Nedávno jsme mohli zaznamenat, jak neonacisté a neonacistky v Havlíčkově Brodě demonstrovali proti mongolským pracovním imigrantům a imigrantkám nebo jak místopředseda Dělnické strany na její kopřivnické demonstraci proti propouštění v tamní Tatrovce označil cizince a cizinky za „přebytečné“. Obecně se dá říct, že výpady proti lidem, kteří do ČR z ciziny migrují, jsou sice ohranou, leč bohužel stále aktuální písničkou neonacistické scény.
Stejně jako u nedávných pokusů o pogromy na romskou populaci v litvínovské čtvrti Janov, během kterých neonacisté a neonacistky využili napjaté a sociálně citlivé situace k vlastní propagandě, je i u tématu migrace a s ní spojených problémů evidentní, že jeho zdůrazňování je především dobře zvoleným populistickým krokem. České neonacistické hnutí v čele s Dělnickou stranou se tím snaží získat sympatie veřejnosti. Neonacistická propaganda těží z toho, že pro českou veřejnost je soužití s cizinkami a cizinci poměrně novým a neznámým fenoménem, o jehož souvislostech se však příliš nehovoří. Z projevů zaznívajících na neonacistických demonstracích, z článků na nejrůznějších internetových stránkách nebo diskusních fórech se z neonacistických úst dozvídáme, že to jsou právě cizinky a cizinci, kdo bere českým lidem práci a produkuje sociálně patologické situace. Problém je však mnohem složitější a jeho původ rozhodně nelze hledat jen u samotných imigrantů a imigrantek.
Okrajovým, avšak o to zajímavějším paradoxem souvisejícím s touto problematikou je, že většina demonstrujících na zmíněné havlíčkobrodské akci byla oděna do v neonacistické scéně velmi oblíbeného oblečení značky Thor Steinar. Co je na tom paradoxního a kdo (nebo co) ve skutečnosti bere českým lidem práci? To se dozvíte v následujícím článku.
Stát vs. cizinec
Nejprve se však blíže podívejme na současnou situaci cizinců v ČR a na fenomén mezinárodní pracovní migrace. Můžeme se dohadovat, zda zjednodušující výroky na adresu imigrantů a imigrantek, kterými neonacistická scéna rozhodně nešetří, myslí jejich autoři a autorky vážně, nebo zda jde jen o populistická hesla. Tak jako tak, tyto výroky zcela evidentně ignorují zásadní skutečnost, že migrace není jednostranným fenoménem a nejde tedy o jednoduchý, jednosměrný a samohybný proces přílivu lidí z jednoho státu do jiného. Dnešní stát v žádném případě nelze považovat za uzavřenou jednotku, a to nejen na reálné úrovni, ale ani na jisté úrovni zjednodušení pro analytické účely. Veškeré vzájemně se protínající aspekty života, ať už ekonomické, politické, kulturní, sociální nebo ekologické, dnes dalece přesahují hranice států i kontinentů a stát jako izolovaný analytický rámec je tak chybným a redukcionistickým konstruktem neschopným adekvátní reflexe sociální reality. Ani imigranty a imigrantky tudíž nelze považovat za nějaké absolutně cizí prvky, přestože tomu současné vnímání spravedlnosti nahrává. Ačkoliv všechny ostatní hranice padají, vnímání spravedlnosti je stále uvězněno v národně-státním rámci, což se projevuje jak na úrovni formálních institucí (které, ať chceme nebo ne, určitým způsobem rámují naše jednání), tak na úrovni neformálních mezilidských vztahů. Obě úrovně se samozřejmě vzájemně ovlivňují. V mezilidských vztazích se národně-státní vnímání spravedlnosti projevuje klasickými předsudky nebo xenofobií vůči cizinkám a cizincům. Jak například ukazují výsledky výzkumu Naše společnost provedeného Centrem pro výzkum veřejného mínění při Akademii věd ČR v roce 2008, podle názoru více než poloviny české veřejnosti představují cizinci a cizinky problém v celé ČR, ovšem pouze pro čtvrtinu dotázaných představují problém v místě jejich bydliště. Nepoměr obou čísel společně s nízkým procentem lidí, kteří kladně odpověděli na otázku, zda se blíže znají s nějakými cizinci či cizinkami dlouhodobě žijícími v ČR, naznačuje, že názor české veřejnosti na cizince a cizinky je patrně utvářen na základě generalizace zprostředkovaných (!) poznatků a důležitou roli zde hrají masmédia a jejich způsob informování.
