Neděle 20/12/2015

Rozhovor s propuštěným švédským antifa vězněm

Facebooková stránka Free Joel, která je, jak vyplývá z názvu, součástí kampaně za propuštění švédského antifašisty Joela, který už 2 roky sedí ve vězení za poranění neonacisty při obraně antifašistické demonstrace, zveřejnila rozhovor s jedním čerstvě propuštěným švédským antifašistickým aktivistou.

 

Rozhovor jsme pro vás přeložili do českého jazyka. Anglická a švédská verze rozhovoru jsou k nalezení na facebooku.

 

Dobrý den! Za několik dní bude náš kamarád a soudruh propuštěn z vězení. Stejně s jako s dalšími antifas propuštěnými s podmínkou jsme s ním udělali rozhovor. Vítej venku.

Ve kterých věznicích jsi byl a jak dlouho?
V tomto případě jsem seděl 1 rok a 10 měsíců ve třech různých věznicích. Nejdříve v Kirsebergu (2. třída) a když tuto věznici zavřeli, tak mě přesunuli do Fosie (2. třída) a nakonec, po pokusu o útěk, mě přesunuli to Saltviku (1. třída).

Jaké vězení bylo nejhorší/nejlepší?
Myslím, že nejlepší bylo Fosie, protože jsem hned od začátku mohl přijímat návštěvy a dostal jsem povolení k telefonování. To ale později skončilo. I prostředí ve Fosie bylo dobré. Kirseberg byl pravděpodobně nejhorší, co se týče vybavení: neměli jsme umyvadlo ani záchod na cele, budova byla 100 let stará a všechno bylo v dost špatném stavu. Saltvik je čistý a nový, ale nikdy mi nic nepovolili a tamní dozorci jsou dost nezkušení.

Odnesl sis ze svého trestu něco pozitivního?
To záleží, jak to vnímáš. Poznal jsem pravou tvář soudruhů a zjistil, kterým se dá věřit a kteří stojí za to. Poznal jsem nové lidi, ke kterým mám blízko, a to bylo, myslím, pozitivní pro mě i můj vývoj. Do určité míry jsem posílil, ale také jsem odhalil své slabiny. Rozhodně jsem se hodně dozvěděl o sobě a svém okolí.

Jak ve vězení běžel čas?
Pro mě to bylo nahoru a dolů. Návštěvy jsem neměl moc časté, takže jsem se většinou jen snažil zabít čas. Někdy jsem byl dost zaneprázdněný školou, programem a dílnami a čas tak nějak utíkal.

Máš pocit, že s tebou zacházeli v porovnání s ostatními trestanci odlišně kvůli tomu, že tvůj zločin byl politicky motivovaný?
Samozřejmě, všechno, o co jsem požádal, bylo kvůli politické motivaci mého činu posuzováno odlišně. V zásadě každé rozhodnutí bylo zamítavé a podílela se na něm Säkerhetspolisen (něco jako BIS). Odůvodnění těch rozhodnutí bylo takové, že jelikož byl můj čin politicky motivovaný, mohou zamítnout cokoliv.

Dostávalo se ti v době tvého uvěznění dostatečné podpory ze strany hnutí?
To záleží, co považuješ za podporu. Pokud se na to podíváš z finančního hlediska, tak to bylo velmi dobré. Ale co se týká dopisů, tak to bylo více méně individuální a řada lidí, o kterých jsem si myslel, že jsou mi blízcí, neobětovala ani těch 5 minut, aby mi napsala dopis.

Co mohlo být uděláno lépe?
Myslím, že nejdůležitější je, aby se vězeň cítil podporován. Takže najít si čas, napsat dopis a snažit se udržovat pravidelný kontakt.

Jak důležitý byl kontakt s lidmi zvenku?
Pro mě, jako pro někoho, kdo neměl s nikým žádný pravidelný kontakt po telefonu, byly dopisy velmi důležité a já osobně jsem strávil spoustu času psaním dopisů i odpovídáním na ně.

Odradilo tě uvěznění od dalšího pokračování v politických aktivitách?
Absolutně ne. Samozřejmě jsem přemýšlel nad svou rolí v militantních aktivitách a nechci znovu riskovat vězení, protože se teď skoro rok nemůžu do ničeho zaplést. A pokud někdy budu za politicky motivovaný čin odsouzený znovu, bude trest mnohem přísnější.

Máš nějakou radu nebo tip pro lidi, kteří riskují vězení?
Všechno je o tom, čímkoli se zaměstnat, jak to jen jde. Vytvořit si rutinu, snažit se studovat, cvičit, číst a co nejvíc psát. A žádat o co nejčastější možnosti kontaktu s okolním světem.

Myslíš, že existuje „hnutí“? A pokud ano, cítíš se jeho součástí?
Existuje slabé hnutí, založené na špatných předpokladech, kde se status/příslušnost a sociální aktivity zdají být nejdůležitější hnací silou pro většinu jeho členů. Hnutí naprosto ztratilo ze zřetele to, čeho chceme dosáhnout a namísto dělání hnutí přístupnějším, jsme se uzavřeli.

Máš jakýkoli vzkaz na závěr?
Chci poděkovat všem, kdo za mnou poslední dva roky stáli, psali mi dopisy, motivovali mě, pomáhali mi udržovat kontakt s mou rodinou a také děkuji za finanční podporu, které se mi dostalo!
SVOBODU VŠEM ANTIFA VĚZŇŮM