Jon Gaynor přináší vhled do současného pravicového myšlení, které zahrnuje skupiny jako EDL, protimuslimské blogery a populistické politické strany. Brutální masakr, provedený norským pravičákem Andersem Behringem Breivikem, způsobil šok a vyvolal rozpaky, mimo jiné mezi učenci, snažícími se smířit s terorismem, který nespáchali muslimové, ale výrazně protimuslimský pravičák.
Nestačí Breivika odbýt označením „šílenec“ nebo „cvok“. Byl to pečlivě naplánovaný, promyšlený a vykonaný útok. Navíc to byl veskrze politický čin, politicky motivovaný a s politickým obsahem. Breivikovy principy se nezrodily v nějakém vakuu, nejsou ani následným odůvodněním jeho činů. Nicméně se ukazuje, že psychologické rozbory a vysvětlení jsou rezervovány pro bílé teroristy, zatímco džihádistické fráze jsou považovány za bernou minci samy o sobě.
Breivikovo myšlení je součástí identifikovatelného proudu, a tím, že jej na stránkách svého pátnáctisetstránkového „manifestu“ Evropská deklarace nezávislosti 2083 nazval Vídeňskou myšlenkovou školou (1), dost prozradil. Když odkazuje na Roberta Spencera a Melanii Phillips, řadí se po bok nového pravicového hnutí, mezinárodního konzervativního hnutí, které se zrodilo v minulém desetiletí především díky internetu. Od té doby se rozšířilo i do ulic v podobě EDL (English Defence League, Anglická liga obrany), nebo na parlamentní půdu v podobě Geerta Wilderse.
Média tento směr myšlení kriticky označují jako krajně pravicový, ale někdy pochybí a přidají se k vášnivému veřejnému nařčení tohoto proudu z nacismu a biologického rasismu. Levice se také často ve snahách o definici analyzovaného směru nedokáže vyhnout označení „fašismus“. To nestačí.
V tomto článku se pokoušíme popsat premisy, ideologii a prvky, ze kterých se skládá toto nové, radikálně pravicové hnutí. Pro naše účely ho budeme nazývat integralistickým konzervatismem.
Proč „integralismus“?
Již bylo řečeno, že by byla chyba definovat politiku zkoumané skupiny jako fašistickou. Nicméně, zkoumané hnutí se rozšiřuje díky zaplňování ideologického vakua na krajní pravici, které zůstalo po přežitém a nestravitelném fašismu, těžícím z biologického rasismu a antisemitismu. Opakováním velké části ze základních předpokladů fašismu, především z fixace na esencialistický „národ“, využívaný jak levicí, tak různými etnicko-náboženskými skupinami, se této politice daří předhánět fašismus v poskytování prostoru pro organizaci antikosmopolitiních, antimoderních (2) a antiimigračních reakcí. Je důležité, že tímto způsobem byla namíchána ultrapravicová ideologie, která nezávisí na přežitém rasovém nacionalismu. Politická jedovatost antisemitských konspiračních teorií zůstává neporušená, ale podobné konspirační teorie můžou být aplikovány na muslimy a často se objevují v politickém diskurzu, který je takřka mainstreamový a na stránkách deníků s takovým dosahem, jako je Daily Mail (3).
Studenti fašistického myšlení si jistě všimnou znepokojující podobnosti s takovými argumenty, které míchají dohromady marxismus, zlotřilého etnicko-náboženského „nepřítele“, a někdy také finanční kapitál, jako jednu velkou existenciální hrozbu národu. Také si nejspíš povšimnou jasných podobností mezi protofašistickými antisemity jako je Edouard Drumont, autor Židovské Francie (La France juive), který vyjádřil víru v pokračující spiknutí židů k ovládnutí Francie, a současnou pravicí, která démonizuje bezprostřední hrozbu Šaríou ovládané a islamizované Evropy. Paranoidní téma úpadku národů v důsledku kosmopolitní dekadence a masové imigrace evidentně pokračuje v duchu fašistické propagandy už několik desítek let.
