V sobotu 29. srpna 2015 Národní demokracie zorganizovala v Brně pietní akt u hrobu Iva Stejskala, který před rokem padl na straně proruských separatistů v boji proti kyjevským jednotkám nedaleko Doněcka. Ivo Stejskal, který do té doby pracoval jako učitel v Brně a jeho spolubojovník, řidič ze Žatce Vojtěch Hlinka, podle tlumočení dalšího Čecha bojujícího na straně proruských separatistů Oldřicha Grunda, padli děsivou smrtí. Ivo Stejskal umíral ve strašlivých bolestech potom, co po útoku bojového vozidla ukrajinské armády přišel zároveň o ruku a nohu, než od ukrajinských vojáků dostal ránu z milosti. Incident se odehrál 12. srpna 2014, tedy pouhých několik málo měsíců od doby, kdy Ivo Stejskal na východ Ukrajiny dorazil.
Nechme stranou skutečný účel cesty Ivo Stejskala na Donbas. Zda se jednalo o upřímné rozhořčení nad dopadem války na civilní obyvatelstvo zasažených oblastí, jeho přesvědčením nad potřebou boje proti fašismu a nacismu, který v jeho očích zosobňovala nová vláda vzešlá z hnutí Majdan, ne zrovna dobře se vyvíjející situace v osobním životě brněnského učitele a nebo kombinace všech tří nebo dalších důvodů. Důležité je to, že Ivo Stejskal svým veřejným vystoupením na demonstraci proruských separatistů, které se odehrálo jen asi dva týdny po příjezdu Ivo Stejskala na východ Ukrajiny, rozehnal vlnu pochybností o účasti občanů ČR účastnících se prorusko-ukrajinského konfliktu. Ivo Stejskal se tak zařadil do dlouhé řady cizích státních příslušníků, kteří přijeli z různých koutů Evropy a různých ideologických pohnutek bojovat za jednu nebo druhou stranu konfliktu.
Ivo Stejskal, Vojtěch Hlinka a dosud žijící Oldřich Grund nejsou jedinými občany ČR, kteří do dění na Ukrajině doposud fyzicky zasahovali. Média již na samotném začátku konfliktu na Ukrajině informovala o výjezdu mladých nácků z Prahy, kteří přijeli bojovat do Kyjeva bok po boku svých ukrajinských souvěrců z neonacistické organizace Pravý sektor, během vyhrocených střetů s policií a dalšími pořádkovými jednotkami.
Nečekaná spojení nad hrobem bojovníka na straně proruských separatistů z Čech
Vraťme se k samotné pietní akci. První výročí úmrtí Ivo Stejskala, kterou 29. srpna na Ústředním hřbitově v Brně, u rodinné hrobky rodiny Stejskalů, organizovala Místní organizace Národní demokracie v Brně. Samotná akce, které se zúčastnilo ne více než 30 lidí by nebyla sama o sobě dostatečně zajímavá, aby si vysloužila samostatný článek. Zajímavé je ovšem složení účastníků pietní akce. To nám odhaluje čirý pragmatismus a nečekaná spojení na české neonacistické a ultranacionalistické scéně, které se neštítí k propagandě využít i takové místo, jako je hrob a tragická smrt člověka. Ten možná ani sám nedokázal rozpoznat klamy velké politiky, každopádně jeho smrt se nestala ničím jiným než vhodnou propagandistickou kartou v rukách českých šovinistů.
Organizace celé akce byla v režii Národní demokracie, kterou zastupovali místopředseda Národní demokracie Ladislav Zemánek a místopředseda místní organizace Národní demokracie Brno Milan Daněček. Na akci se pochopitelně objevila i sestra Iva Stejskala Monika, dále pak zastupitel KSČM v Brně-Bohunicích Roman Chytil. Pokud někoho překvapí účast zastupitele KSČM vedle členů šovinistické Národní demokracie, úžas pak pravděpodobně vyvolá i účast dalšího z účastníků pietní akce. Tím totiž není nikdo jiný, než Jan „Vrabčák“ Vrabec bývalý člen Republikánské mládeže, aktivista Národního odporu Brno a volební kandidát Dělnické strany sociální spravedlnosti.
Pohled na celkové osazenstvo pietní akce na Ústředním hřbitově v Brně
Detail ze stejné fotografie. Zleva za vlajkou Doněcké republiky sestra Iva Stejskala. Druhý konec stejné vlajky v brýlích drží Milan Daněček místopředseda místní organizace Národní demokracie Brno. Po jeho levici v brýlích místopředseda Národní demokracie Ladislav Zemánek. Vedle něho s rudou kravatou zastupitel KSČM v Brně-Bohunicích Roman Chytil a s vlajkou tzv. Svazu lidových republik, jinak řečeno Novoruska Jan „Vrabčák“ Vrabec, bývalý člen Republikánské mládeže, aktivista Národního odporu Brno a volební kandidát Dělnické strany sociální spravedlnosti.
