Násilné protiromské nepokoje, které proběhly v Duchcově a nově i v Českých Budějovicích připomněly, že hrozba pogromů stále trvá téměř v kterémkoli městě s romskou menšinou. Zveřejňujeme článek „Jak zabránit pogromu“, který vyšel v posledním čísle časopisu Akce. Po posledním vývoji událostí v Českých Budějovicích se bohužel ukazuje, že tento stručný manuál bude třeba aktualizovat a doplnit. Vaše případné podněty i další reakce vítáme na mailu kontakt[zavináč]antifa.cz
Slovo pogrom máme spojeno spíše s historií a málokdo by si ještě před pár lety dovedl představit, že se tento otevřený projev agrese stane běžnou součástí české reality. Více jak dvacetileté budování kapitalismu vám však krom jiných výhod nyní přináší i tento bonus. Rozlícený dav řvoucí „Cikáni do práce!“ či „Cikáni do plynu!“ se tak může objevit i vašem městě či vesnici.
Dá se živelné vlně rasově motivovaného násilí nějak vzdorovat? Když tedy pomineme policejní kordony…
Možnosti, jak čelit situaci, kdy si chce bílá majorita vybít zlost na romské menšině, jsou. Jako v mnoha podobných případech i tady platí, že nejlepší je prevence. Když už ulicí pochoduje několik stovek lidí odhodlaných vyřídit si skutečné či domnělé křivdy po svém, bývá většinou už pozdě. Začněme proto na začátku…
Kde se vzal pogrom?
Výraz „pogrom“ pochází z ruského slova „gromiť“ (pustošit, drtit), které označovalo rasové nepokoje zaměřené proti Židům, k nimž docházelo – často s vládní podporou – převážně v Rusku a východní Evropě. V přeneseném významu může tento pojem označovat obecné krvavé masové pronásledování či vraždění skupiny obyvatel jiného náboženského přesvědčení nebo příslušníků jiné etnické skupiny. Tolik slovníková definice. K pogromům docházelo samozřejmě v historii daleko dříve, už středověké záznamy jsou podobných událostí plné.
Někdo by mohl namítnout, že ke skutečnému pogromu v současnosti zatím nedošlo. A naštěstí bude mít pravdu. Pravda ovšem také je, že kdyby na místě nebyla přítomná policie, dav by se zřejmě v některých případech nespokojil jen s nadávkami, rasistickými pokřiky a hrozícími pěstmi.
Další námitka, která může zaznít, je, že aktuální české rasové nepokoje nemají „vládní podporu“. Otevřenou jistě ne, takový civilizační posun ještě nenastal. Přesto je možné s touto námitkou polemizovat. Všimněme si, že současná mocenská garnitura rasové nepokoje téměř neodsoudila. Naopak Nečasova vláda využila nepokoje k potvrzení své politiky škrtů. Její vyjádření znělo chápavě směrem k „pogromistům“ – máte pravdu, zpřísníme podmínky pro sociální dávky (nechme teď stranou, že ti, co stáli proti Romům, jsou často stejnými příjemci dávek, a došlo tak i ke zhoršení jejich situace). Rasistické akce tohoto druhu ovšem vyvolávají i místní „vládci“. Za příklad poslouží starosta Nového Bydžova (jeho anticiganistická rétorika mu přilákala Vandase a spol. a zajistila i výrazný úspěch v krajských volbách) nebo Petr Jakubec (ČSSD) z Varnsdorfu, což je politický spojenec podvodníka Lukáše Kohouta, který nepokoje úspěšně režíroval.
Co můžeme dělat?
Zatím rozhodujícím činitelem během rasových nepokojů byly policejní jednotky, které zabraňovaly nejhoršímu. Přesto nenávistně naladěný dav několikrát obléhal bezprostřední okolí domů, ve kterých bydlí chudí Romové (ale i sociálně vyloučení z „bílé“ majority). Atmosféra byla pro obyvatele pochopitelně traumatizující. Už při prvních opakovaných pochodech vyrazila na podporu Romů skupina aktivistů z názorově pestrého prostředí (byli mezi nimi i anarchisté, squatteři či technaři), kteří se snažili Romy podpořit a alespoň částečně zlepšit tísnivou atmosféru, a to především aktivitami zaměřenými na děti.
Ne všechny pokusy o vyvolání nenávistných pochodů byly úspěšné. V některých městech se k provokaci profesionálních rasistů místní nepřidali, naopak se spontánně postavili proti nim. A ukázalo se, že někdy i symbolicky projevený nesouhlas má sílu zviklat váhající většinu. Obecně lze konstatovat, že nenávistné projevy mají šanci uspět tam, kde selhává místní společenství, nefunguje běžná mezilidská komunikace, zvolené vedení města se nevěnuje sociálním problémům, ale „řeší“ je vytvářením vyloučených lokalit. (Pro některé radnice je dokonce vytváření ubytoven pro chudé zlatým dolem, kdy výnosy z předraženého nájemného jsou nezanedbatelným zdrojem rozpočtu města.) V místě se následně koncentrují problémy chudoby (hluk, drobná kriminalita, alkohol, drogy). Lokalita se pak stává ideálním objektem koncentrované nenávisti a logickým cílem pochodu. Tam, kde neexistují jasně identifikovatelná místa jako „romská ubytovna“ (menšinové obyvatelstvo není rezidenčně segregováno), ztrácejí organizátoři jednu z podstatných podmínek pro „úspěšnou“ akci.
