Přinášíme rozhovor s Lajkou, dívkou, která stála u zrodu neformální skupiny Štěňata proti rasismu, jejíž příznivci se snaží udržovat myšlenky antirasismu především v tradiční skinheadské a punkové subkultuře. Blíže se s nimi můžete seznámit na jejich webových stránkách.
Kdy se narodila štěňata? Kolik jich bylo a jaký byl porod?
Štěňata jako existující projekt vznikla 5.května 2006. Já, Shrek a Dog jsme už delší dobu přemýšleli o tom, založit internetové stránky, na kterých by se lidé dozvěděli něco o SHARP (Skinheads proti rasovým předsudkům – pozn. St.R.) a obecně o lidech, kteří se staví odmítavě vůči rasismu, a případně se je pokusit nějak sjednotit. Přišlo nám, že je to chybějící prvek v české scéně. Navíc nám to nabízelo možnost nabalovat na sebe nové známé a rozšířit si obzory. Jestli to ale mám říct lidově, prostě jsme si dali pár piv a tohle všechno nám přišlo jako dobrý nápad.
Takže Štěňata proti rasismu jsou spíš partou přátel než nějakou organizací nebo formálnější skupinou?
Přesně tak. Z původních tří štěňat se později stala tři štěňata a spousta sympatizantů, což vedlo k tomu, že jsme to zahrnuli pod jeden název a vznikl jakýsi spolek. Setkáváme se na různých akcích, ale jelikož jsme roztroušeni po celé republice, je dost nereálné vídat se nějak častěji. Jsme v kontaktu přes internet a snažíme se víceméně navštěvovat. Za rok naší činnosti spousta z nás získala nové přátele, nicméně některá štěňata se mezi sebou stále ještě osobně neznají. Myslím ale, že se to časem změní. Štěňata jako spolek jsou primárně zaměřena proti rasismu, a to nás všechny spojuje i na dálku. Ostatní životní postoje a názory se lehce liší člověk od člověka, ale myslím, že to je mezi přáteli právě žádoucí. Z toho také plyne, že štěnětem se může stát každý, kdo se vymezuje proti určitým ideologiím stejně jako my. Co se týče organizovanosti, nesnažíme se vnitřně nějak víc organizovat, nemáme žádnou strukturu. Ve štěňatech si každý může najít své místo. Tím myslím, že když někdo přijde s nápadem, že bude psát recenze, básničky, vytvoří plakáty, samolepky,... je vítán. Každý dělá, co umí a co dělat chce.
Mám pocit, že asi dalším pojítkem budou společné subkulturní zájmy. Řadí se všechna štěňata například ke skinheads?
Ze začátku to tak bylo, v době kdy nás bylo asi pět. Štěňata vznikla jako parta SHARP (proto se na stránkách často objevuje logo SHARP), ale časem nám přišlo zbytečné se omezovat jen na konkrétní hnutí. Chtěli jsme spojit antirasisty a otevřít tak prostor i pro komunikaci mezi různými skupinami, což, jak doufám, se do určité míry podařilo. Právě této otevřenosti různým směrům můžeme poděkovat za existenci fotbalových turnajů a připravovaného koncertu. Na těchto akcích se podílí i punx, anarchisté, tradiční skins, kteří buď štěňaty přímo jsou, nebo nás všemožně podporují. Za což všem patří velký dík. Samozřejmě, že se jednotlivé subkultury, nebo to nazývejme směry, hnutími, prolínají. Všichni se víceméně pohybujeme ve stejné scéně, posloucháme podobnou hudbu, známe stejné lidi. To určitě jistá pouta vytváří, ale rozmanitost názorů štěňata velice obohacuje.
Některá štěňata se tedy označují za SHARP skinheady. Můžeš nějak přiblížit o čem SHARP je a jaký je tvůj vztah právě ke skinheadské subkultuře, která je jistě velmi kontroverzní.
Hnutí SHARP vzniká v druhé polovině 80. let 20. století v USA. Jsou jakousi odpovědí na sílící ultrapravicové hnutí, tzv. White Power skinheads. Členská základna SHARP se rychle rozrostla, ale tento trend nevydržel příliš dlouho a už počátkem let 90. se velká část vrací zpět ke tradičnímu skinheadství, které je nerasistické, nicméně nikoliv antirasistické. Někteří SHARP se přiklonili k levicovým hnutím a začali podporovat anarchistické a antifašistické akce. Do Čech se pak dostalo hnutí SHARP v podobě jiné. První čeští SHARP se vymezovali proti extremismu pravicovému, ale i proti anarchistům a RASH (levicoví skinheads – pozn. St.R.). Zkrátka bylo v té době žádoucí, aby ze SHARP vymizela politika. Dnes už je tomu zase jinak. SHARP se pohybují od tradicionalismu až k levicovým názorům, nicméně hlavním krédem zůstává antirasismus. A můj osobní vztah k hnutí skinheads? Já sama se považuji za SHARP. Odmítám myšlenku apolitičnosti, která v mých očích sklouzává ke zbytečné apatii a uzavírání se před problémy okolního světa. Skinheads jsou kontroverzním hnutím především u široké veřejnosti masírované médii, která se o tuto problematiku zajímají pouze sporadicky a dezinformují. Když se po „revoluci“ rozšířilo hnutí u nás, mělo podobu právě apolitickou, dle mého názoru spíše pravicovou. Později jsou skinheady nazýváni pouze neonacisté. Tato nálepka pak zůstala všem lidem, kteří se dnes ke skinheads hlásí a uznávají naprosto opačné hodnoty, než jaké jsou této nálepce téměř dvacet let přisuzovány. Většina skins si ale s názorem veřejnosti nejspíš hlavu neláme. Já mám jeden zážitek, který mě v této souvislosti pobavil. V metru se mě spolužáci (FSV UK, obor sociologie!) zeptali, proč mám na bundě placku „antirasist“, že jim nějak nejde dohromady s mým neonacistickým přesvědčením, které si odvodili z mého oblečení. To už člověku nezbývá než se pousmát. Většina lidí ani neví, že by skinheads od sebe měli nějak rozlišovat.