Xenofobní Rusko a slovanská vzájemnost jako ideologický průsečík
Abychom pochopili paradoxní situaci, která dovedla české šovinisty a fašisty (v podobě členů Národní demokracie), kovaného komunisty (v podobě zastupitele KSČM) a kovaného neonacisty (v podobě člena DSSS), až nad hrob Iva Stejskala, musíme si představit zmíněné aktéry pietní akce a jejich uvažování jednotlivě.
Národní demokracie - Ladislav Zemánek
O Ladislavu Zemánkovi (ročník 1992) toho bylo napsáno mnoho a podle našeho názoru ještě napsáno bude. Tento mladý bývalý bolševik a tajemník Svazu mladých komunistů Československa, se stal místopředsedou Národní demokracie v den jejího vzniku, tedy 11. ledna 2014, kdy mu bylo pouhých 21 let. V minulosti se podílel na přípravě internetového magazínu Protiproud bývalého vicekancléře Petra Hájka, do něhož stále přispívá. Podepsal Manifest D.O.S.T., nově se hlásí k pravoslavné víře a nijak se netají svým přesvědčením o ideálech slovanské vzájemnosti. Aktivní je i v tzv. Evropské frontě solidarity pro Sýrii. Ladislav Zemánek je znám i svými aktivitami na podporu Srbské republiky v otázce Kosova. Otevřeně vyznává homofobní, proruské, antisemitské a protizápadní názory. Proslavil se svou rolí v kontroverzní pozorovatelské misi voleb v Doněcké lidové republice, za což si vysloužil umístění svého jména na seznam nežádoucích osob Kyjevskou vládou. S Adamem B. Bartošem si za své proruské aktivity dokonce vysloužil pozvání na ambasádu Ruské federace v Praze, aby mohl na půdě velvyslanectví složit úslužnou poklonu a podporu Ruské federaci a její politice. Po svých cestách na východě Ukrajiny navštívil i místo smrti Iva Stejskala.
Redakce antifa.cz věnovala Ladislavu Zemánkovi několik odstavců v několika článcích (Zbytky ultrapravice proti Prague Pride, S nácky kolem světa v Bašárově Sýrii, Generace identity, Pražské protiislámské demonstrace: ABB, Okamura a všichni jejich fašisté, Demonstraci DSSS v Praze podpořili i neonacisté ze Slovenska) hlavně v souvislosti s jeho nijak neskrývanými kontakty v neonacistické scéně a jeho působnosti, jako stmelovacího prvku na české ultranacionalistické, neonacistické, fašistické, ultrakonzervativní a šovinistické scéně. V minulosti jsme označovali dnes již zaniklou organizaci Národní korporativismus (organizace se v pozvolna rozplynula v organizační struktuře DSSS), jako propojovací prvek mezi ultranacionalistickou a neonacistickou scénou. Dnes její místo nahradila Národní demokracie v čele právě s Ladislavem Zemánkem. Nutno zmínit, že Národní demokracie je nástupnická politická strana Národního sjednocení, ultrakonzervativní a ultranacionalistické strany, která v minulosti úzce kooperovala právě s neonacisty prolezlým Národním korporativismem. A nutno podotknout i to, že s osobou bývalého komunisty Zemánka je Národní demokracie ochotna zajít ve svých koalicích ještě mnohem dál. Zde přinášíme několik našich oblíbených fotografií a jednu pozvánku. Vše spojené s činností Ladislava Zemánka na ultranacionalistické a neonacistické scéně:
1. Ladislav Zemánek a Hovory na pravici, pořádané ultrakonzervativní iniciativou DOST, ve společnosti několika dalších populistů, šovinistů a xenofobů — Konvička, Okamura, Vojteková.
2. Ladislav Zemánek jako řečník a stmelovací prvek mezi Národní demokracií a DSSS na demonstraci DSSS 8. srpna 2015 v Praze, která se proslavila zadržením slovenského neonacisty Mariána Magáta, které si vykoledoval svými rasistickými projevy.
3. Adam B. Bartoš a Ladislav Zemánek za Národní demokracii se neváhají pochlubit ani svým otevřeným antisemitismem. Zde na fotografii s neonacisty Pavlem Kamasem (první zprava — ten se proslavil svým opakovaným vydáváním projevů Adolfa Hitlera) a Erikem Sedláčkem (druhý zprava — ideologickým vůdcem českých neonacistů, kterému jsme se v minulosti věnovali opakovaně) na společné antisemitské provokaci u pomníčku Anežky Hrůzové v Polné. Více o jejich návštěvě na konci staršího článku zde.
