Rozhovor se zpěvákem Non Servium Carlitem.
Slyšel jsem, že Non Servium za dobu svého působení poskytli velmi málo rozhovorů. Proč?
Za těch deset let, co hrajeme, jsme udělali snad dva rozhovory. Třeba nikoho nezajímá, co si myslíme, hahaha. Ale spíš je to tak, že naše skladby a naše texty mluví za nás. Každý ví, jaké máme názory, každý se nás může na cokoliv zeptat a jsme s lidmi tak často v osobním kontaktu, že nějaké rozhovory nejsou zas tak potřeba. Každé hraní nás taky stojí spoustu energie a po koncertech je málokdy čas na dlouhé povídání.
Jak jste spokojeni s koncerty v Praze a Bratislavě?
Jsme hodně spokojeni a je to pro nás zase něco úplně jiného. Hrajeme často ve Španělsku a v Jižní Americe a tam je scéna dost odlišná.. Tam jsou lidi na koncertech mnohem víc subkulturně vyhranění, tady jsme viděli větší procento úplně normálně, civilně vypadajících lidí, vedle skins a punks i nějaké rasty a spoustu úplných civilistů, i když je jasný, že to má svůj důvod. Být antifašistou není o vlasech a módě, ale o postojích. A často je pro naši práci důležité vypadat nenápadně. I když to není úplně můj případ (významně si ukazuje na svoje černorudé punkové číro). Jsme velmi spokojeni s celkovou organizací, s přístupem lidí k nám a chceme všem poděkovat za péči. Na oba koncerty přišlo kolem 300 lidí a všechno proběhlo perfektně. Třeba to tu příště bude jako v Barceloně, kde jsme před měsícem hráli pro dva tisíce lidí!
Můžete nám říct něco víc o sobě?
Jsme všichni z předměstí Madridu, z Móstoles. Je to výrazně dělnická a antifašistická oblast, V minulosti tam začalo povstání proti napoleonským okupantům a tvrdě se tam bojovalo i proti Frankovi. Z původní sestavy jsme zůstali tři, další jsou s námi sedm let, bubeníka máme nového. Všichni děláme na stavbách, basák má vlastní klempířskou firmu, já mám živnosťák a dělám taky na stavbách. Hraní nás neuživí a ani se o to nesnažíme. Naše desky vydáváme u Potencial Hard Core a prodávají se dobře, pokud vím - poslední desky Imperio del Mal se zatím prodalo 6500 kusů, což je v dnešní době stahování a vypalování docela úspěch. Co se týče stylu, který hrajeme – původně jsme tomu říkali jednoduše Oi, ale teď je náš styl otevřenější různým vlivům. Hrajeme kombinaci punku, HC a Oi, dokonce i metalu. Hrajeme náš vlastní styl – Antifascist Brutal Music!
Jaké hudební skupiny vás nejvíc ovlivnily?
Na to se těžko odpovídá, já poslouchám všechno, v čem vidím kvalitu. Old i New School HC, rap, punk, samozřejmě starou punkovou klasiku ze Španělska – RIP, Cicatriz, La Polla Records, líbili se nám Troopers a další německý kapely, vyrůstali jsme na Exploited. Je důležitý neuzavírat se do škatulek a čerpat inspiraci odevšad. Ale vždycky pro nás byla a je důležitější politika, než hudební styl.
Ve Španělsku je dost zajímavých kapel, které můžu doporučit –Adversion pro fanoušky tvrdýho Oi, pak Kaos Urbano, Ignotus, Intolerance. Ze starších věcí Efectos Secundarios, Chicharrica, Monstruación atd. Všechno to jsou zajímavé kapely s velkým vlivem, inteligentními texty a zajímavým zvukem. Asi nejlepší Oi kapelou ve Španělsku byli Oi the Arrase, ty určitě doporučuju. A Sin Dios pro všechny radikály – ty jsou mýtus, nejen u nás, ale hlavně v latinské Americe. Ani jedni už nehrajou, ale stále mají i na nás velký vliv.
Slyšeli jsme, že máte nějaké spory s kapelou Ultimo Asalto. Můžete nám tu situaci nějak vysvětlit?
Známe Ultimo Asalto už dlouho, celkem jsem se stýkal s jejich zpěvákem a měli jsme korektní vztahy. Ale kromě toho, že se stýkali s námi, se taky stýkali s fašistickými kapelami a měli kamarády mezi nacisty. Hráli na antifa koncertech a pak klidně hráli s podivnými apolitickými i jasně nacistickými kapelami. Jsou to apolitici, ale je jim vlastně úplně jedno, s kým se stýkají – jeden den s tebou, druhý den proti tobě. Vyvrcholilo to jednou velkou rvačkou v Barceloně, kdy jsem se s jejich zpěvákem chytil před klubem. V Madridu už nejsou vítáni a taky tam nehráli. Kdyby to zkusili, nehráli by a skončilo by to slušnou bitkou. Nemají vůbec žádné politické ani morální zásady a nechceme o nich nic vědět.
