V sobotu 6. 2. organizuje řada proti-uprchlických uskupení demonstrace po celé Evropě. Hlavním mobilizačním prvkem je snaha přejmenovat válečné uprchlíky na invazní armády pomocí směsi dezinformací a lží. V následujícím článku proto shrneme a vyvrátíme nejrozšířenější tvrzení proti-uprchlického diskurzu a zároveň všechny zveme na proti-demonstraci.
Archetypální obraz davů prchajících lidí vedl v celé Evropě ke vzniku hnutí, které budují strach z něhož pak těží politickou moc. Celá řada různých uskupení, od konzervativní pravice, přes politický střed, po autoritářskou levici se snaží usilovně vybudovat dojem, že stojíme před organizovanou islámskou invazí do Evropy. V Praze chce Blok proti islámu této „invazi“ bránit s odkazem k nacistickému konceptu Pevnosti Evropa (originálně Festung Europa). V Praze se demonstrace Bloku proti islámu zřejmě spojí s Národní demokracií antisemity Adama B. Bartoše, v Brně bude demonstrovat neonacistická Dělnická strana sociální spravedlnosti.
Uprchlíci, migrace a Evropa
Globální změna migračních toků, vytvořila z Evropy — dříve největšího zdroje migrantů — jejich cílovou destinaci. Jakkoliv se může podobná migrační krize jevit bezprecedentní, migrační toky ve vztahu ke světové populaci zůstávají pozoruhodně konstantní na úrovni zhruba 3%. Jinými slovy — zesílení migračních toků je dané především růstem světové populace. Nicméně úprk neznámých lidí v nás všech aktivuje hluboce zasuté emoce, které jsou obtížně zvládnutelné racionálně — právě proto současná hysterie tak připomíná reakci našich předků a jejich strachu z prchajících židů před nacisty nebo před polskými pogromy.
Islámská invaze nebo invaze strachu?
Obraz islámské invaze buduje tak různorodá směs lidí jako je antisemita Adam Bartoš, židovský konvertita Benjamin Kuras, prezident Miloš Zeman, Tomio Okamura, Václav Klaus, David Rath, Martin Konvička, Filip Renč nebo Petr Hampl. Každý z nich pracuje se strachem svým vlastním způsobem a používá různé formy manipulace a dezinformace. Spojuje je ovšem jedno — samotný nezpochybňovaný fakt, že stojíme před organizovanou invazí. Pro antisemitu Adama B. Bartoše je invazní armáda řízena světovým židovským spiknutím s cílem rozložit suverenitu národních států, podobně jako pro Václava „Asdareela“ Janouška, organizátora proti-islámské konference, která se původně měla konat v Senátu pod záštitou prezidenta Miloše Zemana. Pro Benjamina Kurase je invaze organizovaná Islámským státem. Miloš Zeman na základě informací od marockého ministra za invazí vidí Muslimské bratrstvo, Václav Klaus zase z organizování invaze obviňuje Angelu Merkelovou a Francois Hollanda. David Rath tvrdí, že invazi řídí kdosi z „Asie a Afriky“, ale s argumenty se neobtěžuje, je to pro něj prostě „zřejmé“. Martin Konvička, Klára Samková, Filip Renč a další šiřitelé strachu se již zpravidla s nějakou argumentací neobtěžují, „invazi“ prostě berou za nezpochybnitelný fakt. Polohu „ani ryba ani rak“ si vybral sociolog Jan Keller, když prohlásil hypotézu o invazi migrantů za legitimní, byť připouští, že pro ní nemá žádné důkazy. Dodejme jen, že se mu přitom podařilo obrátit naruby Popperovu podmínku falzifikovatelnosti vědeckých hypotéz.
Jakkoliv jsou USA bezpochyby spoluzodpovědné za destabilizaci regionu a následný bezpečnostní kolaps, těžko můžeme věřit tomu, že jde o plánovaný cíl, který má destabilizovat jeho nejbližší spojence. Ze současné situace naopak profituje spíše Rusko, které mimochodem v poslední době intervenuje ve prospěch diktátora Bašára Asada, kterého můžeme označit za viníka současné situace v Sýrii a hlavní příčinu útěku jejich obyvatel. Režim Bašára Asada sice nevyniká ve spektakulární propagandě využívající zrůdné násilí jako Islámský stát, nicméně má na svědomí podle odhadů až 7× více mrtvých. Asad, který má na uprchlické vlně lví podíl, se pak paradoxně stává žádaným spojencem i pro Miloše Zemana. Je otázka, jak moc se tímto krokem daří „uprchlickou invazi“ zastavit, či umožnit podmínky návratu uprchlíků domů, když polovina z nich spojuje ochotu ke svému návratu právě s koncem Asadovy krutovlády.
