Národní strana je českým mediálním homunkulem. Mikropartaj postrádající intelekt i zástupy příznivců, přesto vytrvale straší v českém veřejném prostoru a jako magnet přitahuje kamery televizních štábů.
Nezájem o xenofobní program v podání Edelmannové a Sedláčka potvrdil i mizerný výsledek v nedávných krajských volbách. Strana kandidovala pouze ve dvou krajích, nezískala ani půl procenta z odevzdaných hlasů (Středočeský kraj 0,41%, Moravskoslezský 0,28%). Trůn po někdejším populistickém vůdci Miroslavu Sládkovi tak zůstává stále prázdný. Unylý řečník Vandas, předseda Dělnické strany postrádající charisma, si o takové metě může nechat jen zdát. Čekaní na příchod českého Haidera nebo Le Pena tak pokračuje. Každý adept s touto ambicí má však ztíženou startovací pozici. Xenofobně-rasistickou agendu si po konci Sládkovy SPR-RSČ mezi sebe rovným dílem rozdělily prakticky všechny parlamentní strany. Jediný relevantní rezervoár sil zůstal právě v hnědých vodách neonacistické subkultury. Neonacisté, z nichž řada se v letech 2004 - 2006 akcí Národní strany účastnila, však dali v současnosti přednost Dělnické straně.
I přes tyto skutečnosti je Národní strana vytrvalým miláčkem českých mainstreamových médií a i z tohoto důvodu stojí za to nahlédnout kaleidoskopickým kukátkem do panoptikálního světa "národních vlastenců".
Nick Griffin a Petra Edelmannová
Svoboda a samospráva, pro královnu silná káva
Nedávno proběhl v Anglii festival Britské národní strany (BNP), tzv. Red, White and Blue festival. Jako zástupci českých "národovců" sem byli přizváni členové Národní strany (NS), jak uvádějí na svém webu. Už při zběžném projetí reportu se dozvíte spousty informací. Pokud se zvládnete prokousat opravdu silnou dávkou patosu a emocionálního popisu vysoce přátelské atmosféry, dozvíte se například, že i prasátko se ogrilovalo, předsedkyně NS Petra Edelmannová má společné "rysy" s předsedou Národní demokracie (švédská obdoba Národní strany) a spousty dalších informací týkajících se naší společné bílé Evropy.
27. října přiletěl na oplátku do Prahy předseda BNP Nick Griffin. Druhého dne, na státní svátek 28. října, vystoupil po boku Petry Edelmannové a Marca Abramssona (předsedy švédské Národní demokracie) na Václavském náměstí. Podle vlastních slov přijel "oslavit 90. výročí osvobození Československa od rakousko-uherské nadvlády". Doufejme tedy, že pro Nicka to nebylo jen ojedinělé plácnutí do vody za účelem utužení vztahů mezi evropskými nacionalisty bez širších souvislostí a jeho spanilá jízda po Evropě bude pokračovat. Předseda BNP tak jistě podpoří i další národnostní skupiny bojující za osamostatnění, například v baskickém Bilbau nebo irském Belfastu. Nejsme si však jisti, jestli on lišák Nick neumí jenom přijít devadesát let s křížkem po funuse. A navíc - co by na to řekla stará dobrá Anglie se svým ryze "demokratickým" politickým uspořádáním?
Nick Griffin za mlada
My nic, my Češi
Petra Edelmannová si s celou svojí partají zakládá na tom, že nemá rozhodně s neonacisty nic společného. Dokonce se snaží tvářit, že proti nim bojují. Tyto proklamace pak dělají z návštěvy české Národní strany na Red White and Blue festivalu ještě větší nonsens. Již v roce 2002 se podařilo reportérům BBC zjistit, že se festivalu zúčastnilo několik vůdčích osobností největší mezinárodní neonacistické organizace Blood and Honour a její rádoby-teroristické pobočky Combat 18. Hudební doprovod obstarával jeden ze zakládajících členů skupiny Skrewdriwer (nechyběl mocný hajlung, tak příznačný nejen pro britské "patrioty"). Ten byl následně vystřídaný cédéčky s SS mašírovací muzikou. A aby nevypadal tento festival "vlastenectví a patriotismu" jako nějaká obyčejná hudební nazi-show, mohli jste si zde koupit i knížku! Například "My Awakening" od jednoho z nejvýznamějších členů Ku Klux Klanu, Davida Dukea. Ty, kteří litují, že prošvihli akci se skutečně vydařeným programem, můžeme uklidnit, návštěvy neonacistů na akcích pořádaných BNP jsou pravidlem i dnes.