Domníváš se, že má cenu vysvětlovat veřejnosti, jaké jsou kořeny subkultury skinheads, nebo je lepší žít uzavřen ve svém kultu a neohlížet se na názory okolí?
Určitě není dobré vytvářet kolem skinheads nějaké tajemství a stávat se „sektou“. Na internetu je dost zdrojů, které mohou lidem pomoci ujasnit si, co jsou skinheads zač. Ale většina lidí spíše nemá zájem se něco dozvědět a dává přednost pasivnímu přijímání informací z médií. My se snažíme vnést trochu světla do problému, na akcích rozdáváme letáky o SHARP, vylepujeme vlastní samolepky, děláme různé akce, které jsou otevřené veřejnosti a tím i případným otázkám. Existuje i projekt Tiger Heroes „Skinhead není rasista“. Myslím, že je dobře, že hnutí trochu expanduje a ukazuje se světu, nicméně by mě nepotěšilo, kdyby se stalo módním hitem a ztratilo tak svojí vážnost.
Jaká je činnost štěňat? Pořádáte nějaké akce? Viděl jsem váš transparent na antifašistické demonstraci na 1.máje 2007 v Praze.
Za rok existence se nám podařilo uskutečnit polodidaktický výlet do Terezína a výlet na Karlštejn, tři fotbalové turnaje proti rasismu, na antifašistickém 1. máji jsme se objevili dvakrát. Krom toho pomáháme s hudebním festivalem Hoří Pohoří a poprvé jsme si troufli i na zorganizování koncertu, který bude 15. září v Plzni na Božkově, pod názvem Stop Thor Steinar Aktion. A jak už jsem zmiňovala, šíříme různé plakáty, samolepky, letáky. Hodně lidí nám taky píše a ptá se na věci kolem antifašismu, činnosti štěňat. Těm pak posíláme materiály na šíření. Do budoucna bychom rádi zachovali turnaje a pokusili se o další koncerty. Jsme otevřeni spolupráci na různých projektech. Každý z nás pak má i další aktivity, kterým se věnuje mimo štěňata.
Jaký si myslíš, že je potenciál v subkulturách při šíření antirasistických myšlenek? Nesetkáváte se často také s nezájmem či dokonce odmítnutím?
Nejhorší je takové to typické: mě se to netýká, tak proč bych to měl řešit. Lidé většinou se zájmem naslouchají, ale druhý den to vypustí z hlavy. Rasismus je všeobecně velice složitý problém a rozhodně nejsem názoru, že se dá vyřešit prostřednictvím jednoho fotbalového turnaje. Ale jsou to právě tyto malé akce, které pak dohromady vytváří nový pohled na přístup k rasismu a jistě donutí některé lidi zamyslet se nad pohnutkami, které vedou k boji proti rasovým předsudkům. Všeobecně si myslím, že v rámci subkultur je nejživnější půda pro zasévání nových myšlenek. To, jak se pak myšlenky šíří mimo subkultury, je věc druhá. Je jen na nás, jak sebe a naše myšlenky budeme prezentovat. Je důležité, aby lidé nabyli důvěru v mládežnická hnutí a naučili se jim naslouchat.
Nesetkáváte se s tím, že vás i uvnitř subkultur mnozí, jen protože se nějakým způsobem angažujete proti rasismu, nařknou z levičáctví, aniž by byli schopni vysvětlit, co ona nálepka vlastně znamená? A jste vůbec nějak politicky vyhraněni?
Otázka je položená tak, že sama na sebe odpovídá. Myslím, že tohle je pro hnutí skinheads už téměř typické. Neustálé tahanice o to, kdo má jaký být, kdo má čemu věřit, kdo má co nosit, co poslouchat. Štěňata jsou označována za levicový spolek téměř od počátku. My to nijak neřešíme. Ti, kdo nás takto označují, by si měli nejdříve zamést před svým vlastním prahem. Antirasismus a aktivní činnost proti ultrapravici z nás levičáky nedělá. Od neonacistů budeme doleva vždycky. My žádné politické názory otevřeně nehlásáme a jak jsem předeslala, každý z nás má svůj názor a svoje postoje. Společně odmítáme bolševismus a ideologie pravicové. Pokud chceme řešit politickou vyhraněnost, můžu mluvit pouze sama za sebe. Blízký je mi anarchismus a komunismus.
Díky za rozhovor. Chtěla bys dodat něco, co tu ještě nezaznělo?
Myslím, že to důležité zaznělo. Díky za prostor a podporu. Oi!
(převzáno z csaf.cz)