Rádio Jerevan české protiuprchlické hysterie aneb dojmologie Kláry Samkové, sedmilhářství Filipa Renče ale i jak „Islám v ČR nechceme“ finančně a materiálně podporuje muslimy.
Kolektivní vina, neznalost, selektivní slepota
Naprosto tristní úroveň debat na téma uprchlíků v České republice (které si mimochodem všímá například i organizace Humans Right Watch), dobře ilustruje vystoupení Kláry Samkové na Frekvenci 1, kde shrnula současný anti-uprchlický mainstream a naprosto otevřeně a bez skrupulí naservírovala směs dojmologie, do nebe volající neznalosti, vše rámované potřebnou dávkou hysterie. Klára Samková zcela vykolejenému moderátorovi například oznamuje: „[...] v Africe se nikde neválčí. A naprostá většina uprchlíků, zejména, kteří jdou přes Itálii a i velká část řeckých uprchlíků je z Afriky. [...] V Africe se prakticky nikde neválčí.“ Tato věta připomíná vtip o rádiu Jerevan: Ano, toto vyjádření je naprosto pravdivé, kromě dvou drobných detailů. Za prvé, v Africe se skutečně nikde neválčí: kromě Demokratické republiky Kongo, Nigérie, Kamerunu, Nigeru, Čadu, Lýbie, Somálska, Keňi, Súdánu, Jižního Súdánu, Středoafrické republiky a dalších menších konfliktů. A za druhé, většina uprchlíků není z Afriky, ale z Blízkého východu (především ze Sýrie a Afghánistánu).
Klára Samková ve své racionální analýze také navazuje na tezi dalšího „odborníka na migraci“ Filipa Renče, který tvrdí, že se jedná o koordinovanou invazi a pokus o dobytí Evropy. A jak oba rozeznají uprchlíka od invazní armády? Inu od pohledu — především podle muskulatury. V této erupci iracionality tak dochází k naprostému zmatení pojmů, kdy například Syřané prchají před zločiny tzv. Islámského státu jsou zaměňovány s muslimskou vojenskou invazí, protože se některým zdá, že na fotkách v médiích je příliš mladých mužů. Toto srovnání (stejně jako chudost zdrojů na základě kterých je činěno) je natolik absurdní, že se nám zdá zbytečné s ním polemizovat. Bohužel, anti-islamisté se s ním vytasí prakticky na každém kroku, rádi bychom je proto informovali, že vojenská invaze má jistá specifika — například existenci vojska, velení, vojenského materiálu, taktiky, strategie a cíle k dobytí. Anti-islamistům stačí vidět svaly mladých mužů a už jim jejich paranoiou zjitřená fantazie vykresluje invazní armádu srovnatelnou s Turky u Vídně a Martin Konvička neváhá tvrdit, že Evropa je uvržena do horších problémů než byla 2. světová válka. Jakkoliv se jedná především o projev hypertrofované zbabělosti docenta Konvičky (vzpomeňme jeho hrdinskou mobilizaci policie, když našel na svých vratech kresbu s přeškrtlou konvičkou, přesto nehodláme zlehčovat rizika, které představuje Islámský stát a muslimský fundamentalismus. Ale právě proto, že si uvědomujeme strašlivost zločinů Islámského státu, nemůžeme mlčet, když naši „slušní spoluobčané“ se k jejich obětem obrací zády.
Když se laik pouští do rádoby učených disputací
Klára Samková se pouští i do exkursu na pole kognitivní psychologie, který má podobně fundované základy. Samková poučeně předestírá překvapenému redaktorovi, pojem „kognitivní disonance“, který má popisovat rozpor mezi tím „jak svět chcete vidět“ a tím „jaký skutečně je“. Zaskočený moderátor ovšem neví, že známá právnička tak obohacuje psychologickou teorii, která kognitivní disonanci doteď popisovala jako nelibý stav, který nastává, když dochází k rozporu mezi dvěma kognicemi. Zjednodušený příklad: když někdo zastává dva protikladné názory v tu samou chvíli, či když zastává nějaký názor, ale přitom se podle něj nechová.
Kognitivní disonancí z praxe můžeme ilustrovat na chování IvČRN, který organizuje finanční a materiální pomoc syrským Kurdům, v jejich odboji proti Islámskému státu. Problém je, že syrští Kurdové z většiny vyznávají islám a základní mantra IvČRN je, že žádný umírněný islám neexistuje. Jakou kognitivní disonanci musí být takové zjištění pro IvČRN asi není třeba rozpitvávat, nicméně řešení tohoto rozporu je přímo učebnicové. IvČRN reaguje zavedením nové kognice, která označuje Kurdy jako muslimy „jen na oko“, „což všichni skuteční muslimové vědí“ a ve skutečnosti se jedná o zoroastriány. Jde o to, že ideologické vidění světa (islám je vždy a za všech okolností zlo) je v této chvíli důležitější, než naše bezprostřední poznatky (jednu část lidí vyznávajících islám podporujeme, protože dělají to, co si myslíme, že je správné). Zatímco normální člověk by v takové chvíli patrně sáhl po revizi svého vidění světa, IvČRN si raději „upraví realitu“. Podle našeho názoru je přesně tento moment (pokud je rozpor mezi ideologií a realitou, věřím raději ideologii) definicí fanatismu.
