Ve středu 21. 10. 2009 provedla policie razii u přibližně dvaceti českých neonacistů. Pro pochopení toho, oč vlastně šlo a jde, je nejprve nutné podívat se na osoby, kterých se razie dotkla. Lze je rozdělit do několika skupin a je zcela zřejmé, že ačkoli to státní složky vehementně popírají, smyslem celé akce je obstarat, shromáždit a částečně i vyfabulovat argumenty pro rozpuštění Dělnické strany a Dělnické mládeže. V současnosti neznáme identitu všech, kterých se razie týkala, stejně tak přesně nevíme, za kým policie přišla jen "na kus řeči", komu udělala prohlídku, koho obvinila a kdo všechno skončil ve vazbě, v rámci našich možností se budeme tento text případně snažit dále doplňovat.
I. skupina
Top aktivisté
Do této skupiny patří bezesporu Patrik Vondrák, Jiří Bárta, Michaela Dupová a Matyáš Sombati, ačkoli každý z jiného důvodů.
Patrik Vondrák, člen Národního odporu (NO), jeden z redaktorů odpor.org a zároveň předseda pražské pobočky Dělnické strany je jedním z nejvýznamnějších neonacistických aktivistů, české neonacistické hnutí zastupuje i v zahraničí a je nejdůležitějším ze spojovacích bodů mezi Dělnickou stranou a neonacistickým undergroundem. V minulosti patřil spolu s Erikem Sedláčkem k nahlašovatelům neonacistické provokace na výročí Křišťálové noci. Patrikem jsme se více zabývali v článku Patrik Vondrák: český Forrest Gump.
Patrik Vondrák, v horní řadě uprostřed, mezi svými
Vpravo Patrik Vondrák a severočeští aktivisté Dělnické strany a Autonomních nacionalistů v Drážďanech. Vedle Vondráka stojí Maxmilian "Maik" Müller, jeden ze šéfů Freier Widerstand Dresden
Jiří Bárta je aktivista Národního odporu z Vysočiny, v současné době student vysoké školy v Praze. Dlouhodobě vystupuje na neonacistických demonstracích. Patří do úzkého jádra politického křídla Národního odporu a je dalším z přispěvatelů na web odpor.org. Zároveň jde i o předsedu Dělnické strany ve Vlašimi, který v loňských krajských volbách kandidoval na třetím místě středočeské kandidátky Dělnické strany. Z tohoto pohledu představuje nejen pro policii spojovací článek vrcholných neonacistických struktur a Dělnické strany.
Jiří Bárta jako maskovaný řečník na demonstraci Národního odporu a jako distributor Dělnických listů
Michaela Dupová je šéfkou ženské neonacistické organizace Resistance Women Unity (RWU) a bývalá přítelkyně Patrika Vondráka. Dupová je velice snadný cíl z pohledu zákonů omezujících svobodu slova. V textech na webu její organice a v jejích projevech se to přímo hemží, řečeno policejními slovy "naplněním skutkových podstat", čili proti její osobě existuje silná nátlaková páka. Navíc lze oprávněně spekulovat, že Dupová bude vlastnit rozsáhlý archiv fotografií z neveřejných neonacistických akcí, a také lze očekávat, že bude mít informace z všemožných neonacistických zdrojů, neboť ve vztahu k ženám jsou muži mnohem náchylnější sdělovat informace, které by si ve vlastním zájmu měli nechat raději pro sebe. Vedle ní je třeba zmínit i další současné nebo bývalé členky neonacistické ženské organizace Resistance Women Unity, Evu Bittmannovou a Martinu Bartošovou, kterých se razie také týkala.
Michaela Dupová: s každým pokecat a pak se vyfotit
Matyáš Sombati je místopředsedou Dělnické mládeže, který má na starost vnitřní agendu této organizace, a dá se očekávat, že v zabavených materiálech policie hledala mimo jiné i seznam jejích členů. Zároveň však Sombati nepochází z neonacistických špiček spojených s Dělnickou stranou a Dělnickou mládeží. Spíše se jedná o tragikomickou postavu zakomplexovaného kluka, který v Dělnické mládeži našel seberealizaci. To ho ovšem činí zranitelným například v případě tlaku policie za spoluúčasti rodičů atd. Rozhodně ale nelze tvrdit, že Sombati nemá znalosti, které by ho pro represivní složky nečinily zajímavým. Naopak. Navíc, a to je v celé věci asi nejdůležitější, Sombati, pod přezdívkou Matttwoo (používal tam stejný mail, jako ten, ze kterého později na všechny strany rozesílal propagandu Dělnické mládeže) byl jedním z nejaktivnějších přispěvatelů na webových stránkách dětinského pokusu o tajnou teroristickou neonacistickou organizaci WhiteJustice, které se budeme detailně věnovat na konci článku.
