Po dlouhé době se u nás ozvali pracující. V mladoboleslavské Škodě Auto, dnes součásti VW, nejprve manažerům zpívali „Vážení, co si hrajete na pány, nemáte asi tušení, kdo vás vlastně živí. Jsme to my! Povolte otěže firmou řízený zůstaňte s námi na zemi! Oceňte naši práci!“, pak i práci přerušili. Nakrátko, „odbory“ stávku brzo a nedůstojně ukončily. I ta krátká stávka stačila na to, aby každý mohl poznat, že právo na stávku nám dali, ale nemysleli to upřímně. Média skoro masově vzbuzovala nechuť „k hrabivým“ škodovákům, kteří prý mají platy větší než průměrné, snad jen jednou zaznělo faktické – neznám spolupracovníka, který by měl plat blížící se „průměru“. Zvláštní pochvalu kapitálu si jistě vysloužil Petr Kamberský z Hospodářských novin, který stávku za vyšší mzdu označil za perverzi, kterou by zákon neměl dovolit. Lidské zdroje přeci nesmí poškozovat firmy, boj je nepřípustný, lze se jen doprošovat. Podobně mluvili politici, kteří prý také „hájí naše zájmy“. Stávky prý kazí jejich strategii, prý jedinou možnou, že platy se musí snížit ke světovému minimu, jinak by kapitál odešel. A zvednout ceny ke světovému maximu, třeba teď elektřiny na úroveň Německa.
Stávka skončila a média se o ní přestala zajímat. Terčem se stal První máj, kdysi svátek bojový, a hned je předěláván. Před více než 130 lety američtí dělníci chtěli rovnost, ale tu prý dělníkům donesl už Říjen, respektive Samet; dnes prý lidské zdroje nechtějí nic víc než den volna. Aspoň tak chápu výplod Karla Steigerwalda v MF Dnes ze Svátku čarodějnic, že První máj je už jen svátkem komunistů, nacionalistů a anarchistů.
Když Steigerwald a spol. řeknou „komunisté“, mají na mysli Stranu, která má od komunismu jméno a věří, že rovnost přinesl Říjen. Ta organizovala prvomájové setkání u Křižíkovy fontány, přestože Křižíkovi potomci proti tomu protestovali už loni. Přišel antikomunista Šinágl, nerušil a povídal si i s revoluční mládeží (REVO), zato ti z Národní strany rychle přišli o antikomunistické pikety. K mání byly knihy o báječné válce Strany proti těm, kteří bez povolení chtěli přes hranice; i balónky s nápisy „ne válce“. Předseda Filip pak vysvětlil, že NE ZÁKLADNÁM říká proto, že současné pojetí základen narušuje spolupráci v EU. Spolupráce v EU však neznamená mír, ale obnovu pohraniční stráže proti těm, kteří bez povolení budou chtít přes hranice, jakož i „Sbor rychlé reakce na podporu lidské bezpečnosti“ připravený „ve jménu lidských práv“ dupnout na kterékoli místo planety. Ne válce tak vlastně zase znamená ano válce pánů.
Antikomunističtí „demonstranti“ z Letné věří, že rovnost přinesl Samet. Byl mezi nimi i premiér Topolánek, hlavní slovo však měli bývalí političtí vězni kolem paní Kavalírové. Volali po zrušení Strany zmíněné v předchozím odstavci, ale sami byli podobní její předlistopadové verzi. Zase jako kdysi tu znělo, že jen oni jsou oprávněni vykládat svět, i varianty Gottwaldových slov „Zakroutíme vám krkem“. Loňské že „s komunisty se jedná tím že se pověsí“ evokovalo léta padesátá, letošní krotší „zasraný komunisti, jděte už konečně do prdele“ připomínalo léta normalizace.
Naci(onali)sté chtěli hlavně pochodovat Brnem. Předloni tam předvedli tradiční scénu, kdy někteří spořádaně mašírovali pod dozorem policie, a další se o kus dál dopouštěli brutálního násilí. Letos si asi zapomněli přivézt policejní „antikonfliktní“ tým z Ostravy, co v Otrokovicích či Přerově vyhodnotil jako bezvadné, tady bylo důvodem k zákazu. Stačili se však představit jako ti, kteří „nestáli o násilí“. I v Brně se opakovaly scény jako z dob totality. Tomáš Adámek popsal na Britských listech, jak mocensky vlivný je neznámý politolog, že dokáže zakázat demonstraci.
Nacionalistům zbyl pochod Prahou. Tam na hrobě Radola Gajdy ležela odpověď, zda ho nacionalisté obdivují jako legionáře nebo Vůdce českých fašistů - na stuze byl nápis „Vůdci“. Na Střeleckém ostrově, kde slavili První máj již roku 1890, mladí sociální demokraté chystali letáky upozorňující na překračování historie nacionalisty; přestože se chtěli vyhnout jakýmkoliv střetům, skončili nazí na policejní služebně a v prvních zprávách zařazeni mezi anarchisty. Z vůle policie prostor patřil asi 25 fašistům, fýrerko VF Macháček křičel že jich je sedmdesát, aby zakryl, že jeho předchůdci vytáhli do ulic na 700 nacionalistů. První máj prohlásil za svátek bolševický, ač je starší než bolševismus.
Pak šli fašos Prahou, „proti levicovému terorismu“ pochodoval i exfýrerko F.Červenka, který ne tak dávno křičel, že komunisti budou viset. S nimi šel i strach. Nejprve ho měli fašos, na ně pískali či jinak jim dávali najevo nelibost ze všech stran, takže na jednoho fašouna nakonec připadlo asi 10 „chránících“ policistů, fýrerko NSJ Čejka zkrátil minutu ticha tak na 8,8 vteřin, nakonec jako v Otrokovicích 18.6.2005 žádali o policejní doprovod i po skončení akce. Strach trochu měli i přihlížející – z pohledů fašounů bylo znát, že kdyby je policie přestala obklopovat, hned by se šli rvát.
Sečteno, podtrženo: akce antikomunistů od Kavalírové po Macháčka byly nepočetné a nic nenabídly, ale byly dobře propagované a zapadly do propagandistické ofenzivy, že za práva už se nebojuje: stávka že je perverze, První máj překonaný. Snad je to mediální příprava k proměně Prvního máje na Den vstupu do EU, kdy nám budou pouštět za doprovodu Beethovena slovní ódy na radostnou současnost. Vždyť i o „svátku čarodějnic“ toho namlela média moc, a nic o významu a historii Prvního máje.
A co mohlo potěšit? Nečekaný rozmach anarchistické scény, pokud bych měl věřit novinářům, že náckům a fašounům se stavěli jen anarchisté. Nebo: i když jeden Tomáš Adámek na Britských listech projevil ochotu smířit s tím, že náckové projdou, kdykoli budou chtít, objevilo se dost jiných, kteří je aspoň vypískali.