Plzeň se krátce po sobě objevila v médiích v souvislosti s toutéž demonstrací neonacistů za „svobodu slova“. Jednou ji primátor na poslední chvíli zakázal a neonacistům nezbylo než ublíženě blekotat o tom, jak jim byl znemožněn jejich oprávněný „pochod proti slova“ a o tom, že teď půjdou „bojovat proti slovu“. Na podruhé akce už proběhnout musela – soud se postavil za právní argumenty neonacistů. To nepřekvapí, zákaz jejich akce byl populistickým gestem, které sotva mohlo projít.
Překvapí ovšem rozdíl mezi dvěma protidemonstracemi – té 19. ledna, kdy vlastně o nic nešlo, neonacisté byli vesměs v Praze, a té 1. března. Na první zmíněné akci exhibovali politici včetně ministra spravedlnosti Pospíšila a poslankyně Němcové z ODS. Na té druhé demonstraci se politici neukázali, senátor Štětina byl výjimkou potvrzující pravidlo.
Antifašistické vystoupení proti neonacistické hordě chráněné tisícovkou policistů v čele s velitelem mlátiček z Czechteku zůstalo na „obvyklých podezřelých“: především lidech z židovské komunity a alternativní mládeži, zčásti na některých plzeňských občanech. Narušit průvod nacistů kolem synagogy se nepodařilo, demonstrace „hnědé síly“ byla alespoň narušena skandováním.
Ani se nejde moc divit, že se na akci příliš nezviditelňovali politici ODS. Představitelé této strany patrně řešili problém, že stále více organizátorů neonacistické demonstrace nacházejí ve svých řadách (nejnovější případ Muž na radnici: Štěpán Sládek). Mnohé ale mohl zarazit přístup levice.
Sociální demokraté vydali k akci stanovisko, v němž Mladí sociální demokraté i jejich mateřská strana vyzvali občany Plzně, aby pochod neonacistů odvážně – ignorovali, jak doslova stojí v názvu stanoviska. Inu, už jsme viděli, že se někdo snaží řešit problémy občanskou angažovaností, nikdy nikdo ale ještě neřešil problémy výzvami k občanské ignoranci. Sociální demokraté ale zřejmě povýšili strkání hlavy do písku na nejvyšší politickou moudrost. O neonacisty se nestarejte, raději jděte na vycházku!
Mládežníci druhdy vládní strany se sice po přechodu své mateřské strany do opozice pustili do několika antifašistických aktivit, nyní prý ale „nechtějí, aby se z ulic našich měst stávalo bojiště“. Alibistická formulace naznačuje, jako kdyby to někdo z antifašistů bojiště z ulic udělat chtěl. A upomíná na rétoriku všech možných socdemáckých ministrů vnitra, všech těch Grulichů, Grossů a Bublanů, za jejichž ministrování policie brutálně rozháněla antifašisty a chránila neonacistické průvody. Neonacisté se socdemákům za jejich vůli odklidit se jim z cesty odvděčili po svém – na propagačním videu k demonstraci je montáž z popravy Sadáma Husajna, na níž je místo iráckého diktátora zachycen s oprátkou na krku Jiří Paroubek…
Neonacisté prošli Plzní na akci Václava Bureše pod ochranou policie
Někdo by snad mohl očekávat, že radikálnější postoje budou mít čeští komunisté, strana, která dodnes čerpá značnou část své legitimity z militantního odboje svých členů proti nacismu za druhé světové války (chce se skoro říct, že její takřka veškerá následná činnost představovala postupné prohospodařování této legitimity). Radikálnější? To tedy ano – na stránkách Haló novin jsme si mohli přečíst pozoruhodné stanovisko plzeňského zastupitele za KSČM Jiřího Valenty. Onen pozoruhodný muž si zde mimo jiné postěžoval, že v lednu „došlo k oficiálnímu povolení projevu a propagace radikálního hnutí ANTIFA před židovskou synagogou na Palackého náměstí“, kterážto organizace prý podporuje násilí.
Ano, Antifašistická akce čelí neonacistům různými prostředky a nezříká se vedle přednášek, propagačních aktivit či monitoringu ani násilí. S tím lze jistě nesouhlasit a kritizovat to. Musíme ale mít na zřeteli, že toto násilí představuje obranu před hnutím, které se nejen hlásí ke genocidní ideologii, ale také má v České republice za sebou již řádově desítky rasistických či politických vražd. Ač se mi to jako člověku, kterému se násilí hluboce protiví, neříká snadno, možná, že kdyby se proti neonacistům sáhlo častěji, třeba mohli Tibor Danihel, Filip Venclík, Zdeněk Čepela, Helena Biháriová, Tibor Berki, Ota Absolón a další být dodnes mezi námi. Zná-li pan Valenta jiný způsob, jak čelit neonacistické hrozbě, jistě si jej rádi všichni včetně Antifašistické akce vyslechnou a zařídí se podle jeho rad. Zastupitel za KSČM ovšem patrně žádným takovým zázračným receptem nedisponuje, jen opakuje ty nejhloupější měšťácké předsudky proti „radikálům“ všeho druhu.
Plzeňská demonstrace ukázala, kdo to myslí s antifašismem vážně a pro koho je pouze příležitostí získat laciné politické body. Víme, že se můžeme spolehnout na alternativní mládež, postižené komunity a stále více nelhostejných občanů. A také už víme, že mediální antifašismus politiků nám může být k smíchu.