intenzivní protesty proti vládě na Ukrajině, tzv. Euromajdan, motivy a příběhy, které se objevují za oficiální propagandou, vysvětluje ukrajinský anarcho-syndikalista Denys v rozhovoru pro americké rádio Asheville. Mluví také o politickém a ekonomickém pozadí protestů a zaměřuje se na vliv krajní pravice. Přečtěte si o protestech, ze kterých mají čeští neonacisté mokré sny o budoucí nacionalistické evropské revoluci.
Proč je Asociační dohoda pro Ukrajinu (na které vydělají zejména ultrabohatí oligarchové Ukrajiny) záměrně konstruovaná jako faktická integrace Ukrajiny do Evropské unie? Proč ukrajinští vůdci vycouvali z podpisu na poslední chvíli? Mezitím se Rusko snaží Ukrajinu vtáhnout do své Celní unie, když jí slibuje odkoupení ukrajinských výrobků v ceně miliard eur a třicetiprocentní slevu na ruský zemní plyn. Podle Denyse zastihlo vypuknutí protestů ukrajinskou politickou třídu nepřipravenou. Nicméně opozice a koalice, nakloněná krajní pravici (s nejvíce viditelnou fašistickou stranou Svoboda), se rychle přeskupila a z dění na ulicích si udělala svoje masivní PR. Opozice plánovala masivní demonstrace dopředu, podle vyjádření vůdce fašistické Svobody dokonce už v březnu 2013. Objevují se důkazy, že opoziční vůdci plánovali svržení současné vlády s finanční a politickou podporou Německa a Angely Merkelové, vůdců Evropské unie a viditelnou podporou USA - známý konzervativec John McCain byl ostatně hvězdným hostem na Euromajdanu.
Policisté i přes mrazivé počasí zažívají horké chvilky
Je těžké říct, kdo je víc zoufalý, jestli vláda, nebo opozice. Nicméně druzí jmenovaní oznámili, že se zaměří na nadcházející prezidentské volby, které mají přijít za rok a půl, i když není úplně jasné, jakého kandidáta opozice podpoří. Otčina, podpořená vládnoucí Stranou regionů současného prezidenta Viktora Janukoviče, se pokusila o zaříznutí Vitalije Klička, který nejspíše bude muset udělat prostor buď pro jejich muže Arsenije Jaceňuka nebo pro vůdce Svobody Olega Ťahniboka (nebo možná Tymošenkovou, na jejíž propuštění vyvíjí západní mocnosti silný tlak). Kličko je už nyní propagovaný evropskými konzervativní vůdci Evropy coby zřejmý favorit. Zájem zúčastnit se prezidentských voleb v březnu 2015 oznámil už měsíc před začátkem Euromajdanu.
Vůdce strany Svoboda projevil touhu převzít vládu nad Kyjevem už v březnu 2013, načež následovaly protesty,
které ale nevedly k vyvolání předčasných voleb na post starosty Kyjeva. Ty by vyřadily ze hry současného starostu, jednoho ze spojenců Viktora Janukoviče. O sedm měsíců později využila opozice protivládních protestů k získání větší moci na Ukrajině. Výsledek byl velice výhodný pro stranu Svoboda. Prvního ledna uspořádala Svoboda pochod patnácti tisíc nacionalistů, kterým oslavila narozeniny někdejšího nacistického kolaboranta Stepana Bandery.
Kličko se pokoušel oddělit Euromajdan od pochodu Banderovců, což trochu postrádá smysl ve chvíli, kdy je jeho spojenec Ťahnibok a Kličko opakovaně ukazuje vůli spolupracovat se Svobodou. Mnoho účastníků Euromajdanu vyjádřilo svůj nesouhlas s pochodem za Banderu, ti samí lidé se ale nechtějí distancovat od banderovských protestujících a chtějí tak spolupracovat s otevřenými neonacisty. To vše umožnilo straně Svoboda ovládnout protesty Euromajdanu a ulice hlavního města.
