3. října proběhla v areálu lidického památníku slavnostní vernisáž výstavy "Oběti neonacismu po roce 1989 v ČR". Jde o přehled většiny tragických případů rasově či ideologicky motivovaných vražd, doplněný o stručnou historii neonacistického hnutí v Česku.
Výstava se skládá celkem z 24 panelů. Každý vypráví vlastní příběh. Ať se jedná o "bezejmennou" oběť tureckého původu z roku 1990 nebo dnešní medializované kauzy ubodaní příbramského antifašistického skinheada Jana Kučery a smrti mladé neonacistky Petry Baloghové, kterou paradoxně zabili sami neonacisté. Leitmotivem celé výstavy je varování, že neonacisté nepředstavují pouze marginální skupinu pubescentů s obdivem k nacistické symbolice, ale reálné nebezpečí pro celou společnost. Nejen pro jedince s odlišným názorem, vizáží nebo barvou pleti. Hrozba nacismu neskončila s porážkou třetí říše v roce 1945. Naopak. Neustále za sebou nechává další mrtvé. Neonacisté nemusejí rovnou budovat vyhlazovací tábory, abychom věděli, kam jejich názory vedou. Nacismus koncentračními tábory nezačíná, ale rozhodně jimi končí.
Na expozici se podílel kolektiv studentů vysokých škol humanitního zaměření ve spolupráci s Antifašistickou akcí. Samotné vernisáže se zúčastnilo kolem 80 hostů z několika evropských zemí včetně přeživších lidických dětí či účastníka Slovenského národního povstání, který v závěru poděkoval Antifašistické akci za její činnost. Na vernisáži, po úvodním slovu zástupce památníku, zazněly proslovy od autorského kolektivu i od člena Antifašistické akce, které byly překládány do angličtiny a sklidily všeobecný potlesk (proslovy naleznete níže).
Výstavu můžete navštívit do 31. prosince letošního roku, je umístěna v prostorách Pod tribunou. Památník je v říjnu otevřen od 9 do 18 hodin, od listopadu do konce roku od 9 do 16 hodin. Zároveň si můžete prohlédnout celý lidický památník, jenž ve Vás jistě zanechá silný dojem a přesvědčení, že ideologie podobné té nacistické se již nikdy nesmí dostat k moci.
Všechny potřebné informace naleznete na stránkách samotného památníku Lidice . Pro případné dotazy či připomínky se obracejte na : kontakt(zavináč)antifa.cz
PROSLOV AUTORSKÉHO KOLEKTIVU
Dobrý den vážení návštěvníci,
rád bych Vás jménem autorů výstavy, kterou budete moci v příštích chvílích shlédnout, přivítal na vernisáži.
Jsme kolektivem mladých studentů vysokých škol humanitního zaměření, kteří chtěli takto skrze výstavu reagovat na znovu vzrůstající tendenci násilí neonacistického hnutí. V poslední době jsme se mohli přesvědčit o tom, že neonacisté nezabíjejí jen své názorové odpůrce, ale zabíjejí se i mezi sebou. O tom svědčí případ mladé neonacistky Petry Baloghové, která byla zavražděna svými soukmenovci. Jan Kučera, který se nebál postavit neonacistům obtěžujícím příbramskou antifašisticky orientovanou mládež, tento rok v lednu za svoji odvahu zaplatil životem. Posledním případem je květnové napadení Jakuba ze Strakonic, který se ohradil proti hajlování místních neonacistů a následně za to byl jedním z nich pobodán - napadení naštěstí přežil.
Díky těmto a mnoha dalším informacím považujeme neonacismus za stále nebezpečnou ideologii. Proto jsme dali dohromady případy většiny vražd po roce 1989, které měly na svědomí neonacisté, a vytvořili z nich výstavu, která má tyto oběti připomínat a dát najevo, že toto násilí není ojedinělé ani výjimečné v řadách neonacistů. Ba naopak je jedním z hlavních charakterových vlastností tohoto hnutí. Proto jsou součástí výstavy i informace o vývoji neonacismu a jeho organizací. Díky těmto organizacím měli jednotliví pachatelé příležitost seznámit se s myšlenkami nenávisti vůči ostatním lidem. I když se snaží moderní neonacisté působit slušňáckým dojmem a občas vysbírají les od odpadků, jejich obětí neubývá a jejich ideologie tím není méně nebezpečná.
