Už během soboty začala mediální mašinérie plivat své upravené zpravodajství z místa střetu. Cifry, které představovaly počet účastníků na obou stranách, se šplhaly až k 600. Celá akce byla démonizována a Otrokovice byly všemi různými reportéry a novináři prezentovány jako město uprostřed bitvy, která zuří mnohem nemilosrdněji, než období povánočních slev. Obě strany barikády byly pro média jasné. Zaklínadlo anarchisté versus neonacisté se opět osvědčilo – ono se to přece líp prodá. Jak to ale bylo ve skutečnosti?
Velké očekávání
O chystaném pochodu Národních korporativistů (dále jen NK) jsme věděli necelých čtrnáct dnů dopředu. Různé internetové servery informovali o této údálosti již několik dnů předem. Samotná antifašistická mobilizace probíhala zhruba týden. Video Antifašistické akce, vytvořené k tomuto účelu, bylo zveřejněné na internetu a spolu s dalšími informacemi ve formě plakátů a letáků pomohlo k vyburcovámí pozornosti. Cíl byl jasný: mobilizovat co nejvíce lidí a zabránit náckům v jejich pochodu.
Sraz neonacistů byl naplánován na 14:OO na hlavním vlakovém nádraží, přičemž jejich samotná akce měla začít o hodinu později. Kolem jedné hodiny odpoledne se nedaleko nádraží začali scházet místní i přespolní antifašisté, kteří hodlali zmařit snahu neonacistů pochodovat městem, ve kterém před dvěma lety zažili notnou ostudu.
Kolem druhé hodiny doráží na místo antifašistického srazu takzvaný Anti konfliktní tým (dále jen AKT). Snaživý muž ve fosforeskující vestě po chvíli letargicky seznamuje antifašisty s patetickou pohádkou. Snažili se neonacistický pochod zakázat, ale nakonec nemohli, jsou tak bezmocní... A jsou tu pro naše dobro. Nakonec pokládá otázku, zda-li je možné s někým z antifašistů během akce komunikovat. Jednohlasná odpověď zní ne – kdyžtak to řekněte nám všem. A tak alespoň AKT obchází zůčastněné a dělá to, co umí nejlíp – bububu. Známé otřepané fráze, kterým ani sami nevěří: ti, kdo budou mít zamaskované tváře budou zatýkáni, není možné nic házet a tak dále. Po zjištění, že je v podstatě nikdo neposlouchá, se ATK uzavírá do vlastního kroužku a pravděpodobně přemýšlí nad tím, co mohli dělat, kdyby byli doma – tady jsou očividně k ničemu. A jak sami rádi říkají: “Tohle platí daňoví poplatníci.”
Ve stejnou dobu přicházejí informace, že neonacistů by mělo být kolem 150. Antifašistů je na místě zatím něco málo přes 130 a houstnoucí atmosféra plná očekávaní by se dala krájet. Je jasné, že neonacisté chtějí odvetu za minulý neúspěch a proto se nesmí nic podcenit. Na základě informací od hlídek se rozhodujeme počkat do půl 3 a potom vyrazíme.
Ještě před tím se ale poblíž promenáduje zhruba desítka neonacistů, kteří se dávají úprku po tom, co se antifašisté rozbíhají jejich směrem. AKT se ztrácí v davu.
Po tom, co se dostavují další aktivisté a aktivistky (mnohdy ze vzdálenosti větší než 400 km), se začíná přemisťovat teď již 150 antifašistů k místu zamýšlené první blokády neonacistické maršparády. Během rychlého přesunu nenarážíme na neonacisty ani na policejní složky.
Klid před bouří
Obloukem skrze sídliště přicházíme k našemu prvnímu cíli – cestě, kterou mají neonacisté podle plánu pochodovat. Začíná spontánní budování barikády z popelnic, které ještě pamatují poslední fiasko neonacistů v roce 2005.
Je čtvrt na čtyři, ale neonacisté zatím v nedohlednu. Zato těžkooděnci v počtu zhruba dvou desítek už přehradili ulici a dělí je od nás 20 metrů. Ulice je zaplavená antifašisty a dalšími místními lidmi, kteří se rozhodli přijít vyjádřit svůj odpor k neonacistům. Po čtvrt hodině už ale vidíme členy a sympatiznatny NK a Národního odporu (kterému už většina lidí kromě neonacistů neřekne jinak než Náhradní otvor, dále jen NO). Jejich šik se zastavuje na křižovatce asi 40 metrů od nás a vzduch naplní jejich nadávky a naše skandování, při čemž je slyšet cinkot dopadajícího skla a kamenů, které si spolu vyměňujeme. Dobrá nálada stoupá a rozhodnost nepustit nácky dál je jasná všem. V uších všech na naší straně rezonují pokřiky jako “Náckové neprojdou” a “No Pasaran!” (španělsky “Neprojdou!”). Nad našimi hlavami je vidět různé barevné pikety společně s černorudými vlajkami. V čele transparenty “Proti fašismu všemi prostředky”. Nácky vítáme z dálky piketem “Chcete bílé Čechy? Počkejte si na sníh!”. V této chvíli není možné dobře určit, kolik neonacistů může být, protože nejsou všichni vidět.