Matyáš Sombati
II. skupina
Zranitelní, ovlivnitelní a vykazování úspěchu represe
Do této skupiny lze zařadit osoby buď starší, nebo osoby z hudební scény, případně takové, co mají co ztratit, nebo které mohou být z pohledu policie snadno ovlivnitelné. Jako typický případ uvedeme Josefa Košutku a Josefa Šedinu.
Josef Košutek je zpěvák nedávno obnovené legendy české neonacistické hudební scény, Agrese 95. Kapela je po hudení stránce sice na úrovni otřesné zábavové heavy rock kapely, na druhou stranu pro starší aktivisty představuje vzpomínku na zlatá devadesátá léta české white power scény a pro mladší aktivisty může být inspiračním zdrojem, že neonacistou může být i člověk po třicítce. Vedle toho je Košutek ženatý, má dvě děti a je schopen si pragmaticky spočítat, že před mučednictvím dá přednost rodině. A to samozřejmě vědí i represivní složky. A jak už jsme jednou uvedli, počet neonacistických koncertů je snadno měřitelný údaj, na kterém bude za rok policie ukazovat, jak její represe báječně zabrala.
Mladý Josef Košutek v tričku NAZI
Starý Josef Košutek a peprmintový likér
Josef Šedina byl v polovině devadesátých let aktivistou pražské pobočky mezinárodní neonacistické organizace Bohemia Hammer Skins a bubeníkem kultovní kapely Vlajka i jejího vedlejšího projektu Attack. Vedle toho se objevil i v sestavách dalších kapel: rocknrollových Revolvers nebo metalových BSE. V roce 2004 byl nakrátko v nové sestavě kapely Squad96 Ladislava Budze (dnes člena Dělnické strany a kandidáta ve volbách), odkud ho však Budz vyhodil a označil ho za duševně nemocného. Vlajka svou činnost nikdy oficiálně neukončila, avšak její koncerty jsou velice sporadické. Víme o koncertě na Trutnovsku v roce 2007 a letos Vlajka vystoupila na italském neonacistickém festivalu Venetto Summer Fest. Podle našich informací na Trutnovsku Šedina s kapelou vystupoval. Zda i v Itálii nevíme, ale není to nepravděpodobné. Důvodem jeho perzekuce může být jeho možná aktivita ve Vlajce a fakt, že Šedina má mezi neonacisty pověst člověka, kterého silně přitahují peníze, má dlouhodobé psychické problémy a spekuluje se i o jeho drogové závislosti.
Josef Šedina v dobách kapely Vlajka
Do této skupiny patří i Petr Bačík (lokální aktivista z Hodonína, bývalý baskytarista místní neonacistické kapely Devils Guard, v současné době žijící v Praze, člen kapely Attack) a Kamil Víta (kytarista českobudějovické neonacistické kapely Imperium, známý svým unplugged vystupováním na neonacistických demonstracích).
III. Skupina
Do této skupiny řadíme pouze jednoho člověka: v Čechách dlouhodobě usazeného Srba Dragana Petroviče přezdívaného Bajba.
Dragan Petrovič je poněkud tajemná postava, které se jak mediální tak policejní pozornost dosud spíše vyhýbala. Výjimku tvořila jeho sbírka na zatčené členy neonacistické buňky Blood and Honour mezi členy elitního oddílu belgické armády, o které v roce 2006 referovaly Lidové noviny. Z faktů, které jsou k dispozici, je nutné zmínit, že Petrovič je považován za šéfa srbské pobočky mezinárodní organizace Blood and Honour. Část zdrojů tvrdí, že se v ČR etabloval jako součást mafiánských kruhů tvořených srbskými veterány z občanské války. Druhá část to popírá a tvrdí, že jediným zdrojem jeho příjmů je příležitostné pořádání koncertů v Srbsku (kam zve i české kapely) a jeho hudební vydavatelství White Eagle Records, které má na mezinárodní white power scéně pověst zlodějů, kteří neplatí kapelám a vše končí v jejich kapsách. Faktem je, že Petrovič býval vidět ve společnosti Reného Szabó, starého pražského neonacisty z devadesátých let, přičemž člověk tohoto ne zrovna obvyklého jména má epizodní roli i v knize Kmotr Mrázek. Vedle toho udržuje přátelské styky s Lukášem Strnadem, aktivistou Blood and Honour z devadesátých let, jehož přítelem je i vzpomínaný Ladislav Budz. Ostatně Budz, Strnad a Petrovič bydlí v té samé lokalitě. Lukáš Strnad je dnes členem Dělnické strany, za kterou kandidoval i do voleb. Lze spekulovat, ze Petrovičova složka na policii, ale především u tajných služeb, bude poměrně obsáhlá a tam lze podle nás i hledat důvody, proč byl do razie zahrnut.
