Máme za sebou první výročí krveprolití na CzechTeku 2005. Vnitro vedené disidentem Bublanem tehdy zaútočilo na technaře i na zdroj slávy disentu – odpor proti státnímu dirigismu (DIY). Technaři loni splnili všechna vyslovená přání policejního představitele Husáka (zaznamenaná TV NOVA) a přesto byli napadeni. Letos se nebrání obviňování, že loni jednali ilegálně, a přijali i stanovisko Moci „bavte se kde vám řekneme nebo dostanete výprask“ (tak to popsal konopný ombudsman Marek Jedlička v MFD 31.7.06). Husák byl po podrazu povýšen na policejního prezidenta a hodně lidí bez odporu přijalo fašistický podvod – Moc si s lidmi dělá co chce a říká, že je tím chrání. Letos jsme svědkem krveprolití ještě brutálnějšího. O něm níže, věnujme se zatím naci(onali)stickému dění, neboť naci(onali)smus je zdrojem i letošního krveprolití.
Ač to v žádných volebních slibech nebylo, policejní sbory „států svobodného světa“ chrání seriál naci(onali)stických talk-show s pochody. Nejvýraznější je to teď v Německu, ale ani Česko není výjimkou. Zdejší průběh tohoto seriálu přitom musel znejistit i samotné naci(onali)sty.
22.7. ve Svitavách „White justice“ prohlásila nácka za „ušlechtilého člověka se vznešenými ideály“. Dotyčný „nácek ušlechtilý“ ovšem sedí na Mírově za vraždu. Co si tedy musel myslet nac(ional)ista pochodující o týden později po pod prapory Národních korporativistů v Chomutově, když tam slyšel „stovky vrahů se rekreují v našich vězeních za peníze daňových poplatníků… Mají snad životy obětí menší cenu, než životy vrahů?… Oko za oko, zub za zub, smrt za smrt.“ Není mi známo, že by někdo vyrazil na Mírov zásady naplnit a „nácka ušlechtilého“ odpravit, nac(ional)isté dali přednost hospodám.
V Praze jiní nac(ional)isté, především z Vlastenecké Fronty, sepsali 6 výroků z posledních devíti let údajně hanobících národ, a u soch čurajících pánů vyhlásili opakování estébácké akce Asanace – vybraní autoři mají táhnout pryč. A zatímco ve světě kapitál organizuje války a hladomory, Petra Edelmannová za Národní stranu podpořila (www.narodni-strana.cz/clanek.php?id_clanku=1934) rozhodnutí „států svobodného světa“ stát se pevností, která oběti kapitálu nepřijme. Po srpnu 1968 opustilo Československo na 127 tisíc lidí (zdroj F.Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech), a svět je přijal, i když zde nehrozila válka ani hlad – pouhý zlomek tohoto počtu z Afriky podle profesionální Češky svět přijmout nesmí? Vždyť jako Češi tehdy chtěli na Západě pracovat! Pod dozorem esesáků věřících „padne-li Hitler padne i Evropa“ se kdysi v pevnostech - koncentrácích přežívající vězni měnili v hladové, nemocné a umírající kostlivce, „múzlmany“; co jiného než nové „múzlmany“ takto zkouší ‘produkovat’ „státy svobodného světa“?
19.srpen byl pro evropské nácky Dnem nejistoty. Marš Wunsiedelem se jim loni nepodařilo uspořádat, a tak v roce 2005 i letos uctívali nacistické zločince náhradními pochody jinými městy a státní ozbrojenci pro ně vyklízeli ulice od lidí stojících proti nim. Naši naci(onali)sté se už nekryli, jako kdysi Národní aliance, výročím okupace vojsky „bratrských států“ (1968) a pod hlavičkou Národního korporativismu se v Opavě přímo hlásili k odkazu nacistů. Čtyřprocentní humus ven, homouši za mříže, komunisti za mříže, řvalo osmdesát mladých v čele s antikonfliktním týmem Policie. Tomu to nevadilo, snad proto že na rozdíl od originálu naci(onal)isté dneška neslibovali zavřít (vládnoucí) socdemáky. Rodina je základ státu – řvala taky Petřivalského mládež, a přestože mnoho rodin nemůže plodit děti, homosexuálním párům takové soužití dopřát nechce. Homosexuálům vůbec nejde o mezilidské vztahy ale o rozvracení národa, řečnila před divadlem fašounská dvojka Fojtík a já oslovil jednu ženu „paní, nevíte, kdo to je?“ „Asi republikáni a skini“, odpověděla. „Takže fašisti“ na to já; „verbež“ zase ona. V kraji, kde měl kdekdo onkla v Rajchu, verbež s replikou praktik Říše neuspěla. Sympatie aspoň tří Opavanů získala, jen když odmítla hegemonii Ameriky a jejich základnu v České republice.