Zakladatel BNP John Tyndall (vlevo)
Národní strana a Sinn Fein, příjde náš den?
Sjezdy fašizujících, ehm, pardon, vlasteneckých partají dnes nejsou bohužel nic zvláštního. Že Národní straně nevadí účastnit se neonacistického srazu také tolik nepřekvapí. Jak asi ale česká delegace vysvětlovala místním Britům své prohlášení z minulého roku: Severní Irsko – konec okupace? Mimo toho, že si autor pravděpodobně ani nevšiml, že okupace Severního Irska ještě neskončila, nebral v potaz ani to, že necelé 4 měsíce před vydáním tohoto prohlášení na demonstraci v Dublinu prohlásil Gerry Adams, předseda Sinn Féin: "A pro každého, kdo by chtěl v Irsku žít, pracovat či studovat, jste vítáni." Dosti odlišný postoj od xenofobní rétoriky Národní strany. Spisovatelé z webu NS tak nějak zapomněli, že ne každý vlastenecko-osvobozenecký boj se jim bude hodit do krámu.
Fakt, že Národní strana podporuje Sinn Féin, kterou BNP nemá zrovna v lásce, a že jejich programy jsou v podstatě pravý opak, ale nikdo nezkoumal. Jak výstižné pro prostředí neonacistů a neofašistů. Všichni tihle „vlastenci“ přeci tak strašně nenávidí Židy a Romy, přesto je řada z nich sama židovského či romského původu. A nejednoho mužského člena jejich rádobystraniček a různých "autonomních buněk" (autonomních, přestože jsou jejich členové zároveň i členy politických stran) přitahují nejen těla genderu ženského. Přesto dokáží fanaticky křičet a pištět, když se chce Brnem projít několik gayů a leseb, kteří jim nijak neubližují. Pouze se za svou sexuální orientaci nestydí. Nemají totiž proč. Stopy logiky u těchto „vlastenců“ radši vůbec nehledejme.
Zlá žena
Ale své vypovídá i to, že nikoho z Národní strany nejspíš nenapadlo zeptat se prominentního člena BNP Nicka Eriksena na jeho názor na českou delegaci vedenou Petrou Edelmannovou. Nick Eriksen byl číslem 2 na londýnské kandidátce pro místní volby, které se konaly letošního 1. května, a měl výraznou šanci v nich uspět. Eriksen je autor krajně autoritářského (jak dnes rádi neofašisté i neonacisté říkají - "politicky nekorektního") blogu Sir John Bull, fungujícího od roku 2005. Ve svých článcích se kromě útoků na liberální společnost a výpadům proti imigrantům a bořitelům tradičních hodnot - gayům, feministkám, environmentalistům a antimilitaristům, pustil i do žen. Tedy nejen do "feministek a leseb", jak fašisté s oblibou přezdívají všem emancipovaným ženám, které usilují o rovnoprávnost a odporují patriarchálnímu šovinismu, ale do všech žen. Tedy i do těch bílých matek, zachovatelek naší rasy a spolubojovnic politických vojáků nacionálního socialismu.
Volební program BNP: Sex a násilí
Na svém blogu Eriksen například uváděl, že "ženy jsou jako gong, je potřeba do nich pravidelně bít". Možná by uvítal možnost praštit si i do Petry Edelmanové a zjistit, jestli české "gongy" znějí stejně jako anglické. Kdo ví. Každopádně v listopadu 2005 Eriksen napsal mimo jiné, že "matky by neměly nikdy chodit do práce", a popisoval ženy, které se soustředí na kariéru jako "nepřirozené a zlé". Prostě – "zlá Petruška chodí do práce a proto si zasluhuje nabacat."
Ve svém nejotřesnějším příspěvku ze srpna 2005 napsal Eriksen tyto perly: "Nikdy jsem nepochopil, jak se tolik mužů nechalo přesvědčit feministickou mytologickou mašinérií o tom, že znásilnění je nějaký závažný zločin (...) Znásilnění je prostě sex. Ženy mají sex rády, takže znásilnění nemůže být fyzicky nic strašného. (...) Domnívat se, že znásilnění, bez použití násilí, je vážný zločin, je jako domnívat se, že cpát ženu čokoládou je strašný zločin. (...) Ženám by vadilo mnohem víc, kdyby jim někdo ukradl kabelku, než kdyby je někdo znásilnil."
