Represe a pokrytectví aneb ve stínu Pussy Riot

Členky sympaticky provokativní kapely Pussy Riot zpívající ve svém osudném hitu například „Bohorodičko, Panno, staň se feministkou“ byly odsouzeny za nesmyslná obvinění na dva roky. Z jejich případu se již dávno stala mediální kauza, solidaritu Pussy Riot vyjadřuje kdekdo a zamyšlení nad jejich případem v mediálních komentářích se stalo více než módním. Aktuální vlna zájmu o oběti represe ruského státu se může zdát v kontextu společenského ignorování jiných politicky laděných procesů nejen v Rusku, ale i po celé Evropě, poněkud pokrytecká.

O tom, že byl v Rusku policií nedávno zadržen antifašista Ivanov , autor filmového dokumentu o ruských antirasistických skinheadech, se nejspíše z médií nedozvíme. Ani se k nám nejspíše nedostane informace, že propagace antifašismus může být zákonem vykládána jako „podněcování nenávisti vůči určitým skupinám.“ Britský anarchistický web libcom.org také ve svém komentáři ke kauze Pussy Riot upozorňuje na to, že zatímco se všichni pohoršují nad stavem ruské justice, zapomínají na to, že například loni v březnu byl ve Velké Británii odsouzený protestující proti sociálním škrtům Omar Ibrahim na 18 měsíců za to, že hodil na demonstraci pyrotechniku směrem k jednomu z obchodů. Samozřejmě, že rozsudek nad Pussy Riot je vynesený na základě nesmyslného obvinění a že symbolizuje pomyslné "utažení šroubů" v Rusku. To ale neznamená, že v zemích, které se zrovna na titulní strany nedostanou, je všechno v pořádku.