„Nevydáš křivé svědectví“ podle Samkové a Kurase
Teze Benjamina Kurase o organizování oné „invaze“ Islámským státem je na první pohled smysluplnější. Bližší seznámení s tématem ovšem ukazuje spíše její rozpačitost. Jakkoliv někteří zastánci vojenských intervencí tvrdí opak, pro Islámský stát představuje exodus spíše velký problém, který přináší ztrátu pracovní síly, potenciálních bojovníků ale i daňových příjmů. Zkrátka úprkem lidí z území samozvaného chalífátu ztrácí ISIS jednak reálnou moc, zároveň pak poškozuje i jeho propagandu, na které je závislé verbování bojovníků ze zahraničí. Mnozí experti proto upozorňují na to, že skutečným cílem nedávných teroristických útoků je vzbudit nedůvěru vůči uprchlíkům a ztížit lidem opuštění jím kontrolovaného území.
U Benjamina Kurase, podobně jako u Kláry Samkové nebo celé řady dalších šiřitelů strachu, je vidět skutečný, zřejmě upřímný zápal pro věc. Bohužel jejich zápal kalí schopnost interpretovat události v širším kontextu a činí je obětmi selektivního vybírání zdrojů. Když Benjamin Kuras vyvozuje nesmyslné závěry, jako že muslimové mohou vraždit lidi na potkání „a nic se jim nestane“, usvědčuje se i z naprosté ztráty orientace v aktuální situaci. Například tvrdí, že Kurdové osvobodili město Rakka, které je ovšem stále — i tři měsíce po odvysílání rozhovoru — jedním z hlavních opěrných bodů ISIS. Podobně Klára Samková mylně oznamuje, že naprostá většina uprchlíků je z Afriky, ve které se nota bene nikde nebojuje, což také rozhodně není pravda.
Satirický sestřih vystoupení Benjamina Kurase v DVTV
Zeman a jeho zdroje
Vrchní velitel českých ozbrojených sil Miloš Zeman se pak opírá o informace od marockého ministra zahraničí a korunního prince Spojených arabských emirátů, aby označil za organizátora „invaze“ Muslimské bratrstvo. Poněkud tak vykolejil nejvýše postaveného Čecha ve velení NATO, Petra Pavla, který tvrdí, že žádná z rozvědek zemí NATO podobným poznatkem nedisponuje.. Stejně tak odborníci na arabský svět upozorňují, že Muslimské bratrstvo nedisponuje faktickou silou, pomocí níž by mohlo podobnou „invazi“ organizovat.
Nicméně pro Miloše Zemana se jedná spíše o politické manévrování a vytěžování strachu v populaci pro své politické cíle. Jak opakovaně ukázal, on sám vlastní výroky o muslimech a islámu vážně nebere. Dokazuje to svými činy — například tím, že udělil nejvyšší státní vyznamenání muslimovi, králi Jordánska — země, kde je státní náboženství islám a ve které žijí téměř výhradně muslimové. Podobné peripetie se ovšem přihodí i například hnutí Islám v ČR nechceme, které finančně a materiálně podporuje muslimy nebo Tomio Okamurovi, který se nechává fotit s jordánskými členkami proti-teroristického komanda.
Samostatnou linií je pak tvrzení, že za organizací uprchlické vlny stojí síť převaděčů. Miloš Zeman se dovolává zdrojů z Interpolu a Turecka, které tvrdí, že do převádění lidí má být zapojeno 25—30 tisíc lidí. Zemana to vede k závěru, že: „Zorganizovat tak obrovskou síť převaděčů není možné spontánním, nahodilým pohybem nebo stěhováním národů, vyžaduje to velmi důkladnou organizační přípravu.“ Každému ze čtenářů je asi jasné, že převádění lidí žádnou centrální velmi důkladnou organizační přípravu nepotřebuje. Mimo toto víceméně stupidní plácnutí Zeman není schopen poskytnout žádný relevantní důkaz. Mnohem uvěřitelnější se jeví tvrzení, že se prostě jedná o množství nezávislých aktérů, které umožňují lidem za úplatu dostat se z úzkých. Přitom jejich charakter se pohybuje na různorodé škále od kriminálních gangů pro altruisty, kteří se snaží pomoci svým bližním. Paradoxně právě uzavírání hranic, které požadují odpůrci migrace, posiluje pašeráky lidí nejvíc.
