Ve středu (16.9.2009) oznámil ministr vnitra Martin Pecina, že do týdne podá Nejvyššímu soudu návrh na rozpuštění Dělnické strany (DS). Server iHned.cz citoval Pecinovo prohlášení pro Rádio Česko: "My dnes máme několik set stran příloh, kde je fotodokumentace, spolupracovali jsme s policií, s Antifou, dalšími nevládními organizacemi a institucemi. První návrh byl administrativní, tento je vyargumentovaný tak, aby ho Nejvyšší správní soud mohl vůbec posuzovat. To u toho prvního možné nebylo." Prezentace, kterou MVČR k tiskové zprávě o návrhu připravilo, obsahuje mimo jiné dvě fotografie ze serveru antifa.cz.
Předpokládáme, že i těch několik set stran příloh bude obsahovat materiály z našeho webu. Nepřekvapuje nás to. V posledních měsících jste si mohli všimnout, že nás citují média jako "odborníky na extremismus" a poptávají od nás informace a dokumenty k neonacistické scéně. Mimo jiné na základě materiálu z našeho webu byl již odsouzen neonacista Jan Dufek (vedle toho odsouzen i za nedovolené ozbrojování a podvodné pobírání sociálních dávek) nebo skupina neonacistů z Teplicka. Přestože jsme rádi, že je naše práce po odborné stránce doceňována, s využitím materiálů z webu antifa.cz pro jakékoli zákazy a represe nesouhlasíme. Ostatně za jedenáct let existence webu Antifašistické akce (AFA) a zveřejnění mnoha desítek hajlovacích fotek a videí jde o první případ. Zveřejňování informací, které by mohly vést k trestnímu stíhání kohokoli, se ve skutečnosti vyhýbáme. I to je důvod, proč jste na našem webu nikdy nenašli fotografie členů DS a Autonomních nacionalistů (AN) a dalších neonacistických spolků včetně jejich identit (která je nám většinou známa), jak házejí kameny v Janově, okopávají Ondřeje Cakla a rozbíjejí mu videokameru nebo napadají drobného antifašistu při pokusu o pogrom v Přerově. Kdybychom usilovali o trestní stíhaní neonacistů, náš web by vypadal úplně jinak.
Předpokládáme, že celá věc vznikla tak, že v materiálu ke zrušeni DS budou užity i materiály z webu antifa.cz, který spravuje redakční kolektiv Antifašistické akce (AFA). Výraz "antifa" je označením pro všechny formy protifašistického boje, který stojí mimo státní a lidskoprávní sféru - neboli AFA je součástí toho, co můžeme označit jako "antifa", ale zdaleka nejen ona. Abychom podobným nedorozuměním předešli, tak musíme zejména novináře upozornit, že jsme organizace Antifašistická akce (AFA), která spravuje webové stránky antifa.cz, tudíž psát o "organizaci Antifa" a podobně je více než nepřesné. Ještě jednou pro upřesnění: antifa je idea a způsob práce, antifa.cz jsou webové stránky, Antifašistická akce (AFA) je organizace a Antifa (s velkým písmenem) je nesmysl.
Rádi bychom se tedy proti Pecinovu vyjádření ohradili. S MVČR, policií, soudy, ani jakýmkoli orgánem státu jsme na ničem nikdy nespolupracovali, ani nebudeme a do budoucna budeme ještě pečlivěji zvažovat, jaké materiály zveřejníme. Jak smýšlí MVČR o Antifašistické akci si ostatně může každý dohledát sám ve Zprávě o extremismu, kterou Vnitro každý rok vydává. V té poslední je AFA jmenována jako nejvýznamnějsí extremistické organizace nenacizujícího typu, která se snaží etablovat výstavou v Lidicích (o obětech neonacistických vrahů) a která bije chudáky neonacisty, když na to nejsou připraveni.
Jedna věc je ale na celé kauze pozitivní. Ministr Pecina nepřímo přiznal, že jeho ministerstvo není schopno plnit svou funkci a potřebuje ke své práci informace od anarchistů. To rádi slyšíme, protože to posiluje naše přesvědčení o tom, že jsme schopni sami spravovat své záležitosti lépe než stát. Poměrně vtipná je ještě jedna věc. Informace, které zveřejňujeme, nepodléhají omezením copyrightu. Neuznáváme kapitalistickou logiku, podle které je každá věc primárně zbožím, za které je třeba platit. A jak je vidět, tento princip funguje. Ministerstvo vnitra mohlo použít naše materiály proto, že jsou na našem webu volně k dispozici každému, kdo o ně projeví zájem. Využívání materiálů z antifa.cz ukazuje, že dnes těžko může materiály, které zveřejňujeme, kdokoli ignorovat, ať už je to novinář, politolog, člověk z nevládního i vládního sektoru nebo kdokoli jiný včetně samotných neonacistů. Humorné na tom je, že Ministerstvo vnitra, určené hlavně k ochraně státu a kapitalismu (jak ukázal poslední útok proti squatterům, kteří si dovolili poukázat na jednu z asociálností kapitalismu) nakonec odvede svou práci proto, že přistoupí na anarchistickou logiku. Existuje lepší důkaz, že naše způsoby jsou lepší než státní? Existuje lepší důkaz toho, že stát nepotřebujeme?
