Úterý 17/1/2012

Pravice nebo levice? Aneb neonacistická levice vrací úder.

Do rukou se nám dostal zajímavý dokument, o který se nemůžeme nepodělit. Jeho autory jsou čeští neonacisté levicového ražení a dokument by chtěl být první vlaštovkou ideologické ofenzivy proti údajným elementům v neonacistickém hnutí, které autoři podezírají z "volnomyšlenkářské úchylky."

V české neonacistické scéně koluje dokument, který uveřejňujeme na konci článku. Jeho autor nebo autoři pocházejí podle našeho mínění a nepřímých indicií buď z kruhů napojených na bývalé Autonomní nacionalisty nebo na virtuální organizaci Svobodná mládež, která má ústředí v Pardubicích. Motivací k jeho sepsání jsou náznaky, že některé osoby, které dříve patřily na levý okraj neonacistického spektra, postoupily ve svých úvahách příliš daleko. Ideová východiska jako je odmítnutí kapitalismu a třídního rozdělení světa u nich měla za následek, že se myšlenkově vzdalují zásadním stavebním kamenům neonacismu (a neofašismu) jakými jsou odmítání rovnostářství a víra v determinaci člověka jeho rasovým původem. Ve svých úvahách pak dotyční "volnomyšlenkáři" směřují až někam k současné západní neomarxistické revoluční levici.

Podle toho, co jsme slyšeli, považují autoři toto riziko ideologické dezerce z neonacistické myšlenkové sféry za poměrně závažné. Sice tento názor nesdílíme, respektive se domníváme, že jakýkoli názor, nebo názorový kotrmelec není samonosný, pokud není spojen s odpovídající reálnou praxí. Navíc se v reálu jedná o několik málo jedinců roztroušených v několika koutech ČR. Na druhou stranu je i pro nás přínosné vidět, jak se čeští neonacisté s hrozbou ideové úchylky (a teď je zcela jedno, zda je je reálná či nikoli) ve vlastních řadách chtějí vypořádat. Stručně řečeno tak, že řeknou každému to, co si myslí, že chce slyšet, což je praxe, kterou s úspěchem používal i Adolf Hitler před svým nástupem k moci, aby pak ihned po nástupu zlikvidoval vnitřní "levicovou" opozici v podobě Noci dlouhých nožů určené radikálním a revolučním SAmanům.

Podle našich informací už text odmítly uveřejnit relevantní neonacistické weby s poukazem na fakt, že většina jejich čtenářů se hlásí k pravici a tak to je a bude (nehlede na to, co pak asi by delali se svymi Good Night Left Side tricky nebo plackami). Zájemce o politologii určitě pobaví neonacistické úvahy na téma pravice a levice, resp. kapitalismu a multikulturalismu, někdo jiný si zase rád počte o ekonomických úvahách jako vystřižených z feudální reality "preclíkové ekonomiky".

Následuje samotný text:

Mýty a fakta v národním socialismu

Již dlouhou dobu se v našem národně socialistickém hnutí, které se velmi náladově odvíjí od polistopadové revoluce, objevuje řada „mýtů“ a „uzavřených“ témat, která nám naservíroval poválečný a polistopadový systém. Podle nepsaného pravidla, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, řada aktivistů se jím chtě nechtě řídí a tyto lži se jim vryly do hlav a obstojně se tam zakotvily. Na řadu mýtů je naše hnutí natolik „navyklé“, že mnoho aktivistů je nehodlá opustit a drží se jich „zuby nehty“. Bohužel se v oněch případech lží a návyků, které nemají s národním socialismem (dále už jen NS) co dočinění, jedná o podstatné věci, které nejenže brzdí vývoj NS scény, ale ve značné míře brání reálným šancím na úspěch naší ideologie do budoucna. Tento článek jsme se nerozhodli napsat proto, abychom někomu kázali, jak se má chovat, či jak má přemýšlet. Chceme jen objasnit pár nesrovnalostí a vymýtit určité mýty, díky kterým v našem hnutí občas vznikají rozepře (ne že by to bylo jen kvůli nim) a také brání v uchování podstaty ideologie NS. Abychom předešli nepodloženým spekulacím, ke každé části článku přidáme jasný důkaz o existenci daného faktu.

