V úterý 11. prosince uplynul jeden měsíc od smrti mladého antifašisty Carlose Palomina, kterého probodl neonacista Josué Estébanez de la Hija, voják z povolání. O události jsme podrobně psali v tomto článku.
Krátce po útoku na Carlose neonacisté pobodali a těžce zranili 23. listopadu ve městě Cáceres dalšího antifašistu Carlose G. Basase, který je dodnes s probodlou plící na jednotce intenzivní péče. Cáceres, který je místním centrem alternativních subkultur, je od té doby v obležení policie, která v rámci ”nestrannosti” neustále znepříjemňuje život všem antifašistům ve městě za pomoci posil až z Madridu. Neonacisté se na ulicích neukazují a situace je tam i v ostatních městech velmi napjatá.
Následující měsíc probíhal pro antifašisty ve Španělsku ve znamení protestů, přímých akcí a konfrontací s fašisty i policií. V Madridu a desítkách dalších měst se konala veřejná shromáždění proti rostoucí agresivitě neonacistů, která často probíhá se státním souhlasem.
Nijak překvapivě byla většina těchto demonstrací úředně zakázána a policie nasadila proti stovkám, a v případě Madridu a Barcelony tisícovkám, aktivistů masivní sílu těžkooděnců se slzným plynem a puškami na gumové projektily. 17. listopadu madridská Coordinadora Antifascista uspořádala pokojnou demonstraci 2000 příznivců přímo v centru města na náměstí Sol, neonacisté z Alianza Nacional, kteří předem vyhrožovali konfrontací, se na místě ohlášeného srazu o ulici dál vůbec neukázali. Ve stejnou noc došlo k tvrdým srážkám k Barceloně a bylo zatčeno přes 40 antifašistů, 7 policistů bylo zraněno. Nápisy a plakáty připomínající Carlose a vyzývající k boji a potrestání viníků jsou k vidění ve všech čtvrtích Madridu, nejvíce v tradičních baštách antifašistické mládeže – Vallekas, Móstoles, Carabanchel, Leganés a v centru města.
Na podporu španělských antifašistů se konala i další veřejná shromáždění - v Londýně se sešlo 300 lidí u památníku republikánským dobrovolníkům v občanské válce, v Berlíně na spontánní noční demonstraci v Kreuzbergu v počtu několika set a v Praze, kde jsme si Carlose připomněli během pietní vzpomínky 17. listopadu.
Doposud největší demonstrace se konala 24. listopadu, kdy protestní pochod prošel Madridem a skončil na stanici metra Legazpi. Tato akce připomněla smrt Carlose, zranění Basase a smrt dalších soudruhů padlých před třemi lety v boji proti fašistům – Rogera a Richarda z Barcelony a Victora, který byl také těžce zraněn v Barceloně. Tento večerní pochod, také zakázaný, policie již nedokázala udržet pod kontrolou jako před týdnem a přes 3000 aktivistů nakonec prošlo celou plánovanou trasu. U stanice metra Legazpi je na zemi namalován obrys ležícího těla na místě, kde Carlos zemřel, hoří zde svíčky a visí květiny. Jeho přátelé připevnili na průčelí nejbližšího domu mramorovou desku připomínající osudnou událost. Reakce oficiálních sdělovacích prostředků byla standardní – deník El País informoval o 250 účastnících pochodu, většina ostatních médií události prostě ignorovala.
Poslední protest ale vzali ve svém zpravodajství na vědomí všichni. Přesně ve výroční den Carlosovy smrti zorganizovali antifašisté v Madridu koordinovanou přímou akci. Nad ránem 11. prosince byla voda v 19 veřejných fontánách ve městě a okolních satelitních čtvrtích nabarvena na rudo, aby připomínala prolitou krev. Mezi takto upravené fontány patří i jedny z nejvýznamnějších historických dominant Madridu – Cibeles a Neptuno ve středu města, fontána u metra Legazpi a také fontána před madridským parlamentem, který sídlí ve Vallekas. Pro zastánce ”pořádku” a odpůrce vandalského ničení fasád domů antifašistickými hesly podotýkáme, že se jedná o ekologickou barvu, která nekontaminuje vodu a vzácné fontány neponičí.
Na 14. prosince připravují antifašisté další protestní akce po celém Španělsku k připomenutí všech padlých v boji proti fašismu a rasismu. Ale demonstrace jsou jen jeden způsob boje. Antifašisté po celém Španělsku za uplynulý měsíc registrují desítky střetů s neonacisty – na ulicích i před vchody jejich domů.
Neonacisté mezitím rozjeli kampaň za propuštění svého soukmenovce Josuého pod heslem ”Sebeobrana není zločin”. Jejich svéráznou verzi událostí jsme si mohli přečíst i v češtině na webu Národního odporu. Pomineme-li překrucování jednotlivostí z celé konfrontace, která vedla ke smrti Carlose a těžkému zranění dalšího antifašisty – nešlo o sebeobranu, ale o útok s nožem v ruce, který následoval po verbální výměně názorů s antifašisty. Neonacisté nepochopili základní věc - boj proti nim je VŽDY sebeobranou, protože oni sami jsou primárními agresory. Jsou to neonacisté, kdo hlásají vražednou ideologii rasismu a nenávisti, oni se vyžívají v násilí proti slabým a znevýhodněným a oni jsou sami odpovědní za veškeré ztráty, které při tom utrpí. Náš boj není nějaké rytířské utkání ctihodných protivníků, ale bitva za vyčištění našeho světa od těch, kteří se dobrovolně vyčlenili z lidského společenství. Žádný respekt fašistickým vrahům!
Nejlepší vzpomínkou na naše padlé je pokračování boje!
Fotografie z ulic Madridu zde