Tábory splašeného lidu
Kolektivní dynamika zdánlivě přežitého nacionalismu a náboženského zápalu se prolíná s vcelku pochopitelnou nedůvěrou k odborníkům či médiím a stává se živnou půdou konspiračních teorií. Přesně to vyjádřil antisemita Adam B. Bartoš, když vysvětloval přitažlivost konspiračních teorií o ovládání světa Židovstvem. Konspirační teorie je „možností, jak vysvětlit to, co by jinak bylo nevysvětlitelné“ v složitém světě vzájemných vztahů, manipulací, mediálních křečí a nečitelných rozhodovacích procesů. Konspirační teorie tak slouží jako klíč k poznání chaotického světa, který sám o sobě není schopen poskytnout srozumitelné vysvětlení.
Návštěvy tzv. Táborů lidu, organizovaných Adamem B. Bartošem, vás zavedou mezi lidi, z nichž prýští touha po bezpečí jisté identity, která místy proudí tak emocionálně vypjatě, že sklouzává do afektivního vyjádření vzteku, zoufalství a bezradnosti. Ta mnohdy bývá zatěžko rozpoznatelná od projevů duševní poruchy. Část z účastníků se propadá do pasti paranoidního blouznění a využívá jak kyberprostoru, tak davových shromáždění, aby naplno ventilovala svoji zlost a získala posluchače. Asi nejzářnější příklad může být Jiří Černohorský, chodící exponát psychické poruchy — ostatně čtenářky a čtenáři se mohou přesvědčit sami, pokud si dohledají jeho příspěvky na sociálních médiích. Ať už jde o tvrzení, že Angela Merkelová je dcerou Adolfa Hitlera nebo že útok na Charlie Hebdo se nestal, ale šlo pouze o reklamní kampaň s cílem zvednutí nákladu krachujících novin.
.
Podstatnější je, že Černohorského i přesto poslouchají stovky lidí a nadšeně mu aplaudují. Zajímavé je i to, že Černohorský, ukázkový šiřitel agrese a strachu, tak činí z „ušlechtilých“ pohnutek a nezbavuje se svého soucitu vůči potřebným. Na demonstraci 17. 10. 2015 na Václavském náměstí nám říká: „Kdyby to, přátelé, byli uprchlíci, kdyby to byli rodiny s dětma. Nezlobte se na mě, ale já k nim mám empatii. Je tam válka, je to něco nepředstavitelného. Nikdo, kdo tady stojí, válku nezažil, nedovedeme si to představit. Takže ano, 4,5 tisíce uprchlíků ze Sýrie? Pomůžu jim, opravdu jim pomůžu, ale né tomu, co se vydává za uprchlíky, což jsou imigranti. To je obyčejná svoloč!“.
Černohorský zde vystihuje podstatu celého proti-imigrantského diskurzu: pomohli bychom, ovšem ti, kteří se sem hrnou, jsou z různých důvodů lidé, co si naší pomoc nezaslouží; ve skutečnosti totiž před žádnou válkou neprchají, ale chtějí nás kolonizovat, vysát a zničit. Toto kolektivní sdílení strachu a zlosti má pro psychologii davu větší váhu, než věcné argumenty. To, že v naprosté většině tito „ekonomičtí migranti“ pochází ze zemí zužovaných ozbrojenými konflikty, jako je Sýrie, Afghanistán, Írák, Eritrea, Nigérie či Ukrajina, se v ten moment stává podružným.
Odpůrci migrace a uprchlíků vytváří svébytný a uzavřený ekosystém názorů, který se shoduje na jednom: označení současné migrační vlny na „muslimskou invazi“. Většina podpůrných argumentů této teze je z různých důvodů (diplomaticky řečeno) nedůvěryhodná, případně zcela nesmyslná a ignoruje zásadní fakt, že se jedná především o lidi, kteří prchají před rizikem smrti v zemích zmítaných válečnými konflikty, případně ze zemí, které již nejsou samy infrastrukturně množství uprchlíků zvládat. Dalším zajímavým aspektem pak je, že téměř všichni proti-uprchlické organizace podporují politiku Ruska, spojence režimu diktátora Bašara Asada, jehož krutovláda má na svědomí mnohem více obětí než Islámský stát a je jednou z hlavních příčin uprchlické krize.
Přijď na protidemonstraci!
Tento hysterický a nenávistný přístup ovšem ústí v jediné: naprostou neschopnost formulovat funkční politickou odpověď na současnou migrační vlnu. Milióny lidí jsou v urgentním ohrožení a potřebují pomoc, nicméně orchestrace strachu táhne k moci donedávna odepsané politiky, jako je Miroslav Sládek, Tomio Okamura nebo Václav Klaus. V sobotu 6. 2. pak bude demonstrovat Blok proti islámu a Národní demokracie v Praze, Dělnická strana pak v Brně.
Přijďte spolu s námi podpořit Iniciativu Ne Rasismu! Postavte se šíření lží, strachu a dezinformací v Praze na Malostranském náměstí v sobotu od 13:30.