NO PASARAN!
Bouřlivá atmosféra graduje a impulsem ke zvratu je změna na neonacistické straně. Očividně je trasa jejich pochodu kvůli námi zablokované ulici odkloněna. Neonacisté se vydávají stejným směrem jako před dvěma roky. Říká, se, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, ale v tomto případě to neplatilo.
Díky nepříliš propracované koordinaci se rychle vydáváme vstříc neonacistickému šiku o něco později, než jsme měli. Kdybychom tak učinili dříve, tak jsme je mohli odříznout rychleji a mohlo dojít k rozhodujícímu střetu. Po přesunu skrze sídliště se dostáváme několik metrů před neonacisty a hned dochází k menší šarvátce. Policie nás není schopna kontrolovat, protože nemůže manévrovat v tak složitém terénu, jakým sídliště je. Horlivý neonacistický fotograf si z jednoho metru fotí antifašistu, který mu to vrací rozhodným direktem a fotoaparát mizí pod jeho nohama. Na místo po chvíli doráží několik zmatených těžkooděnců, kteří dvojici oddělují.
Na ulici už jsou první popelnice a druhá barikáda roste sekundu po sekundě. Na místě už jsou všichni antifašisté a připravují se zablokovat ulici u polikliniky. Po obhlédnutí situace to vypadá, že se k nám najednou připojilo spousta lidí, kteří s námi nebyli od začátku. Přes mladé kluky a holky až k dospělým a seniorům. Část se zapojuje aktivně a druhá část postává v blízkosti.
Neonacisté jsou sevřeni mezi dvěma panelovými domy. Vzduch je naplněn pachem po explozích dělobuchů a skandování dosahuje svého zenitu. Sklo nejrůznějšího druhu a kameny různých velikostí – tím antifašisté odměňují nácky za jejich ochotu vetřít se do města. Spousta z tohoto arzenálu ale končí v zemi nikoho. Náckové nám vrací kameny, které jsme jim “půjčili” a ty, které berou z místního nádraží.
Pro obyvatele činžáků, kteří jsou na balkónech a v oknech, je dění v ulici bezesporu zpestření. V této chvíli je nás zhruba i s přihlížejícími na naší straně 200-250, přičemž nácků tak 150-180. Nad jejich hlavami se třepotají vlajky NK a jedna česká. Je zajímavé, že prapory NK nesou kříž v barvách černá-bílá-červená. Přesně tento barevný kánon byl uplatňovám v nacistickém Německu. Jaký je tedy ve skutečnosti ten “národní odpor”? Jejich výsměšné “Antifa hahaha!” k nám doléhá jen jako ozvěna. Přesto, že už museli odklonit trasu svého původního pochodu a nyní jsou zastaveni po zhruba 300 metrech jsou v dobré náladě – nebo to tak alespoň má vypadat. Kdo se směje naposled, ten se často směje nejlíp. Vkrádá se ironická myšlenka, zda-li jejich slovenští kamarádi kříčí spolu s českými neonacisty “Čechy Čechům!”. Klasická hesla jako “Nic než národ!” jsou už takřka povinností.
Hrdinná policie
Policie nasazuje koně a to hlavní má teprve přijít – vůz s vodním dělem. Jízdní policie začíná být aktivní a najíždí do davu antifašistů. Koně očividně trpí explozemi dělobuchů, které spolu s dýmovnicemi zatemňují výhled. Ozývá se skandování “Odveďte ty koně!”, ale koně zůstavájí na svých místech. Arogance policie je nekonečná – myslí si, že mohou využívat koně ke svým účelům, protože jsou to zvířata a oni jsou přece lidé. Je zajímavé, proč si neosedlají nějakého svého kolegu aby poznali, jak je to příjemné.
Následkem toho se antifašistický dav už po několikáté zbytečně trhá na několik částí. Koordinace opět chybí, ale po chvíli jsme zase stmeleni. Tento faktor je pravděpodobně je na celé akci vidět nejvíce, protože jedna půlka antifašistů se aktivně zapojuje do akce, přičemž další zůstávají odměřeně o deset metrů pozadu.
Policie si také chce ulovit své “ryby” a tak se dává do práce. Jeden z mladších účastníků, který prochází kolem “strážců zákona” dostává tomfou do břicha a kolegové se přidávají se slovy, že pokud ho uvidí ještě jednou, tak ho zatknou. Jiný účastník, který je v první řadě a vrhá kámen je následovně obklopen skupinou asi 7 těžkooděnců (tolik na jednoho člověka) a po přetahování je zatčen. Většina účastníků, kteří jsou na takové akci poprvé jsou nemile překvapeni praktikami policie, protože se s tím ještě nesetkali.
Ke kuriózní situaci dochází, když je jedna dívka zatčena a odvedena do policejního vozu po tom, co byla napadena neonacisty. Důvod? Házení kamení. Zde je usazena a policisté zamykají auto. Avšak zamčena je podle všeho jen polovina dveří a tak se antifašistka dostává bez problémů druhou stranou z auta a odchází pryč.