Na závěr bych rád poděkoval řadě lidí, kteří nám s realizací výstavy pomohli. V první řadě je to organizace Antifašistická akce, která nám poskytla mnoho materiálů a informací. Antifašistickou akci jsme si vybrali ke spolupráci z toho důvodu, že jejich způsob boje považujeme za nejefektivnější a nejsympatičtější. Sdílíme totiž jejich názor, že v eliminaci neonacistů a fašistů se nemůžeme spoléhat na stát a policii, kteří proti nim bojovat neumí, nebo nechtějí. Naopak si myslíme, jak nás učí historie, že tzv. demokratický systém rád využije fašistických diktátorů a jejich nesvobodných systémů k potlačení levice nebo jakýchkoli lidových povstání, stejně jako tomu bylo v Německu, Chile, apod. Za poskytnutí fotografických materiálů bychom rádi poděkovali všem, kdo nám je poskytli. Nemalá zásluha na realizaci výstavy patří anonymním korektorům a překladatelům. V neposlední řadě bychom rádi poděkovali památníku Lidice za poskytnutí prostoru pro výstavu.
Doufáme, že výstava důstojně uctí památku obětí neonacistických útoků a přinutí pár lidí k zamyšlení nad citátem:
Nacismus koncentračními tábory nezačíná, ale určitě jimi končí".
PROSLOV ANTIFAŠISTICKÉ AKCE (AFA)
Jménem Antifašistické akce bych chtěl poděkovat Lidickému památníku, že nám umožnil připravit výstavu připomínající oběti neonacistického násilí po roce 1989 v České republice. Jsme rádi, že právě zde můžeme připomenout jejich osudy.
Problematiku fašismu a nacismu si totiž naše společnost spojuje většinou s obdobím druhé světové války. Tedy s obdobím, které si mnozí z nás již nepamatujeme a které se tím pádem změnilo v něco, co se nás vlastně netýká. Naše zkušenost ale mluví o opaku a tato výstava je toho smutným důkazem. Nacistická a fašistická ideologie nezanikla s koncem Druhé světové války, i když by si to většina lidí přála. Neovládá již sice vlády, ale její příznivci rozhodně nezmizeli a ani nijak nezměnili svou hlavní ideologickou linii, která stojí na propagaci nenávisti, rasismu a autoritářství.
Hlavní praktickou činností jejích příznivců je potom, stejně jako ve třicátých letech, násilí. Násilí motivované stejným dílem neonacistickou ideologií a vlastní agresivitou jeho příznivců. Právě oběti tohoto násilí chceme dnes připomenout. Zároveň chceme připomenout i to, jak se naše společnost v minulosti k těmto lidem postavila. Zavírání očí, bagatelizace a zametání problémů pod koberec nebylo (a bohužel ještě stále někdy není) ničím zvláštním.
Činnost Antifašistické akce je odpovědí na aktivitu neonacistů i neschopnost a apatii (v mnoha případech záměrnou) státního aparátu. Jsme nazýváni násilníky, přestože se zabýváme v podstatě úplně stejnou činností jako odbojové skupiny za 2. světové války, jejichž členové jsou právem považováni za hrdiny. S tímto problémem pak úzce souvisí snaha státu získat monopol na řešení všech problémů a snaha kriminalizovat všechny, kteří si dovolili být aktivní sami za sebe. A to je přesně to, čeho chceme dosáhnout, aktivizovat celou společnost tak, aby neonacisté nedostali žádnou šanci a podobné konference se vůbec nemuseli konat.
Nezapomínejme na to, že lidé, které si dnes připomínáme, nezemřeli jen proto, že měli tzv. špatnou barvu kůže, nebo byli „ve špatný čas na špatném místě“. Ve skutečnosti mnozí z nich zemřeli při obraně svých rodin, svých kamarádů nebo svých názorů. Za to si zaslouží náš respekt a úctu.
Pro nás nepředstavují tito lidé JEN oběti. Pro nás jsou to další padlí ve válce, která trvá od třicátých let až do dnes. To, že ji ostatní lidé nevnímají, nebo nechtějí vnímat, bohužel neznamená, že neexistuje.
