V pondělí 15. prosince proběhl v pražské Galerii NTK úspěšný křest knihy Tábor smrti Lety: Vyšetřování začíná (1992—1995). Stane se tato kniha základním stavebním kamenem koalice schopné konečně zbourat vepřín v Letech u Písku?
Kniha Tábor smrti Lety: Vyšetřování začíná (1992-1995) amerického spisovatele Paula Polanskyho, o které jsme vás informovali v našem článku, je po několika měsících soustavné práce Antifašistické akce, Institutu kritických studií a Československé anarchistické federace konečně venku.
Oficiálně byla představena v pondělní podvečer 15. prosince na křtu v pražské Galerii Národní technické knihovny, na kterém se sešlo na 130 lidí. Křest se odehrál v „13. komnatě Čecha poslušného“, kterou návštěvníkům otevřela Antifašistická akce v rámci výstavy Xenofilia. Ta v galerii probíhá až do poloviny ledna příštího roku. „13. komnata“ je tématicky věnovaná právě táboru v Letech u Písku a má upozornit na roli Čechů v době válečných zločinů během druhé světové války. Návštěvník křtu knihy si tak mohl prostudovat desítky vystavených kopií archivních dokumentů o koncentráku spravovaného výhradně českými četníky, pročíst anticiganistické citáty osobností „českých dějin“ nebo se seznámit s vizuálním srovnáním koncentráku a prasečáku v Letech.
Knihy a samolepky na křtu.
K nečekaně hojnému počtu návštěvníků křtu promluvil nejprve zástupce vydavatelů, který uvedl hned několik odpovědí na otázku, proč má cenu vydávat knihu o Polanskyho peripetiích při znovuobjevování tábora smrti v první polovině devadesátých let. Ať už je to ostudná existence vepřína v Letech, historická kontinuita českého anticiganismu, rasističtí politici jako Čunek, Řápková, Janáčková či Okamura, absence důkladného historiografického zpracování problematiky koncentráku v Letech nebo kýžený náhled na českou společnost okem informovaného outsidera.
Autor knihy Paul Polansky se poté rozpovídal o tom, jak koncentrační tábor v Letech náhodou spoluobjevil, když pracoval na rodokmenech svých českých předků. Stejnou náhodou znovuobjevil po patnácti letech v šuplíku svůj manuskript knihy, který oprášil až díky pozvání Antifašistické akce do Prahy na přednášku o holokaustu Romů v roce 2013.
Paul Polansky
Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romských obětí holokaustu, převyprávěl napjatému uchu posluchače strastiplný příběh své matky, která koncentrákem prošla a jako jediná se z 25-členné rodiny dožila konce války. Vyprávěl i o nejhorším dni svého života. O dni, kdy jeho matka promluvila o Letech vůbec poprvé — více jak padesát let po válce, po návštěvě Paula Polanskyho, který s ní dělal interview v rámci svého projektu sběru svědectví přeživších letského tábora. O tom, jak ho matka chránila před krutou rodinnou historií, kterou se tak dozvěděl až v pozdní dospělosti právě díky Paulovi Polanskymu. Dále mluvil i o ignoraci úředníků a politiků, na kterou soustavně naráží v průběhu svého už téměř dvacetiletého úsilí za zrušení vepřína, a která se dá shrnout slovy jednoho z nich: „A co vám vlastně na tom prasečáku vadí?“.
Jako poslední promluvil disident a bývalý politik Petr Pithart, který vzpomínal na tajné setkání s Polanskym v polovině devadesátých let, zopakoval svá slova z předmluvy knihy o černém svědomí Čechů a přiblížil rovněž zhrozenou reakci jeho okolí, když zjistilo, že předmluvu vůbec píše.
Návštěvníci křtu.
Velký zájem o knihu a téma jako takové naznačil nejen počet návštěvníků, ale i veřejná diskuse, která se po úvodních slovech panelistů rozpoutala. Nejenže se v ní lidé snažili pojmenovávat zodpovědné instituce, osoby a viníky, kteří by se měli o zrušení prasečáku zasadit (český stát, firma Agpi a rod Schwarzenberků), ale pídili a přeli se i o to, jaké taktiky zvolit, aby bylo kýženého cíle dosaženo. Požadovat vyvlastnění a zrušení prasečáku státem? Iniciovat veřejnou sbírku?
Náš cíl je jasný. Vydání knihy je naším příspěvkem k úsilí o zrušení prasečáku v Letech. Proto je diskuse, přecházející v taktickou poradu o otázce zrušení vepřína, přesně ten typ debaty, jež jsme si přáli, aby kniha Tábor smrti Lety vyvolávala. Jistě jste si všimli, že kniha má tvar cihly. Už od časů Jakuba Poláka a počátků autonomního hnutí u nás víme, že cihla umí nejen stavět a budovat, ale umí i bourat a stát se zhmotněnou argumentací v pouličních bouřích a přímých akcích. S vydáním knihy se nabízí tyto dvě funkce knihy/cihly spojit a i s její pomocí postavit koalici tak různorodou co se používaných taktik týče, že bude mít sílu konečně prasečák na místě, kde se odehrával holokaust Romů po Česku, zbořit.
Pro další informace v boji za zrušení vepřína sledujte kromě našich kanálů i FB stránky knihy.