Dragan "Bajba" Petrovič: nalevo v kostkované košili promlouvá ke skupině rakouských a slovinských neonacistů na koncertě v Ochozi u Brna, napravo pak se srbskou vlajkou na demonstraci Autonomních nacionalistů proti nezávislosti Kosova
IV. Skupina
WhiteJustice, tragikomicky pokus o rádoby elitní neonacistickou teroristickou organizaci tvoří pak čtvrtou skupinu. Její začlenění do policejní razie je podle nás ryze účelové a pokusíme se zdůvodnit proč.
WhiteJustice byla skupina okolo stejnojmenných internetových stránek, jejichž zakladatelem a autorem byl táborský neonacista Petr Janoušek, užívající pseudonym Endlosung (konečné řešení, nacistický výraz pro vyvraždění židovské populace). Web byl zaheslovaný, ale přístup dostal prakticky každý, kdo o něj požádal. Součástí WhiteJustice byl i neúspěšný projekt RedWatch na monitoring anarchistů a antifašistů, který se ale věnoval pouze fotkám punkové mládeže popřípadě fotografiím představitelů KSČM. Samotné WhiteJustice pak nelze označit jinak než za směšný projekt hlupáků a naivních dětí hrajících si na Combat 18. Pokud byl člověk na WJ chvilku aktivní (v tomto případě aktivní znamenalo čas od času napsat něco do diskuse), byl mu přidělen statut "privilegovaného uživatele" a získal přístup do sekce webu nazvané "Otevřený boj", kde si mohl pročíst materiály typu Jak vyrobit rozbušku, Příprava nájemného vraha, Domácí výroba minometu nebo návody na výrobu výbušnin a k nim připsat něco ve stylu "Heil Hitler! Demonstrace jsou k ničemu, naše cesta je cestou teroru." apod. Skupina také pořádala své "výcvikové tábory" nedaleko města Tábor, kterých se účastnilo 5 - 10 lidí, ze kterých pořizovala velmi naivní videa. Rozhodně ale neměla potenciál uskutečnit nic z toho, co tak halasně hlásala na svém webu. Důvody, proč byla začleněna do razie proti neonacistům, jsou podle našeho názoru minimálně dva. Prvním důvodem je osoba Vladimíra Žišky z Přerova, druhým je pak pravděpodobný pozdější osud "teroristů" z WhiteJustice, zejména Matyáše Sombatiho.
Petr Janoušek: nalevo jako pořadatel na demonstraci na paměť nacistických vojáků letos v Jihlavě, napravo tetování na jeho předloktí: ENDLOSUNG - konečné řešení (židovské otázky), rozuměj vyvraždění
Vladimír Žiška je sedmatřicetiletý neonacista z Přerova. Počátkem roku 2007 publikoval pod pseudonymem Wittmann na stránkách odpor.org. Na demonstraci Národního odporu 1. 5. 2007 v Brně se pokoušel komunikovat s policií coby advokát. Advokátem nicméně velmi pravděpodobně není a podle diskusních fór na internetu se věnuje obchodu s modely německých zbraní z Druhé světové války, kde má pověst zloděje a kverulanta. Po krátkou dobu se účastnil také schůzí Národního odporu v Brně. Byl však, dle vlastních slov, znechucen tím, že se většina diskusí točí kolem témat jako: kdo co vypil, kde zvracel a jak v opilosti pomočil jiné lidi. Jeho snaha tento, podle něho, neutěšený stav změnit, mu vysloužila hlubší pozornost od zasloužilých členů Národního odporu a jako člověk, který neměl subkulturní zázemí mezi neonacisty a byl takříkajíc člověkem z ulice, byl nakonec z Národního odporu na přelomu let 2007 a 2008 vyhozen. Erik Sedláček ho dokonce veřejně označil za nasazeného policejního agenta. Neonacistická paměť je však krátká, a tak se Žiška v roce 2009 objevil při neonacistickém pokusu o pogrom v Přerově a o čtvrt roku později na akci Národního odporu k uctění padlých vojáku Hitlerovy armády v Jihlavě.