Co se týče formálních institucí, dá se jako příklad použít absence volebního práva pro cizince a cizinky v českém právním řádu. Znamená to, že i lidé, kteří žijí mnoho let na určitém místě v ČR, podílejí se na chodu komunity a plní všechny požadavky českého státu, ovšem nedisponují českým občanstvím, nemají právo volit do poslanecké sněmovny ani do místních zastupitelstev. Zkráceně řečeno, stát vylučuje z rozhodování o jeho fungování určitou skupinu lidí jen na základě jejich občanství. Když zohledníme dnešní míru propojenosti světa, o níž jsme se zmínili výše, nabízí se paralely k rasové či genderové státní diskriminaci, jakou známe z četných historických případů (např. absence volebního práva pro ženy, apartheid atd.).
Je zde ovšem ještě druhá strana stejné mince: tím, že je spravedlnost vztahována k národním státům, není možné postihnout nespravedlnosti a nerovnosti přesahující státní hranice. Nejpatrnější je to na příkladu přerozdělování. Opět jednoduchý příklad: přestože jsou jednotlivé země propojeny na mnoha úrovních (ekonomické, kulturní, sociální…), přerozdělování (důchody, podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky…) probíhá na úrovni národně-státní, čímž jsou mimo pozornost jakýchkoliv závazných institucí odsunuty nerovnosti mezi jednotlivými státy a jejich možnost využít je nebo zneužít k různým účelům. Umělé hranice státních právních systémů a s nimi související vnímání spravedlnosti se jednoduše nedokážou vyrovnat s procesy, které je překračují, a to ať mají jakýkoliv charakter. Jedním z takovýchto procesů je právě mezinárodní pracovní migrace.
Pracovní migrace v kontextu globálního kapitalismu
Pro téma migrace je důležité poukázat především na ekonomickou provázanost světa. Již delší dobu neplatí, že výroba zboží probíhá tam, kde sídlí firma, jejíž logo produkty nesou. Výroba probíhá tam, kde to firmu vyjde nejlevněji a kde se jí to nejvíc vyplatí. Tam, kde je nejlevnější pracovní síla, kde jsou nejpříznivější právní podmínky. Při dnešní úrovni dopravních technologií již nezáleží na tom, že výroba probíhá třeba na druhé straně světa - letadla a gigantické lodě fungují rychle a spolehlivě. Pokrok v oblasti komunikačních technologií, zejména pak v bankovnictví, navíc umožnil to, že není problém výrobu zboží kdykoliv a kamkoliv přesunout. Vzhledem k tomu, že je nyní možné bezhotovostně a téměř okamžitě převádět kapitál (jehož podoba je v současnosti virtuální), vznikla strategie značek bez továren. Tyto značky disponují pouze nehmotnými statky - kapitálem a know-how (autorskými právy na logo, design, schéma výrobku a podobně). Na výrobu zboží si pak najímají dodavatele podle toho, kde jim nabídnou výhodnější podmínky. Hlavním kritériem je samozřejmě výše výrobních nákladů. Jakmile se současný dodavatel stane příliš drahý, je nahrazen jiným, levnějším, klidně z opačné strany zeměkoule. Za této situace vzniká konkurenční prostředí, ve kterém se každý region (v obecném slova smyslu) různými způsoby (například zaváděním daňových prázdnin, vytvářením paramilitárních bezcelních zón atd.) snaží udržet kapitál investorů na svém území.
Dalším aspektem popsaného způsobu najímání dodavatelů je to, že se jím investor osvobozuje od nutnosti se alespoň základním způsobem starat o lidi, kteří pro něj pracují. Nic už značku nenutí udržovat pracující v kondici, která by zajistila vyhovující produktivitu a motivaci. Naopak stranou jdou i základní potřeby a na řadu přicházejí zdraví ohrožující opatření jako šetření na ochranných pomůckách, omezování možnosti vykonávání tělesných potřeb, nemluvě o absolutní absenci sociálního zajištění a důstojnosti pracujících. Pokud se zdroje vyhovujících dělníků a dělnic v určité lokalitě vyčerpají, opět přijde na řadu přesun jinam, továrna zkrachuje, ale značka funguje bez šrámů dál.
Jakékoliv zájmy mohou být za soupeřením regionů o investory, pravdou zůstává, že na jeho výsledcích závisí nabídka pracovních míst a do značné míry tedy i možnost obživy pro obyvatelky a obyvatele daných regionů.