Vím, že tady v Praze hráli s Perkele a že fanoušci kapel nemůžou vždycky vědět, co jejich oblíbenci dělají doma, ale pro mě je to banda šmejdů, která si nezaslouží žádný respekt. Nestačí, že jsi skinhead a posloucháš oi. Musíš znát souvislosti toho, co děláš.
Co to vůbec znamená – být apolitik? Když se ráno probudíš a jdeš do práce, už to je politika. Být apolitik znamená být zbabělec, nepřihlásit se k ničemu, jenom se bavit a bavit se s každým. V Madridu to taky tak dřív fungovalo, ještě před pěti lety, spousta lidí chodila předpisově oblečena podle skinheadské módy, bavila se po večerech a bylo jim jedno, jestli jejich soused u stolu je fašista nebo antifašista. To nás sralo, a nebyli jsme sami. Začali jsme jasně říkat, že pro nějaké pozéry mezi náma není místo. Z jejich strany to ukazuje na nedostatek respektu k těm lidem, co stojí stále na svém a obětují hnutí hodně ze svého osobního života. Když bojuješ na ulicích proti náckům a pak potkáš někoho takového, kdo sedí v teple a v klidu a je jenom rád, že mu svým úsilím umožňuješ nerušeně chlastat a kritizovat tě, stane se pro tebe stejným nepřítelem, jako jsou nacisti. Ti mají nějaké ideály, jakkoliv špatné. Tihle nemají vůbec nic a od nás můžou čekat stejné zacházení jako nacisti. Apoliticismus je sračka a je nám jedno, jestli si někdo myslí, že je důležité mít velkou jednotnou scénu. Ano, velkou jednotnou antifašistickou scénu bez apolitiků.
Jaké máte politické smýšlení?
Máme všichni jasno v tom, že jsme antifašisté, antirasisté a antikapitalisté. Stavíme se proti systému nespravedlnosti a vykořisťování, i když za anarchisty se neoznačujeme. Hrajeme s kapelama, které se označují za anarchistické i RASH a neděláme v tom velký rozdíl.
Víme, jak zkorumpovaný je politický systém a nikdo z nás nevolí, já nikdy v životě, protože všechny politické strany jsou stejní ubožáci, i když určitě jsou nám sympatičtější více socialistické strany než jednoznačně autoritářské a fašizující strany jako PP nebo nacionalisté. Vidět ty jejich protáhlé obličeje po posledních prohraných volbách stálo za to.
Jak se vyvíjí scéna ve Španělsku? Vidíte změny oproti minulosti? Jaké máte osobní zkušenosti s fašisty?
Ve Španělsku celá scéna roste závratnou rychlostí. Vždycky jsme měli silné tradice boje proti autoritám a aktivní mládež byla vždycky v jejich čele. Po určitém útlumu v devadesátých letech je antifašistické i anarchistické hnutí znovu na vzestupu. Běžně ti na koncert přijde jeden nebo dva tisíce lidí. To je pozitivní, ale ještě lepší je, že lidi nejdou jenom na koncerty, ale jsou aktivní, sami organizují věci, zúčastňují se demonstrací, organizují antifašistický boj, vzdělávají se. My sami hrajeme, ale snažíme se dělat i další věci.
S nacisty jsme se už mockrát servali a vždy jdeme ochotně do boje. Podporujeme BAF – Brigadas Antifascistas, což je bojová složka Coordinadora Antifascista a naši fanoušci z Non Servium Army jsou také aktivní v BAF i v dalších místních antifa skupinách. Občas to přináší problémy. Našemu bývalému kytaristovi dali fašisti před rokem bombu do auta, policie samozřejmě věděla, o koho se jedná a kde hraje, a tak mu vyhodili auto do vzduchu kontrolovanou explozí. Pachatele nikdy nechytili, ale vyřešili jsme si to po svém. To patří k věci. Kytarista s námi už nehraje, ale ne kvůli tomu atentátu, odstěhoval se mimo Madrid. Těsně před tím útokem nás spousta z BAF zabrala jeden oblíbený náckovský bar hned u stadionu Real Madrid a čekali jsme na ně, až přijdou a zkusí nás odtamtud dostat. Nepřišli, ale zchladili si žáhu na nějakých mladých punkerech. Non Servium jsou pro fašisty lákavý cíl, kvůli všemu, co děláme. Ta bomba byla logický důsledek.
Myslím, že váš vliv na mladé lidi ve Španělsku i jinde je značný, cítíte zodpovědnost?