Mezi klasickým fašismem a touto doktrínou jsou nicméně významné rozdíly. Biologický rasismus je bez výjimky odmítán. Namísto propagace antisemitismu se na pořad dne dostává sionismus a výrazná podpora izraelské zahraniční politiky. To logicky vede k odmítnutí požadavků Palestiny a často i k odmítnutí samotného uznání, že Palestinci jako národ vůbec existují. Pokusy zformovat centralizované politické strany jsou spíše vyjímkou, integralističtí konzervativci se spíše pokoušejí prosadit svůj pohled jako dominantní v rámci pravicového diskurzu. Pokud existuje ekonomická politika, je to bez vyjímky idealistická forma neoliberalismu, vytyčená jako protiklad monopolistickému korporativismu fašistického kapitalismu. Nejdůležitější je, že idealizovaný esencialistický „národ“, který je před muslimy a marxisty a jejich hrozbou třeba bránit, není stejný jako romantická preindustriální rasistická představa neonacistů, ale je ztotožňován s liberální demokracií z konce 50. let, tedy z doby před obdobím masové imigrace. Tito noví příslušníci pravice se často snaží vytěžit co nejvíce z protinacistických postojů, a proto identifikují západní civilizaci před obdobím současného úpadku se západními demokraciemi, které bojovaly ve druhé světové válce.
Proto se zde snažíme dokázat, že tuto novou pravici je třeba definovat v nových pojmech. Nazývame ji integralistickým konzervatismem. Důvod pro to je dvojí. Zaprvé, má své základy spíše v okrajových částech mainstreamové pravice než ve fašistických kruzích (přestože úspěšně prostupuje do klasického fašismu, obsaženého v krajní pravici — především na internetu). Její principy jsou námětem bestsellerů jako jsou ty od Roberta Spencera a Melanie Phillips. Protimuslimské štvanice jsou zase reflektovány na stránkách Daily Mail a Express. Zadruhé, pojem integralismus nepoužíváme ve smyslu fašistického ekonomického integralismu, ale spíše jako pohled, který vidí ve středu problematiky jednotný národ, napadený konspiracemi zvenčí. V případě fašismu byla touto konspirací aliance židů, marxistů a kosmopolitních politických elit. Nová pravice vidí podobné spolčení mezi muslimy, multikulturalisty a levicí.
Integralistický konzervatismus není přezdívka, kterou by používalo některé z uskupení nebo myslitelů, které zkoumáme a nejspíše ani nikdy nebude, ale je to termín, který dostatečně přiléhavě popisuje politiku hnutí.
Stejně jako klasický fašismus nemá ani nový integralistický konzervatismus žádné centrální ukotvení v textech nějakého zakládajícího intelektuála, a trpí i nedostatkem ukotvení v podobě politických stran (s několika výjmkami), což znamená, že neexistuje ani žádný psaný souhrn pravidel, ke kterým by bylo možné odkazovat. Něco podobného nicméně existuje v podobě poměrně rozsáhlého balíku myšlení a pro Breivika je toto myšlení dostatečně identifikovatelné jako takzvaná Vídeňská škola. Její základní předpoklady a východiska jsou následující:
― identifikace monolitického „islámu“ jako bezprostřední a existenciální hrozby „Západu“,
― teze o střetu civilizací,
― víra v pokračující islamizaci západní kultury jednak jako vědomého úsilí muslimů a také jako důsledku muslimké imigrace,
― odpor proti multikulturalismu jako hnacímu motoru islamizace,
― neschopnost vysvětlit šíření multikulturalismu bez uchylování se ke konspiračním teoriím o marxistické nadvládě na akademické půdě a v politických institucích (jako opak např. komunalismu v dobách britského impéria),
― nenávist k marxismu v jeho skutečných i smyšlených projevech,
― pokud je zahrnutý i koncept ekonomiky je to bez vyjímky určitá forma laissez-faire neoliberalismu.
Nyní se zaměříme na současné složení tohoto hnutí.
Integralistická osa: pravicoví autoři, ligy obrany, populistické politické strany
Moderní integralistický konzervatismus existuje především jako internetové propojení pravicových autorů a bloggerů, pouličních chuligánských uskupení jako je EDL a pravicových populistických stran a politiků zastávajících stejné zásady. Nejvýraznější z těchto stran je nizozemská Strana svobody Geerta Wilderse. Následuje krátké shrnutí těchto aktérů.
