Právě uběhlou lednovou sobotu (6/1/2007) se ve vídeňském squatu EKH (Ernst Kirchweger Haus - med-user.net/ekh) uskutečnila akce „ANTIFA SOLI Infoveranstaltung der Antifaschistische Aktion Tschechien“, tj. přednáška o českém antifašistickém hnutí spojená s následným koncertem kapel Rumburak a Edelweiss Piraten.
V sobotu jsem společně s oběma kapelama dodávkou vyrážel z Otrokovic. Sraz jsme měli/y v půl deváté a už v poledne jsme vyráželi/y na cestu. Ne, že by Otrokovice byly tak velké a nakládání aparátu do auta tak náročné. Ani se na žádnou z hvězd našeho hudebního nebe nijak zvlášť dlouho nečekalo – poslední příchozí dorazil pouze s půlhodinovým zpožděním. Ale jak už to tak v podobných případech bývá, museli/y jsme natankovat. Kromě zásob pohonných hmot do auta, bylo též samozřejme potřebné vystlat podlahu auta českým (a tudíž levnějším a lepším) lahvovým pivem a zbytky volného místa v nákladovém prostoru i nějakými těmi pochutinami v pevném stavu. No, a pak už jsme museli/y jenom pro mapu Vídně. Jeden z muzikantů se obětoval a se slovy „…kdybych býval věděl, že jí potřebujem, tak jí vemu rovnou…“, byl zavezen domů a pro mapu se skutečně vrátil. Ano, musel doma zřejmě ještě umýt nádobí, vyluxovat a utřít prach, ale jeho úsilí mělo zdárný konec – mapy přinesl rovnou tři.
Cesta nám ubíhala bez problémů, benzínové pumpy byly hezké, jídlo na nich dobré, toalety vcelku útulné a obsluha tradičně nepříjemná – dodatečně se omlouváme za rušení popoledního klidu. Celník na hranicích se nás dokonce zeptal, zda jedeme na hory. Tak slušně jsme vypadali/y. Menší potíže nastaly až v Rakousích. Pumpař nějak nechtěl pochopit, že na „jeho“ benzínce nebudem utrácet společnou evropskou měnu, ale půjdem jenom na záchod, natočit si vodu do petlahví, zkoušet vrátit české vratné lahve od piva za Eura a popřípadě somrovat od zákazníků cigarety. A starostlivě nás osobně kontroloval, zda se nám v „oné“ místnosti zadařilo, jak mělo. Ale to už nám Vídeň ležela u nohou. Jelikož jsme měli/y tři mapy, nebloudili/y jsme a EKH našli/y na první pokus. S parkováním to bylo o trochu horší, ale po několika kolečkách kolem místního dětského hřiště, jehož návštěvníci se na nás po třetím průjezdu začali dívat podezíravě, se i to zadařilo.
EKH je na naše poměry velmi luxusní místo téměř v centru města. Je to rohový šestipatrový činžák s dvorkem a ohromnými sklepními prostorami. Původně objekt patřil jakési politické straně. Radnice EKH víceméně toleruje, i když samozřejmě existují i tlaky na vyklizení. Dvě patra má pronajata organizace, která se zabývá uprchlíky, a která platí nájem firmě, jež celý barák vlastní. Ve zbytku žijí squateři a squaterky. V přízemí, s přímým vstupem z ulice, je bar. Ve sklepě je kromě ohromného sálu s balkónem (velikost je srovnatelná s pražským klubem Akropolis) i menší sál (zřejmě bývalá šatna) a spoustu dalších místností včetně zkušebny a profesionálního nahrávacího studia. Koncert i přednáška se uskutečnily v menším sále. Jelikož celá akce podle mě neměla valnou propagaci, projevilo se to i na účasti místních lidí – těch přišlo zhruba jenom 30.
Přednáška začala v devět. Měla seznámit místní scénu s historií antifašistického hnutí u nás. Probíhala v angličtině a chopil se jí Jindřich Lacina. Podle následných reakcí některých přítomných ji ovšem zřejmě předimenzoval. A tak mohou mít vídeňští posluchači a posluchačky o českém antifa hnutí zkreslený dojem. Určitě je potřeba se pochválit, ale bez pořádné sebekritiky je takové sebechválení až trapné. Na druhou stranu, kdyby přednášku neudělal Lacina, tak by asi nebyla vůbec.
Koncert začal v půl jedenácté a i díky početné kolonii fans z ČR měl tradičně vynikající atmosféru. Nutno ovšem pochválit i místního zvukaře, který si dal na naše poměry velmi nadstandartní práci a koncert skvěle nazvučil. Taktéž místní strava byla velmi chutná – někteří dlabancůchtiví jedinci měli dokonce co dělat, aby kvůli špagetám a zeleninovému salátu předčasně neopustili zvukovou zkoušku. První zahráli Rumburak. Svůj emo-metal opět korunovali skvělou show. Zpěvák se nedal zadržet a co chvíli s ním pod pódiem řvalo do mikrofonu i několik fans. Piráti zahráli dobře namíchané songy ze starého i z nového CD, fans z ČR si s nimi opět témeř celý koncert notovali. Nakonec opět přišel dnes už legendární song „Peklo“ a doslova peklo nastalo i v řadách posluchačů a posluchaček – zpěvačka dokončila koncert u stropu a skoro by se chtělo říct, že kdo po koncertě nechraptěl, není Čech/Češka.
Domů jsme valili/y už pár chvil po koncertě, ale žel i díky zpátečnímu bloudění, zajížďce i vytrvalému dešti, jsme do OE dorazili/y až téměř dopoledne. Ale stálo to za to – na pokraji smrti vysílením a nevyspáním – stálo to za to!