KSČM — Roman Chytil
Ladislav Zemánek si je velice dobře vědom toho, jak silnou strunu hraje, když před očima svých bývalých spolustraníků z KSČM brnká na šovinistickou, anti-evropskou, proruskou a hlavně antidemokratickou strunu. Zkostnatělá KSČM, jejíž čelní představitelé nenabízející žádnou skutečnou alternativu k dnešnímu kapitalistickému systému a nijak neskrývající svůj obdiv k autoritativnímu režimu Vladimíra Putina, jsou přesně tím důvodem, který šovinistické komunisty typu zastupitele KSČM v Brně-Bohunicích Romana Chytila vhánějí do spárů, přeci tak podobně hovořícího Ladislava Zemánka. Je velice pravděpodobné, že místopředseda Národní demokracie se svými kontakty z řad KSČM neprobírá své aktivity, které naopak spolupořádá s otevřenými nácky z řad Národního odporu nebo DSSS. Na druhou stranu není nutné domnívat se, že by měl Ladislav Zemánek potřebu své otevřené paktování s nácky před komunisty obhajovat. Všem jde přeci o stejnou věc. Ruská federace je přeci hráz proti úpadku západní společnosti, globalizaci, americkému imperialismu, homosexualismu a vlastně všem neduhům dnešní společnosti. Ladislav Zemánek tak může na své politické veslici pendlovat mezi takovými organizacemi a aktivisty jako jsou členové Generace Identity, kteří sice mluví na demonstraci proti imigraci, kterou Národní demokracie pořádala mimo jiné s Tomiem Okamurou a na straně druhé otevřeně vyjadřují podporu Pravému sektoru v jeho boji proti proruským separatistům na Ukrajině. Účel světí prostředky a Ladislav Zemánek si nehodlá zavírat dveře jak do scény neonacistické, tak do té na opačné straně politického spektra v podobě šovinistů z KSČM. Je na zvážení každého ze čtenářů, jestli je spíše k smíchu nebo k pláči fakt, že zastupitel KSČM Roman Chytil paktující se s aktivisty Národní demokracie má na svém FB profilu mezi oblíbenými takový mix FB profilů, mezi které patří mimo jiné: zväzok SNP, Svaz mladých komunistů Československa, Miloš Zeman — prezident České republiky, KSČM, Národní demokracie — Místní organizace Brno, Aliance Libertariánské Levice, Marta Semelová, Dr. Edvard Beneš, Marxisticko-leninský odborný klub — MLOK, Světlo pro Hirošimu, Iniciativa Ne Rasismu!, Odmietam kvóty pre prijímanie prisťahovalcov do EÚ, BRNO Blokuje, Hnutí za socialistickou, svobodnou a sjednocenou Evropu, NATO serem Vám na to, KSČM — Klub Sexuálně Činných Mužů, Stop předsudkům vůči komunistům nebo Islám v České republice nechceme.
FB profil zastupitele KSČM v Brně-Bohunicích Romana Chytila a seznam jeho oblíbených stránek, mezi které patří i Národní demokracie místopředsedy Ladislava Zemánka, vedle kterého se postavil na pietní akci na Iva Svobodu v Brně.
DSSS, Národní odpor — Jan „Vrabčák“ Vrabec
Absurditu celé pietní akce u rodinné hrobky rodiny Stejskalů, by na první pohled mohla dokreslovat účast otevřeného neonacisty Jana „Vrabčáka“ Vrabce. Podrobný pohled na propletenec vztahů na okrajové pravé i levé politické scéně, bližší pohled na pragmatické uvažování a cíle jednotlivých aktérů, kteří se na brněnské pietě sešli, však dokážeme poměrně jednoznačně určit důvody, které i otevřeného neonacistu vedly až na společnou fotografii se členy Národní demokracie a KSČM. Nutno podotknout, že z důvodu účasti obou zmíněných účastníků pietní akce — Vrabce i Zemánka — na nedávné akci DSSS v Praze, můžeme vyloučit nějaký radikálně ideologický veletoč, který by oba aktivisty DSSS a Národní demokracie v poslední době postihl a vehnal je do náručí KSČM. Pojďme se tedy podívat na nejpravděpodobnější vysvětlení účasti brněnského neonacisty na pietě za Čecha bojujícího na straně proruských separatistů.