Pravicoví autoři
Robert Spencer: americký zakladatel stránek Jihadwatch a Dhimmiwatch, autor knih The Politically Incorrect Guide to Islam (Politicky nekorektní příručka k islámu), Stealth Jihad: How Radical Islam is Subverting America without Guns or Bombs (Skrytý džihád: Jak radikální islám rozvrací Ameriku bez zbraní či bomb), The Post-American Presidency: The Obama Administration's War on America (Postamerické prezidentství: Válka Obamovy administrativy proti Americe) (ve spolupráci s Pamelou Geller, viz. níže) a dalších textů. Je zároveň zakladatelem iniciativ Stop the Islamisation of America (Stop islamizaci Ameriky) a Freedom Defense Initiative (Iniciativa za obranu svobody), rovněž s Pamelou Geller. Jeho klíčový argument je, že islám je monolitický, nevyhnutelně násilnický a podílí se na konspiraci, která má vést k islamizaci Západu. Spencer je rozsáhle citován masovým vrahem Andersem Behringem Breivikem v jeho manifestu.
Pamela Geller: americká autorka, zakladatelka blogu Atlas Shrugs (Atlas se otřásá), spoluzakladatelka iniciativy Stop islamizaci Ameriky a spoluautorka Postamerického prezidentství (viz výše). Nejvíce se proslavila díky své roli v rozdmýchávání konfliktů ohledně tzv. mešity Ground Zero, islámského komunitního centra vzáleného jen dva bloky od WTC. Argumentuje, že muslimové se aktivně snaží v USA prosazovat právo Šaría. Silná zastánkyně izraelské zahraniční politiky, prohlašující, že Palestinci neexistují, podporující anexi Gazy, deportaci protiválečných a občanských aktivistů z Izraele atd. Podporuje EDL a zavražděného jihoafrického propagátora bílé nadřazenosti Eugene Terre`Blanche. Je také napojená na americké hnutí Tea Party a na hnutí, které propaguje názor, že Obama není Američan, a to i přes uveřejnění jeho rodného listu.
Giséle Littman neboli Bat Yeor: britský autor narozený v Egyptě, autor osmi knih. Zaměřuje se především na podmínky nemuslimů v muslimských zemích. Autor termínu dhimmitude, všudypřítomného v hnutí integralistického konzervatismu a používaného ve vztahu k údajnému cíli muslimů ovládnout „původní obyvatelstvo“ a uvrhnout ho pod právo Šaría. Je také autorem termínu Eurabie, kterým označuje konspiraci mezi evropskými a arabskými politickými systémy, snažící se izolovat Izrael a bojující proti USA. Tento pojem je také v kruzích konzervativního intergralismu používán pro označení blízké budoucnosti Evropy, ovládané islámem.
Oriana Fallaci: zesnulá italská novinářka, autorka několika silně protimuslimských knih, která prohlašovala, že Evropa se již stala Eurabií a popisovala evropské muslimy jako nebezpečné parazity na těle západní civilizace, zahraniční populaci muslimů jako plánující útok na Evropu, a žádala západní vlády, aby proti „islamofašismu“ (kterým myslela islám obecně) zaujaly přísnější postoj.
― mezi další autory, populární v kruzích integralistického konzervatismu, patří Ibn Warraq, Bruce Bawar, Ayaan Hirsi Ali, Daniel Pipes, Melanie Phillips a Christopher Hitchens (jeho pozdější, proválečná a protiislámská díla).
Pouliční hnutí
EDL
Volně organizované pouliční „protidžihadistické“ hnutí. Nemá žádné formální struktury členství a bylo zorganizováno skoro celé přes internet, primárně pomocí facebooku. Šéf vedení „Tommy Robinson“, neboli majitel solária, vlastním jménem Steven Yaxley-Lenon, se, stejně jako celé vedení, do funkce jmenoval sám. EDL obvykle uvádí počet členů na základě příslušnosti ke skupině na facebooku a účasti v diskuzních fórech, ale skutečné počty lidí, účastnících se demonstrací, nejpíše nikdy nepřesáhly tři tisíce. Pokud EDL svolala simultánně více demonstrací bez předchozí celonárodní mobilizace, byla čísla obvykle mnohem nižší.