V rozhovoru vysvětluje Denys základní fakta a jak jsou reflektovaná v bludišti pokřivených zrcadel, která musíme sundat, abychom mohli porozumět realitě života na Ukrajině – zemi, kde jsou lidé naštvaní, protože stát, ministerstva, soudy, i parlament ovládají stále stejní lidé.
Vypadá to, že Ukrajina je teď pod dvojím tlakem. Jednak nepodepsanou smlouvou s Evropskou unií a také tlakem na Celní unie s Ruskem, Kazachstánem a Běloruskem. Rozumíme tomu správně, že to jsou jedny z hlavních věcí, které spustily protesty Euromajdanu?
Denys: Musíte rozlišit mezi dvěma Euromajdany. Na prvním, který se odehrával od 21. listopadu, se podíleli hlavně lidé ze střední třídy, kteří chtěli podpis dohody s Evropskou unií. Nicméně dnes většinu lidí, kteří jsou v ulicích, zajímají spíše praktičtější otázky, jako třeba policejní brutalita, která se naplno ukázala 1. prosince. Obecně nejsou tito lidé spokojení s vládou a prezidentem. Takže evropská integrace zůstává širším problémem, který je ale teď trochu upozaděn.
Když mluvíme o provládních protestech, tak lidé, kteří se jich účastnili, byli doslova posláni vládou v autobusech na víkend do Kyjeva. Tyto protesty nebyly opravdové. Mnoha lidem, kteří pracují pro stát jako učitelé, doktoři apod. bylo nařízeno zúčastnit se jejich nadřízenými. Ale když se budeme bavit o lidech, kteří podporují unii s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem, tak takový názor ve společnosti opravdu rezonuje a země je v této otázce více méně rozdělená na dvě poloviny.
Problém je v tom, že tento druhý názor není zmíněný v masmédiích, která spíše podporují integraci s EU. Obecně lidé, kteří podporují Celní unii s Ruskem, příliš neprotestují. Žijí v menších městech a proto nejsou v médiích, protože ty zobrazují jen události z hlavního města. Mají navíc dost hloupé vůdce. Například jedna z politických sil reprezentující tento proud používala jako svůj hlavní argument tvrzení, že s Evropskou unií přijdou na Ukrajinu sňatky homosexuálů a další věci odporující tradicím. Dokonce operují s termínem „Euro-Sodoma“.
Další politická síla, která podporuje Celní unii je Komunistická strana Ukrajiny, která nemá nic společného s komunismem. Jejich agenda a politický program mohou být popsané spíše jako konzervativní. Prostě regulérní konzervativní sociální strana. Kdybyste je porovnali s Le Penem, tak byste nenašli moc rozdílů.
Rioty v Kyjevě
Snaží se ve svých projevech a obrazech využívat nostalgie po dobách Sovětského svazu a volají po znovuspojení s dalšími zeměmi východní Evropy?
Denys: Jasně, že o tom spekulují, protože vazby mezi obyčejnými lidmi jsou pořád velmi silné. Hodně lidí má příbuzné v Rusku, a to nemluvím o sdílené masové kultuře. Hodně lidí sleduje ruské televizní kanály, takže je tam spousty společného pro lidi z centrálních, východních a jižních částí země. Zároveň ale velká část Ukrajinců žije v současnosti v zahraničí, v Evropské unii, hlavně ve Španělsku, Itálii, Portugalsku, Polsku a v České republice. Jedná se především o lidi ze západu země.
Můžeme vidět, že odpůrce a příznivce Evropské unie dělí pohled na sociální normy. Když jsi zmiňoval třeba sňatky homosexuálů, kterým jsou více naklonění lidé ze západu a ti proevropsky smýšlející. Mám pocit, že se obě strany shodují ve věci otevření ekonomiky a oslabení práv pracujících na Ukrajině...
Denys: Když jsi mluvil o převládajícím liberalismu mezi proevropsky smýšlejícími lidmi, tak s tím bych tak úplně nesouhlasil. Vypadá to tak, protože proevropské protesty jsou vedeny vzdělanými lidmi ze střední třídy, kteří prostě o trochu více liberální jsou, ale ne nijak zásadně. Například lidé na Euromajdanu se pravidelně veřejně společně modlí, a když se vrátíme k sňatkům homosexuálů, tak pro spoustu z nich by byly nepřijatelné.
