Možná jste někdy měli možnost slyšet městskou legendu o tom, kolik procent policistů podle statistiky sympatizuje s neonacisty. Podobná statistika nebyla pravděpodobně nikdy vypracována a pokud by byla, jistě by nebyla zveřejněna. Důvěrou lidí ve stát a jeho ozbrojené složky, které jsou tu samozřejmě jen od toho, aby chránily a sloužily nám, občanům, by taková statistika otřásla.
Samotné Ministerstvo vnitra se k této problematice staví velmi vlažně a doslova uvádí "Trestnou činností policistů se zabývá Inspekce ministra vnitra. Podle vyjádření tohoto orgánu se při výkonu své působnosti setkává s projevy extrémních postojů pachatelů velmi výjimečně". Viz článek Informace o problematice extremismu za rok 2006 (str. 9, poznámka pod čarou č. 7). Odpor k podobným výzkumům mají ale i samotní neonacisté, kterým by tato fakta mohla rozbourat jejich pěstěnou image „revolucionářů utiskovaných židovským systémem“ a navíc by už nemohli nosit své oblíbené oblečení s heslem A.C.A.B. – All Cops Are Bastards (Všichni policajti jsou svině). Přesto se čas od času na veřejnosti objevují útržkovité informace o provázání ultrapravice s policií.
Pro konkrétní příklady nemusíme chodit daleko. Stačí připomenout brněnského nazihooligana Petra "Sumce" Chytila z gangu JKG, kterého při společném přátelském popíjení 10. května 2006 omylem zastřelil Radek Kurdiovský. Chuligáni z JKG jsou proslulí svou proklamovanou nenávistí k policii. Jaké bylo překvapení veřejnosti, když se ukázalo, že Kurdiovský v té době pracoval jako člen speciální jednotky okamžitého zásahu brněnské městské policie. (více)
Vzpomenout můžeme také na Jakuba Burgera z Vinařic na Kladensku, studenta pražské policejní akademie, který byl letos nucen odejít od policie po zveřejnění fotografií na našem webu, kde s dalšími kladenskými neonacisty z organizace Autonomní nacionalisté Kladno (dnes Autonomní nacionalisté střední Čechy) hajluje. (více)
Nemůžeme zapomenout ani na Milana Tobiáše, bývalého městského policistu z Prahy 10 a člena KDU-ČSL, který byl od policie vyhozen poté, co byl zadržen na demonstraci neonacistického Národního odporu. Od té doby se po boku členů Národního odporu pravidelně objevuje na jejich akcích a svou politickou inklinaci již nijak neskrývá. (více)
Nepřekvapí nás potom ani účast bývalého policisty Tomáše Čermáka (toho, který se proslavil zpacifikováním Kateřiny Jacques 1. 5. 2006) na demonstraci „Proti zelenorudému teroru“ v režii fašistické Vlastenecké fronty (více zde). Ostatně samotná Vlastenecká fronta šla v nadbíhání polici nejdál a letošní první máj zasvětila oslavám policie (více zde), což vyvolalo ostré odmítnutí ze strany jejich radikálnějších kolegů.
Dnes se ale chceme věnovat jinému policistovi, jehož případ zatím není mediálně známý.
Je jím Michal Kašpar, jednatřicetiletý usměvavý mužík nevelkého vzrůstu z Pardubic. Michal v roce 1994 vystudoval SOU Společného stravování v Teplicích nad Metují, 8 let pracoval jako kuchař v penzionech Skály a Adršpach a zhruba rok je strážníkem městské policie v Pardubicích. Potud je vše normální. Michal ale není jen strážníkem městské policie s číslem 044. Ve svém volném čase se Michal pohybuje mezi náchodskými rasistickými hooligans, ale mnohem zajímavější je fakt, že se Michal angažuje v organizaci na pomoc neonacistickým vězňům "Organization for POW". POW - prisoners of war, tzv. „váleční zajatci“, takto jsou v neonacistické hantýrce označování všichni uvěznění neonacisté a to dokonce i ti, kteří se ve vězení ocitnou za aktivity, které nemají s politikou nic společného. Kromě Organization for POW se v pomoci vězňům angažují i další organizace, které mají společný web www.pows.tk. V rozhovoru s představitelem vydavatelství Litera skripta manet na stránkách Národního odporu, které se na těchto stránkách podílí, se doslova píše: "POWs.tk – je webová stránka, kterou spravují lidé ohledně POW. V současné době na jejím provozu pracuje množství organizací z ČR i SR, namátkou Organization for POW, Národní Odpor, Blood and Honour, Combat 18, White Justice, Nové svobodné Slovensko, dojednává se podpora od nově založené pobočky Hammer skins v ČR, a také Litera scripta manet, a spousta lidí, kteří se hlásí k pomoci POW. Nikdy jsme nerozlišovali, zda ten je z té či té organizace, zda je to NS, fašista, vlastenec či cokoliv jiného. Pro nás jsou podstatná 2 měřítka: myšlenka 14 words a ochota pomáhat POW jakýmkoliv způsobem."
Kontaktní mail na Organization for POW uvedený na těchto stránkách patří právě Michalu Kašparovi.
Podpora těchto organizací je založená na shánění finančních prostředků pomocí sbírek, koncertů neonacistických kapel a distribuce neonacistických materiálů. Z těchto peněz pak stíhaným a vězněným neonacistům platí právníky a soudní výlohy, popřípadě podporují jejich rodiny. Organization for POW, které je Michal členem, se zabývá komunikací s vězni a stíhanými, kterým také poskytuje právní rady a jinou pomoc.
V interním dokumentu Organization for POW s názvem Problematika POW se dále píše: "Já se přikláním k tomu, aby za P.O.W. byli označeni ti, jež soustavnou a uvědomělou činností konají ve jménu bílé rasy. (...)
Proto slůvko soustavná - tedy dospění k bodu, kdy si člověk uvědomí, že bílá rasa je to nejcennější, co na světě má, a že narodit se jako bílý je ctí a výsostným právem těch nejlepších. A uvědomělý zase značí být hrdý na to, že jsem bílý. Tedy chovat se a jednat tak, jak je bílým lidem vrozeno a negroidi ani mongoloidi se tomu naučit nemohou, ani když chtějí. (...)"
Až se bude Michalův zodpovědný nadřízený dušovat, že s ním nikdy nebyly žádné problémy a že prošel psychotesty, můžeme se jen sarkasticky pousmát. O tom, že zájemce o práci u policie nesnáší „buzeranty, feťáky, černý a přistěhovalce“ vám nikdo u přijímacího pohovoru vyprávět nebude.
Ostatně jakou mentalitu můžeme čekat u lidí, jejichž náplň práce zahrnuje použití donucovacích prostředku pro dosažení zákonnosti, která se v praxi mění na přesvědčení „Zákon jsem já“. Kolika policistům dělá na ulici dobře jejich pozice autority, proti které se prakticky nelze bránit? Kolikpak „policejních přehmatů“ už vyšetřila „nezávislá“ Inspekce Ministerstva vnitra? Policisté dobře vědí, že jsou fakticky beztrestní a mnozí z nich z této situace maximálně těží.
Proto zdaleka není důležité, kolik lidí u policie se hlásí přímo k neonacismu nebo fašismu a jaké mají policisté s neonacisty vztahy.
Bylo by jistě zajímavé nechat všechny policisty, aby se zárukou anonymity vyprávěli o svém politickém přesvědčení nebo postoji k menšinám. Toho se ale s největší pravděpodobností nikdy nedočkáme.
Fotogalerie:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |