Letošní ročník tábora Antifašistické akce (AFA) se uskutečnil ve dnech 6. - 10. září roku 2006. Tento antifašistický tábor je každoročně koncipován především jako možnost seznámit rozsáhlejší okruh lidí, zajímajících se nejen o antifašismus, s dílčími souvislostmi této problematiky zasazenými do širšího kontextu. Obecně je to ale jedna z mála příležitostí radikálního antifašistického hnutí k přímému setkání aktivistů a sympatizantů, v neposlední řadě pak k výměně kontaktů a zkušeností. To vše napomáhá alespoň částečně odsunout neosobní charakter například internetové komunikace do pozadí.
Tento rok se náš letní camp vyznačoval několika změnami a novinkami, ke kterým i částečně přispěli jeho účastníci. Hlavní změnou bylo samotné trvání tábora. Z pouhého jednoho víkendu se doba prodloužila na zhruba čtyři celé dny (pokud nepočítáme poslední, takzvaný „odjezdový“ den). Stalo se tak na základě zkušeností z loňského roku, kdy pouhý jeden víkend nestačil plně obsáhnout všechny plánované aktivity. Hlavně ale nebylo příliš času na samostatnou komunikaci mezi jednotlivci a předávání kontaktů z důvodů přehlcení programovou částí campu.
Druhou změnou byla samostatná náplň tábora. Oproti minulému campu se obsah přednášek a workshopů zabýval spíše praktickou činností a aktivitami v běžném životě, méně potom historickou tématikou.
Poslední výraznou změnou byla mezinárodní účast. Přítomnost slovenských radikálních antifašistů se už dalo by se říci stala každoroční a jsme za to více než rádi. Překvapením pro mnohé však byla návštěva polských aktivistů zvláště z Varšavy a Bialystoku, kteří sami nemálo přispěli (stejně jako slovenští kolegové) ke zpestření programu.
Ve středu 6. září se začali na tábor sjíždět první účastníci. Tento den byl koncipován jako „příjezdový“. Kromě několika lidí přijeli ve středu i aktivisté ze Slovenska a Polska. Volné chvíle byly naplněny nejen individuálními diskuzemi, ale také procházkou, při které bylo nalezeno enormní množství bedlí a hřibů, které se zužitkovaly následující den při vaření společného oběda. Hlavní událostí dne se stal pingpongový turnaj mezi slovenskými a polskými antifašisty, který byl pojat jako přátelský a dalo by se říci, že „nebylo vítězů a poražených“. Mezi jiným byla sestavena přehledná dvojjazyčná informační nástěnka s rozvrhem na jednotlivé dny.
Program byl zahájen ve čtvrtek oficiálním setkáním a představením účastníků tábora. K večeru se podával díky nečekanému zpoždění plánovaný „oběd“ a hned po jídle přišel čas na úvodní workshop zabývající se softwarovou a komunikační bezpečností. Byly zmíněny hlavní problémy a mýty týkající se nejen běžného zabezpečení počítače, ale také internetové komunikace. Následně se tyto nedostatky názorně z počítače odstranily a nahradily bezpečnějšími variantami tak, aby měli posluchači možnost přímo pochopit chyby a omyly, kterých se běžní uživatelé internetu dopouští a nevědomky se tak vystavují riziku.
Páteční odpoledne naskytlo prostor pro konstruktivní diskuzi o trestu smrti, kdy se živě debatovalo o různých aspektech tohoto tématu. Potom přišla chvíle pro přednášku polských antifašistů, kteří nám přiblížili situaci ve své zemi.
Měli jsme možnost vyslechnout zprávy jak o historii polského antifašistického hnutí, tak i o jeho současné podobě. Tato brilantně připravená prezentace, která pojímala velké množství faktických informací byla okořeněna notnou dávkou peprných historek „z natáčení“. Kdo by například řekl, že hajlování zachycené na fotografii se dá obhájit jako objednávka pěti piv. Přesně tak se dostal jistý polský funkcionář z podezření propagace fašismu. Jak je vidět, v Polsku má asi privilegovaná vrstva politiků nové způsoby jak si objednávat pití.