Jakou má souvislost s organizací WhiteJustice? Po celou dobu existence webu WhiteJustice až do jeho zániku na jaře 2009 na něm působil Žiška jako nejvýraznější diskutér. Po svém vykopání z řad NO se snažil z tamních diskutérů zformovat novou organizaci a zásoboval web články a příspěvky plnými klasického nacistického kultu smrti, sebeobětování, hrdinství, kamarádství, cti a oddanosti, které však nejen v kontextu jeho anabáze v Národním odporu působily tragikomicky. Poměrně velkým překvapením pak pro nás bylo, když se Vladimír Žiška objevil na třetím místě kandidátky Dělnické strany v Olomouckém kraji do voleb do Parlamentu. Mimochodem Erik Sedláček, který Žišku vyštval z Národního odporu, zaujal na kandidátce Dělnické strany v jiném kraji také třetí místo. Ať už je Žiška skutečně policejním konfidentem, jak Sedláček tvrdil, nebo ne, představuje jednoznačný spojovací článek mezi "teroristy" z WhiteJustice a Dělnickou stranou a je více než pravděpodobné, že osoba z Přerova zadržená v souvislosti s razií proti WhiteJustice v Přerově, je on. A je také více než pravděpodobné, že k Sedláčkovi a potažmo Národnímu odporu vřelé city nechová, což z něj dělá vysoce zajímavou osobou pro policejní "přesvědčování".
Vladimír Žiška v letošním roce: nalevo v Jihlavě při pochodu za nacistické vojáky, napravo v při pokusu o pogrom v Přerově
Druhým důvodem začlenění WhiteJustice do razie jsou podle našeho názoru pravděpodobné osudy dalších "teroristů" z WhiteJustice. Dá se oprávněně předpokládat, že část z nich skončila v řadách Dělnické mládeže. Zatímco Národní odpor funguje na principu starších lokálních skupin neonacistů s desetiletou historií a více a pro mladého neonacistu bez historie a kontaktů je nemožně proniknout do jeho struktur a v případě Autonomních nacionalistů musí mladí aktivisté vykazovat minimálně po nějakou dobu aktivitu a projevit alespoň náznak "přidané hodnoty" pro organizaci, v případě Dělnické mládeže stačí pouze přihlášení se k myšlence nacismu formou vyplnění a odeslání přihlášky do organizace a členství je zaručeno. Důkazy "členství" ve WhiteJustice poskytli mladí neonacisté sami, důkazy o členství v Dělnické mládeži poskytnou materiály zabavené Matyáši Sombatimu. A co je na celé věci pro represivní složky nejzásadnější, jak už jsme uvedli výše, je sám místopředseda Dělnické strany Sombati. Ten byl pod nickem Matttwoo na WhiteJustice jedním z nejaktivnějších. Propojení obou subjektů je tedy více než zřejmé a policie z něj nepochybně vytěží maximum pro své cíle. K tomu je ale potřeba udělat jednu věc - prezentovat WhiteJustice ne v té podobě, jakou skutečně měla (tragikomický pokus o rádoby drsné teroristy s nulovou akceschopností), ale jako profesionální teroristickou organizaci.
Tomáš Hána z Chebu jako vlajkonoš Dělnické strany při provokaci na průvodu gayů a leseb letos v Táboře. Dříve pod nickem Picma aktivní na WhiteJustice
Co říci závěrem? Středeční razie je podle našeho názoru vedena s jasným úmyslem získat další materiály proti Dělnické straně a Dělnické mládeži. Druhým důvodem je pak znepříjemnit život osobám pohybujícím se okolo neonacistických koncertů a kapel a na jejich snadno měřitelném počtu vykázat úspěšnost policejních represí. Pro radikální antifašisty tato razie rozhodně nemůže představovat důvod k radosti: zákaz Dělnické strany a Dělnické mládeže je naprosto zbytečné, svobodu pošlapávající a kontraproduktivní opatření. Nicméně do budoucna je ještě větším rizikem snaha represivních složek zatahovat do boje s takzvanými "extremisty" protiteroristickou agendu. Tady je ale nutno zdůraznit, že v tomto případě sehráli hlavní roli užitečných idiotů sami neonacisté z WhiteJustice a represivní orgány si ani nemusely mnoho vymýšlet. Vystačí se s vědomým přeháněním a zveličováním.