Nevěříme, že zákazy a zatýkání něco změní. Zákaz DS je jen symbolický. Vedení DS bude trvat maximálně několik týdnů, než založí stranu s jiným názvem ale stejným obsazením - veškeré podklady má jistě již připravené v šuplíku. Jakýkoli zákaz nebude mít na to, co Dělnická strana představuje, žádný vliv.
Stát nedokáže proti rasismu ve společnosti bojovat jinak než spektakulárním potíráním neonacistů - navíc bez jakékoli vnitřní logiky, takže neonacista, který "objednal sál pro konání koncertu", je měsíce ve vazbě, zatímco neonacisté, kteří zbijí romského bezdomovce a polijí ho hořlavinou, dostanou drobné podmínky. Stát se snaží řešit ty nejkřiklavější důsledky toho, co nikdy řešit neuměl, nechtěl, ale naopak si to sám pěstoval a pěstuje.
Snažíme se na propojení Dělnické strany s neonacisty poukazovat proto, že je to jeden ze způsobů, jak ukázat neonacistickou bezpáteřnost lidí, kteří jsou pro své zvrácené cíle ochotni spojit se klidně s někým, kdo před nedávnem ještě spolu s bolševiky na jednom pódiu hřímal proti Německu a dnes jezdí na sjezdy německé NPD. Neonacisté nepředstavují aktuální politickou hrozbu. Jsou nebezpeční tím, že používají nekontrolované násilí na obětech, které jsou momentálně po ruce. Za daleko nebezpečnější považujeme dnes různé Čunky, Janáčkové a Řápkové a další lokální politiky, kteří už teď praktikují to, na co DS láká voliče.
Nepovažujeme za správné, aby byl kdokoli včetně neonacistů postihován státem za svoje názory a postoje. Stejně jako stíhají je, můžou pod nálepkou extremistů nebo nepřizpůsobivých postihovat například anarchisty, squattery, radikální ekology, writery nebo kohokoli jiného, když přijde patřičné zadání. Jsme spíše zvědaví, jak se bude neonacistické hnutí tvářit, až do agendy boje s "nepřizpůsobivými" budou státní mocí oficiálně zařazeni fotbaloví ultras a chuligáni, když lidé z tohoto prostředí tvoří kvalitativně nejschopnější část neonacistické scény.
Příčina rasismu není v aktivitách Dělnické strany, ale v netoleranci, kterou tento stát s chutí přiživuje. Nebudeme zakrývat problémy, které část Romů (ale nejen jich) způsobuje, ale odmítáme paušalizování. Místo spoléhání na stát nebo tleskání neonacistům v Janově by měli lidé v odloučených lokalitách pracovat společně s Romy na řešení společných problémů. Ani stát ani neonacisté nenabízejí jiné než silové řešení.
Bojovat proti rasismu musíme sami ve svém okolí, bojovat proti neonacistům pak sami v našich městech, školách, pracovištích nebo na ulicích. Protože jedině když jim jejich okolí ukáže, že se proti jejich násilí bude bránit, budou nuceni od praktikování svých zhoubných názorů upustit. Stát za nás tenhle problém nemůže a nechce vyřešit.
Související odkazy:
Naše postoje
Často se nás ptáte, proč děláme to a ono, proč jsme ochotni sáhnout v rámci boje proti fašismu i k násilí a proč nespolupracujeme s policí a státním aparátem, nebo alespoň s neziskovými lidsko-právními organizacemi. Protože se tyto otázky stále opakují, pokusili jsme se naše názory stručně shrnout.
Kdo jsou skuteční extrémisté?
Extremismus - exoticky znějící slovo, které se zpočátku nesměle zabydlovalo na stránkách denního tisku a na obrazovkách televizních stanic. Slovo, které dnes již patří do repertoáru většiny novinářů a do výzbroje řady politiků. Slovo, které získalo velkou popularitu zejména proto, že odpovídá hlavnímu požadavku dnešní doby - je neobyčejně flexibilní.