EDL nemá žádné určené politiky nebo postoje týkající se čehokoliv, mimo odporu k islámskému extrémismu. Jejich webové stránky a mluvčí nicméně takřka vždy prezentují jako ústřední problém monolitický „islám“ (4). Tato chudokrevná štvanice na muslimy tvoří základ většiny jejich aktivit a všechny problémy, od existence dealerů pakistánského původu, přes útoky asijských sexuálních násilníku na bílé teenagery, až po podávání halal jídla v některých fastfoodech a chodce sražené asijskými řidiči, vidí jako součást džihádu proti Spojenému království.
Demonstrace EDL často vedly k výtržnostem v asijských čtvrtích a k útokům na místní obyvatelstvo. Pochod v Leicesteru skončil útokem na místní fastfood Big John's, který byl plný vyděšených rodin (5), které se sem přišly najíst, a na další obchody, vlastněné Asiaty (6). Davové útoky z řad demonstrantů EDL si vzaly za cíl jak asijské taxikáře, tak ostatní projíždějící motoristy.
EDL také stále častěji zaujímá agresivní protilevicový postoj. Ten se většinou objevuje jako odpověď na všudypřítomné protidemonstrace čelní skupiny SWP (Socialist Workers Party, Socialistická strana pracujících) — United Against Fasicm (Spojeni proti fašismu, dále UAF), ale v poslední době na sebe bere formu opozice proti konspiračnímu spojení „komunistů“ a islamismu (7). To také vedlo k článkům, vydaným EDL, které útočí na odbory a Labor party jako na součást postupující skryté „marxistické“ kampaně proti Británii.
Výše popsaná opozice proti levici se projevila v podobě mnoha násilných útoků na levicové a protirasitické akce. Na začátku studentských protestů z let 2010 až 2011, které zahrnovaly okupaci kanceláří Konzervativní strany v listopadu 2011, vyhrožoval Yaxley-Lenon, že další studentské akce narazí na odpor EDL. Tento odpor se však neuskutečnil. Skupiny EDL nicméně zorganizovaly útoky na menší a snažší cíle. V dubnu zaútočilo čtyřicet skandujících příznivců EDL na protirasistické setkání v Brightonu, ale nepodařilo se jim prorazit dveře. V květnu členové EDL napadli cihlami okna komunitního centra Barkingu, zatímco uvnitř probíhalo antirasistické setkání. V červnu se terčem útoku stal antirasistický koncert v Leeds, a červencové plány EDL napadnout vzpomínkovou akci na masakr ve Srebrenici byly zmařeny — z části proto, že si policie povšimla jejich veřejného organizování skrze facebook, a z části díky militantnímu antifašistickému odporu ze strany manchesterské Antifascist Alliance a Irských republikánů, kteří plánovali akce na stejné datum.
Nic z toho jim nicméně nepropůjčuje image tvrďáků, po které tolik touží. Při mnoha příležitostech se ukázali jako neschopní při setkání s militantními antifašistickými skupinami a další fyzickou opozicí. Bylo jim zabráněno uskutečnit plánovaný útok na akci Rage Against Racism v Leeds, přičemž vůdčí celebrita z bradfordské EDL potřebovala v důsledku snah o útok akutní lékařskou pomoc. Nájezdnická skupina členů EDL se dostala do potíží loni v Bristolu, když si její členové spletli militantní antifašisty s členy UAF a museli se schovávat za kordonem policistů a za sanitkami. V mnoha případech nedopadla EDL dobře ani při setkání s odhodlanými odpůrci z řad místní asijské mládeže.
EDL se také pokusila budovat vztahy s loyalistickými teroristickými skupinami v Severním Irsku, stejně jako s Ulsterským loajalismem obecně (8). Díky tomu o ně začala projevovat zvýšený zájem irská republikánská shromáždění.