Co bylo potom
Po asi hodině a půl přichází zpráva, že je neonacistický pochod kvůli nepokojům zrušen. Neonacisté jsou eskortování na hlavní nádraží, přičemž antifašisté jsou rozháněni koňmi a vozem s vodním dělem, které není použito. Těžkooděnci se plácají mezi popelnicemi, které jsou navezeny k vozu a antifašisté pomalu odcházejí.
Část antifašistů se přesouvá k hlavnímu nádraží, kde mají neonacisté svůj improvizovaný projev. Kameny stále létají vzduchem, avšak k většímu střetu už nedochází. Několikrát se sice daří skupině antifas proniknout na nádraží, ale jsou zastaveni policií. Probíhá přetlačovaná a antifašisté jsou obušky tlačeni ven. Těžkooděncům rezonují helmy pod náporem kamenů. Cílem se stávají i poblíž stojící náckové, kteří taktéž inkasují. Až na trefeného nácka, kterého sbírá ze země policie, se vržené kemeny míjí účinkem. Ulice v okolí hlavního nádraží vypadají jako při nějaké street party – spousta lidí, kteří spolu komunikují a baví se.
Po tom, co jsou antifašisté vytlačeni z nádraží se staví ještě poslední barikády proti policii, avšak pouze symbolické. Zhruba desítka antifašistů zůstává těžkooděnci odtržená od zbytku a je napadena neonacisty, kteří si chtějí “užít” alespoň toto. Policie se směje a nechává to být.
Zbytek odpoledne a večera je ztráven na louce blízko hlavního nádraží, kde sledujeme neonacisty, kteří čekají, až budou odesláni vlakem pryč. Někteří se k nám snaží dostat přes těžkooděnce. V jednu chvíli to vypadá, že jim to vyjde, ale nakonec jim to těžkooděnci znemožní. Neustále jsme sledováni vrtulníkem, který se nad námi vznáší už od rána – jen se změnil z novinářského na policejní, který nám ve tmě svítí a cestu světlometem.
Zhruba kolem půl sedmé, když už se téměř všichni rozešli a neonacisté odjeli vlakem, se skupina antifašistů vydává na policejní služebnu, kde mají být drženi naši aktivisté, aby je podpořili a požadovali jejich propuštění. Celkem bylo údajně zadrženo 5 lidí, z toho 3 neonacisté a 2 antifašisté. Na služebně se zjišťuje, že už jsou propuštěni.
S větrem o závod
K jednomu z nevtipnějších momentů došlo, když byl mladý antifašista naháněn údajně skupinou Anti-antifa, která se pohybovala mimo hlavní pochod. Při zběsilém útěku přeběhl přechod na červenou a v blízkosti stojící strážníci mu řekli, ať se vrátí a počká na zelenou. Ten ale samozřejmě odmítl a běžel dál, přičemž se za ním pustili jak neonacisté, tak policisté.
Závěrem
Neonacistický pochod tak měl zhruba 300 metrů ze svých původně zamýšlených asi 2,5 kilometrů. Byl odkloněn a následně zastaven. Pro všechny zůčastněné i nezůčastněné antifašisty to je největší úspěch za poslední 2 roky.
Byl to hrdinný boj slabých proti silnějším a vyhráli antifašisté na plné čáře? Ne, nic takového netvrdíme. Bylo to vyjádření různých lidí, kteří ve většině ani anarchisté nebyli (jak prezentují média). Šlo o lidi, kteří nemají rádi neonacismus a nechtějí nácky ve svém městě. Byli to lidé, kteří se nemusí nijak škatulkovat, aby vyjádřili svůj názor. Lidé nejenom z Otrokovic, ale i z mnohem vzdálenějších měst, kteří přijeli obyvatele Otrokovic solidárně podpořit. Vše se odehrávalo ve čtvrti, která sousedí s hlavním vlakovým nádražím. Sami si můžete udělat obrázek o tom, na kolik to splňuje představu o městě uprostřed bitvy.
Otrokovice jsou příklad, že je možné náckům důrazně ukázat, že je tu nechceme. Dlouhou dobu probíhaly jejich pochody nerušeně v jiných městech. Byla to chyba, kterou samotná akce v Otrokovicích nenapraví. Co je důležité, je postavit se jim při jakékoli další jejich akci, protože jsme si teď dokázali, že na ně máme, pokud jsme jednotní. Je třeba solidárně podporovat antifašistické demontrace i v jiných městech, protože jiní potom zase přijedou podpořit nás.
Nepořádek způsobený v ulicích , ve kterých se vše odehrálo, byl po samotné akci asi půl hodiny antifašisty odklízen. Večer to už kromě střepů na ulicích vypadalo, jako by se téměř nic nestalo.
Úkolem sobotní akce nebylo zničit co nejvíc popelnic a porvat se. Chceme komunikovat se všemi obyvateli, aby pochopili, že je i v jejich zájmu postavit se neonacistům. To, jestli byla antifašistická demonstrace v sobotu úspěšná nebo ne, necháme na každém z vás. Zhrzení náckové a fašisté hovoří za vše.