Ale skutečné sociální otázky, jako jsou třeba práva pracujících, nejsou tématem vůbec. Dělníci se jako třída na těchto událostech vůbec nepodílí. Pracující si přirozeně vyberou nějaký postoj, ale nikoli organizovaně v odborech, které se na protestech také nepodílejí. A mají pro to dobrý důvod, protože obě strany jenom mluví o politických a kulturních záležitostech, které nemají přímé propojení s potřebami průměrného pracujícího.
Protestující, kteří podporují EU mají hodně falešnou představu o Evropě jako nějakém ráji, kde je všechno v pořádku a lepší než na Ukrajině nebo kdekoli jinde. Je zbytečné jim říkat o protestech v EU a rozsáhlých škrtech, které probíhají v posledních letech. Nebudou poslouchat a řeknou vám: „Takže ty by ses radši připojil k Rusku?“ Tenhle falešný výběr je zdrcující a myslím, že to samé můžeme říci i o protistraně. Levicová agenda, práva pracujících, prostě nejsou přítomná na žádném náměstí, kde lidé protestují.
To musí být docela frustrující pozice. Počítám, že jako před anarchistou se před tebou otevírá hodně možností a otázek, když říkají, že musíš stranit Rusku, když jsi proti, a ty můžeš odpovídat: „No, ve skutečnosti je tady i jiná cesta.“ Mluvíš teď hodně s lidmi?
Denys: Ne. Lidé jsou vzrušení a nervní. Dnes a možná i během uplynulých týdnů jsi se mohl dostat do fyzického ohrožení, kdybys začal s něčím podobným, protože by tě hned považovali za provokatéra vládnoucí strany. A několik takových incidentů se opravdu na Euromajdanu stalo. Lidé z různých levicových uskupeních se snažili dělat přesně to, co jsi popsal a někteří byli zmláceni docela tvrdě, zatímco jiní byli jenom vykázáni pryč z demonstrace. Tohle se děje, protože obyčejní lidé se o to sice zajímají, ale jiný problém je, že řadoví demonstranti Euromejdanu, ochranka a lokální organizátoři jsou silně infiltrováni a tím i ovládáni krajně pravicovými skupinami, které mají k levici svůj vlastní postoj. A bohužel mají důvěru obyčejných lidí, takže když nějaký nácek řekne: „Koukni na tyhle komunisty, jsou tu jako provokatéři, myslím si, že podporují Janukoviče,“ tak už ti nikdo nebude naslouchat. Budeš prostě vykázán.
V téhle atmosféře masové hysterie nemůžeš moc agitovat, i když si myslím, že během tohoto roku budeme mít více možností díky hrozivému stavu ukrajinských státních financí. Myslím si, že během dalších měsíců se protest transformuje do něčeho, co bude mnohem otevřenější socio-ekonomické agendě.
Můžeš krátce popsat ukrajinský politický systém a politické spektrum? Jaké jsou největší politické strany, a kdo je na straně EU, a kdo na straně Celní unie?
Denys: Ukrajinská parlamentní politika je prakticky tvořena dvěma velkými politickými stranami – ty mají skoro totožný sociální, politický a ekonomický program. Obě mohou být popsány jako populisticky středo-pravicové. Jedna z nich je Strana Regionů, což je vládnoucí partaj prezidenta Janukoviče,která tvoří i současnou vládu. Opozice se sestává z bloku tří parlamentních stran, které jsou prakticky totožné, jediný rozdíl je, že mluví rusínsky. Tyto opoziční strany mají svojí voličskou základnu na západní a střední Ukrajině. Vládní Strana regionů je tvořena rusky mluvícími lidmi, kteří zdůrazňují kulturní rozdíly, protože jejich voliči jsou spíše z jihu a východu. Tyhle strany mají dohromady asi šedesát procent všech hlasů. V zemi funguje taky Komunistická strana Ukrajiny, o které už jsem mluvil. Jednou z takzvaně národně-demokraticky opozičních, je Svoboda, což je ve skutečnosti krajně pravicová strana podobná dalším krajně pravicovým populistickým stranám v jiných evropských zemích. Většina popisovaných politických stran podporuje evropskou integraci. Tu podporuje i většina podnikatelů, kteří se hlásí ke Straně regionů. Je zajímavé, že minulý rok se v této straně objevila vnitřní opozice podporovaná proruskými konzervativními kruhy, ale byla docela tvrdě potlačena a její budoucí vůdce byl vyloučen z parlamentu.
