Rok 2011 je za námi, a tak se nabízí příležitost k bilancování. Uplynulých dvanáct měsíců se neslo ve znamení událostí, které znamenaly prohlubování sociálních nerovností, posilování anticiganismu ve společnosti či další fašizaci lokální i vrcholné politiky. Na tento vývoj jsme se samozřejmě snažili reagovat, a to jak přímými akcemi tak i v textech na webu antifa.cz. Nabízíme vám přehled toho nejdůležitějšího, co se na webu antifa.cz objevilo v roce 2011.
V minulém roce se na webových stránkách objevilo 46 článků převážně z našeho pera. Je jich tolik, že nebudeme čtenáře unavovat jejich suchým chronologickým výčtem. Vybíráme jen ty nejzajímavější a pokusíme se je zařadit do několika tématických bloků, které ukazují, co podstatného se v roce 2011 na antifašistickém poli dělo.
Úmrtí
Začněme popořadě. Leden je měsícem, kdy si tradičně připomínáme výročí úmrtí antifašistického skinheada Jana Kučery, který byl zabit neonacistou Jiřím Fousem. Právě Fousovi byl věnován první článek roku. Neonacisté se totiž poukazováním na jeho údajný romský původ snažili zpochybnit to, že by mohl být neonacistou. Viděli jste snad někdy Roma-neonacistu? Že taková kombinace nemusí být oxymorón jsme vloni dokázali v článku Může být Rom neonacista? . Dále jsme se věnovali i tomu, jak probíhalo samotné připomenutí Honzovy smrti ze strany antifašistů.
V dalším, souvisejícím článku jsme se snažili dopátrat toho, kolik je vlastně neonacistických vrahů a vyzvali jsme i k aktivní účasti čtenářů, která by vedla k vypátrání dalších případů. Těm čtenářům, kteří se ozvali, tímto děkujeme. V průběhu roku jsme si pak připomněli další úmrtí, tentokrát italského aktivisty Carla Giulianiho, který byl 20. července před deseti lety zastřelen policistou při protestech proti zasedání G8 v Janově . Ne všechny články na toto ponuré téma však vyvolávaly zármutek - rok 2011 přinesl i jedno důležité úmrtí na opačné straně pomyslné barikády. Ruský neonacista Alexej “Jestřáb” Koršunov nepřežil jogging, prováděný s odjištěným granátem v batohu, a skončil tak, jak si zasloužil . Vzhledem k tomu, že měl s největší pravděpodobností prsty v několika neonacistických vraždách, můžeme se zadostiučiněním konstatovat, že bylo spravedlnosti učiněno za dost.
Náckové a hudba
Tento rok jsme věnovali značnou pozornost pronikání neonacistů do různých hudebních žánrů a subkultur. V únoru jsme se zaměřili na Tomáše Ducháčka, jehož představa o apolitičnosti je přinejmenším pokroucená . V jeho pojetí apolitičnost znamená možnost pořádat koncerty neonacistických kapel či kapel s neonacistickými organizacemi personálně propojených a občas zahajlovat na fotoaparát v tričku neonacistické kapely. Jako správnému apolitikovi vám samozřejmě nesmí vadit, že někdo hajluje nebo je nácek, ale nesmíte být levičák. Není divu, že si Duchin tak rozumí s kapelou Imperium - pardon, Gabreta, která to vidí podobně a které jsme se věnovali prozměnu na konci roku . Samostatnou kapitolou je pak hudební žánr RAC – Rock proti komunismu. Pod touto hlavičkou se skrývá řada kapel, které balancují na hraně mezi apolitickou a neonacistickou scénou. Hlavní hvězdou žánru byli legendární Skrewdriver, což je samo o sobě poměrně výmluvné. Podobně na hraně v roce 2011 balancovali někteří interpreti i v hiphopové subkultuře. Na Slovensku to byli například repeři Kali a Mates, kteří si svého času užívali status hvězd v prostředí chuligánů Slovanu Bratislava. Ani nacifikaci okrajů hiphopové subkultury jsme proto na stránkách neopomněli .
Prorůstání nacistické ideologie do blackmetalového prostředí jsme se věnovali nejvíce v roce 2010 v obsáhlé sérii článků. V loňském roce už jsme se omezili na pouhý dovětek v podobě reakce legendárního člena norské blackmetalové mafie Varga Vikernese na Breivikův teroristický útok. Mohli jste se tak dočíst o tom, jaký vliv může mít norské vězení .
