Akce a protiakce
Od začátku letošního roku o sobě neonacisté dávali vědět. V průběhu tří měsíců nahlásili hned několik demonstrací. Jako první si vybrali Otrokovice, známé tím, že jde o město, kde přívrženci krajní pravice nemají zrovna na růžích ustláno. 13. ledna se tedy do Otrokovic se snahou pokořit údajnou baštu levice sjeli z různých koutů Čech a za přispění svých soukmenovců ze Slovenska chtěli pochodovat městem. Proti se však postavila místní antifašistické scéna a i přes zásah policie se podařilo pochodu zabránit.
Další dostaveníčko, tentokrát pod záminkou protestu vůči plánované americké radarové základně, si neonacisté dali 24. února v Berouně. Na žádost místních antifašistů dorazilo z okolí několik desítek dalších a společně se chtěli pokusit hnědému marši zabránit. Tentokrát se však policii podařilo neonacisty doprovodit až na náměstí, kde jim bylo umožněno přečíst projevy, i když za hlasitého nesouhlasu protidemonstrantů. Podobný scénář se opakoval také 10. března v Přerově, kam ultrapravice pod vedením Národního korporativismu přišla demonstrovat proti levicovému démonu.
Špatná reklama - také reklama
Autonomní nacionalisté středních Čech se na svých internetových stránkách vyjádřili, že protiakce jejich odpůrců jim pomáhají se v médiích zviditelnit a že špatná reklama je také reklama. Jestliže se takto staví ke svým veřejným vystoupením, neodpustím si malé rýpnutí do jejich soukromí. Dle jejich logiky jim zřejmě největší reklamu vynesl článek týdeníku Reflex, kde na fotografii pózují polonazí, pomalovaní fixami a s pravicemi nahoře. Svým článkem také odůvodňují pasivní postoj k akcím svých odpůrců. Přece jim nebudou dopřávat mediální slávy.
Jestliže neonacisté touží po jakémkoliv zviditelnění, pak jim pravděpodobně střety s antifašisty jakožto zdroj akčních záběrů pro média přicházejí vhod. Nebylo by však příliš rozumné v plné šíři přistoupit na tuto logiku a takříkajíc neonacistům přenechat ulice. Je nesporně chvályhodné upozornit, co jsou zač a jaké jsou jejich skutečné cíle a myšlenky. A to především místní úrovni. Je tedy důležité podpořit místní antifašistické aktivisty nebo ty, jimž se prostě nelíbí, že neonacisté mají pochodovat jejich městem. Na druhou stranu však zůstává otázka, zda je nutné reagovat na každou demonstraci neonacistů protiakcí.
Jen je nechte, ať se ztrapní
Odpovědí může být demonstrace svolaná skupinou Národní čest na 17. března do Blanska. Tam několik desítek příznivců ultrapravice protestovalo proti kriminalitě Mongolů. V projevech bylo upozorněno na jejich „drzé chování“, „opilecké výstupy“ a „házení kamenů na pokojné noční chodce.“ Hrůza pomyslet.
Jaká je však skutečnost? V Blansku žije asi 400 Mongolů, kteří z valné většiny ve firmě Apos pošívají volanty. Za pár let jejich přítomnosti bylo nejhorším skutkem, kterého se dopustili, že si přímo na ubytovně uspořádali zabijačku. Po napomenutí se již nic podobného neopakovalo. Tak toto je ta ukrutná kriminalita, kvůli které nacionalisté řeční na náměstích. Že si ťukáte na čelo? To asi i mnozí kolemjdoucí.
Údajné opilecké výstupy Mongolů pohoršily účastníky natolik, že dle médií svou akci ukončili rozchodem do hospod. A jednoho zřejmě rozlítily natolik, že zapomněl, že na veřejnosti se nehajluje, a s 3,15 promile alkoholu v krvi byl odvezen na záchytku. Jak již bylo naznačeno, ultrapravice se pravděpodobně cítí opět vítězně pod heslem „špatná reklama - také reklama“.
Zákaz
Ve stejný den jako v Blansku se chtěli neonacisté sejít také v Plzni a vyjádřit podporu Vlastimilu Pechancovi. Ten se tou dobou nacházel v borské věznici ve výkonu trestu za rasově motivovanou vraždu Roma Oty Absolona. Tentokrát však město nahlášené shromáždění zakázalo.
Organizátorovi bylo dle jeho slov nejprve sděleno, že místo konání se nachází blízko frekventované komunikace a mohlo by tudíž dojít k ohrožení jeho účastníků. Když akci přesouvá do blízkého parku, je mu zas zákaz odůvodněn špatnou únosností travnatých ploch v předjarním období. Řekněme si otevřeně, že obě zdůvodnění jsou absurdní a protiprávní. Zákaz by byl oprávněný, kdyby bylo uvedeno, že jde o shromáždění lidí, kteří propagují hnutí potlačující omezování práv a svobod atd. Zástupce města pro tisk uvedl, že příslušný úřad jednal na základě upozornění policie, „že některé z krajně levicově orientovaných osob se pokusí veřejný protest narušit.“ Můžeme jen hádat, zda plzeňská kriminálka skutečně takovou informaci měla, či si jen po předešlých zkušenostech domyslela, co by mohlo následovat.
V antifašistickém hnutí není názor na zákazy neonacistických shromáždění jednotný. Jedni, převážná část revolučních anarchistů, po zákazech ze strany systému nevolají. Uvědomují si, že takové zákazy jsou nebezpečnou dvousečnou zbraní, a místo nich apelují na místní obyvatele, pracující a mládež, aby se neonacistům sami postavili. Druzí zas, často škodolibě, připomínají oficiálním místům, že na jedné straně fašismus a podobné ideologie papírově v zákonech potírají, a na straně druhé, jejich příznivcům umožňují pochody a poskytují jim ochranu.
Jakou strategii zvolit?
Přiblížil jsem několik událostí posledních tří měsíců. Závěr ale nechávám otevřený. Je jistě na každém, jak se postaví k zákazu shromáždění neonacistů. Je také na místních odpůrcích ultrapravice, zda zvolí strategii konfrontační protiakce, nenásilného protestu, informační kampaně, nebo zda nechají neonacisty, aby se ztrapnili jako v Blansku. Antifašistický odpor musí vycházet především z místního prostředí. Na ostatních je, aby dle svých možností tento odpor podpořili.