Ano, často nad tím přemýšlíme. Hraješ v kapele, žiješ si svůj život, snažíš se uspět, stavíš se proti věcem, se kterými nesouhlasíš a bojuješ za věci, kterým věříš. A zpíváš o tom. A najednou zjistíš, že jsi pro někoho vzorem, lidi znají slova našich písní nazpaměť, nosí trička s názvem kapely, zakládají gangy s našim jménem. Víme o tom a snažíme se tohle nadšení přetavit do pozitivní akce. Vždycky jsme se snažili mít s lidmi co nejbližší kontakt, nebýt žádné hvězdy, které si hrajou vysoko na pódiu nějaké písničky a pak jedou limuzínou do hotelu. Když dohrajeme, bavíme se s lidma, rádi večeříme společně a chodíme pít do stejných klubů. Pro nás je důležitý osobní kontakt, tahle scéna byla vždycky založena na přátelství. Ve chvíli, kdy si začneš myslet, že jsi něco víc, než lidi, pro které hraješ, tak jsi zradil sám sebe. V tu chvíli skončíme.
Vaše poslední deska nám připadá trochu méně politicky přímočará a naopak se na ní objevují prvky typické pro metal, ať už hudbou nebo grafickým zpracováním. Čím to je?
Poslední deska je určitě propracovanější, jak hudebně, tak textově. Snažíme se být otevřenější a chceme, aby se náš hudební vkus ukázal i v hudbě, kterou hrajeme. Proto ten metal… Podle mého názoru jsou ale texty stejně politicky jednoznačné jako předtím. Už to není jenom o dělnické cti a bitkách na ulicích, ale politika je jádrem všech našich textů – teda skoro všech, některé jsou o našem životě, zábavě a tak. Třeba Torpedo je o tom, jací jsme – nezvladatelná síla, rádi se bavíme, držíme partu a nenecháme si srát na hlavu. Neřízené střely.
A slova píšeš ty nebo je to společná práce?
Texty píšu já. Je to hodně práce a ne vždycky se mi daří dostat do textů všechny naše pocity a postoje, ale píšu rád. Dělám to celý život a baví mě to a je to lepší a zábavnější než chodit do práce!
Kromě politiky, antifašismu a odporu proti systému je zřetelná vaše inspirace metalovou scénou, včetně výtvarného stylu, obrácených křížů, černých mší a tak dál. Co to znamená – je to skutečně satanismus, provokace, nebo vtip pro zasvěcené?
Je to ode všeho trochu. Nikdy jsme nebyli satanisti, i když někteří naši fanoušci z NSA vyrobili v baru Lieja improvizovaný oltář démonům zla na čestném místě; hned pod obrazem dona Corleone. Stavíme se jednoznačně proti katolické církvi, která je součástí tohoto utlačovatelského systému a tohle je způsob, jak to dát najevo. Na obalu naší poslední desky Imperio del Mal je tvář stejného kluka, který je na první desce Orgullo Obrero, ale jeho tvář je poznamenaná zlem a nenávistí. Takový temný anděl. Samotný náš název pochází z biblické tradice – Lucifer se vzbouřil proti Bohu a nebi se slovy Non Serviam! – Nebudu sloužit. Pro nás je to vyjádření naší nepoddajnosti a odporu vůči konformitě. Ale nebereme to nijak smrtelně vážně, je v tom ironie a i výsměch různým metalovým pózám jako být zlý za každou cenu. Doufáme, že se vám líbí náš nový klip k Imperio del Mal. Natáčeli jsme ho v opuštěném klášteře u Madridu.
Jaká je budoucnost Non Servium? Budete hrát až budete plešatí věkem a ne volbou?
Právě teď jsme nejvíc našláplí za celou dobu naší existence. Na 1. Máje oslavíme 10 let fungování kapely na velkém festivalu v Móstoles, kam jsme pozvali všechny kapely, co s námi kdy hráli. Všechny tímto srdečně zveme. Doufáme, že budeme častěji vystupovat v cizině, dosud jsme hráli jenom na turné v Itálii, ve Švýcarsku a ve Francii. Jsme rádi, že jsme se dostali i do Čech a na Slovensko, viděli jsme spousta skvělých lidí a hodně pozitivní energie. Jenom nás mrzelo, že se nakonec neukázali žádní nacisti, těšili jsme se na bitku a ty sráči nikde! Pro nás je důležitý hrát, děláme, co nás baví a jsme rádi, že bavíme i ostatní. Až to začne být nuda, tak skončíme, ale zatím to tak nevypadá.
Poslední otázka – co je to za intro na vaší poslední desce?
Intro je z filmu Umučení Krista. Je to scéna, kdy ďábel v podobě ženy – jak typické pro katolíky – pokouší Krista, aby se odvrátil od boha a přešel na temnou stranu. Teď to víte. Skoro nikdo to neví, ale málokdo se zeptá.
Děkuji za rozhovor
Myspace kapely: http://www.myspace.com/nonservium16
Sangre por Sangre: http://www.nodo50.org/potencialhc/canciones/nsa2new.wma