Tvorba nepřítele
IvČRN, Filip Renč, Klára Samková, Miloš Zeman a další islamofobové se svými vyjádřeními snaží vytvořit a udržet dojem muslimů jako jednolité násilné masy, která koordinovaně vstupuje do Evropského prostoru, za účelem zotročení Evropanů. Každý, kdo má alespoň rámcový přehled o situaci ve světě si musí uvědomovat především hloupost a neznalost, která z takových představ čiší. Zároveň ale islamofobní názory, které nápadně připomínají antisemitské názory začátku minulého století, často zastávají i očividně vzdělaní lidé. Právě pracně budovaný obraz nepřítele, který staví rasisté, xenofobové a islamofobové je tlačí do pozice, kterou nejsou schopni opustit. Například, když se nedávno ukázalo, že IvČRN spolupracuje s neonacisty, jaká byla reakce IvČRN? Bagatelizace a výmluvy. Když se ukáže, že IvČRN materiálně podporuje muslimy, jaká je jejich reakce? Vymyšlení absurdní povídačky. Je to právě selektivní vnímání reality, neschopnost přiznat si nepříjemnou pravdu, která by musela vést k přehodnocení vlastního chování a postojů, které vede i často inteligentní lidi k neschopnosti opustit tak odporné postoje jako je antisemitismus nebo současná protiuprchlická nenávist. Jinými slovy, i inteligentní lidé dokážou najít způsoby jak se vyhnout kritickému uvažování.
Pod tíhou vyfabulovaných argumentů, zkreslených informací o původu, charakteru ale i počtu migrantů mířících do České republiky, demonstrovaly stovky lidí za militarizaci společnosti a uzavření hranic. V projevech řečníků zaznívaly požadavky obrany státu navenek, ale i k zavedení zvýšené represe a kontroly směrem dovnitř. Aneb svoboda pohybu znamená uzavření hranic, svoboda vyznání znamená zakázat islám a svoboda slova znamená zavřít hubu všem, kteří s námi nesouhlasí (Martin Konvička se vyjdářil ve smyslu, že všem, kteří „podporují islám“ — rozumějte — nesdílejí jeho vidění světa — mají být odebrána politická práva.)
Jinými slovy: ve jménu obrany „svobody“ se jedná o zavádění autoritativního režimu. Pokud bude tento trend nabírat na síle, stáváme se svědky rodícího se fašismu. Je na čase, abychom tuto situaci pochopili správně. Jak historie mnohokrát ukázala, mýtus vnějšího ohrožení představuje vhodnou záminku k okleštění stávajících práv a svobod. Je možné zastavit fašismus v počátku, ale instalace fašistických států v době rozvinutých digitálních a sledujících technologií se může změnit v noční můru, pro kterou bylo 20. století jenom dětské dobrodružství.
A když je vlna nenávisti postavena před realitu...
Zatímco hlavní proud debaty o uprchlících, jejichž množství letos odhaduje UNHCR na 60 miliónů celosvětově, se v ČR do nedávna točil kolem bezpečnostního nebezpečí muslimských uprchlíků, případně náklady pro český stát, dnes se snad již obraz pomalu mění. A to i díky desítkám a stovkám dobrovolníků, kteří vyrazili do Maďarska a přichází s naprosto odlišnými zprávami (například z Budapešťského nádraží Keleti nebo sběrného tábora v Rözske — viz reportáž Pavla Šplíchala a rozhovor s Táňou Zabloudilovou). Do Čech se z Maďarska vrací lidé hluboce dotčeni osudy rodin prchajícími před válkou, kteří nemohou snést denunciační kampaň, která hovoří o uprchlících jako o jakési barbarské invazi, která přišla dobýt Evropu.
Reportér ČT: Vím, že role novináře je jiná, ale zjistil jsem, že prostě nedokážu jet 70 kiláků v prázdným autě a míjet rodiny s malýma děckama, který stejnou trasu musej šlapat čtyři dny pěšky.
Jakoby i lidem, kteří do nedávna byli k tématu vlažní, dochází, že v české společnosti se zvedá vlna nenávisti, předsudků a xenofobie, nad kterou se nedá přivírat oči. Do médií se tak pomalu dostává pestrobarevnější obraz než ten, který se snaží vykreslovat lidi kolem Islám v ČR nechceme, různých druhů paranoiků, attention-whores a populistů, kteří cítí v elektorátu strach vhodný k vytěžení. Na mnoha místech se tak proti xenofobii vzdouvá vlna solidarity.
Pro ty z vás, kteří už nemůžou vystát podobnou snůšku lží, z kontextu vytržených fakt a nenávisti, zamyslete se, zda nemůžete vzít auto nebo sednout na vlak a jet pomoci dobrovolníkům do Maďarska, Srbska či jim pomoci zde v Čechách. Věříme, že když uvidíte situaci na vlastní oči, bude to nejlepší obrana proti lžím Konvičky, Samkové a Renče, ale především pomůžete konkrétním lidem v zoufalé situaci. Není na co čekat, je potřeba jednat teď!
Uprchlický tábor v Rözske
Situace spojená s uprchlickou vlnou se mění každým dnem, pokud chcete pomoci, můžete sledovat například vybrané kanály:
- Jedu pomáhat uprchlíkům do Maďarska
- Pomoc uprchlíkům
- Chci pomoci uprchlíkům na Hlavním nádraží v Praze!
- Musíme si pomáhat
- Pomáháme lidem na útěku
- Rozsáhlý přehled informací v angličtině včetně kontaktů i rad, jak se na místě chovat.