Kapitalismus vs socialismus

v národně socialistické ideologii Ačkoliv se již v názvu ideologie objevuje slovo socialismus, řadě jedincům nedochází, že se jedná právě o onen socialismus, který má být a je opozicí kapitalismu. I přes tento název, se řada jedinců domnívá, že národně SOCIALISTICKÉ hnutí je kapitalistické, že se jedná pouze o název a nedocházím jim skutečná podstata onoho výrazu v názvu. Ano podle chování některých jedinců, to tak občas vypadá, ale podstata ideologie taková rozhodně není a my přeci neuznáváme chování některých jedinců, jak oni si vykládají NS, ale uznáváme samotnou ideologii a její podstatu. NS je protikapitalistický revoluční proud. Odmítá formu kapitalismu a požaduje vedení sociální politiky. Sociální politiky takové, která stmelí národ. Jestliže národní socialismus striktně odmítá nadnárodní společnosti a jakékoliv větší kapitalistické uspořádání, díky kterému by došlo k ovládání trhu, nemůže být řeč o kapitalismu. V národním socialismu se projevuje pouze část tržního systému a to v podobě drobných podnikatelů a jejich přirozené konkurence (řeznictví, pekařství, kadeřnictví apod.). NS je založen na pomáhání si mezi lidmi daného národa, zastává přeci sociální rovnost, odmítá utlačování sociálně slabších skupin a jedinců, požaduje sociální jistoty, upřednostňuje poctivé pracující lidi nad lichváři, podvodníky a chamtivými kapitalisty toužící po moci. Z toho všeho tedy jasně vyplývá, že kapitalismus v NS nemá místo a nemá s ním co dočinění. Všechny tyto prvky jsou zřetelné již v druhoválečném národně socialistickém Německu, které se o ně opíralo.

Národní socialismus - pravice či levice?

Důvodů proč se naše hnutí označuje za pravicové, moc není. Je to i velmi logické. Nejčastějšími a stěžejními důvody, o které je tento omyl opírán, proč jsme označováni za pravicové křídlo, je netolerance drog a nacionalismus. Naše hnutí netoleruje drogy, zatímco levicové hnutí v podobě antify je toleruje, proto jsme „pravičáci“ a ne „levičáci“. Levičáci v podobě afy podporují multikulturu, my ne, proto jsme „pravičáci“. Bohužel to jsou jen samé omyly. Odjakživa je známé a jasně dané, že politika vedená pod kapitalistickým systémem je pravicová, nemluvě o tom, že kapitalismus zapříčiňuje multikulturu, tzn. že není proti slučování národů, ba naopak – multikulturu podporuje, je to jeden z hlavních pilířů. Když kapitalistická politika podporuje multikulturu, tím pádem rozvrací národ a my proti ní bojujeme, chceme národ stmelit, nemůžeme tedy přeci patřit do stejného odvětví jako ti co multikulturu podporují a chtějí pravý opak toho, co chceme my. Je tedy více než jasné, že v případě, kdy se jedná o boj proti multikultuře a používání sociální politiky, která národ stmeluje, nemůže být řeč o pravicové politice, nýbrž o levicové, protože sociální politika kapitalismus vylučuje. Sociální program patří do levicového spektra. Dalším faktem je, že my nechceme národ rozdrobit, tak jako to dělá kapitalismus, v podobě zanesení nenávisti a závisti mezi lidi pomocí kapitálu a multikultury. Jednoduše řečeno, jsme proti multikultuře, kterou podporuje pravicová (kapitalistická) politika, jsme proti kapitalismu, který patří do pravicové politiky. Tudíž logicky stojíme na druhé straně břehu. Zastáváme sociální politiku, což je záležitost, která opět patří do levicového křídla.

Když to shrneme, kapitalismus podporující multikulturu patří do pravicového odvětví. Ideologie, která zbrojí proti kapitalismu, tudíž uznává sociální hodnoty (které jsou levicové) a bojuje proti „pravicové“ multikultuře, je tedy levicová. Ve chvíli, kdy prosazujeme sociální politiku, nemůžeme přeci logicky spadat do stejného křídla jako ti, co proti ní bojují.

