Přišel/přišla jsi na tyhle stránky, zajímáš se o antifašismus. Skvělé, je důležité postavit se těm, kdo jsou schopni lidi dělit na nadřazené a podřadné. Na lepší a horší, na silnější a slabší, na ty, kteří se řídí rozumem, a na ty, které ovládají jen emoce. O černoších se například tvrdilo, že jsou silní fyzicky, ale intelektuálně velmi slabí, že jsou ovládáni svými zvířeckými pudy. Každé etnické skupině či „rase“ se přiřadila nějaká sada vlastností, která se „přirozeně“ potvrzovala: Židé jsou na peníze – ano, antisemitismus evropské společnosti jim neumožnil živit se jinak než lichvou. Černoši byli silní, protože jim běloši umožnili vykonávat jen těžkou fyzickou práci a do škol je nepustili leckde až do poloviny dvacátého století. Podobných pseudoargumentů podpírajících rasistickou a fašistickou ideologii najdeme spoustu.
V naší společnosti je ještě jeden „rasismus“, který je stále ještě ve velké míře tolerován, a to i mezi lidmi, kteří se ohánějí rovností a odporem k útlaku na základě nějakých vrozených charakteristik. Tomuhle „rasismu“, který mám teď na mysli, se říká sexismus a znamená, že lidé jsou rozděleni na osoby první a druhé kategorie na základě pohlaví (anglicky sex). Obětí sexismu mohou být muži i ženy, ale obecně se dá říci, že v sexistické společnost trpí více ženy. Jsou považovány za „slabší pohlaví“, které není schopné zvládnout spoustu běžných úkonů, jako třeba odnést svůj kufr. Že tohle je k smíchu? No, podívejme se dále: ženy dostávají v průměru o třetinu menší platy za tutéž práci než muži, jsou obětí sexuálního násilí, jsou považovány za krasotinky, o nichž se nečeká přemýšlení, ale velká prsa a ochota roztahovat nohy. To jsou první tři věci, které mě teď napadly. Ale patří sem i takové zdánlivě nevinné věci jako vtípky, různé poznámky, osahávání na koncertech, chlapácké kecy anebo automatický předpoklad, že holka na něco nemá, protože prostě JE HOLKA. Mezi antifašisty se zase může objevit názor, že ženy se pro boj s nácky nehodí, protože jsou slabé a nedokážou se prát. Jenže ne všechny ženy jsou slabé, a některé se prát opravdu dokážou. A navíc – antifašismus opravdu nespočívá jen v bitkách v ulicích.
Zkus se někdy zamyslet nad tím, jestli tvé chování někomu neubližuje, jestli to, „jak to prostě je“, nezvýhodňuje nějakou skupinu nad jinou. A nemusí to být třeba jen na vztahu mužů a žen, ale i třeba heterosexuálů a lidí s odlišnou sexuální orientací. Sexismus je totéž co rasismus nebo fašismus, jen namířen proti trochu jiné skupině lidí. Chce-li se kdokoli nazývat antifašistou, měl by se postavit i proti diskriminaci na základě pohlaví. Měl by proti nerovnostem lidí bojovat na všech frontách, do důsledků.