1. Máj je dnem, který dnes vnímá jako něčím zajímavý jen málokdo. Pro většinu lidí je to prostě jen volný den, kdy můžou vypadnout z koloběhu každodennosti.
Pro mnohé je to den připomínající bolševickou diktaturu, která právě ze svátku práce vytvořila jeden ze symbolů své moci. Povinná účast s mávátky spojená s demonstrací vojenské síly zdegenerovala 1. máj na nechutnou totalitní podívanou. Tu si naštěstí nostalgicky připomínají již jen dnešní bolševici sdružení v KSČM.
Také neonacisté různých jmen a směrů se snaží už několik let uzurpovat si 1. Máj pro sebe, tak jak se to povedlo v nacistickém Německu. Pod různými záminkami drze mašírují ulicemi, mluví o svobodě, národě a socialismu; ve skutečnosti hlásají otroctví, nenávist a rasismus. Občas pod policejní ochranou, občas policií demonstrativně rozháněni. Vždy za hlasitého nesouhlasu antifašistů a všech odpůrců bezpráví a diktatur.
I letos chtějí náckové mašírovat ulicemi Prahy, tentokrát pod hlavičkou Dělnické strany po trase pochodu, a to místy, kde předtím za vítězoslavného rozesílání tiskových zpráv Magistrát zakázal pochod exponentovi Národního odporu Martinu Matičkovi zde. Jsme zvědavi, zda se i v tento den sejde obdobná sestava politiků a populárních osobností, která demonstrativně „bránila“ židovské město, a projeví tak svůj nesouhlas neonacistickou demonstrací síly. Nic tomu zatím nenasvědčuje. Budeme se muset pravděpodobně spokojit s náhradním programem „expertů na extremismus“ z nevládních organizací, kteří nám dodají další várku scestných řečí o „skinheadech“ a budou nás přesvědčovat o tom, že hlavní zbraní proti neonacistickým násilníkům by měl být trapný humor a kampaně placené z evropských fondů.
Každopádně my se letos nebudeme plést "slušné společnosti" do cesty a přenecháme jí prostor, aby mohla nerušeně a bez obav projevit svou vlastní iniciativu. Nebudeme pořádat žádné blokády ani protestní akce, jak by mnozí očekávali. Nemusíme a nechceme hrát pravidelně médiím, politikům, policii i neonacistům roli "extremistické protistrany". Nechceme přiživovat toto mediální klišé právě na 1. Máje.
První květnový den je přes všechny historické nánosy především významným dnem pro lidi věřící ve svobodu a v zodpovědnost za vlastní životy. Je to den připomenutí zápasu za sociální práva, za společnost, která bude spravedlivější a svobodnější, ve které budou mít všichni rovné šance, bez rozdílu místa narození, barvy pleti a sociálního postavení.
1. Máj je i oslavou solidarity - solidarity lidí, kteří jsou ochotni se postavit nejen za svá práva, ale i za práva těch, kdo jsou příliš slabí, aby sami promluvili. Je to především den těch, kdo bojují proti všem formám útlaku, rasovou diskriminaci nevyjímaje. Nelze zapomenout ani na to, že od roku 1890 se 1.Máj v Praze slavil právě jako připomenutí těch, kteří v zápase za lepší společnost přišli o život.
V mnohém se od té doby svět změnil. Mnoho tehdejších požadavků bylo naplněno, ale naše svobody a naše práva jsou stejně křehké, stejně vyvzdorované jako tehdy a ohroženy novými formami nesvobody a útlaku.
I z těchto důvodů jsme se rozhodli oslavit letošní 1. Máj po svém a připojit se k pozitivní kulturní akci - Festivalu proti rasismu, který se bude konat na pražské Císařské louce. Akci se rozhodli podpořit známí švédští rebelové The (International) Noise Conspiracy. Na svém vůbec první vystoupení v Čechách předvedou, že lze spojit zásadní protest proti současnému systému s výbušnou muzikou a úspěšně tak oslovit tisíce lidí po celém světě. Věříme, že ani legenda českého hip hopu Vladimir 518 nezapomíná na své squaterské kořeny z dnes již neexistující Ladronky. Není jistě také náhodou, že právě v živelné a nespoutané hudbě se dokáže nejlépe projevit jak míšení kultur i etnik, tak i sociální náboj. Živoucím příkladem je právě ska, které se zrodilo na pestré, ale chudé Jamajce a následně oslovilo i dělnickou mládež v Británii. Právě tento žánr vám naservírují Fast Food Orchestra. Z dalších hudebních revolt čerpají melodičtí punkeři Die Outsiders i hiphoper Jay Diesel. Nekompromisní přístup reprezentují také noisehardcoreový Gnu, kteří již od svého vzniku programově odmítli jakékoli kompromisy s hudebním průmyslem.
Na Císařské louce najdete rovněž prezentace hnutí, organizací a skupin, které dnes nějakým způsoben navazují na prvotní tradici 1. Máje a kterým je společný kritický pohled na současný svět. Naleznete zde také vegetariánské a veganské občerstvení, sportovní atrakce, workshopy a žonglování, tetovací salón, čítárnu, promítání dokumentů, dětský koutek. Na festival pak naváže afterparty v holešovickém clubu Cross.
Vstup na festival je zdarma a je otevřen všem, kteří skutečně nesouhlasí se současným rozmachem naci(onali)smu a nechtějí k tomu mlčet. Doufáme, že se nás sejde větší než malé množství a že tak společně zahájíme novou éru 1. Májů.
Přečtěte si také
Anarchista k Prvnímu máji
Pro někoho je první máj svátkem lásky. Někdo jej bere jako svátek práce, tak je ostatně i zapsán v kalendáři. Státní socialisté během něj oslavují „podíl práce na polidštění opice“, katolická církev „svatého Josefa dělníka“ a neonacisté práci pro národ, vůdce a říši. My, anarchisté a radikální antifašisté, se setkáváme ze zcela jiného důvodu...První máj je pro nás totiž dnem boje. Dnem, kdy si připomínáme dějinné okamžiky, v nichž se neprivilegovaná většina společnosti rozhodla povstat.
pokračování zde