Stavme slavobrány! Třikrát hurá Národnímu odporu! Neonacistická scéna se po více než dvou letech vzmohla a odkryla totožnost Tomáše Netolického, který jí svými analýzami situace na krajní pravici soustavně znepříjemňuje život. Zákeřný antifašista odhalen – nyní už jen zbývá vyslat nějaké národně-odporné komando, aby byl dotyčný zlikvidován. Protože národní socialismus si přece rozvracet nedáme, že soudruzi?!
Celý objev Národního odporu, podle nějž by měl být Tomášem Netolickým autor těchto řádků, má jen jednu drobnou vadu na kráse. Článek neobsahuje žádné důkazy pro něco takového, ba právě naopak, přímo v něm jsou obsaženy důvody, proč jím může být jen stěží.
Upřímně řečeno, článek je komický až dojemný. Po úvodním obligátním a trochu nudném vyhrožování následuje stručný životopis autora těchto řádků, životopis, který je až moc pochvalný a aktivity domnělého Netolického snad až zveličuje, což vede neonacistického autora dokonce ke zvolání „Všechna čest“ (což od protivníka vcelku překvapí). Na článku je nicméně patrné, že některé skutečnosti, o nichž píše, zná takříkajíc z rychlíku (abychom neusnadňovali neonacistům jejich "detektivní" hrátky, zmiňme to u těch, na nichž příliš nezáleží: A-kontra začala vycházet roku 1991, ne 1990, zmiňovaná „poměrně obsáhlá kniha o českém anarchismu“ je ve skutečnosti o anarchismu světovém; český anarchismus v ní tvoří jen dvě kapitoly z více než dvou desítek).
Následuje teorie, podle níž chtěl pisatel těchto řádek zůstat „respektovaným představitelem nezávislého hnutí“ a zároveň radikálním antifašistou (autor článku správně poznamenává, že anarchistická kritika Antifašistické akce mj. ze strany autora těchto řádek rozhodně neznamenala odmítnutí jejích aktivit a militantního antifašismu jako celku – měla být jen konstruktivním příspěvkem k této aktivitě – upozorněním na dle některých názorů chybné přístupy). Dvojrole veřejného mluvčího a antifašisty se prý neslučovala, a tak – pozor, následuje odhalení – psal pisatel těchto názorů své militantně antifašistické texty pod pseudonymem. Doklad žádný, pro paranoidní mozky netřeba. Absence dokladů není překvapivá, žádné neexistují a existovat nemohou.
Neonacistický autor skandálního odhalení na jedné straně tvrdí, že pisatel těchto řádek „toho stihl opravdu mnoho“, na straně druhé si ale myslí, že navíc ve svém volném čase ještě analyzuje pod skrytou identitou neonacisty. Patrně se domnívá, že anarchisté nejsou lidé, ale antifašističtí démoni, kteří nikdy nespí, nepracují, nestudují, nenavazují přátelství a lásky, nechodí do hospod atd., jen pobíhají na demonstracích nebo sedí za počítačem a datlují do něj své texty.
Pisatele těchto řádek může skutečně v očích „slušné společnosti“ leccos diskreditovat: antikapitalismus, odmítání NATO, kritika antikomunismu (to vše podepsal vlastním jménem)... sotva však antifašismus, byť i radikální. Když svého času dostal Jakub Polák cenu Františka Kriegla od Nadace Charty ´77, bylo to mimo jiné zdůvodněno jako ocenění mladých lidí narušujících neonacistické demonstrace. Jinými slovy, velice „establišmentová“ organizace tehdy ocenila násilný odpor proti neonacismu. Jestli si autor článku na Odpor.org opravdu myslí, že právě antifašismus může v naší společnosti někoho diskreditovat, pak je na místě otázka, zda spadl z Marsu, nebo z Měsíce. Ostatně, samotní neonacisté přece vždy tvrdí, že antifašismus je dnes „in“ a jeho projevy jsou státem podporovány a antifašisté chráněni. Jak to tedy je? Neuvědomil si snad autor „odhalení“, že právě potvrdil, že tomu sám nevěří?
„Odhalení „ Tomáše Netolického připomíná slavné „odhalení“ webmastera Antifašistické akce z pera Petra Kalinovského z letošního ledna. Tehdy Kalinovský prostě zadal do vyhledávače pseudonym uvedený na stránkách AFA a pak si se seznamu vygooglovaných odkazů vybral ten, který mu nejvíc připomínal antifašistického aktivistu – studenta střední školy, který udělal tu chybu, že na svých stránkách měl svou fotografii v tričku punkové kapely Šanov… Kalinovského akce vzbudila tehdy mezi antifašisty velký ohlas a na dlouhou dobu se bylo čím bavit. Aby se podobné ostudě autor článku vyhnul, pro jistotu žádné důkazy neuvedl.
Hra na odhalování je trapná – zkusme ji ale na chvíli s neonacisty hrát. Tak jako dříve šlo z použitých výrazových prostředků dobře poznat, že pod pseudonymem Karel Kříž se skrývá v týdeníku Republika neonacista Tomáš Kebza (a A-kontra na to jako první upozornila, viz číslo 5/1999), tak i nyní se někteří antifašisté podle nabubřelého jazyka domýšlejí na autora – je jím podle nich čerstvý vegetarián Filip Vávra, mnoha svými soukmenovci vysmívaný nebo dokonce obávaný jako policejní práskač. Z textu lze vyčíst špatně skrývaná závist vůči radikálům z druhé strany barikády, kterým se na rozdíl od něj daří v jejich aktivitách i ve veřejném šíření názorů. I my bychom mohli vytvořit nějakou teorii o mnohočetnosti skrytých identit (a krásnou… :-)) Ale proč ztrácet čas nějakým falešným autorem, který je dost možná rovněž i falešným neonacistou ve službách tajné policie?
Aby bylo jasno – teorie o tom, kdo je skutečným autorem článků podepsaných „Tomáš Netolický“, je pochopitelná. Ne snad proto, že by odrážela realitu českého anarchismu a antifašismu, ale proto, že velmi věrně odráží realitu českého neonacismu. Tedy hnutí primitivních násilníků, kde opravdu může být velkým problémem najít lidi, schopné napsat článek, který by byl alespoň trochu k čtení. U nich je dost možná intelektuální činnost skutečně vyhrazena „vůdcům“ a „předním aktivistům“. Pak se jim může zdát, že to podobně funguje i u jejich odpůrců a že tedy stačí znát těch několik málo jmen lidí, která do omrzení opakují. My ale vůdce nemáme a své aktivisty nedělíme na „přední“ a „zadní“. Což je jeden z mnoha důvodů, proč neonacisté skutečnou identitu Tomáše Netolického sotva vypátrají. Jak prosté, milý Watsone…