V některých městech je samozřejmě situace ještě horší. Nejde jen o to, že vedení radnice či jiné místní autority nejsou ani verbálně schopny se od evidentně rasisticky zaměřených akcí distancovat. Naopak jsou pro ně někdy vítanou příležitostí k odvedení pozornosti od jiných místních problémů, k vyřizování účtů s politickými či ekonomickými konkurenty. Taková byla situace v „nejslavnějších“ městech loňského podzimu – Rumburku a ve Varnsdorfu.
Jak ale ukázal i loňský podzim, ani tehdy není na místě kapitulovat. Výjezdy do kritických míst, pořádané lidmi, kteří měli doposud zkušenosti hlavně s klasickými demonstracemi neonacistů nebo se sociální prací ve vyloučených lokalitách, lze zpětně hodnotit jako úspěšné. Díky nim se místní i ti, kdo se jim snaží pomoct, učí rozpoznávat mnohdy sporné či nezákonné jednání policie a odvažují se takovému jednání vzepřít. Dále pak společně získávají schopnost otevřeně se postavit většině – a ta je v konfrontaci znejistěna. Její „pravda“ je zpochybněna, což ji částečně demotivuje. I symbolický protest tak může mít svůj důležitý význam. Přidávat se k marginalizovaným tam, kde žijí, v době, kdy se něco děje, samozřejmě není samospásné, ale z našich dosavadních zkušeností to rozhodně má smysl.
Malá protipogromistická kuchařka
- Navazujte kontakty s romskou menšinou i dalšími sociálně vyloučenými skupinami
Ztráta komunikace mezi jednotlivými skupinami vede k vytváření bariér, k posilování předsudků a ve vrcholné fázi i k vytváření zcela nepravdivých představ o vašich sousedech. Jedním z vhodných způsobů, jak tomuto čelit, jsou aktivity pro děti, které jsou snadno realizovatelné a finančně nenáročné – stačí koupit křídy, pastelky, švihadla nebo míč. Pokud zapojíte kamarády vlastnící zvukovou aparaturu, máte o zábavu postaráno a atmosféra bude lepší než na lecjaké technoparty či koncertě.
Dlouhodobým cílem je samozřejmě vytváření dobrých a trvalých vztahů mezi rozdílnými etnickými skupinami. Takové vztahy se zhodnotí právě v okamžiku, kdy se ve městě pokusí uspořádat akci neonacisté nebo další rasisticky zaměřené subjekty, případně kdy se stane nějaká tragická událost s etnickým pozadím, která může vyvolat nenávistné projevy v daném místě.
- Ve svém okolí netolerujte rasisty ani rasistické projevy
Každé město je jiné, rozdíly jsou různého druhu. Jsou města, která mají antifašistickou tradici, kde si žádný nácek neškrtne, protože je při sebemenším projevu takovýchto názorů zašlapán do země. Jsou ale i města, kde se náckům podařilo uchytit. Začíná to často nenápadně, blbými kecy, vylepováním samolepek nebo třeba nějakou hospodskou rvačkou. Pokud ale rasisticky zaměření násilníci nenarazí na odpor, jejich chuť k agresi vzroste a samozřejmě neskončí jen u „napadaní cikánů“. Jejich řádění často neukončí trestní stíhání (někdy nejsou důkazy) ani zásahy policie (ta je mnohdy netečná, v horším případě je kryje), ale naopak to, že si to s nimi po svém vyřídili důsledně místní odpůrci.
- Rasistickým demonstracím čelte hned v počátku
V případě ohlášení rasistické demonstrace do vašeho města se snažte zjistit, kdo za touto akcí stojí. Ohlášení shromáždění je veřejná listina a místní úřad vám informace o svolavateli a jeho zástupci musí poskytnout. Pokud vám jméno nic neřekne a nepomůže googlování na internetu, zkuste oslovit místní novináře, kteří mají více možností něco zjistit. Kontaktovat můžete i server Antifa.cz, který se monitoringem rasistických aktivistů zabývá. Akce může být svolána i anonymně bez řádného ohlášení, v tom případě vyzkoušejte své detektivní schopnosti. Zkuste zorganizovat protidemonstraci, oslovte známé, apelujte na zastupitele, aby se proti pochodu jasně ohradili. Zakázat rasistické shromáždění může být velice obtížně, ale vhodnější variantou je skutečně aktivně se mu postavit. Informujte v ulicích i na internetu, co se ve vašem městě chystá a že je nutné se proti tomu postavit. Informujte, kdo za akcí stojí.
- Pomáhejte i jinde, nejen ve vašem městě
Pokud už máte nějaké zkušenosti, nenechávejte si je pro sebe. Pokud se něco takového děje v okolním městě či vesnici, pokuste se zjistit více informací a nabídnout svou pomoc. Vezměte s sebou své romské známé, kteří snadněji naváží kontakt s Romy z jiných lokalit.
Kontaktujte a informujte média a subjekty zaměřené na rasistickou problematiku. O romské problematice informuje server Romea.cz. Na akce proti rasovým nepokojům se zaměřuje iniciativa Nenávist není řešení. Akce proti rasismu pořádá i studentská iniciativa Ne rasismu. S identifikací neonacistů i přípravou protestů vám pomůže Antifašistická akce.
Autor: Lukáš Černý