Ráda bych reagovala na komentář, který k mému článku o sexismu napsal na stránkách Národního odporu kdosi z řad českých neonacistů.
Předem chci říct, že tahle reakce není určená primárně autorovi a jeho bílým bratrům, protože jak sám autor píše: slepý neuvidí, hluchý neuslyší. A navíc přemlouvat neonacisty, aby mezi sebe přijali další členy, tedy členky, by ode mne byla opravdu hloupost :)))
Nicméně reaguji, protože některé argumenty autora mohou sdílet i jiní lidé – ti, jimž byl článek prvotně určen: lidé, kteří se zajímají o antifašismus. Předpokládám, že s těmihle zamýšlenými čtenáři a čtenářkami se shodnu na tom, že hádat se s nácky o holocaustu, antisemitismu a rasismu nemá cenu. Proto se zaměřím hlavně na to, co se v článku píše o feminismu. A vezmu to pěkně popořádku.
Vždycky mne zaráží, že lidé, kteří sami o sobě řeknou, že o feminismu nevědí téměř nic, mají tu odvahu se k němu vyjadřovat. Ale i tací se najdou a Ivan Kliment mezi ně patří.
Kliment mi vytýká, že odmítám vidět, že jsou lidé „v něčem lepší nebo horší, silnější nebo slabší“. Ano, nepochybně takoví lidé jsou, ale sociální vědy, jimiž se autor ohání, se zpravidla dívají na pouhé konstatování faktu, že něco nějak „je“. Každá společnost si vytváří a udržuje nějaké zpravidla neviditelné struktury moci, které se zdají být přirozenými – prostě „jsou“. Mezi tyhle struktury patří vztahy mezi různými sociálními skupinami – třeba mezi muži a ženami, dětmi a dospělými, mezi různými etniky nebo lidmi s různou sexuální orientací atd. Mám-li také odkázat na nějakou knihu věnovanou těmto strukturám, pak to je třeba Sociální konstrukce reality (Berger a Luckmann) nebo Nadvláda mužů (Pierre Bourdieu) (mimochodem všichni muži a uznávaní sociologové).
Překvapilo mě, že Kliment říká, že si nemyslí, že ženy by byly něco méně než muži. Další věta mě ovšem uvádí do správného kontextu: ženy mají jinou roli ve společnosti. Tradiční rozdělení rolí muž-kutil, žena-matka a kuchařka je správné. Opět: snažím se ptát, proč ženy a muži tyhle role mají a proč nemohou mít jiné, proč se musí přizpůsobovat, proč si nemohou vybrat, co je naplňuje. Ano, ve skutečnosti je to opravdu tak, že feministky jsou nespokojené se svým ženstvím – tradiční role připsaná ženám je jim totiž příliš úzká a svazující. Jakékoli porušení starého dobrého pořádku je ale pro neonacisty nepřípustné, protože Ordnung muss sein! Proto jim taky feminismus leží v žaludku – ženy, které nechtějí z kuchyně podporovat svého muže-bojovníka za bílou rasu a rodit mu novou bílou generaci, jsou nebezpečné, protože rozvracejí řád zevnitř, z klidu a pohody domova.
Tenhle řád, kde každý má své místo, které mu přesně určuje jeho/její role a povinnosti, poskytuje lidem jistoty ve formě hotových receptů na život. Jistota je v tomhle případě zaplacená nesvobodou, protože se lidé chtě nechtě musejí podřídit už existujícím „škatulkám“. Společnost, která na rigidním řádu nelpí, nabízí mnohem více nejistoty a nutnosti se rozhodovat vlastní hlavou. A tomuhle rozhodování se říká svoboda. Já osobně si raději vyberu nejistotu a svobodu, než slepé jistoty. A to je ten základní rozdíl, který mě odlišuje od nácků a pro který náckové nemají rádi feminismus.