Středa 18/1/2006

O soužití fašismu s demokracií

www.antifa.czV sobotu čtrnáctého se v malenovickém podhradí na Zlínsku mluvilo i zpívalo o fašismu a oprávněném odporu proti němu. Slovo nejprve dostali slovenští antifašisté, a hned připomněli, na co se nejednou zapomíná: že fašismus nezachvátil jen často vzpomínanou Itálii a Německo; a že druhá světová válka neznamenala porážku fašismu. Salazarovo Portugalsko už za španělské občanské války spolu s nacisty podporovalo frankisty, a přece na jaře 1949 stálo u zakládání NATO „za účelem obrany demokracie“. Od té doby lze mít za definitivní, že si dobře rozumí fašistická diktatura s „demokracií“.

Salazarův nástupce Caetano byl svržen až v roce 1974, rok poté, co v sousedním Španělsku zmizel z čela vlády caudillo Franco. Členem NATO se pak stalo i Slovensko a zase si rozumí fašismus s „demokracií“.

V podhradí slovenští antifašisté mluvili mj. o Slovenské národní straně, která si jen štěpením zavřela cestu do parlamentu, takovou má podporu. I o Slovenské národní jednotě, která začala s oslavami fašistické státnosti u bytčanského rodného domu či bratislavského hrobu Jozefa Tisa, právem uznaného za válečného zločince (nesl odpovědnost za perzekuci protifašistických sil a Židů). Až po oficiálním konci diskuse jsme si řekli, co by měl vědět a šířit každý z nás – že těch oslav zločince Tisa se účastní (a na nich vystupují) i fašisté „jménem Čechů“. Je to současně pocta „Čechů“ katanovi K.H.Frankovi, kterému 28.5.1943 udělil Tiso nejvyšší slovenské vyznamenání (Velkokříž) za účast na vraždách českých studentů a zničení Lidic. A že slovenští nacionalisté zneužili apatii společnosti a nedaleko Nitry v Čakajovcích v „Panteónu slovenských dejateľov“ postavili sochu Tisa i nápis „Dedičstvo otcov zachovaj nám, Pane!“

V diskusi veřejné se v podhradí mluvilo o problémech aktuálních. O „Slovenskej pospolitosti - Národnej strane“ a jejím vůdci Kotlebovi. Podobně jako kdysi novinář Alexander („Šaňo“) Mach i učitel Marián („Hitlerko“) Kotleba chce Slovensko slovenské, Slovensko křesťanské a Slovensko bílé; a chlubí se podporou státní moci - na internetových stránkách na fotce z Komárna nápisem „nacionalisti s políciou, polícia s nacionalistami“. I když slovenský generální prokurátor Trnka podal návrh na zrušení Slovenskej pospolitosti – Národnej strany, objevily se „potíže bránící stíhání“ – na rozdíl od originálních černých uniforem z časů otevřeného fašismu si příslušníci Pospolitosti pořizují repliky barvy velmi tmavě modré, což je „demokracie“ ochotná brát jako důkaz že jim nejde o potlačování práv a svobod.

Diskutovalo se i o podzimní sérii útoků neonacistických skinheadů na mladé punkery, při níž už v říjnu několikanásobné bodnutí nožem do zad bylo „normální“. Něco málo se hnulo ve společnosti, až když se v pátek 4.listopadu 2005 sedm mladíků „provinilo dlouhými vlasy“, 21 letý Daniel Tupý ze Žiliny zemřel na následky sedmi bodných ran, další přežili s kopanci do hlavy i bodnými ránami. V tisku, televizi i na internetu se objevila výpověď bývalého neonacistického skinheada, že oni dokázali zaútočit i 10x za večer, aniž by si jich policie všimla. A že mezi nimi bývali i policisté.

Svým způsobem završením sobotní diskuse byly informace o reakci slovenských orgánů na Danielovu smrt. Ty mj. navrhují zpřísnit postih „extremistů“, radikálních ekologů, punkerů, anarchistů. Ľudia proti rasizmu prozatím protestují – radikální ekology a punkery zatím ještě nestíhat. A já zase přemýšlím nad podobností smýšlení Hitlera a Dzurindy. Za Hitlera křišťálová noc připravila desítky židů o život (tisíce odvlečeny do koncentráků) a miliónové škody museli uhradit oběti – židé, i pro Dzurindu má být důsledkem útoků neonacistů postih jejich obětí!

Nezbývá než znovu připomenout a podpořit prohlášení Antifašistické Akce Bratislava z 8.listopadu 2005: „So znechutením sledujeme, ako jedna ľudská tragédia odhalila tragédiu spoločenskú. Ako sa smrť mladého človeka stala zámienkou pre posilnenie brutality represívnych zložiek štátu a nekontrolovateľne sa obrátila proti všetkým. Neveríme, že záujem médií je hlbší ako len zvýšenie ich vlastnej sledovanosti a predajnosti. Vypísanie odmeny možno prispeje k dolapeniu vrahov, no rozhodne nevyrieši problém neonacizmu. A čo potom? Budeme čakať na ďalšiu nezmyselnú smrť?“

FOTO: Eisenhower a Franco ve Španělsku v roce 1959