Petra Edelmannová by byla pravděpodobně poněkud překvapena, kdyby ji v Anglii její hostitelé počastovali nejprve několika dobře mířenými ranami, aby ji pak pro její vlastní potěšení znásilnili. Možná by po takovém zážitku pochopila, jakým lidem podávala ruku a koho pozvala na návštěvu Prahy.
Škoda, že Petra Edelmannová nemohla v Anglii osobně probrat tyto rozpory. Ve Francii se musela totiž od delegace oddělit kvůli nemoci svého syna. V hierarchickém systému delegace Národní strany se pak zřejmě nenašel nikdo na úrovni sic "nepřirozené a zlé" ale stále führera Edelmannové, a tak zůstaly programové disharmonie nevyřešeny. A v Praze na to již nejspíš nebyl čas, vyvoněný hummer čekal, a Karlštejn zde taky nebude pořád, že.
Přitom stačilo tak málo. Kolegové jí mohli v Anglii například koupit časopis Antifašistické akce Irsko "No Quarter", ve kterém se o BNP dočtete až až. A kdyby pro příště náhodou nevěděli kde ho sehnat, můžou se zeptat u opěvovaných Sinn Féin. K dostání je totiž v každém jejich bookshopu.
Tohle ale není jediný případ, kdy si čeští ochránci rasy a národa nevidí na špičku nosu. Při loňském pokusu o mašírung židovským městem 10. listopadu 2007 si dokonce čeští kamaraden od kolegů ze Severního Irska půjčili vlajku paramilitantní loyalistické organizace Ulster Volunteer Force (UVF). Jak ale sami jistě tuší, tato organizace získala své zbraně za pomoci izraelské rozvědky, která je původně zabavila Organizaci pro osvobození Palestiny (PLO). Další organizace, která s UVF spolupracovala a dělila se s ní i o zbraně, je loyalistická bojůvka Ulster Defence Association (UDA), jejíž vlajka vlaje na stožáru společně s vlajkou Izraele. Jistě se ale najde nějaká výmluva: Například, že mezi organizacemi došlo v roce 2000 po bezmála dvacetileté spolupráci k rozbrojům (především šlo o rozdělení teritorií při prodeji tvrdých drog irské mládeži). To jistě odsune další nacionální nonsenc do pozadí a přítomnost vlajky UVF na demonstraci proti sionismu absolutně omluví.
Zazvonil zvonec...
A jak celá "nazi-show" skončila? Na Václavském náměstí se sešlo několik desítek příznivců Národní strany, odečteme-li okolní čumily, novináře, policii a zbloudilé turisty. Z projevů Nicka Griffina upozorňujícího na pokus severní Afriky o ovládnutí Evropy a emocionálního výblitku Petry Edelmannové o spolupráci evropských nacionalistů nemohlo vzejít nic jiného než záchvat Pavla Sedláčka, který to už nemohl vydržet a při představě spousty blonďatých chlapečků a holčiček hrajících si uprostřed pevnosti Evropa spustil o "negrech" a "žlutých hajzlech". Státní aparát podle očekávání reagoval rozpuštěním - dle zásady: "nepřemýšlej a nevysvětluj, rozpusť a zakaž".
Velice rychle reagovaly i muslimské spolky u nás, a to trestním oznámením. Národní strana je označila za "ničitele křesťanské Evropy" a jejich členy nazvala "bratry a souvěrci těch islamistů, kteří v pondělí 27.10. ukamenovali ženu obviněnou z cizoložství". Můžeme si oddychnout, naštěstí v několika minulých stoletích nespáchal žádný "nebarevný Evropan - křesťan" žádný čin proti lidskosti. Odpustíme-li jim totiž několik holocaustů, shození atomových bomb a zálibu v etnických a rasových čistkách, dá se říct, že jsou Petřini bratři a souvěrci čistí jako lilium.
Aktuální zprávy naznačují, že Národní strana bude pokračovat ve svém agitačním cirkuse a dál bude plnit stránky novin. Principál Sedláček i s několika kusy ochočené zvěře zatím připravil minipředstavení v Brně. Další štace nejsou známy, ale je pravděpodobné, že časem dorazí i do vašeho města.