Říkají mi, že mám bejt hrdej na svůj národ... A já se ptám proč? Co to vůbec ten národ je? Budu snad lepší, když budu na něco takovýho hrdej? A komu to vlastně poslouží?
Mám spoustu přátel, kteří pro mě hodně znamenaj. Převážně jsou ze stejnýho města jako já. Někteří tu bydlí dlouho, jiní se přistěhovali nedávno. Další jsem poznal na cestách nebo přes net, píši si s nimi a občas se i setkáme. Nikdy mě nějak extra nezajímala jejich národnost. Důležitý pro mě bylo, že nás něco spojuje a že se na sebe můžeme kdykoliv obrátit. To pojítko mezi náma nikdy netvořila příslušnost k nějakému národu, ale společné zájmy a důvěra. I ti geograficky nejvzdálenější kámoši a kámošky jsou mi bližší než některý lidi, s kterýma bydlim v jednom paneláku a měl bych s nima údajně sdílet nějakou „národní jednotu“. Nevím proč bych se měl kvůli tomu cítit šťastnější vedle našeho souseda, který utápí svoje problémy v chlastu, či naší sousedky, která tráví víkendy nakupováním v hypermarketu. Neberu jim to, ale ať po mě nikdo nechce, abych se s nima ztotožňoval na základě jakéhosi národa.
V práci se občas setkávám s lidma, kteří sem přišli pracovat z jiných zemí. Většinou nemohou doma sehnat práci nebo mají potíže uživit rodinu z nízký mzdy. Pozdravíme se, občas prohodíme slovo. Nejsme sice kdovíjaký kámoši, ale rozhodně mi jsou bližší než hlavouni z managementu firmy, ve který pracuju. A to jsou přitom ty kravaťáci stejný národnosti jako já.
Nebudu nikoho posuzovat podle barvy kůže či údajné národnosti, ale podle toho, jaký opravdu je. A to zjistím jenom tak, že ho konkrétně poznám a ne tím, že mu přilepím nějakou národnostní nálepku, která vychází z často omílaných předsudků. Na svou národnost nejsem hrdej, ani se za ní nestydim. Ani pro jedno nevidim žádnej důvod. Hrdej můžu bejt leda tak na to, co jsem kdy sám dokázal. Pro národnost a barvu kůže jsem ale fakt neudělal nic. Je snad nějaký hrdinství nebo zásluha narodit se na jedný straně čáry na mapě? Co kdybych se náhodou narodil na tý druhý straně? To bych se měl stydět? Nebo bych měl bejt hrdej na tu druhou stranu čáry? Nepřijde vám to ujetý? Mně teda jo.
Umím si dobře spočítat, komu by tak nejlíp mohl posloužit jednotný a poslušný národ – tomu, kdo mu chce pohodlně vládnout a těžit z něho. Taky dobře vím, kolik zla v minulosti nacionalismus napáchal. Mocní různých stran proti sobě štvali lidi, který měli spolu víc společnýho než s těma, co je posílali umírat na válečný jatka.
Po ulicích pochodují náckové s hubou plnou keců o národní jednotě a vyřvávají "Nic než národ!" S těmahle agresivníma blbečkama v jednom šiku určitě nikdy nepůjdu. Politikům, kteří tak rádi mluví o národě, aby zastínili fakt, že zas lidi o něco obrali nebo omezili jejich svobodu, věřit taky nikdy nebudu. Já mám jasno v tom, že jsou důležitější věci než pochybný a zneužívaný slovo „národ“.
Moji přátelé jsou VÍC NEŽ NÁROD. Moje máma, s kterou se občas nepohodnu, ale přesto bych jí nevyměnil, je VÍC NEŽ NÁROD. Muzika, díky níž jsem poznal tolik skvělejch a pohodovejch lidí, je pro mě VÍC NEŽ NÁROD. I to moje kolo, který trápím, kdykoli to jde, je VÍC NEŽ NÁROD. A takovejch věcí, který jsou z mýho pohledu VÍC NEŽ NÁROD, bych našel daleko víc.
