Stejně jako v předešlém roce se i letos Antifašistická akce rozhodla připomenout 1. máj v jeho nepokřivené podobě a přihlásit se hrdě k jeho anarchistické a sociální tradici a původního ducha tohoto svátku rozšířit o protirasistickou myšlenku a spojit ho s osvětou a nekomerční zábavou v podání interpretů, kteří mají co říci.
Po roce se Festival proti rasismu vrátil na místo činu – Císařskou louku v Praze. Již s velkým předstihem bylo jasné, že půjde o nevšední záležitost dalece přesahující obvyklé meze. Přispěla k tomu především pestrost účinkujících, kteří reprezentovali různé hudební žánry a dorazili ze tří světových kontinentů. Příkladný byl postoj některých interpretů, kteří se aktivně zapojili do propagace celé akce. V různých koutech České republiky probíhaly benefiční akce a sbírky na finanční zajištění festivalu.
S tím, že dorazí hodně lidí, se počítalo. Že jich však bude nakonec podle odhadu majitele areálu skoro osm tisíc, čekal málokdo. Odhadovat počet lidí v členitém prostoru je vždy ošidné, nicméně podle tržeb na občerstvení, jídle, rozebraných letáků apod. je jasné, že počet návštěvníku výrazně převýšil číslo 5000. Velmi milé bylo pozorovat, že se dostavili lidé všech možných generací – od dětí v kočárku po důchodce. Je samozřejmé, že převažovali mladí lidé a to zdaleka nejen z HC/punkové subkultury, ale i teknaři, hopeři, hippies, fotbaloví chuligáni, psychobillisté, lidé s emo ofinami ale samozřejmě i takoví, na kterých nebyla na první pohled vidět jakákoli subkulturní příslušnost. Naštěstí byl prostor pro festival oproti minulému ročníku podstatně rozšířen, takže nedošlo k problémům s místem. Přijeli jednotlivci a skupiny z ČR a nechyběli ani návštěvníci ze Slovenska, Polska, Německa, Rakouska, Řecka, Ruska a dalších zemí. Není nadnesené tvrdit, že se z MAY DAY stala mezinárodní událost.
Zábava i osvěta
Hudební stránku festivalu zajišťovala dvě pódia a sound systém Cirkus Alien s podporou Groupe Guma Guar. Na velmi dobře ozvučeném hlavním pódiu se vystřídaly ve vymezených časech skupiny Edelweiss Piraten, Green Smatroll, La Fraction (Francie), PSH, Envy (Japonsko) a Propagandhi (Kanada). Druhé podium se nacházelo ve stanu a vystoupily na něm PNS, Roxor, Sporto, Brutal Knights (Kanada) a Lara 303. Není pochyb, že každý si přišel na své a kapely si svou produkci užívaly stejně dobře jako jejich fanoušci.
Na programu ale nebyla jen zábava. Kdo chtěl, mohl v rámci „Politického stanu bez politiků“ navštívit přednášky Boba Kuříka (Zapatisté), Ondřeje Slačálka (Anarchismus pro 21. století?) Antifašistické akce (Antifašismus a vše kolem něj), Kolektivně proti Kapitálu (Krize a dělnická třída v ČR), Freedom not Fear (Jak se dělá politika zdola? a Jaká práva občanů stát aktuálně ohrožuje nejvíc?) a workshop Homofobie a (anti)fašismus. Návštěvníci měli možnost shlédnout výstavu „Oběti neonacismu po roce 1989 v ČR“, upravenou pro účely festivalu, nebo informační panely o antifašistické praxi.
Samozřejmostí May Day festivalu byla i účast spřízněných organizací a alternativních médií, mezi nimiž jmenujme například Československou anarchistickou federaci, Anarchofeministickou skupinu, časopisy A-kontra a Bloody Mary, Kolektivně proti kapitálu, projekt Realita.tv, kolektiv Krtkovy kolony, Food not Bombs nebo squat Milada. Tyto skupiny se prezentovaly svými stánky, výstavami, letáky apod. Nechyběly ani stánky nezávislých distributorů s hudebními nosiči či oblečením. Prezentovaly se zde i dva tetovací salony, které berou jako přirozenou věc přihlásit se k myšlenkám antifašismu. Navštevníci si mohli odpočinout u čaje v orientálně laděné čajovně, u stánku s fairtrade zapatistickou kávou, pochutnat na točené veganské zmrzlině nebo u stánku s čistě veganskými koláči, muffiny a dalšími sladkými pečenými výrobky. Na festivalu se podávalo výhradně bezmasé jídlo, přičemž naprostá většina byla veganská, což jen ukazuje, že anarchisté a radikální antifašisté o osvobození zvířat planě nemluví, ale jednají.
Na festival zavítal i ministr v demisi Karel Schwarzenberg. Třídně málo uvědomělá a zaskočená ochranka potentáta vpustila. Radikální sympatizanty můžeme uklidnit, že AFA ze své nenávisti vůči vládě a státu přes toto gesto nepoleví. V krátkém hovoru s panem ministrem jsme se navzájem ujistili o přetrvávající neshodě, jak problém rasismu a fašismu řešit. My jsme spíše pro násilí, on nikoliv.
Na své si přišli i rodiče s dětmi. Pro ty nejmenší byl vyhrazen prostor s hračkami, houpačka a nafukovací hrad. Pískoviště z technických důvodů tentokrát bohužel nefungovalo, za což se omlouváme.
Jiný svět je možný
Své vlastní poselství přinášela i samotná forma, jakou byl festival organizován. To znamená na nekomerčním základě, bez reklam a sponzorů, v duchu DIY principů. Celá akce byla financována na základě sbírek a benefitů. Vstup na festival byl zdarma. Když se někdo chtěl spolupodílet na nákladech, mohl přispět do improvizované kasičky u vstupu. Kapely zahrály jen za cesťák a jídlo. Všichni z realizačního týmu a od stánků (když nepočítáme stánky provozovatele areálu) pracovali zdarma.
Z hlavního pódia nezaznívala jen hudba, ale také několik antifašistických projevů či slova členky ČSAF o kořenech prvomájové tradice. Navíc každému příchozímu byly u vstupu nabídnuty letáky Antifašistické akce. Politický přesah festivalu byl tedy jednoznačný.
Podle ohlasů jak z řad organizátorů tak i návštěvníků, byl průběh festivalu vynikající a bezproblémový, když nepočítáme úraz, kdy si jeden návštěvník nešťastnou náhodou zlomil nohu, nedostatek stanů, který se ale nakonec podařilo uspokojivě vyřešit a informační chaos mezi pořadateli, který nakonec zapříčinil, že z pódia nezazněl projev skupiny Kolektivně proti kapitálu. Potěšující je také skutečnost, že naprostá většina účastníků respektovala zákaz focení. May Day měl i ten rozměr, že se zde setkávali lidé, vytvářely se nové kontakty, což bude mít bezesporu vliv na dynamiku antifašistického hnutí. I když organizačně stál festival mnoho sil, jeho pozitivní atmosféra nám rozhodně vlila do žil další energii, kterou využijeme v pokračujícím boji proti všem formám útlaku.