Až do konce listopadu by každý řekl, že Ukrajina dozajista podepíše dohodu s EU, protože je to v zájmu všech. Pak se ale věci dost rychle změnily, když si prezident a premiér uvědomili, že to kvůli obchodu s Ruskem a státním financím nemohou udělat. Ukrajina nemá peníze, rozpočet je vyčerpaný a nemůžeme si dovolit ekonomické ztráty, které by přinesla dohoda s EU. Je zřejmé, že do té doby nikdo dohodu ani nečetl, protože prezident a premiér byli největší euro-optimisté v zemi a přes noc se najednou stali hlavními euro-skeptiky.
Byl plán na restrukturalizaci Mezinárodního měnového fondu součástí dohody s EU, a nebo to byl nezávislý proces, který se objevil znenadání?
Denys: Jsou to dvě odlišné věci, které spojuje to, že ukrajinský stát nutně potřebuje peníze. Takže se rozhodli tlačit na EU, aby jim pomohla vyjednat lepší podmínky pro půjčku od MMF. MMF většinou vyžaduje podobná opatření ode všech zemí, kterým půjčuje. Nařizují kruté podmínky, jako třeba zvednutí ceny plynu a devalvaci národní měny. Vláda odmítla udělat něco podobného v minulých letech a byla by to určitě politická sebevražda pro jakéhokoli politika, když zbývá jeden rok do voleb.
Jestli tomu rozumíme dobře, tak MMF požaduje 40% nárůst ceny zemního plynu v zemi, kde je docela chladno? Je to tak?
Denys: Přesně
Vynalézavost protestujících na Ukrajině obletěla celý mediální svět
Můžeš ve zkratce přiblížit oranžovou revoluci a porovnat ji z hlediska rozsahu a požadavků s protesty, které se odehrávajíteď?
Denys: No, jedna z hlavních věcí, která byla během oranžové revoluce klíčová, bylo její zaměření na jednu osobu. Všichni skandovali Juščenko – jméno kandidáta na prezidenta. V tu dobu za to levice oranžovou revoluci kritizovala, protože nevěnovala žádnou pozornost zásadním problémům. Prostě se skandovalo Juščenko a myslelo se, že on je ten mesiáš, který všechno zařídí.
Dneska se tohle neděje, ale stejně se nevěnuje pozornost otázkám „chleba a her“. Široké masy lidí sní pohádku o Evropě, do které se chtějí dostat a vůbec nikdo nemluví o faktickém obsahu smlouvy o připojení. Jestli tomu dobře rozumím, tak dnes je mobilizace větší než při událostech v roce 2004, takže opozice potenciálně disponuje většími prostředky. Problém ale je, že neví, jak je využít. V rozhovorech s opozičními politiky, kteří se účastnili oranžové revoluce, se můžeme dočíst, že v té době měli davy mnohem lépe pod kontrolou.
Například jeden politik v rozhovoru, který se nedávno uskutečnil říká: „Víte proč tenkrát byly demonstrace celé oranžové, zatímco dnes můžete vidět mnoho různých vlajek? Není to náhoda. Je to proto, že v roce 2004 jsme každý den přinesli 300 nových oranžových vlajek."
Kontrolovali dav, rozdávali vlajky a organizační práce probíhaly efektivněji než dnes. Dnes parlamentní opozice jen odpovídá na spontánní mobilizace, které nezorganizuje. V prvních dnech vůbec nevěděla, co má dělat. V této situaci se ukázala být nejpřipravenější strana Svoboda,jediná strana, která má ve svých řadách aktivisty se zkušenostmi z ulic. Takže z dnešní situace nejvíce těží oni.
Radikálové se stylizovanou runou Wolfsangel (tzv. "Vlčím hákem"), charakteristickým znakem Národně socialistické strany Ukrajiny
Můžeš nám o Svobodě říci něco víc?
Denys: Je to hlavní síla ukrajinské krajně pravicové scény. Kdybych měl hledat příklad a porovnat ji s nějakou krajně pravicovou stanou ve východní Evropě, tak určitě maďarský Jobbik. Svoboda je dost podobná, je to politická strana, která má vlastní návrh ústavy, který by přinesl mnoho hrozných věcí, jako třeba trest smrti za takzvaně „anti-ukrajinské aktivity,“ což není potřeba dál komentovat. V podstatě cokoli, co jde proti této straně, může být považováno za „anti-ukrajinské“. Dnes na Euromajdanu volají po politické stávce, ale ve skutečnosti si většina lidí neuvědomuje, že podle nové ústavy, kterou připravuje Svoboda, je politická stávka zločin.
Předpokládám, že teď je to pro ně odpustitelná výjimka...
Denys: Jasně. Paradoxně se stávají hodně populárními mezi vzdělanou liberální střední třídou žijící ve městech, hlavně v Kyjevě. Takže lidé z Kyjeva západních regionů Ukrajiny volí Svobodu, protože jak říkají: „Nevím jaký mají program. Nic jsem nečetl, ale vypadají tak tvrdě a pohodově. Jsem si jistý, že budou skákat po hlavách těch zkorumpovaných politiků u moci.“ Historicky vzato to hodně připomíná situaci v jiných zemích ve 20. století.
Nechci znít nějak moc tragicky, ale jsou tady jisté podobné znaky, protože obyčejná buržoazie, lidé ze střední třídy, vůbec nevidí, že je na tom něco špatně. Do určité míry mají pravdu, protože do doby, než krajní pravice získá kontrolu nad celou zemí, nepocítí ve svém životě žádné komplikace. Největší obtíže nastanou krajní levici, levicovým stranám a hnutím a také národnostním menšinám. Normální lidé po nějakou dobu nic nepocítí a to je ten problém.
Další zajímavá věc týkající se Svobody je, že se přejmenovala. Až do roku 2005 se jmenovala Národně socialistická strana Ukrajiny (pozn. redakce – jeden z hlavních lídrů Svobody prohlásil, že Ukrajina musí být národně socialistická).
Příznivci strany Svoboda s portrétem nacionalisty Stepana Bandery, vůdce kolaborantské Ukrajinské povstalecké armády.
Narazili jsme i na nějaké odkazy na "nacionální anarchismus". Něco takového na Ukrajině existuje?
Denys: Popravdě ano. Bohužel je to populární trend – míchat levicovou agendu do nacionalistické politiky,třeba antikapitalismus. Anarchistická pozice je hodně trendy a cool a můžeš na ní bezprostředně získat nějaké body. Lidé ji míchají s nacionalismem, který je také trendy a cool pro mladé, kteří v této kombinaci nevidí žádný problém. Speciálně na Ukrajině je to vtipné, protože je tu velmi populární jeden mýtus o Nestoru Machnovi. Ten je dnes je nezbytnou součástí národní mytologie, kdy je považovaný za nacionalistu, protože bojoval proti bolševikům. Proto podle mnoha lidí musel být za za nezávislou Ukrajinu a pro vládu národa. Jasně, že to je totální kravina, ale tahle mytologie je hodně populární a dodává na popularitě levo-pravé syntéze – něčemu, co je podobné italské fašistické tradiční Terza Posizione.
Rozhovor je přeložený z přepisu interview ze stránek Revolution news. Původní rozhovor se odehrál v americkém rádiu Ashevile FM rádio. Denys žije na Ukrajině a je členem anarchosyndikalistické organizace Autonomní unie pracujících.
Kam dál:
Neo-Nazis and far-right protesters in Ukraine
Ukrajina: #blackmaidan: Co dál?
Ukrajina: Prohlášení kyjevských anarchistů