Příspěvek, který nám Roman poslal, nás inspiroval k vydání nové kolekce samolepek s mottem VÍC NEŽ NÁROD. Také si dovolujeme jeho text doplnit o výběr článků, které se „národem“ z různých úhlů kriticky zabývají:
Většina Čechů nejsou Češi
Podle dostupných informací má svůj původ na území ČR jen asi 10% současných obyvatel České republiky. Zveřejněné informace poukazují na iracionalitu nacionalistické ideologie, která tvrdí, že národy jsou přirozeným útvarem, jenž na světě existují odjakživa. čtěte dále
Obr na hliněných nohou aneb nacionalismus a jeho mýty
Odlišné národnosti i jazykové skupiny existovaly. Jen byly zřejmě definovány a vnímány jinak, než jak je vnímáme dnes. Když to řeknu polopaticky, tak nacionalismus vznikl okolo několika základních idejí – které je všechny možné zpochybnit. čtěte dále
Národ jako výtvor státu
Německý anarchista Rudolf Rocker (1873-1958) byl nejen současníkem nacistického vůdce Adolfa Hitlera; svým životem a postoji se především stal jeho protipólem. čtěte dále
Na jedné lodi?
Na počátku byla tlupa, nikoli impérium. Osamělé vory sběračských a loveckých skupin křižovaly krajinu dlouho předtím, než vznikl Řím. Metafora jedné lodi je jako kouzelný recept. Ukazuje, jak s pomocí představy, že neplujeme každý sám, ale všichni spolu, stmelovat odlišné vory a budovat impéria. Je ale představa společné plavby, společných vítězství a společné zkázy udržitelná? čtěte dále
Národ na tenkém ledě. Propadne?
Kvůli vzrůstající agresi (zejména) mladých neonacistů, ale i díky celosvětově rozšířenému a intenzivnímu vztahu člověka k národu, nacionalismua v neposlední řadě i díky stále probíhajícím krvavým konfliktům, jejichž společnou rozbuškou je národní odlišnost, jsme se rozhodli toto číslo věnovat tématu národa. čtěte dále
Diagnóza: nacionalismus
Nacionalismus hýbe světem i člověkem. Je celosvětově rozšířený, mnohými velebený, mnohými pouze akceptovaný, jinými nenáviděný. Zároveň hraje rozhodující úlohu v politice mocných, po moci toužících i nemocných. čtěte dále
Jiná národnost? Pal!
Stěžejní prvky společnosti, které ji aktuálně utvářejí i ničí, musí být neustále vystaveny radikální kritice. Mnohdy slepá ulička zlaté střední cesty je i dnes velice populární. V drtivé většině příkladů slouží jako alibi, které umožňuje být lhostejným a apolitickým, respektive a priori kompromisním a v posledku nic neřešícím. Kdokoli zdůrazňující nutnost zaujmout angažovaný a nekompromisní postoj je odsouzen jako asociální extremista. čtěte dále
Národ jako produkt války: Vznik národa podle Michela Foucaulta
Jaký je vztah mezi státem a národem? A jak se k pojmu národ, který se tváří jako zastřešení všech společenských skupin, vztahovaly jednotlivé složky společnosti v době, kdy se moderní národ tvořil? Velmi podnětný příspěvek k těmto otázkám je genealogie národa od Michela Foucaulta, zpracovaná na francouzském příkladu a obsažená v jedné z kapitol jeho nedávno vydané knihy Je třeba bránit společnost. Foucault zde upozorňuje na tři hlavní pojetí národa ve Francii v 18. století: absolutistické, buržoazní a aristokratické. čtěte dále
Udělej to sám! SAMOLEPKY PŘIPRAVENÉ PRO TISK!
Stáhněte si samolepky upravené přímo do profesionálního tisku. Nemusíte s nimi nic dělat. Stačí je jen donést (třeba na flash disku) někam, kde vám je vytisknou a začít zdobit šedivé ulice měst ke stažení zde v pdf (stáhnete pravým tlačítkem myši a Uložit odkaz jako...)