V České republice je v současnosti podle informací Ministerstva práce a sociálních věcí zhruba 150 000 volných pracovních míst, přičemž přibližně 74 000 z nich zůstává neobsazeno po dobu delší tří měsíců, většinou z důvodu nezájmu českého obyvatelstva pramenícího z faktu, že zmíněné pracovní pozice
se z převážné části nacházejí na dně žebříčků platového ohodnocení i společenské prestiže. Mnohým továrnám se nedostává lidí, kteří by pro ně ochotně pracovali za podmínek, které zaměstnavatelé mohou nabídnout, aby si udrželi investory. Továrnu se totiž vyplatí provozovat jen pokud je konkurenceschopná a dokáže snížit výrobní náklady, jejichž pohyblivá část je tvořena především mzdami zaměstnanců a zaměstnankyň (dále např. různým nastavením ekologických, pracovně-právních a jiných norem atd.) Pokud si továrna chce udržet investora, což obnáší udržení výrobních nákladů na určité úrovni, a narazí na nezájem o nabízené pozice na domácím pracovním trhu, existuje jediné řešení – vydat se za hledáním lidí ochotných obsadit místa, o které české obyvatelstvo nemá zájem, za státní hranice, respektive do regionů, jejichž obyvatelé a obyvatelky budou natolik flexibilní (rozuměj „natolik v nouzi“), že budou ochotni jet za na naše poměry velmi špatně hodnocenou prací do jiné země. Jinými slovy, pracovní místa, která cizinci a cizinky obsazují, jsou velmi často místa, o která čeští občané a občanky nemají zájem. Rozhodně ne za podmínek, které nabízí zaměstnavatel. Pokud by je zaměstnavatel neobsadil cizinci a cizinkami, neobsadil by je vůbec. Tvrzení, že nám „cizinci berou práci“, může tedy jen stěží obstát. Pokud jde o množící se
případy propouštění, které Dělnická strana a neonacistická scéna používá ke xenofobii a rasistické propagandě, jedná se jednoduše o důsledek globální soutěže o investice. Tu přirozeně „vyhrávají“ země, kde jsou lidé ve skutečné nouzi, která je nutí pracovat za podmínek, na které zde nikdo nepřistoupí.
Jinak řečeno, snažíme se zde upozornit především na to, že nelze klást rovnítko mezi imigraci a ztrátu pracovních míst pro české obyvatelstvo. V mnoha případech je „dovoz“ pracujících ze zahraničí jediným způsobem, jak předejít uzavření továrny (nebo jiného pracoviště) s nedostatkem českých pracujících, které by znamenalo propuštění mnoha dalších lidí. Toto si ostatně dobře uvědomují designéři a designérky nedávno schváleného návrhu tzv. zelených karet snažícího se zachránit krachující sociální stát těžením ze zmíněných globálních nerovností a národně-státního pojetí spravedlnosti. Pokud bychom chtěli problematiku zjednodušit a označit jednoho viníka propouštění pracujících v některých oborech, prst by ukazoval právě směrem ke kompetitivní logice kapitalismu a k nadnárodním firmám, jež z daného ekonomicko-politického systému nejvíce profitují. Pokud bychom naopak chtěli zjistit, jak zde figurují pracovní imigranti a imigrantky, nalezli bychom je v roli obětí, které byly existenční tísní donuceny opustit svůj domov a žít ve společnosti, kde se jim dostává jen minimálního finančního ohodnocení a minimální prestiže.
Jen na okraj je ještě možné poznamenat, že ultrapravicí tolik zmiňovaná „nepřizpůsobivost“ cizinců a cizinek rozhodně není v žádném případě ryze kulturní jev, ať už znamená cokoliv. Je nutné se zaměřit na širší sociální pozadí, ve kterém se určité jevy vyskytují, a pak se nám skýtá zcela nový pohled. Stačí se podívat na způsob, jakým jednají zprostředkovatelské agentury a v jaké situaci cizince a cizinky v některých případech zanechávají, a už se začíná rozjasňovat. Pro příklad opět není nutné jít daleko, nedávno médii proběhl příběh několika mongolských občanů a občanek, kteří přijeli po dohodě do ČR obsadit konkrétní místa v konkrétní firmě, ta ovšem náhle zkrachovala a tito lidé se ocitli v cizí zemi bez práce, peněz i základního know-how pohybu v nové společnosti, tedy bez jakýchkoliv jistot. A podobné případy jsou v důsledku současné ekonomické krize stále častější. Reportáž na ČT 24.
