Několik let trval neonacistický teror v jihomoravském městě Hodonín, kdy byly násilí fašistických primitivů vystaveny desítky osob. Napadení velkého studentského koncertu před několika lety, který skončil několika těžkými zraněními a policejní ignorancí. Běžnými se staly útoky na kohokoliv, kdo nebyl dle vkusu místních neonacistů. Nebylo bezpečné vyjít večer do centra města a městská část sídliště Jihovýchod se v tuto dobu stala pro mnoho lidí zcela zapovězenou. Poslední kapkou bylo organizování se místních neonacistů a spolupráce s militantní neonacistickou skupinou Národní odpor. Doufal někdo ve změnu?
Poté co byl Národnímu odporu (dále jen NO) zrušen hosting webových stránek, kvůli neonacistické tématice, byly vytvořeny provizorní stránky, kde se objevila první konkrétní informace o chystané demonstraci v Hodoníně. NO je vyprofilovaná čistě jako neonacistická organizace. Její členové jsou pořadatelé několika neonacistických koncertů, na kterých se nejen hajlovalo a kde policie nezasáhla. Známé jsou fotky přívrženců pózujících s hákovými kříži a nelze opomenout fyzické napadání lidí kvůli rasovému či ideologickému podtextu. K protestnímu pochodu proti politické diskriminaci nacionalismu v Hodoníně se nakonec na ultrapravicovém webu Altermedia přihlásilo sdružení Národní korporativismus (dále NK). Toto sdružení, které vzniklo loňský rok a má aspirace stát se legálním politickým hnutím po vzoru fašistické „Slovenské pospolitosti“ se zatím zviditelnilo převážně podpůrnými demonstracemi pro známé popírače holocaustu Zündela a Irvinga.
Problém může nastat s označením účastníků pochodu. Neonacista nebo neofašista? Vzhledem ke slovu „korporativismus“ v názvu pořádajícího politického uskupení by se nejspíš hodil „neofašista“, ale díky aktivní spolupráci a účasti mnoha neonacistů z organizace Národní odpor na akci (Hodonín, Ostravsko, Brno, Blansko…), zůstaneme raději u neonacistů. Také mladí neonacisté z Hodonína „nezůstávají pozadu“. Často je můžeme vidět na demonstracích Národního odporu (například Brno 2005 a Otrokovice 2005). Někteří nosí trika s emblémem NO.
Sraz NK byl nahlášen na 15:00 u vlakového nádraží a poté se měl konat pochod k radnici města Hodonín. Náckům trvalo dalších 80 minut než se vůbec vydali na avizovaný pochod (kde byl jejich smysl pro „pevný řád“?) po boku policie, jak už se stalo zvykem. Můžeme jen spekulovat jestli bylo tak dlouhé zdržení zapříčiněno nečekanou návštěvou antifašistů, kteří čekali na demonstranty jen několik desítek metrů od jejich srazu, nebo jestli nácíčkové čekali na další kamarády. Když už nazi-průvod vyrazil, šlo v jeho čele několik vlajkonošů a za nimi se sešlo přibližně 80 – 90 členů „fanklubu Třetí říše“.
Již před tímto pochodem město sondovali náckové, kteří se projížděli po městě v autech (např. hnědá Škoda 120 s hodonínskou značkou). Zahanbit se nenechali ani „tajní“ od Policie ČR, kteří natáčeli a fotili, seč jen mohli.
Ale teď už k onomu předeslanému překvapení. Ne, opravdu nikdo nečekal, že se sejde nejdříve 40 odpůrců pochodu, ke kterým v následných minutách přispěchal na pomoc stejný počet dalších lidí. Čekání na sluníčku v horkém počasí se po více jak hodině stalo nepříjemným, ale všichni vyčkali a dokonce stále přibývalo hlavně mladých lidí (rozuměj ve věku 13-15 let), kteří přišli vyjádřit co si o náccích myslí, což si zaslouží respekt, když zvážíme, že se většina lidí ve městě zná, alespoň od vidění. Dali tak v sázku svoji bezpečnost. Mírnou nervozitu ze zpoždění vystřídali zaručené informace od těch co šli obhlédnout vlakové nádraží. Mezi tím přišel ke Galerii, kde jsme vyčkávali s rozvinutými transparenty, jeden z místních místostarostů, kterým není nikdo jiný než bratr ministra životního prostředí Ladislav Ambrosek (KDU – ČSL). Ten měl být dohlížejícím nad hladkým průběhem celého sobotního odpoledne. Bylo pozoruhodné vidět jej, jak s úsměvem na rtech komunikuje nejdříve s neonacisty a pak nás osobně vyzívá k dodržování pořádku dle zákona a snaží se s námi břatříčkovat. Ne, opravdu s takovými pokrytci si nemáme co říct.