Opět všechny tyto prvky, jsou zřetelné již v druhoválečném národně socialistickém Německu, které se o ně opíralo. Ne rozdělit národ, nýbrž ho stmelit. Dokonce i Adolf Hitler, který byl zastáncem národně socialistické politiky, na nejednom ze svých projevů prohlásil, že pouze národní socialismus je jediná skutečná levicová politika a ideologie, která existuje. Asi si kladete otázku proč komunisty, kteří už v té době existovali, nepovažoval za levicové spektrum a skutečné soicialisty? Třeba už jen proto, protože komunismus se nebrání multikultuře, která národ rozděluje. A socialismus ho má přeci úplně stmelit, ne rozdělit, proto ani komunisté u něj nebili správní „levičáci“. Protože se v tuto chvíli jedná o dvě absolutně nesmísitelné věci, stmelit národ pomocí sociální ekonomiky, ale zároveň dopuštěním multikultury ho rozvracet. Takto se národ nikdy nestmelí. Skutečný socialismus neboli lidumilství, neznamená jen spojovat národ pomocí ničení sociálních propastí, nýbrž stmelit národ i v jiných ohledech, například bojem proti multikultuře. Uvědomme si, že socialismus není komunistický, neboli rudý, je jen jeden skutečný socialismus a to národní. Ostatní už jsou jen „paformy“. Protože jen národní socialismus ve všech ohledech národ spojuje a ani v jednom hledisku ho nerozděluje, tak jako to dělá například komunismus a bolševismus, který ho stmeluje sociální ekonomikou, ale posléze multikulturou rozděluje.

Policie vs armáda

Často se můžeme setkat s tím, že řada našich aktivistů nenávidí policisty pro práci, kterou vykonávají pro systém. Samozřejmě, mohl by někdo namítat, že doktoři, hasiči atd. také pracují pro systém. To ano, ale ne za účelem ubližovat někomu jinému, nebo být použit jako nástroj teroru proti jiným. Proto řada z nás nenávidí policejní práci. Ne proto, protože ti údajní pracují pro tuto vládu, ale protože jsou používáni jako nástroj teroru proti vlastním chlebodárcům. Kolikrát se stalo, že někdo z našich řad vstoupil do řad policie a okolí ho zavrhlo, ovšem v případě armády už málo kdo má výtky. Pravděpodobně je to způsobeno militantností, která přivádí značnou pozornost, vzbuzuje v mnohých z nás údiv, popřípadě pocit bezpečí, odvahy a hlavně dotyčné osoby nemají dostatečný pocit, že voják pracuje pro systém, protože proti nim ještě nezakročil a nebyl použit proti nim. Kdyby na demonstracích nasadili místo policistů doktory se skalpely v ruce, popřípadě s obušky, začnou lidi nenávidět i je. Ovšem skutečné důvody proč nenávidět armádu, jsou odlišné, ač velmi podobné.

Policie, nástroj teroru, zaprodávání se systému za almužnu a ponižování se ve formě šikany a páchání násilí na druhých. To ovšem armáda dělá taky. A hůře, zastrašuje, terorizuje, šikanuje, mučí, zabíjí. Jezdí válčit do cizích zemí, ne za účelem boje proti terorismu, nýbrž za účelem „vytřískání“ kapitálu z dané země, pro státy ovládající okupační armádu. Toto chování nemá s národním socialismem nic společného a přesto ho řada z nás podporuje, či proti němu nevystupuje. Zaprodat se za almužnu, aby dotyčný jel do cizí země vědomě okupovat a terorizovat tamní obyvatele a místní hnutí odporu proti okupantům, s tím že si vydělá slušné peníze. To samé, na co řada vojáků nadává, že se jim nelíbí, když Rusové v 68. k nám vtrhli a okupovali nás, oni dělají to samé a další mnohem horší věci, jenom aby si vydělali více peněz než tvrdou prací ve fabrice, či někde jinde. Zde se už jedná o pouhou nenasytnost a odpoutání se od morálních zásad.

Nehledě na to, že armáda jednou proti nám může být na demonstraci také nasazena. Např. v Litvínově už tomu málu moc nechybělo. Kdyby do dvou hodin nepokoje neustaly, byly v pohotovosti připraveny vojenské jednotky.

Omlouvání okupantů: Výmluvy stylu, on by se jinak neuživil, vždyť nic neumí, co by chudák dělal, rozhodně nejsou namístě. Může jít pracovat do továrny, nebo do nějakého z obchodních řetězců, tak jako pracují statisíce jiných lidí. Pracovních oborů je mnoho. Ale tam by neměli takové pohodlí, peníze a zábavu, to je vše. Nic víc v tom nevězí. Nám přeci neubližují, tak proč jim v tom bránit, že? Jestliže se stavíme proti teroru, stavme se proti všem formám, ať už se jedná o policii nebo armádu. Jedna složka není o nic horší než ta druhá. Když netolerujeme policisty, netolerujme ani armádu. Okupace a teror do národního socialismu nepatří...

Streetart a sprayování

Velmi kontroverzní a složité téma. Ovšem závěr velmi jednoduchý a opět postavený na logickém pilíři. Každý z nás se zajisté setkal s povídačkami, že čmárání po zdi s NS nemá nic společného, že je to „negerské“, vandalské a bůh ví co ještě. Opak je pravdou. Opět v dobách již „druhoválečného“ národního socialismu, kdy se ideologie postupně formovala k dokonalosti, můžeme vidět náznaky výše zmíněného stylu propagace a v dnešní době už i umění. Jestliže už během druhé světové války se tato forma používala a zejména ze strany NS, co tedy na ní je „negerského“ a nepatřícího k NS. Dnešní forma je už jen upravena a přerozdělena na různé styly tohoto druhu propagace. Dnes už se v mnoha případech nejedná jen o načmárání nápisu, ale i o pokus zkrášlení onoho výtvoru. Uvědomme si, že jsme v boji proti systému. Stejně jako systém nepoužívá pravidla hry, nemůžeme je používat ani my a musíme použít všech zbraní a prostředků, které jsou k dispozici, abychom „nepadli na kolena“. V boji žádná pravidla neexistují, pouze vítězí síla argumentu...

Móda a „nemóda“

Velmi často oblíbené a probírané téma. Proč se oblíkat, jak se oblíkat atd. atd. Kdyby Hitler zavrhoval každého, kdo nechodil oblíkán jako on, nebo tak a tak, dle jeho představ, tak by si nikdy náklonnosti lidí nezískal. Je to prosté, lidé chtějí mít svobodu, když už ne ve svobodě projevu, tak alespoň ve svobodě oblíkání. Copak když si člověk vezme jinou značku než ten druhý, nebo užší, či širší rifle než ten druhý, tak je o něco míň? Ani v dobách druhoválečného národně socialistického Německa, nebyli „vyznavači“ NS nijak uniformováni a každý si oblíkal styl, který se mu líbil a byl mu pohodlný. Proč to tedy uniformovanost praktikovat nyní? Že je to hezké? Ale prosím Vás, každý z nás má jiný názor na to, co je hezké a jednostranná móda a odlišnost od většinové populace je jen další bariérou, která stojí mezi námi a většinou. Lidé nemají rádi odlišnost a vše co se liší od většiny, okamžitě smetou. Lidé mají rádi soudržnost, ať už ideovou nebo módní. Různé party se vyznačují různým stylem chování, slangem, módou apod. Když budete mít problém, půjdete se raději svěřit někomu, kdo je Vám pokud možno ve všem možném co nejvíce podobný (Vaší partě), to Vám dodá pocit větší důvěry a sounáležitosti, když někdo jedná a vypadá podobně jako Vy, než někdo kdo je názorově a stylově odlišný. Každý se snaží párovat se stejným „druhem“. Neselektujme se pomocí oblečení od většinového „druhu“, snažme se mu být nejen názorově, ale i módně bližší, ať vidí, že se nesnažíme od nich nijak odlišit, nemáme k tomu přeci žádný důvod, proč jim dávat najevo, že jsme v něčem jiní, když to tak není... Snažme se odstranit veškeré překážky, které mezi námi a většinou tvoří částečnou zeď. Snažme se jim přiblížit, ať cítí, že jsme jim náklonní, že jsme jako oni. Většina nemá ráda odlišnost a když je něco odlišné, je to posléze zavrhnuto...