Zvýšená aktivita neonacistických násilníků nese první ovoce. Vedle poplašeného křiku médií a vládní „nové strategie v boji proti extremismu“ (tedy všem, kteří se vládnoucí garnituře znelíbí) se poprvé od roku 1989 začíná organizovat i samotná romská komunita. Je nesmírně pozitivní, že se ti, kterých se rasově motivované násilí týká nejvíc, konečně sami dokázali ozvat. Smutné je, že k tomu došlo až po žhářském útoku, při kterém byla těžce zraněna dvouletá romská holčička.
K řetězové demonstraci svolané na neděli 3. května se připojily Praha, Litvínov, Ústí nad Labem, Pardubice, Náchod, Plzeň, Ostrava, Olomouc, Jablonec nad Nisou, Liberec, Brno, Chomutov, Hodonín a Vítkov. Přidali se také Romové v Torontu. Součástí protestní akce, která začala na všech místech v 16 hodin, byla i charitativní sbírka, jejíž výtěžek (přes 47 tisíc korun) věnují pořadatelé popálené rodině z Vítkova na zajištění bydlení a na pozdější lékařskou péči.
Demonstrace byly povětšinou klidné, výjimku představovala hlavně Praha, kde na demonstraci dorazila i početná skupina radikálně naladěných Romů, kteří odmítali všeobecné volání romských předáků po klidu a otevřeně začali kritizovat vládu za neschopnost. Akcí se účastnili převážně Romové, ale na mnoha místech je přišli podpořit i protirasisticky smýšlející „příslušníci majority“.
Nazi provokace a neschopnost politiků
Demonstrace, jak se dalo předpokládat, nenechala v klidu neonacisty. Aby dokázali, že to myslí s „konečným řešením romské otázky“ vážně, museli neonacisté samozřejmě na novou situaci reagovat. Jak jinak, než násilím. V několika městech se tak aktivisté Národního odporu a Autonomních nacionalistů (často jde zároveň o členy Dělnické strany) pokusili romské demonstrace napadnout. Úspěšní byli v Chomutově, kde byla protirasistická demonstrace po jejich útocích předčasně ukončena. K dalším útokům došlo v Ostravě a v Brně. Neonacisté provokovali Romy také v Plzni a Liberci.
Jak razantně bude stát postupovat proti neonacismu, ukázal velmi záhy. Zatímco antifašistická demonstrace v Ústí byla bezdůvodně policií napadena (jako celá řada antifašistických demonstrací v minulosti), když se maskovaní neonacisté snažili napadat romské demonstrace, policie pochopitelně nijak výrazně nezasahovala. Ideální řešení pak našla starostka města Chomutov Řápková (ano, ta, co zavedla ve městě exekuce na sociálně nejslabší). Poté, co byla romská demonstrace napadena dvacítkou neonacistů, prohlásila, že už žádnou další demonstraci ve městě nepovolí. Ani ministr vnitra Langer nepřekvapil. Po chvástání, jak zatočí s "extremisty", mohli náckové beztrestně provokovat Romy, zatímco pořádkové jednotky ukončovaly tradiční technoparty a sbíraly fotbalové hooligans Sparty a Baníku, kteří si vzájemně dohodli střet, jímž nikoho neohrožovali. Nekonzistentnost přístupu předvedla i některá média, jež na jedné straně odsoudila brutální útok na rodinu z Vítkova, aby vzápětí legitimizovala duchovní otce podobných útoků (Duke, Vávra) tím, že jim poskytla prostor pro prezentaci.
Zajímavá situace nastala v Brně, kde se romskou demonstraci pokusili zneužít mladí bolševici v čele s Davidem Pazderou a prezentovat se jako „antifa“. Brněnští aktivisté KSM tak nyní mohou počítat se zvýšeným zájmem AFA o jejich činnost.
Je třeba obrana zdola
Slova romských předáků o tom, že se mají Romové vyvarovat násilí a veškeré problémy hlásit policii, tak narážejí na realitu, ve které si zjevně stát, města ani policie nebudou kvůli Romům pálit prsty. Hořké probuzení ze sna o spravedlivém státě tak přišlo ještě dřív, než se dalo čekat. Je otázka, jak dlouho bude romské komunitě trvat, než pochopí, že se náckům musí v první řadě bránit sama. Že se nemůže spoléhat na stát ani na polici, ale jen sama na sebe. Tak jako my všichni.
Jako pozitivní vnímáme skutečnost, že se romská komunita začíná organizovat a uvědomuje si fakt, že se musí za sebe postavit sama, popřípadě ve spolupráci s ostatními, kterým není lhostejné řádění neonacistů a ve společnosti přítomný rasismus. Pokud dokáže rozlišit skutečné rasisty od většinové společnosti a nesklouzne k lacinému „rasismu naruby“, může být tato její mobilizace dobrým signálem do budoucna. Vzájemná solidarita a podpora těch nejodhodlanějších z vlastních řad (například dvou Romů zadržených při obraně Krupky před provokací DS) může mít pozitivní vliv na vztahy v rámci komunity. Pokud ta navíc pochopí, že jí stát příliš nepomůže a dokáže se postavit neonacistům sama, bude pravděpodobně ve svém snažení úspěšná.
Neonacisté provokují Romy 3.5.2009 v Chomutově. Vlevo s tetováním v obličeji Ondřej Staník ze Sokolova, neonacista se zajímavou kriminální minulostí.
V Plzni stál tucet neonacistů poblíž romské demonstrace v tichosti. Nechyběl organizátor protižidovského pochodu Tomáš Babka či kandidát do krajských voleb za Dělnickou stranu, Pavel Andrle.