Odštěpené skupiny EDL
V důsledku vnitřních mocenských bojů mezi lokálními hlavouny a samozvaným vedením EDL a v důsledku konfliktů mezi klasicky rasistickými frakcemi a těmi, kdo chtějí budovat multirasový obrázek organizace, vzniklo v severní Anglii mnoho odštěpených skupin, jejichž vztahy s mainstreamovou EDL nejsou jednoduché. Jejich členové také používájí přezdívku Klub lovců UAF.
Mezi hlavní skupiny patří North West a North East Infidels (Severovýchodní a Severozápadní Nevěřící). Jejich veřejné projevy jsou otevřeněji násilnické a rasistické, ale teprve se uvidí, jestli jsou taky schopné je podložit činy. Příliš se nebrání otevřeně spolupracovat s neonacistickými uskupeními a členové jsou spojováni se znovurozjetím notoricky známé stránky Redwatch (9).
Díky tomu, že EDL nemá žádnou formální strukturu členství, Nevěřící stále navštěvují akce a demonstrace EDL, což někdy vede k bojům mezi jednotlivými frakcemi. To se například stalo na jejich nepovedené demonstraci v Blackburn v roce 2011.
Další „ligy obrany“
Úspěch a publicita, kterých se dostalo EDL, vedly ke snahám vytvořit obdobné organizace v dalších evropských zemích. Žádná z nich se však nestala úspěšnou, zčásti kvůli koncentrované, spontánně vznikající opozici. Například první akce organizovaná Norskou ligou obrany (NDL) se setkala s obrovským odporem antifašistů, méně se zdráhajících fyzické konfrontace než UAF.
EDL se také pokusila kultivovat vztahy s částmi amerického hnutí Tea Party. Původní „liga obrany“, ultrapravicová teroristická Jewish Defence League (Židovská liga obrany), vyjádřila EDL podporu.
Evropský pravicový populismus
Třetím prvkem osy integralistického konzervatismu je rozrůstající se skupina evropských populistických pravicových stran. V atmosféře, ve které je protimuslimský populismus vyjadřován zákazy minaretů a závojů, vzniká úrodná půda pro působení politiky integralistického konzervatismu v mainstreamu. Krajně pravicové strany, vycházející z klasického fašismu, jako je BNP, se přesouvají právě do mnohem přitažlivější, konzervativně integralistické pravice. Vzhledem k různé míře vlivu, které má podobné myšlení v rámci různých stran v různých zemích, se zaměříme jen na jeden vedoucí příklad.
Geert Wilders a Strana svobody
Geert Wilders se rychle stal symbolem konzervativního integralismu. Breivik popsal Wildersovu stranu jako jedinou vhodnou pro konzervativce a EDL pro Wilderse svolávala solidární demonstrace. Extravagantní Wilders si vybudoval kariéru na ideji křížové výpravy k zastavení islamizace Evropy a jeho postoje se staly alfou a omegou konzervativně integralistického myšlení: zákaz Koránu, zastavení výstavby mešit a ukončení imigrace občanů z islámských zemí. Jeho pohled je sice sdílený napříč hnutím, ale jeho chytře prezentovaná opozice vůči tradiční eurofašistické pravici a jejim vůdcům, jako jsou Jean-Marie Le Pen a Jörg Haider, se projevuje umožněním veřejného distancovaní BNP (British National Party, Britská národní strana) od EDL, přestože mezi nimi existuje bezpočet utajovaných spojení (10). Úspěch Wildersovy Strany svobody, která je nyní třetí největší opoziční stranou v Nizozemí, je dost možná obrazem budoucnosti dalších zemí.
Opozice
Při analýze nástupu toho, co zde nazýváme integralistickým konzervatismem, se logicky objevuje otázka, čeho tím chceme dosáhnout.
Zaprvé, taktické znalosti jsou důležité. Můžeme očekávat, že budeme těmito lidmi konfrontování. Aktivisté EDL se nyní snaží tlačit na levicové a antifašistické aktivisty podobně jako aktivisté NF (National Front, Národní fronta) v 70. letech. Dali jasně najevo, že socialisté všech druhů a antirasističtí organizátoři se nyní stali cíli, a proto se budeme muset začít aktivně bránit. Musíme si ujasnit, s kým máme tu čest, především změnit formu propagandy, protože nestačí křičet „Náckové“ na opozici, která nacistická není.