Jan „Vrabčák“ Vrabec je aktivní neonacista, který se pohybuje kolem Národního odporu Brno od roku 1999. Na konci devadesátých let byl jeden z nejaktivnějších členů Republikánské mládeže v Brně a po jejím zákazu se přeorientoval na Dělnickou stranu. Po zákazu Dělnické strany na její nástupnickou organizaci DSSS. V roce 2008 se tento brněnský zámečník objevil na šestém místě kandidátky Dělnické strany do krajských zastupitelstev. Vrabec v minulosti chodil pravidelně provokovat na levicová shromáždění a účastní se dodnes mnoha neonacistických demonstrací po celé zemi. K vidění byl jako mluvčí na demonstraci Národního odporu v Brně v roce 2005 a o dva roky později se objevil v prvních řadách rozehnané demonstrace na 1. máje 2007 v Brně, kterou rovněž organizoval Národní odpor. Naposledy jsme ho mohli společně s Ladislavem Zemánkem před několika týdny vidět na demonstraci DSSS v Praze 8. srpna 2015.
Jan „Vrabčák“ Vrabec jako mluvčí na demonstraci Národního odporu v Brně 1. května 2005
O dva roky později, opět v Brně, na demonstraci Národního odporu 1. května 2007
Pokud se vrátíme do vzdálené minulosti, uvědomíme si, že Jan „Vrabčák“ Vrabec pouze kopíruje ideologickou rovinu Dělnické strany, její nástupnické DSSS a čelních představitelů a podporovatelů starších ročníků. Mezi ty patří v první řadě předseda DSSS Tomáš Vandas, místopředseda Jiří Štěpánek, ve skrytu působící bývalý šéf Republikánské mládeže a Dělnické mládeže Martin Zbela a jeho kamarád a nepsaný šéf ochranných sborů DSSS nestor českých neonacistů Tomáš Kebza. Celkový obraz se z prvotně těžko uchopitelné koalice v podobě členů a aktivistů DSSS-ND-KSČM, tak vykresluje v mnohem ostřejších barvách.
Připomeňme si následující fakta. Sdružení pro republiku — Republikánská strana Československa (SPR-RSČ) byla česká populistická politická strana, jejíž značná část agendy byla věnovaná xenofobním a šovinistickým výpadům. Nejen vůči minoritám v ČR žijícím, ale i okolním národům v Evropě, významně proti Němcům, hlavně v souvislosti s Benešovými dekrety. Předseda Sládek počátkem roku 1997 přednesl projev v Praze proti Česko-německé deklaraci, za nějž byl na začátku roku 1998 odsouzen. V jejím programu jsou pasáže věnované přistěhovalectví, které si kladla za cíl omezit na minimum. Strana proklamovala národní suverenitu a odmítavý postoj vůči EU a NATO. Politická orientace členů a sympatizantů se rozkládala po celém politickém spektru, podle průzkumů se většina hlásila k pravici. Mediálně byly sledovány sympatie některých stranických činitelů k fašismu a nacismu, včetně propojení s neonacisty z řad Národního odporu. Sám předseda Sládek na stránkách sdružení Republikánů Miroslava Sládka uvedl, že by uvítal integraci Národního odporu do jednoho silného pravicového subjektu. Republikáni udržovali mezinárodní vztahy s evropskou krajní pravicí, například s Liberální demokratickou stranou Ruska či francouzskou Národní frontou. V roce 2003 skupina lidí kolem Tomáše Vandase, která odešla z SPR-RSČ kvůli skandálům s financováním a údajné neschopnosti Miroslava Sládka, založila Dělnickou stranu. Při SPR-RSČ fungovalo několik sdružení, včetně její mládežnické organizace Republikánská mládež.