Čekání se vyplatilo. Uvítání bylo opravdu vroucí, skandování „Antifa!“ se linulo Národní třídou stejně jako hlasité pískání, muselo nácky řádně zamrazit. Ti určitě v Hodoníně nečekali opozici, za to bych dal ruku do ohně! Celá trasa jejich pochodu byla vyzdobena plakáty a graffity, což nebyl problém, když měli k pochodu povolen prostor tří metrů širokého chodníku. „Nic než národ!“ působilo jako rozbuška a na průvod popíračů holocaustu se vyřítilo celé protestní setkání, které však bylo odražené těžkooděnci. Od této chvíle byla Národní třída až k hlavní křižovatce zablokována antifas. Několik „kamaraden“ dostalo syrovým vajíčkem a demonstrace byla neustále atakována petardami, takže náckové místo aby si užívali sobotní procházku našim městem, jenom koukali odkud to všechno lítá. Pískot a skandování hesel je doprovázelo až k městské knihovně, kde padla další sprška hliněných hrud ze zdejší rekonstrukce chodníku. Pochod nácků s podporou policie pokračoval dále, zatímco se náckové zmohli pouze ke zdviženým prostředníkům směrem k protiakci a obzvláště úsměvné bylo, když jeden z organizátorů Roman Fojtík (exčlen Národního sjednocení) začal do megafonu zvolávat „Anarchistické piče!“. Nemíním hodnotit jeho intelekt, který by jsme dlouho hledali (pokud nějaký existuje), ale fakt, že minimálně polovinu protestujících tvořili lidé, kteří ani zdaleka neměli nic společného s anarchismem, je úsměvný. Mimochodem pane Fojtík, jak poznám na první pohled anarchistu?
Policie nácky zdárně ubránila a dovedla je až před radnici. Většina lidí chtěli oběhnout kostel, který sousedí s radnicí a dostat se tak co nejblíže k náckům, ale opět zde byla jejich těžkooděná ochranka. Asi dvacetiminutový projev měli problémy vyslechnout sami náckové, protože byl přehlušen pískotem antifašistů. Navíc několik desítek lidí začalo obíhat náměstí a přes přilehlé sídliště se snažilo dostat přímo k náckům. Na sídlišti se k antifašistům přidalo také několik Romů, přímo k neonacistům se však nedostali, protože všechny cesty přehradila policie a tak další pokus o překonání policejní ochrany skončil jen u strkanice s policií. Opět musela být uzavřena spodní část Národní třídy až k radnici, spolu s jejím okolím.
Po dokončení projevu, ze kterého nikdo nic neměl, se náckové (z valné většiny mužského pohlaví) opět postavili do šiku a plánovali se vrátit na hlavní křižovatku. Nepočítali však s tím, že protestující antifas se postaví do cesty i policajtům, kteří jim měli pročistit cestu. Přes celou šířku ulice (40 metrů) se postavil třířadý blok s transparenty. Po chvilce váhání se na steč vydali těžkooděnci i se psy. První rozražení se jim nepovedlo, takže nastoupily kopance a surové rány obušky. Blok odolával několik desítek sekund, poté byl definitivně rozražen a náckové mohli pokračovat. Zarážející je hloupost neonacistů, kteří během prorážení policejního zátarasu antifašisty, řvali „Pusťte nás na ně!“ ač se schovávali a třásli u výloh a ani se nepokusili o jakoukoliv ofenzívu. Poté antifašisté ustupovali hlavní ulicí před policejním kordonem a snažili se do trasy nacistického pochodu postavit vše, co měli po ruce. Nakonec náckové přerušili plánovanou trasu, když místostarosta povolil změnu trasy pochodu, čímž se zamezilo další blokádě. Náckové si tak mohli v poklidu zajít posedět do pizzerie Ceasar (dříve Erko), kde si před několika měsíci měla konat oslava narozenin jednoho z hodonínských führerů. Antifašisté přitom na protest proti postupu policie na půl hodiny zablokovali hlavní křižovatku, na které se v tu chvíli nacházelo minimálně 100 lidí.
Spontánní protiakce se dostala do slepé uličky, protože policie zatarasila jak křižovatku, tedy cestu k pizzerii, tak pizzerii obklíčila, což znamená, že musela zamezit provozu pěší zóny.
Antifašisté se tak dali na pochod k vlakovému nádraží. Bylo famózní sledovat jak se vydává 120 lidí na procházku přes „vyčištěnou“ ulici s pocitem, že konečně mohli něco udělat pro bezpečí ve svém městě! Od knihovny až ke Galerii (200 metrů) se lidi bavili, seznamovali a sdělovali si zážitky. Všichni máme něco společného: NENÁVIDÍME NÁCKY!!!
Na vlakovém nádraží byla neformální protiakce ukončena a všichni se rozjeli domů. Osud města nezůstal lhostejný pouze místním, ale podporu svojí účastí vyjádřila i řada lidí z okolních měst a vesnic.
Závěrem lze akci zhodnotit jako 100% úspěšnou. Mnoha místním lidem otevřela oči. Již se nemusíme bát, nyní víme, že pokud zdvihneme hlavu a řekneme náckům co si o nich sami myslíme, osvobodíme sami sebe!