3.září 1941 naci(onali)sté zahubili prvních 600 vězňů Cyklonem B a po tomto „úspěchu“ rozšířili Osvětim o vyhlazovací Birkenau-Březinku. 65 let poté má spojení kapitálu s naci(onali)smem na svědomí krveprolití na Blízkém Východě.
Palestincem byl původně každý, kdo žil a měl kořeny v Palestině - žid, muslim, křesťan i drúz. Roku 1920 se Palestina dostala pod britskou „mandátní správu“, která rozdělila společnost, aby mohla lépe panovat. Podpořila představy otce sionismu Theodora Herzla udělat si zde vlast a začala Palestincům konfiskovat půdu a zvyšovat daně, aby prodali půdu přistěhovaleckým společnostem. Dnes jsou za Palestince označováni místní Arabové, proti nim stojí zástupci více než stovky národů s potvrzením o judaismu, Araby nevyjímaje. Jindřich Havlík v knize „Návštěvou ve Svaté zemi“ píše: „napětí, strach, nenávist, ozbrojené útoky… se tak staly fenoménem doby, v níž jeden národ chtěl uchovat své území a druhý se totéž území snažil získat společně se suverenitou.“
Nacionalistický militarismus spojený s náboženským fundamentalismem dělí lidi betonovou superzdí a elektrickými ohradníky. Přitom ještě premiér Rabin dohodami z Osla sliboval, že zástupci více než stovky národů budou žít v míru i s Palestinci, a Palestincům místo nezávislosti (slíbené OSN) nabízel rostoucí příjmy. Vývoj se změnil 5.listopadu 1995, když Rabina zavraždil pravicový náboženský aktivista Amir. Předseda Nejvyššího soudu Aharon Barak, člověk který přežil holocaust, pak v přítomnosti izraelského prezidenta přirovnal stav Izraele k nacistickému Německu – „mohlo-li se to stát v zemi Kanta a Beethovena, může se to stát kdekoliv.“ A stalo se mnohé z toho, co v nacistickém Německu – ustaly levicové protesty proti drancování na olupovaných územích a proti rostoucímu státnímu autoritářství, pravice uspěla s označováním míru za riziko, graffiti na autobusové zastávce v Jeruzalémě předpovědělo vyhlazení (shoah) Arabů! Michel Warschawski v knize „Otevřený hrob“ tato fakta doplňuje zdůrazněním vedoucí úlohy fundamentalistických náboženských a ruských stran, a vše komentuje jako „šílený spěch k vlastnímu zničení“.
Nyní jsme svědky obvyklých zázraků ve „státech svobodného světa“. Staré bomby uvolňují izraelské sklady a prý jsou cíleně zaměřovány na pozice bojovníků Hizballáhu, a přesto ničí a zabíjejí jiné. Současně z Bruselu hlásí, že nelze svazovat Izraeli ruce „ve chvíli, kdy telavivská vláda schválila mohutnou pozemní operaci.“ (LN 02.08.06) „Státy svobodného světa“ svolávají „dárcovskou konferenci“, aby se vybraly peníze na nápravu škod způsobených s jejich podporou.
26.7.06 jsem na pražském Náměstí Míru na podporu Izraele slyšel vzývat Hospodina a viděl antikomunistu Jana Šinágla s povědomým transparentem „Padne-li Izrael, padne i Evropa“. LN 3.8.2006 otiskly Heydrichovský nápad Jana Kose o přidělování území národům „prozíravější asi bylo přisoudit území celé Palestiny nově vzniklému židovskému státu.“ V těch samých novinách odsuzuje „dokumentarista Oliver Malina Morgenstern“ silnými slovy (o duševní chorobě a choutkách zničit Izrael) demonstraci na podporu palestinského lidu, na níž znělo „budoucnost lidstva nemůže být založena na jednostranném hodnocení jednoho proti druhým, proces lidství směřuje k vytvoření Universálního lidského národa v kterém se pojí různorodost člověka“. Inu, pomyšlení na konec nacionalismu někoho dokáže rozčílit.
Situace podle očekávání potvrzuje slova českého biologa a filozofa Emanuela Rádla z dvacátých let minulého století „Nedomnívám se, že lze ukončit národnostní boje nějakou parlamentní technikou… Dorozumění se může stát jen po rozboru základních sporných otázek, rozboru, který parlament není schopen provést.“ Co se děje, není nepodobné dění po CzechTeku. Napadení vnímají podrazy Husákovského typu - Izrael přijímá a hned porušuje příměří;. libanonská vláda je zklamaná, že často a veřejně prohlašovala svou zemi za spřátelenou s USA a dočkala se jejího ničení. Spousta lidí ve „státech svobodného světa“ podvědomě přijímá podvod, že prý je zdrojem terorismu společnost organizovaná po švýcarsku, kde lidé mají zbraně doma. Izrael žádá, aby byl Libanon přebudován a „lidé chráněni“ posílením moci státu při zachování mechanismů „států svobodného světa“, volbami či cedrovou revolucí zpacifikovat občany sliby prosperity ve spojení s USA.