Republikánská mládež (dále RM) prosazovala „důsledné hájení národních zájmů“, odmítala vstup do nadnárodních organizací typu NATO nebo EU, a ostře vystupovala proti jakýmkoliv drogám. RM spolupracovala s fašistickou Vlasteneckou frontou a neonacisty prolezlou Národní aliancí. Předsedou RM byl Martin Zbela (narozen 1977). Organizace byla v průběhu let na základě soudního rozhodnutí rozpuštěna. Část členů z rozpuštěné RM spoluvytvořilo Dělnickou stranu, včetně předsedy Martina Zbely. RM se nejvýrazněji zapsala do povědomí české veřejnosti svým propojením s neonacisty z řad Národního odporu. Sdružení, které volně navazuje na činnost RM je Dělnická mládež, mládežnická organizace Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáše Vandase. Dělnická strana a její následnická DSSS na politickou činnost SPR-RSČ úzce navazovala, s několika málo výjimkami, které se z dnešního pohledu zdají spíše účelové. V roce 2004 byl Tomáš Vandas ochoten vystoupit v Chebu na shromáždění Klubu českého pohraničí (KČP), sdružení vystupující proti čemukoli, co by mohlo mít jen trochu společného se sudetskými Němci a je složeno z velké části ze členů KSČM, se kterou Klub také spolupracuje. Klub také sídlil s KSČM na společné adrese, po boku Karla Jandy, předsedy KČP, který vyzval přítomné, aby volili KSČM, a dokonce i s představitelem saské pobočky přejmenovaných východoněmeckých bolševiků PDS, Peterem Freitagem. O rok později, 1. května 2005, se DS prezentuje na pochodu neofašistických uskupení z řad tzv. Národní pětky (Národní strana, Dělnická strana, České hnutí za národní jednotu, Republikáni Miroslava Sládka a Národní sjednocení). Společně zpívají na Malostranském náměstí českou hymnu a pak povykují protiněmecká hesla v Tomášské ulici před kanceláří Sudetoněmeckého landsmanšaftu. To vše byla Dělnická strana ochotna podstoupit, aby zcela účelově otočila o 180 stupňů, když se to zrovna hodilo. Tomáš Vandas v řadách Dělnické strany a na svých demonstracích přivítal neonacisty z řad Národního odporu, mezi kterými byl i Erik Sedláček a Michal Podolák. První dnes spolupracuje s Národní demokracií viz foto výše, druhý se proslavil tiskem tematických samolepek s nápisem „Sudety byly a opět budou německé“.
Populismus, xenofobie, šovinismus, fascinace autoritativním režimem Vladimíra Putina, národní suverenita, odmítavý postoj vůči EU a NATO, slovanská vzájemnost, účelové ohýbání témat a ideologického ukotvení podle aktuálního proudu větru. To je jen několik málo styčných témat, nad kterými můžou radikálně uvažující politici z řad DSSS, ND i KSČM společně dumat. A co zmíněný neonacismus, antisemitismus, komunismus, fašismus, xenofobie, ultranacionalismus a šovinismus? Nikdo přeci není dokonalý a debata, jak je vidět, je otevřená. A zcela účelová.
Jan „Vrabčák“ Vrabec vpravo a členové Národní demokracie (uprostřed)
Závěrem
Ivo Stejskal dokonal svůj osud tragickým a podle nás zcela zbytečným způsobem. Vydal se na východ Ukrajiny bojovat do ideologické války, které sám nerozuměl, kde na sebe nestřílejí antifašisté proti fašistům, jako tomu bylo například ve Španělské občanské válce. Na východě Ukrajiny proti sobě bojují dvě odlišné, ale stejně odporné ideologie. Na straně jedné zfanatizovaní lidé bojují dobrovolně i méně dobrovolně (jako je tomu v případě nasazení vojáků pravidelné ruské armády) za imperiální zájmy xenofobního a stále více fašizujícího se Ruska. Na straně ukrajinské naopak bují otevřený neonacismus a hordy nácků, organizovaných v dobrovolnických batalionech rozsévají strach a nenávist jak na frontové linii tak v samotném srdci Ukrajiny. To vše s otevřeným souhlasem mnoha podobně uvažujících nejvyšších představitelů ukrajinské vlády a armády. Na tomto tvrzení nic nezmění ani nezávislý senátor za TOP 09 Jaromír Štětina, paktující se s neonacisty z dobrovolnických batalionů AZOV, ani jediný z politiků ať už z okruhu nácků, fašistů nebo populistů, fascinovanými ruskou mocí (a hlavně ruskými penězi), kteří nám budou vysvětlovat prospěšnost a ospravedlnitelnost boje proti nacismu na východě Ukrajiny. Obě strany se pouštějí do ideologické války, ve které nebude vítěze, jen mnoho poražených. Poražených převážně na straně civilních lidských obětí.
Co by na naše tvrzení řekl Oldřich Grund, který se v minulém roce na videu pochlubil chladnou zbraní, kterou osobně za své hrdinské činy obdržel od Igora Strelkova, bývalého agenta ruské FSB, antisemity a válečného zločince, člověka, který s největší pravděpodobností dal rozkaz k sestřelení malajsijského letadla, jež se 17. července 2014 zřítilo v Doněcké oblasti, aniž by věděl na co skutečně jemu svěření vojáci střílejí? Oldřich Grund by podle nás vůbec nechápal, co se mu snažíme říct. Vždyť jsme organizace antifašistická a on proti fašismu na straně proruských separatistů přeci bojuje...
Oldřich Grund a Ivo Stejskal