Thor Steinar a válka proti imigraci ve světle globalizace
V úvodu byl zmíněn fakt, že neonacisté a neonacistky demonstrující proti mongolským pracujícím byli z většiny oděni do oblečení značky Thor Steinar. Jak to ale souvisí s tímto článkem, který se až doposud zabýval především migrací, cizinci a cizinkami? Jde o takovou malou perličku na konec. Thor Steinar totiž patří přesně mezi ty firmy, které zkušeně využívají možností doby, a s vidinou zvýšení zisku své zboží nechává vyrábět v Turecku a Čině. Právě tamější továrny této značce nabízejí ekonomicky nejvýhodnější podmínky (jinak řečeno, lidé tam jsou ochotni jít se svojí cenou nejníže). Tím, že Thor Steinar ekonomicky těží z boje jednotlivých regionů o investice a stimuluje tak výše popsaný koloběh snižování výrobních nákladů, přispívá k úbytku pracovních míst ve své domovské zemi (a stejně tak v každé zemi neschopné či neochotné stlačit výrobní náklady tak nízko - tudíž i v ČR). Pokud se na popsanou situaci podíváme do důsledků, firma Thor Steinar, která je prokazatelně spjata s neonacistickou scénou, paradoxně přispívá k neonacistickou propagandou tak kritizovanému a zneužívanému fenoménu, jakým je úbytek pracovních míst pro české občany a občanky. Přispívá k němu daleko více než kterýkoliv jednotlivý člověk nebo kterákoliv skupina lidí přicházející do ČR za prací. I z pohledu národně-státního pojetí spravedlnosti se tak argumenty proti imigraci vypouštěné z úst lidí oděných ve zmíněné značce jeví jako silné pokrytectví..
Jeden velký omyl
Neonacistické antiimigrační demonstrace, jejichž hlavním argumentem je to, že cizinci a cizinky berou českým lidem práci, jsou naprostým nesmyslem. Nejenže vycházejí z irelevantního konceptu národních států jako uzavřených a izolovaných sociálních systémů a k nim pak vztahují svůj koncept spravedlnosti (který je ostatně tématem sám o sobě), ale navíc, jak jsme ukázali, zcela mylně identifikují faktory mající vliv na fenomén propouštění v českých továrnách. Korunku pak neonacisté a neonacistky svému zmatenému jednání nasazují, když na demonstrace přicházejí oděni ve značce reprezentující původce jevu, proti němuž brojí. Na tento velký omyl bohužel doplácí cizinci a cizinky přicházející do ČR za prací z chudších zemí, kteří jsou zároveň, stejně jako propuštění čeští pracující, oběti hry o zisk, za níž stojí právě firmy jako Thor Steinar.
Autorka studuje na Univerzitě Karlově
napsáno pro antifa.cz
SOUVISEJÍCÍ INFORMACE A HUDBA
Info o situaci cizinců a cizinek v ČR můžete najít na adresách migraceonline.cz a evropskemesto.cz.
Info o praktikách nadnárodních korporací a jejich souvislostech najdete na webu Bezkrutosti nebo například v knize kanadské novinářky Naomi Klein – Bez loga. Velmi inspirativní je i kniha Jana Kellera – Teorie modernizace Více o problémech spravedlnosti v globalizovaném době například viz Markem Hrubcem redigované sborníky „Globální spravedlnost a demokracie“ a „Sociální kritika v éře globalizace“.
Kampaň za 67 milionů "zbavila" Česko stovek Mongolů i nelegála z USA
Ministerstvo vnitra zveřejnilo výsledky projetu takzvaných dobrovolných návratů cizinců. Nabídku na příspěvek za dobrovolný odjezd z Česka využilo 2 089 lidí, nejčastěji Mongolové, kterých bylo 1 342. Program přišel stát na 67 milionů korun.
Blog We Will Rock You o neonacistických značkách a obchodech wwry.antifa.cz
Edelweiss Piraten
Imigrants Welcome
Kde se narodíš si nevybereš
jsou země vyspělé i země rozvojové
někde na chleba tvrdě se dřeš
jinde zas vše ti přijde samozřejmé.
Je lež že přistěhovalci kradou práci
kapitál je pohyblivý nezná hranic
dnes lidé odjinud jsou darebáci
zítra bude jich třeba čím dál tím víc.
Někdy když se vracíš pozdě z práce domů
na záda dýchá ti stín který chtěl by být bílý
hrdlo se svírá srdce bije jak sto zvonů
stojíme při tobě právě v těchto chvílích.
Immigrants welcome and stay with us.
Makáš mnohem víc a déle než já
tvá práce méně je oceněná
to vše jen proto že chceš žít
a to nemohou ti odepřít.
Na jedné lodi jsme ty i já
v podpalubí tam je náš svět
původ pro nás nic neznamená
tak proč bych tě měla nenávidět.
Někdy když se vracíš pozdě z práce domů
na záda dýchá ti stín který chtěl by být bílý
hrdlo se svírá srdce bije jak sto zvonů
stojíme při tobě právě v těchto chvílích.
Immigrants welcome and stay with us.