Za druhé, můžeme očekávat, že podobný styl myšlení bude vévodit jakémukoliv reakčnímu hnutí, které se v blízké budoucnosti objeví. Vezmeme-li v úvahu výše zmíněnou nenávist EDL ke stávkujícím, odborům, odpůrcům škrtů a protestujícím z řad studentů, můžeme očekávat, že tito lidé se stanou neoficiálním pouličním křídlem reakce, pokud se vyskytnou nějaké větší střety.
A konečně, tyto ideje nejsou ani zdaleka tak vzdálené od hlavního proudu jako třeba fašismus NF. Protimuslimské nálady prostupují politický diskurz — oficiálními nepřáteli v Afghánistánu a Iráků jsou muslimové, terorista, před kterým se máme mít neustále na pozoru, je v našich představách bez výjimky muslim. A podobných případů je bezpočet. V reakčním ovzduší by nás nemělo překvapit, že myšlenky podobného typu zformují ideologický pláštík pro všeobecný útok kapitálu, ve kterém nepřáteli svobody budou odbory a muslimská komunita, kde levice bude zastávat roli veřejného nepřítele a dělnická třída bude rozdělena na základě komunitních linii.
Článek byl převzat ze serveru libcom.org
Poznámky:
(1) Odkaz jednak na útok otomanských sil na Vídeň v roce 1683 a jednak na protimuslimský blog „Gates of Vienna“ (Brány Vídně).
(2) Tento pojem je použit proto, že podobné skupiny bez výjimky vytvářejí obraz národního úpadku, a hlavní příčinu „muslimského ovládnutí“ vidí ve vlně sociálních změn, probíhajících od šedesátých let dvacátého století. Ironií pak je, že hnutí je vlastně silně (post)moderní svou závislostí na internetu a sociálních sítích.
(3) Melanie Phillips pravidelně využívá stránky tohoto deníku k vyjadřování názoru, že Obama je skrytý muslim, a že Británie se posouvá směrem k ovládnutí muslimy.
(4) Jako příklad může posloužit nedávný článek z pera EDL (z července 2011), pojednávající o šiítském a sunnitském islámu: „Následující přepis a titulek ’Základní rozdíly mezi šiítským a sunnitským islámem’ uvádím jako příklad pro pochopení nepřítele, kterému musíme čelit. Používám výraz nepřítel, protože pokud nejste muslim, jste nepřítelem islámu a zasloužíte si zemřít.“
(5) EDL attacking Big John's in Leicester 09/10/10
(6) EDL kicking in Benny's on Granby Street Leicester
(7) Například nedávno zveřejněný článek na stránkách EDL se pokusil ukázat, „jak se krajní levice tajně pokoušela použít militantní islám proti vám“. Toto „odhalení“ se snažilo demonstrovat základy konspirace mezi SWP a radikálním islámem. V této snaze nicméně EDL používá citace z pamfletu Chrise Harmana „Prorok a proletariát“, který ve skutečnosti představil argument, že politický islám nemá žádný emancipační obsah, a je ve skutečnosti maloburžoazním hnutím: „…ani socialisté nemohou být islamistům nápomocni. Znamenalo by to odvrhnout jednu z forem útlaku pro jinou, reagovat na násilí, prováděné státem, opuštěním obhajoby etnických a náboženských minorit, žen a gayů, uchýlit se k hledání obětních beránků, které umožňuje pokračující kapitalistické vykořisťování a jeho přechod do 'islámských' forem. Znamenalo by to opustit cíle nezávislé socialistické politiky, založené na dělnících, organizujících všechny utlačované a vykořisťované, a místo toho směřovat ke konci v podobě maloburžoazní utopie, která ani sama o sobě není životaschopná.“ Tuto velmi promyšlenou pozici SWP opustili, protože se snažila uvelebit v politickém islámu v protiválečném hnutí a ve změně volebních výsledků.
(8) EDL photo SHOOT
(9) Redwatch is back
(10) EDL’s links to BNP exposed as antifascists march in Barnsley