V pozdně večerních hodinách se společenská místnost začala otřásat pod nápory zápasníků ultimátních zápasů. Avšak naštěstí pro přítomné pouze na plátně, které bezpečně zprostředkovalo divákům zábavu. Promítání doplnila různá antifašistická videa ze všech koutů světa.
První přednáška, která zahajovala sobotní program, se zabývala úvodem do antifašistických aktivit. Obsahovala jak teoretické, tak i praktické rady a podněty vycházející z již zažitých zkušeností organizovaného radikálního antifašistického hnutí.
Po přestávce následovaly lokální reporty antifašistických skupin na území České Republiky. Všichni přítomní byli prostřednictvím aktivistů z různých regionů seznámeni s tamní situací. Velice užitečná byla také vizuální podpora, která nám osobně představila jednotlivé nácky. Zástupci kolektivu KPK (Kolektivně proti kapitálu) potom během své prezentace seznámili všechny přítomné s nově vydanou brožurou na téma nepokojů na předměstích Francie v listopadu 2005. Zbytek odpoledne se nesl v duchu výuky bojových sportů. V praktickém semináři měli účastníci tábora možnost přímo se zapojit do probíhající „výuky“.
Chvíle oddechu vyplnila krátkou pauzu, po které se všichni přesunuli do společenské místnosti, kde se konala přednáška na téma přímých akcí. Tipy, triky, rady a hlavně zkušenosti z menších i větších střetů jak s neonacisty, tak i různými formami represivních složek, tvořily hlavní část tohoto napůl workshopu. Večerní čas potom vyplnily postupně referáty věnované problematice ekofašismu a následně druhé části semináře zabývajícího se komunikační bezpečností.
Hřejivé počasí spolu s pozdně letním sluncem, které dotvářelo příjemnou atmosféru kempu už od středy, se v sobotu rozhodlo ustoupit. Drtivé většině účastníků to ale nijak nevadilo a po zbytek sobotní noci probíhala antifa párty, která s sebou ale nesla svoje negativa. Především se jednalo o sobecky se bavící jedince, kteří často nebrali ohledy na druhé. Ačkoli byla dodržována jakási pravidla na přednáškách – nekouřit a nepít alkohol, tak si to mnozí hojně vynahradili právě v průběhu této noci. Ti, kteří se jedou na tento tábor pouze „pobavit“ na úkor druhých, by měli příště vážně zvážit smysluplnost své účasti na tomto campu. Tito lidé by se nad svým chováním vůči druhým měli zamyslet a vyvodit z toho závěry. A pokud to neudělají sami dotyční tak my ano – v tom smyslu, že pro příští kemp budou přijata taková opatření, která nebudou nikoho nijak omezovat, ale která zaručí ohleduplný a tolerantní prostor pro všechny, kteří budou ochotni připustit a dodržovat práva druhého.
Poslední den bývá vždy jaksi uspěchaný, jelikož se všichni balí a vydávají se na cestu ke svým domovů. Nejinak tomu bylo právě v neděli, kdy se našla ještě chvíle času na rozloučení, zhodnocení uplynulých dnů a vzájemnou výměnu kontaktů.
Až na problém se sobeckým chováním, který nevyřeší žádné zákazy, ale kritická sebereflexe a z toho plynoucí poučení vlastních jednotlivců, byl letošní tábor Antifašistické akce velice zdařilou akcí, která zajisté přispěla nejen k navázání nových kontaktů a spolupráce. Lidé podílející se na organizaci tohoto campu si bezesporu zaslouží respekt stejně jako ti, kteří přímo či nepřímo přispěli k programu. Můžeme jen doufat, že příští letní antifašistický tábor bude po všech stránkách ještě lepší a jeho úroveň se bude postupně zvyšovat tak, jako tomu bylo doposud.