Brno
Zvláštní shodou je právě Brno, jak se zdá, místem nevšedních osudů, životních příběhů a paradoxů. O jednom tamním exotovi jsme informovali v textu Podnikal jsem s Fandou Bobkem a jiné příhody. Tragikomický příběh o maloměstském světákovi, jeho nešťastných láskách, nešťastném podnikání a zradě kamarádů se ovšem zdá smyšlený. Vezmeme-li ale v úvahu, že ve stejném městě působí i legenda v podobě Luďka Hrubého, zvaného Bandita, který za svůj život stihl tolik vzestupů a pádů (těch především) a tolik neuvěřitelných dobrodružství, je možné snad všechno. Navíc se neonacistický 1. máj konal právě v Brně, což se neobešlo bez několika přešlapů. Akce byla pořádána v koordinaci s německou NPD pod heslem Proti zahraničním pracovníkům. Ukázalo se být trochu trapné, že těmi zahraničními pracovníky v Německu jsou myšleni i Češi a Poláci. Další nepříjemnost se pak objevila na samotné akci v Brně, kdy němečtí řečníci odmítli vystoupit se svými projevy, pokud se budou účastnit i Poláci.
May Day
Na začátku května se konal tradiční May Day, stejně tradiční byl velký zájem o jeho čtvrtý ročník. Na webu proto nemohlo chybět zhodnocení akce a video. Loňský May Day byl výjimečný především silným zastoupením zajímavých zahraničních hostů v teoretické části. Jedním z nich byl i John Holloway, který se profesně orientuje především na hnutí Zapatistů. Na webu jsme informovali o jeho práci, navazující na anarchistické teorie, či o vzteku proti nadvládě peněz a zveřejnili jsme také rozhovor, pořízený přímo na festivalu May Day. Dalším z hostů teoretické části May Day 2011 byl i veterán španělského protifrankistického odboje Octavio Alberola. Rozhovor s touto pozoruhodnou osobností vyšel původně v Novém Prostoru - vzhledem k Alberolově významu a poselství jsme se však rozhodli zveřejnit jej i na našem webu.
Anders Breivik a konzervatismus
Část produkce článků na antifa.cz byla ovlivněna jednou z výrazných událostí roku 2011: teroristickým útokem Anderse Breivika na kemp sociálně demokratické mládeže. O politickém pozadí tohoto útoku jste se mohli dočíst v rozhovoru s norským aktivistou. I on poukazuje na to, že tento čin nelze odbýt konstatováním, že jde o jednání mentálně narušeného jedince, ale že se jedná o výsledek širšího evropského konzervativního směřování. V podobném duchu se nesla i naše analýza Breivikova manifestu kulturního konzervatismu i článek převzatý z libcom.org, věnující se historii nového integralistického konzervatismu.
O reakci Varga Vikernese na Breivikův útok jsme se již zmínili výše. Faktu, že konzervatismus, který přivedl Breivika až k útoku, má své zástupce i v České republice (a to i na nejvyšších místech), se mainstreamová média věnovala celý loňský rok. Že to není úplně obvyklé, a že to hradní klika se svým důrazem na tradiční hodnoty a podobné konstrukty minimálně přehání, lze odvodit i z toho, že Klause Breivik v manifestu zmínil jako zdroj inspirace. Zatímco masmédia se pohybovala spíše po povrchu problému, náš web přinesl analýzu personálního propojení aktivistů inciativy D.O.S.T., které sahá z neonacistického prostředí až na Hrad.
Etnické napětí na severu Čech
Na přelomu srpna a září došlo v severních Čechách, především na Šluknovsku, k sérii protiromských demonstrací, které zaskočily českou veřejnost. Příležitost samozřejmě využila DSSS a někteří neonacisté. O jejich zapojení do dění na severu Čech jsme informali po Vandasově serii demonstrací. Faktem ovšem je, že za pogromistickými demonstracemi stály především místní běžní občané. Častečně zmanipulovaní nastrčenými figurkami typu Lukaše Kohouta či Josefa Mašína, kteří jako užiteční idioti posloužili politickým či podnikatelským zájmům lidí v pozadí, částečně sami frustrovaní z beznadějné situace, do které region zahnal český divoký kapitalismus posledních dvaceti let.
Podrobnou analýzu etnického napětí a nepokojů nabídla Antifašistická Akce v článku Rozděl a schvaluj. Proč se na demonstracích podílela “slušná” česká veřejnost? Proč byli cílem Romové? A proč právě na severu Čech? Na tyto otázky se text snaží odpovědět. Na webu antifa.cz vyšel i jeden převzatý analytický článek na toto téma z pera Ondřeje Slačálka a Martiny Poliakové, který původně vyšel v deníku Referendum. Autor a autorka se v něm pokusili odpovědět na to, jak spolu souvisí polistopadový vývoj a protesty v severních Čechách, rasismus, sociální nerovnost a budování tržního hospodářství.
DSSS, struktura a strategie českých neonacistů
I tento rok jsme se hodně věnovali Dělnické straně (sociální spravedlnosti). Začalo to už článkem o exotech v DSSS v čele s DJ Ferdou který byl především reportáží z Mezinárodní porady nacionalistů, konané v kaplickém klubu Mirage a pořádáné vášnivým odpůrcem moderních trendů v NS scéně Jaromírem Pytlem alias DJ Ferdou. Reportáž odhalila, jak tento sraz vypadal, jak dopadl, i jakou radost z něj mělo předsednictvo DSSS, jehož část se Kaplické akce sama účastnila.
Guru odmítání moderních NS trendů Jaromír Pytel a jeho parta v Kaplicích
Poněkud odlišnou cestou směřují neonacisté sdružení kolem informačních portálů Revolta.info a Radical boys, kteří rádi informují o dění na neofašistické scéně v Itálii a jejich nedosažitelným vzorem je progresivní neofašistické hnutí Casa Pound. Proto jsme se snažili přiblížit našim čtenářům jeho historii, strukturu a dopad na české neonacistické prostředí.
Pokud jste našimi pravidelnými čtenáři, pak jistě víte, že evergreenem ze strany DSSS je popírání vlastního personálního propojení s neonacisty. Také jistě víte, že jsme toto tvrzení již v mnoha článcích popřeli a dokázali, že je DSSS neonacistů plná. Další důkazy o propojení DSSS a neonacistů přinesl článek o 28. říjnu v Ostravě . Zatím poslední aférou, spojenou s DSSS, je vimperský útok příznivců DSSS na zpěvačku Tonyu Graves, který byl a je vedením DSSS neúspěšně popírán.
Nepřehledný příběh toho, jak trutnovští neonacisté spouštějí stránky, věnované virtuální neonacistické teroristické organizaci Combat 18 v takové kvalitě, že se zbytek neonacistické scény snaží přesvědčit i snad sebe navzájem, že se jedná o provokaci BIS, jsme na našich stránkách přehledně zpracovali. O daleko propracovanější strategii neonacistů informuje jeden z nejdéle připravovaných článků v historii webu antifa.cz, který se snaží rozplést složitou kauzu téměř úspěšného pokusu svitavských neonacistů proniknout do antifašistických struktur založením fiktivní antifašistické organizace.
Antifašistická scéna
Na závěr připomínáme dva reporty z výjezdů na důležité a periodicky se opakující evropské antifašistické akce - blokádu v Drážďanech a ve Varšavě . Na webu se vloni objevily i upoutávky na další podnětné informační zdroje, jako byly Akce! č. 14 nebo DVD Hardcore is more than a music, vyjadřující se k neonacistickým pokusům o infiltraci do HC subkultury.
Militantní antifašisté v Drážďanech. Náckové neprošli ani v roce 2011
Rok 2011 je možné vnímat jako zlomový. Nespokojenost i odhodlání postavit se proti zjevným nespravedlnostem bylo jasně vidět na domácí půdě i ve světě. Je pravděpodobné, že tendence naznačené v roce minulém budou zesilovat. Výsledky ekonomické i celkové společenské krize jsou nejasné a do značné míry otevřené. Jsou i přiležitostí pro radikální změny, jsou příležitostí pro každého, kdo nechce stát stranou a jen trpně sledovat jaký svět mu připravují profesionální politici či další mocenské skupiny ovládající různé sféry společnosti.
Osobně jsme si vědomi dílčích úspěchů, ale uvědomujeme si i neúspěchy a především i to, že velká část naší práce není zvenčí vidět a my proto mnohdy čelíme kritice. Uvědomujeme si i skutečnost, že i přes naše usilí, dlouholeté zkušenosti a jistou formu převahy nemůžeme sami zcela zvrátit fašistické a rasistické tendence, pokud je akceptuje nebo je k nim netečná výrazná čast společnosti. I v této situaci však budeme vždy stát na straně slabších a utlačovaných. Jestliže to cítíte jako my, můžete se přidat. Způsobů a možností je celá řada, pokud si nebudete jistí, stačí nám napsat. Rádi poradíme.
Odhodlaný antifašistický rok 2012!