"Teroristé" z WhiteJustice při "výcviku"
AKTUALIZACE 29.10.2009
V. skupina
Rádio Autonom
Další skupinou, která byla policejní razií zasažena, je skupina okolo internetového projektu Rádio Autonom. Z neznámého důvodu nebyla dosud zmíněna v médiích a nefiguruje ani v poměrně květnaté policejní tiskové zprávě.
Rádio Autonom (RA) byl projekt neonacistického internetového rádia zaměřeného na white power hudbu se živými vstupy moderátora, které vysílalo s několika přestávkami od léta 2008 do doby samotné razie. K samotného obsahu vysílání toho nelze mnoho říci. Nikdy nám nepřišlo, že by RA mělo mezi neonacisty nějaký zvláštní význam nebo se v jeho vysílání objevovaly pro radikální antifašisty nějaké relevantní informace, kvůli kterým by stálo za dlouhodobější poslech. Ani otázka, kdo za RA stojí, nás příliš netrápila, neboť administrátor umístil na web rádia "tiráž", ve které figurovalo deset přezdívek českých a slovenských neonacistů a neonacistek, přičemž naprostou většinu nebylo problém ztotožnit s konkrétními osobami, neboť dotyční byli pod uveřejněnými přezdívkami dlouhodobě známí.
Duchovním otcem projektu byl již v článku zmíněný kytarista českobudějovické neonacistické kapely Impérium, Kamil Víta používající přezdívky Spirit, Spiritof18 SpiritofaTeen. Administrátorem rádia byl mladý neonacista z Kaplicka Milan Šimeček, přezdívaný Vydra. A policie provedla domovní prohlídku i jednoho z moderátorů RA, člena Autonomních nacionalistů sever, Michala Rotha z Ústecka, přezdívaného Bizon. Je ale možné, že policie zadržela i některé z dalších moderátorů nebo moderátorek.
Kytarista českobudějovické kapely Impérium Kamil Víta
Milan "Vydra" Šimeček byl na stránkách RA charakterizován jako "zkušený ajťák". I když mezi ostatními neonacisty asi vynikal tím, že nějaké znalosti měl, tak mu to nebránilo, aby se poté, co na kontaktní maily AFA posílal všemožné výhrůžky, chytil na jeden z nejohranějších triků. Příliš mnoho sebevědomí a víra ve vlastní schopnosti ho zřejmě dostali až k bodu, kdy u něho "zaklepala" policie.
Milan "Vydra" Šimeček jako pořadatel na demonstraci Dělnické strany letos v Brne
Michal "Bizon" Roth je zavalitý severočeský neonacista, účastník velkého počtu demonstrací a koncertů a vůbec člověk, který, zdá se, žije intenzivním společenským životem. Takže i u něho lze předpokládat velké množství známostí, znalostí a fotoarchiv, o který mohla mít policie zájem. Jinak jsme ho nepovažovali ani za nijak výjimečného ani zajímavého. I v rámci jeho skupiny AN Sever jsou lidé, kteří si naši pozornost zasluhují mnohem více.
Michal Roth
Platí to, co jsme napsali v původním článku, policie se skutečně zaměřila na shánění argumentů pro zákaz Dělnické strany, na "měkké cíle" a takové, kde se za čas půjde snadno pochlubit fungováním represe podle vzoru: RA vysílalo - represe funguje, protože už nevysílá a koncertů je ve srovnání s rokem 2008 méně. Celá razie tak zapadá do současného trendu zvýšené policejní aktivity, která se zaměřuje na šikanu vybraných jednotlivců neonacistické scény, resp. na přípravu budoucích konfidentů. Současně se zdá, že stejně jako v případě akce POWER nemá policie mnoho důkazů v ruce, a tak je nucena fabulovat a vypomáhat si triky s "terorismem", kterým se dá jen zasmát. Tento přístup však vypovídá mnohé o samotných principech, na kterých demokratická policie funguje, a mezi které, jak je vidět, patří fabulace, šikana a lhaní.